25 C 108/2021

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Folkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená opatrovníkem: územní celek , IČO sídlem adresa o zaplacení 1 520 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do částky 250 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 250 Kč od 14. 1. 2022 do zaplacení zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 520 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 520 Kč od 24. 3. 2020 do 30. 9. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 270 Kč od 1. 10. 2021 do 2. 11. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 020 Kč od 3. 11. 2021 do 28. 11. 2021, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 770 Kč od 29. 11. 2021 do 13. 1. 2022 a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 520 Kč od 14. 1. 2022 do zaplacení a na náhradě nákladů řízení částku 1 200 Kč, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 250 Kč, splatných vždy do konce kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, až do úplného zaplacení, a to pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení byť i jediné splátky řádně a včas.

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí shora uvedenou částku s úrokem z prodlení v zákonné sazbě. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná jako cestující použila dopravní prostředek městské dopravy provozované žalobkyní a na výzvu pověřené osoby se dne 12. 2. 2020 na lince [číslo] (trolejbus) neprokázala platným jízdním dokladem či Plzeňskou kartou. Žalované tak vznikla povinnost zaplatit žalobkyni přirážku k jízdnému v částce 1 500 Kč a jízdné 20 Kč. Žalovaná dlužnou částku dosud nezaplatila.

2. Vzhledem k aktuální judikatuře Ústavního soudu ČR nebyl v dané věci vydáván platební rozkaz a žalované byl ustanoven opatrovník.

3. Protože žalobkyně vzala žalobu podáním ze dne 28. 12. 2021 částečně zpět, soud usnesením č.j. 25 C 108/2021-48, vyhlášeným v rámci ústního jednání dne 4. 1. 2022, řízení částečně zastavil.

4. Žalovaná se k žalobě písemně nevyjádřila.

5. Opatrovník nezletilé uvedl, že s nezletilou provedl pohovor, kdy nezletilá uznala, že použila dopravní prostředek bez platného jízdního dokladu. Potvrdila, že byla kontrolována revizorem, neměla peněženku, tu ztratila. Plzeňskou kartu měla zhotovenou, nepamatovala si, zda byla předplacená. Otci zamlčela, že byla kontrolována, zpětně si uvědomuje, že udělala chybu. Otec jí na jízdné přispívá. Nezletilá nastoupila do zaměstnání na hlavní pracovní poměr, se žalobkyní je domluvená na splátkovém kalendáři.

6. U ústního jednání dne 4. 1. 2022 potvrdila, že v inkriminovaný den jela bez platného jízdného dokladu, byla kontrolována, rodičům o tom neřekla. Od otce dostávala peníze na jízdné, avšak ty použila jiným způsobem (sladkosti apod.). Žalovaná v současné době brigádně pracuje, dluh žalobkyni chce ze svého příjmu postupně uhradit. Dále potvrdila, že na dluh částečně uhradila částku 750 Kč.

7. U jednání dne 27. 1. 2022 otec žalované předložil výpisy transakcí z účtu a posléze i detaily těchto transakcí, z nichž mj. vyplynulo, že žalovaná uhradila žalobkyni naposledy dne 13. 1. 2022 2x částku 250 Kč. Žalobkyně následně vzala podáním ze dne 27. 1. 2022 žalobu částečně zpět co do zaplacení částky 250 Kč, kterou žalovaná zaplatila dne 13. 1. 2022. Rodiče žalované s částečným zpětvzetím žaloby souhlasili. Soud proto s přihlédnutím k § 96 odst. 1, 2 o.s.ř. řízení v tomto směru zastavil (výrok I. tohoto rozsudku).

8. Z listinných důkazů soud zjistil skutečnosti, které korespondují se skutkovými tvrzeními žalobkyně. Ze záznamu o provedené přepravní kontrole vyplývá, že žalovaná, jako cestující v MHD, se neprokázala platným jízdním dokladem podle § 37 odst. 4 písm. d) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, čímž mu vznikla povinnost zaplatit žalobkyni jízdné a přirážku k jízdnému, jejíž výše nepřesahuje zákonem stanovenou částku. Vedle dlužné jistiny má žalobkyně nárok na zaplacení úroku z prodlení podle ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ NOZ“) ve výši určené dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 2. 12. 2020 (předžalobní upomínka, dodejka). Žalovaná nárok žalobkyně nesporovala, toliko prokazovala, že jej již částečně splnila. K prokázání této skutečnosti předložila prostřednictvím svého otce dvě dohody o uznání dluhu a splátkový kalendář, uzavřené dne 25. 8. 2021, včetně rozpisu měsíčních částek, první dohoda na částku 2 949 Kč ([variabilní symbol]), druhá dohoda na částku 4 560 Kč ([variabilní symbol]). Dále předložila výpis transakcí z BÚ a detaily úhrady z BÚ. Žalobkyně soudu sdělila, že dluhu v souzené věci se týká první dohoda znějící na částku 2 949 Kč s [variabilní symbol]. Z výpisu transakcí a detailů úhrad z běžného účtu soud ověřil, že žalovaná na tento dluh zaplatila dne 30. 9. 2021 částku 250 Kč, dne 2. 11. 2021 částku 250 Kč, dne 28. 11. 2021 částku 250 Kč a dne 13. 1. 2022 částku 250 Kč, celkem tak uhradila částku 1 000 Kč. Dané zjištění koresponduje s částečnými zpětvzetími žaloby, která v průběhu řízení žalobkyně učinila. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaná dlužnou částku ve zbývající části (520 Kč spolu s příslušenstvím) žalobkyni zaplatila.

