25 C 107/2021

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Folkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky ve výši 10 178 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 178 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10 178 Kč od 20. 11. 2019 do zaplacení a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 2 271 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu částku 10 178 Kč s úrokem z prodlení v zákonné sazbě a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč. Žalobu odůvodnil tím, že se žalovaným uzavřel dne 18. 3. 2016 rámcovou smlouvu o výpůjčce výčepního zařízení, na jejímž základě následně se žalovaným uzavřel dne 8. 6. 2016 konkrétní smlouvu o výpůjčce, jejíž předmět byl specifikován ve výdajové kartě výčepního zařízení. V souladu se smluvním ujednáním byl žalovaný pro případ prodlení s vrácením předmětu výpůjčky přesahujícího 30 dnů zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši odpovídající hodnotě všech věcí, tvořících konkrétní předmět výpůjčky, s jejichž vrácením byl vypůjčitel v prodlení, přičemž hodnotou těchto věcí se pro účely výpočtu smluvní pokuty rozumí hodnota uvedená na dodacím listě, v němž je předmět výpůjčky blíže specifikován. Žalovaný předmět výpůjčky vrátil pouze z části. Proto ho žalobce dne 29. 11. 2019 vyzval k úhradě smluvní pokuty ve výši 10 178 Kč. Dlužnou částku však žalovaný žalobci nezaplatil, ačkoliv byl k tomu vyzván i předžalobní výzvou. Žalobce rovněž požadoval i přiznání úroků z prodlení v zákonné sazbě a nákladů uplatnění.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Listiny mu byly doručovány v souladu s ust. § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) na adresu zapsanou v Centrální evidenci obyvatel ČR, shodující se s adresou místa podnikání evidovanou v živnostenském rejstříku, když žalovaný v mezidobí ukončil podnikatelskou činnost. V souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 101 odst. 4 o.s.ř. soud nenařizoval jednání a rozhodl na základě listinných důkazů předložených žalobcem, ze kterých vyplývají skutečnosti tvrzené žalobcem. Místní příslušnost soudu je dána na základě prorogačního ujednání stran v souladu s ustanovením § 89a o.s.ř.

3. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Účastníci uzavřeli dne 18. 3. 2016 rámcovou smlouvu pro uzavírání kupní smluv a pro vzájemné vztahy při dodávkách výrobků prodávajícího a dalšího zboží. Cena zboží byla stanovena pro jednotlivou dodávku dle ceníku žalobce v době dodání zboží. Přílohu této smlouvy tvořily mj. obchodní podmínky žalobce pro uzavírání kupních smluv na dodávky smluvního zboží, uzavírání smluv o výpůjčce reklamních materiálů, uzavírání smluv o výpůjčce výčepní techniky a uzavírání smluv o marketingové podpoře. V čl. 13 těchto podmínek došlo k upravení smluvních podmínek, za kterých budou uzavírány konkrétní smlouvy o výpůjčce. Dokladem prokazujícím uzavření konkrétní smlouvy o výpůjčce bude vždy dodací list (výdajová karta) potvrzený vypůjčitelem, tento list bude obsahovat přesnou specifikaci předmětu výpůjčky. Hodnota daného předmětu výpůjčky ke dni uzavření smlouvy bude vždy uvedena na příslušném dodacím listu (výdajové kartě). Podle čl. 3 těchto podmínek pokud se vypůjčitel dostal do prodlení s vrácením předmětu výpůjčky (či jen dílčího komponentu) delším než 30 dnů, je povinen zaplatit vypůjčiteli smluvní pokutu ve výši odpovídající hodnotě všech věcí (komponentů) tvořících konkrétní předmět výpůjčky, s jejichž vrácením je vypůjčitel v prodlení, přičemž hodnotou těchto věcí se pro účely výpočtu smluvní pokuty rozumí hodnota uvedená na předmětném dodacím listě. Splatnost smluvní pokuty nastávala marným uplynutím lhůty dle předchozí věty. Dle čl. 14 citovaných podmínek byla rámcová smlouva uzavřena na dobu neurčitou, přičemž ji bylo možné ukončit výpovědí s výpovědní dobou 2 měsíce, běžící 1. dnem měsíce následujícího po doručení písemné výpovědi. Konkrétní smlouva o výpůjčce byla uzavřena dne 8. 6. 2016 v návaznosti na předmět výpůjčky specifikovaný v listině nazvané přepis majetku, kterou žalovaný svým podpisem potvrdil (citované podmínky). Dopisem ze dne 10. 7. 2019 žalobce vypověděl rámcovou smlouvu o výpůjčce a vyzval žalovaného k vrácení předmětů výpůjčky nejpozději ve lhůtě 30 dnů. Dopisem ze dne 29. 11. 2019 žalobce žalovaného vyzval k úhradě smluvní pokuty (zmíněné dopisy včetně dodejky). Z demontážního listu ze dne 7. 6. 2019 je patrné, že [anonymizováno] [příjmení] v ceně 21 812 Kč byl zdemontován, ostatní v listu uvedené položky v celkové pořizovací ceně 10 178 Kč nebyly vráceny (dodány). Žalobce následně vyúčtoval žalovanému škodu způsobenou nevrácení výčepního zařízení v ceně 10 178 Kč, splatnost nastávala dnem 19. 11. 2019 (faktura [číslo]). Ani přes upomínku zástupce žalobce ze dne 24. 2. 2020 žalovaný svůj závazek vůči žalobci nesplnil (předžalobní upomínka z uvedeného dne včetně poštovního podacího archu).