9. Podle § 37 odst. 4 písm. d) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách průvodčí drážního vozidla, osoba, která řídí drážní vozidlo, nebo jiná osoba ve veřejné drážní osobní dopravě pověřená dopravcem a vybavená kontrolním odznakem nebo průkazem dopravce (dále jen "pověřená osoba") je oprávněna dávat cestujícím pokyny a příkazy k zajištění jejich bezpečnosti, bezpečnosti ostatních cestujících a bezpečnosti a plynulosti dopravy. Pověřená osoba je oprávněna uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému nebo vyžadovat od cestujícího osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému, pokud cestující nezaplatí na místě; osobními údaji potřebnými k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému se rozumí jméno, příjmení a datum a místo narození, adresa pro doručování a číslo osobního dokladu.

10. Podle § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb. výše přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. Přirážka za porušení podmínek stanovených přepravním řádem činí nejvýše 1 500 Kč.

11. Podle článku 10 písm. a) smluvní přepravních podmínek, účinných od 1. 1. 2016, za jízdu bez platného jízdního dokladu se stanovují přirážky, a to ve výši 1 500 Kč za jízdu bez platného jízdního dokladu.

12. Podle ustanovení § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné.

13. Podle § 858 občanského zákoníku, rodičovská odpovědnost zahrnuje povinnosti a práva rodičů, které spočívají v péči o dítě, zahrnující zejména péči o jeho zdraví, jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj v ochraně dítěte, v udržování osobního styku s dítětem, v zajišťování jeho výchovy a vzdělání, v určení místa jeho bydliště, v jeho zastupování a spravování jeho jmění; vzniká narozením dítětem a zaniká, jakmile dítě nabude plné svéprávnosti. Trvání rodičovské zodpovědnosti může změnit pouze soud.

14. Soud s ohledem na výše zjištěné skutečnosti posoudil nárok žalobce s přihlédnutím k ustanovení § 2550 a násl. občanského zákoníku jako důvodný, neboť, jak bylo prokázáno z nesporných tvrzení účastníků a z předložených listinných důkazů, žalovaná tím, že využila ke své přepravě dopravní prostředek žalobkyně, konkludentně uzavřela smlouvu o přepravě ve smyslu výše citovaného ustanovení § 2550 a násl. občanského zákoníku, její povinností je zaplatit jízdné upravené v přepravním řádu žalobkyně a dále za porušení své povinnosti i přirážku stanovenou v přepravním řádu žalobkyně, jež nepřevyšuje výši určenou v ust. § 37 odst. 6 zákona [číslo] v ustanovení § 18a odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb.

15. Protože na straně žalované v posuzované věci figuruje nezletilá, která jela bez platného jízdního dokladu, je třeba řešit věc i s přihlédnutím k rozhodnutí Ústavního soudu ČR, které se týká právě přepravy nezletilých osob (nález Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017 sp. zn. II. ÚS 1864/16). V návaznosti na citovaný nález je nepřijatelná argumentace, podle které by dítě (v řešeném případě ve věku 14 let) nebylo schopné uzavřít přepravní smlouvu. Ústavní soud se v tomto nálezu jednoznačně vymezil proti dřívějším stanoviskům, kdy bylo třeba řešit, zda dítě je vůbec schopné pochopit smysl úkonu při nastoupení do vozidla a tímto způsobem přepravní smlouvu uzavřít. Podle uvedeného nálezu Ústavního soudu ČR je nezletilý zpravidla schopen chápat význam povinností mít jízdní doklad, je schopen chápat i možnost sankce a má také možnost zaplacení této sankce ovlivnit (v tomto směru ústavní soud argumentoval á contrario regulačními poplatky). V souzené věci nebylo tvrzeno ani prokazováno, že by žalovaná byla nějakým způsobem omezena ve svéprávnosti či nenabyla takové svéprávnosti, aby nemohla uzavřít přepravní smlouvu. Žalované bylo tedy uloženo uhradit jízdné včetně úroku z prodlení s odkazem na ustanovení § 1970 občanského zákoníku.

16. Odpovědnost rodičů nezletilé soud posuzoval s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 15. 12. 2017 sp. zn. I. ÚS 1775/14. Tímto nálezem Ústavní soud ČR uložil obecným soudům, aby v každé konkrétní věci posoudily, zda u nezletilého je dána způsobilost k uzavření smlouvy o přepravě osob (poněkud odlišně od výše citovaného nálezu ústavního soudu uvedeného v předchozím bodě odůvodnění tohoto rozsudku) včetně dalších ujednání a důsledků vyplývající z jejich porušení. Ústavní soud zastává názor, že nezletilé dítě ve věku dvanácti let je zpravidla způsobilé k tomu, aby mohlo nástupem do dopravního prostředku uzavřít platnou přepravní smlouvu s vědomím, že mu tím vzniká povinnost zaplatit stanovené jízdné. To, jakým způsobem rodiče o nezletilé dítě pečují a jak plní své rodičovské povinnosti však může ovlivnit výrok soudu o uplatněném nároku na zaplacení smluvní pokuty. V tomto nálezu ústavní soud také argumentuje zvláštní ochranou nezletilých dětí, pod níž jsou tyto s odkazem na článek 32 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a Úmluvu o právech dítěte. Ústavní soud dovodil, že právě tyto mezinárodněprávní závazky platné pro Českou republiku, nemohou dovolit to, aby byl nezletilým ukládán dluh, o jehož existenci se často dozví až po dosažení zletilosti, kdy tento narostl o další příslušenství a náklady. Závěr by měl být takový, že bude uplatněna spoluodpovědnost rodičů za dluhy vzniklé z jízd načerno. Ústavní soud dále rozvádí, že pokud nezletilé dítě není fakticky schopno splnit své povinnosti z přepravní smlouvy a pro svoji nedostatečnou duševní vyzrálost není schopno ani posoudit následky své jízdy„ načerno“, v soukromoprávní rovině nic nebrání v přenosu odpovědnosti zaplacení na jeho rodiče či jiného zákonného zástupce.

17. Obecný soud je vázán nálezy Ústavního soudu ČR. Pečlivě zkoumal všechny zjištěné skutečnosti, z nichž vyplynulo, že žalované bylo v době jízdy více než 15 let, přičemž bydlí společně s otcem, který se ni stará, od něho i dostávala peníze na zakoupení jízdného. Z vyjádření žalované, které bylo provedeno opatrovníkem a dále z jejího výslechu u ústního jednání, vyplývá, že si je vědoma, že jela bez platného jízdního dokladu, o kontrole revizorem otci ani jiné zodpovědné osobě neřekla, věc neřešila. Nebylo zjištěno, že by rodiče nezletilé porušili své povinnosti v souvislosti s jízdou žalované, dle názoru soudu byla žalovaná dostatečně rozumově vyspělá, aby věděla, že nelze cestovat bez platného jízdního dokladu a byla schopna posoudit následky svého jednání. Za tohoto stavu soud vyhodnotil, že nelze klást rodičům k tíži chování žalované, která porušila svoji povinnost, ač byla dostatečně rozumově k danému úkonu vyspělá, a proto uložil povinnost zaplatit vedle jízdného i přirážku k jízdnému toliko žalované. V tomto směru soud nesdílí názor opatrovníka žalované, podle něhož měl být dluh uložen k zaplacení matce nezletilé. Je třeba dodat, že oba rodiče se dostavili k ústnímu jednání soudu, otec se žalovanou nyní věc řeší a se žalobkyní dohodli splátkový kalendář, který žalovaná za pomoci otce plní. Za tohoto stavu soud vyhověl žalobě a výrokem II. uložil povinnost k úhradě toliko žalované, když nezjistil odpovědnost (příp. spoluodpovědnost) rodičů žalované za to, že nezletilá jela bez platného jízdního dokladu. Žalobkyni byl rovněž přiznán i nárok na náhradu úroku z prodlení s odkazem na ust. § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění soud stanovil s přihlédnutím k ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., kdy přihlédl k dohodě účastníků o splátkovém kalendáři a povolil postupné splácení dlužné částky, a to částkou 250 Kč měsíčně (ve shodě s tím, co si účastníci předtím sami sjednali). Žalovaná nastoupila do zaměstnání, je již výdělečně činná a schopna hospodařit se svými finančními prostředky tak, aby byla schopna svůj dluh vůči žalobkyni splatit. Vzhledem ke stále trvající rodičovské odpovědnosti je i na rodičích nezletilé, aby jí v dané situaci pomohli (ať již případnou půjčkou či jinak). Je tak na žalované, zda využije poskytnutou výhodu splátek, přičemž dluh může uhradit i dříve, aby nedocházelo k jeho dalšímu navyšování o stále běžící úroky z prodlení. V případě neplnění uloženého splátkového kalendáře se stává celý zůstatek dluhu splatným najednou.

18. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 142a o.s.ř. a § 146 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, přičemž k částečnému zastavení řízení došlo pro chování žalované, která po podání žaloby částečně uhradila svůj závazek, náleží právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které se sestávají toliko ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a dále z náhrady hotových výdajů žalobkyně v paušální výši ve smyslu ust. § 151 odst. 3 o.s.ř. za 2 úkony (výzva k plnění, sepis žaloby) po 100 Kč dle ust. § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a podle § 89a exekučního řádu, jež žalobkyně požadovala. Celkem tedy žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení ve výši 1 200 Kč. I tato uložená povinnost je splatná postupně s přihlédnutím k ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř. a dohodě účastníků o splátkovém kalendáři (viz výše).