4. Podle ustanovení § 2193 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ NOZ“) smlouvou o výpůjčce půjčitel přenechává vypůjčiteli nezuživatelnou věc a zavazuje se mu umožnit její bezplatné dočasné užívání.

5. Podle § 2048 NOZ ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

6. Soud po právním zhodnocení dospěl k závěru, že mezi účastníky byla platně uzavřena v souladu s ust. § 2193 a násl. NOZ nejprve v písemné formě rámcová smlouva o výpůjčce výčepního zařízení, následně v ústní formě i konkrétní smlouva o výpůjčce, a to v návaznosti na specifikaci předmětu výpůjčky potvrzenou žalovaným. Žalovanému vzniklo právo bezplatně užívat věc (výčepní zařízení), toto právo zaniklo vzhledem k výpovědi smlouvy, k níž došlo dopisem žalobce. V citované rámcové smlouvě s odkazem na obchodní podmínky, které doplňovaly a rozšiřovaly rámcovou smlouvu, si strany ujednaly pro případ povinnosti žalovaného vrátit předmět výpůjčky v době přesahující 30 dnů, zaplacení smluvní pokuty, a to ve výši odpovídající ceně jednotlivých komponentů, obsažené ve výdajové kartě výčepního zařízení, kterou soud posoudil v souladu s ustanovením § 2048 a násl. NOZ, přičemž z obsahu tohoto ujednání je zřejmé, že šlo o sankci za porušení konkrétně vymezené smluvní povinnosti s ujednanou výší této pokuty. Žalobce žalovaného vyzval k vrácení předmětu výpůjčky, žalovaný však svoji povinnost nesplnil. Následně mu tedy vznikla povinnost zaplatit ujednanou smluvní pokutu, z provedeného dokazování vyplývá, že byla sjednána ve výši 10 178 Kč Vedle dlužné částky má žalobce v souladu s ustanovením § 1970 NOZ právo na úrok z prodlení, jehož výše odpovídá ustanovení § 2 nařízení č. 352/2013 Sb. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně a proto jí zcela vyhověl (výrok I. tohoto rozsudku), přičemž lhůtu k plnění určil dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř. jako běžnou třídenní.

7. Žalobce rovněž uplatnil v souladu s ustanovením § 3 nařízení č. 351/2013 Sb., právo na zaplacení náhrady nákladů spojených s uplatněním pohledávky v zákonné výši 1 200 Kč. V posuzované věci jde o závazkový vztah vzniklý mezi podnikateli, proto má žalobce dle citovaného ustanovení právo na zaplacení minimální výše nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky v určené výši 1 200 Kč. Jde o paušálně stanovenou výši nákladů, které jsou spojeny s úkony žalující strany v souvislosti s uplatněním pohledávky ještě před zahájením řízení.

8. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 142a odst. 1 o.s.ř. a s § 151 odst. 2 o.s.ř. Žalobci, který byl ve věci zcela úspěšný, náleží právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, odměna za zastoupení účastníka advokátem za dva a půl úkonu právní služby (převzetí zastoupení, sepis žaloby a prostá výzva k plnění) á 300 Kč dle ustanovení § 14b odst. 1, bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ AT“) a náhrada hotových výdajů advokáta tři úkony právní služby po 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) AT. Podle ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř. se částka odměny a náhrad advokáta dále zvyšuje o 21% DPH dle zákona č. 235/2004 Sb., tj. o částku 220,50 Kč Celkem tedy žalobci náleží náhrada nákladů řízení v zaokrouhlené výši 2 271 Kč. I tato uložená povinnost je splatná v zákonné třídenní lhůtě dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., přičemž platební místo pro úhradu nákladů řízení bylo stanoveno v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o.s.ř.

9. Zástupce žalobce sice požadoval přiznání náhrady nákladů řízení v souladu s ustanovením § 6 odst. 1, § 7 AT, nicméně v daném případě jsou vzhledem k opakujícím se návrhům téhož žalobce ve skutkově i právně obdobných věcech, které jsou zahajovány návrhem podaným na ustáleném vzoru, přičemž předmět řízení nepřevyšuje částku 50 000 Kč, splněny všechny podmínky kladené v ustanovení § 14b AT, proto bylo na místě ohledně náhrady nákladů řízení rozhodnout ve smyslu tohoto ustanovení. Není přitom rozhodné, zda stejného žalobce zastupuje více právních zástupců, když ze žalobního návrhu je zcela zřejmé, že dochází toliko k obměnám generálií žalované osoby a dále některých specifických údajů jako např. datum uzavření smlouvy, datum a způsob zániku smlouvy, výše smluvní pokuty a podobně.