25 C 109/2023

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Folkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o 11 173,67 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 537,81 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3 070,68 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba co do zaplacení částky 5 635,86 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 175,86 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 7 673,67 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 3 246,54 Kč od [datum] do zaplacení a dále částku 3 500 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že na základě elektronicky zaslané žádosti žalovaného, po jeho registraci v systému prostřednictvím internetové domény žalobkyně, v návaznosti na schválení požadovaného úvěru ze strany žalobkyně, došlo mezi účastníky distančně dne [datum] k uzavření smlouvy o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému téhož dne bezhotovostním převodem na jeho běžný účet úvěr ve výši 7 000 Kč. Nedílnou součást smlouvy tvořily [ulice] podmínky žalobkyně, s nimiž se žalovaný seznámil při registraci. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit spolu s úrokem ve výši 1 960 Kč ve lhůtě do [datum]. Žalovaný však své povinnosti ani přes výzvu žalobkyně nedostál, žalobkyni v rámci oddlužení uhradil částku v celkové výši 3 929,32 Kč. Žalobkyni tak dluží vedle jistiny 7 000 Kč a úroku ve výše konkretizované výši i smluvní pokutu v částce 3 500 Kč, jíž stanovil ke dni [datum] a vychází z ujednání v čl. VIII. bod 8.4. smlouvy o úvěru, kde byla dohodnuta pro případ prodlení s úhradou jistiny ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalobkyně kapitalizovala část úroku z prodlení za období od [datum] do [datum] částkou 2 467,13 Kč, kterou vedle výše zmíněných částek a dále běžícího příslušenství (úroků i úroků z prodlení) v řízení nárokovala. Žalobkyně doplnila, že usnesením Krajského soudu v Brně z [datum] č.j. KSBR 44 INS 14801/2017 byl zjištěn úpadek žalovaného a povoleno oddlužení. Žalobkyně přihlásila do insolvenčního řízení svoji pohledávku v celkové výši 12 760,40 Kč, jež byla na přezkumném jednání uznána. Pro neplnění povinností žalovaným došlo usnesením téhož soudu ze dne [datum] č.j. KSBR 44 INS 14801/2017 ke zrušení schváleného oddlužení.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Listiny mu byly doručovány v souladu s ust. § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) na adresu zapsanou v Centrální evidenci obyvatel ČR. Podle § 115a o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů.

3. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Účastníci uzavřeli na základě návrhu, který byl potvrzením ze dne [datum] akceptován, prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 7 000 Kč, který se zavázal spolu s úrokem ve výši 730 % ročně (1 960 Kč) splatit do 14 dnů od čerpání úvěru. RPSN činila 62290,3 %. Pro případ prodlení s úhradou poskytnutého úvěru byl úvěr úročen pevnou úrokovou sazbou dle bodu 6.1. smlouvy, tj. ve výši 730 % ročně. V čl. VIII. bod 8.4. téže smlouvy bylo obsaženo ujednání o smluvní pokutě, jež byla dohodnuta pro případ prodlení s úhradou jakékoli části jistiny úvěru ve výši 0,1 % denně z částky, s níž je žalovaný v prodlení. Splatnost nastávala den následující po dni, v němž došlo k prodlení, přičemž v souhrnu nesměla smluvní pokuta přesáhnout výši 3 500 Kč. Pro případ prodlení byl klient (žalovaný) dále povinen uhradit žalobkyni dle čl. VIII. bodu 8.1. smlouvy o úvěru i náhradu účelně vynaložených nákladů, které žalobkyni vznikly v souvislosti s jeho prodlením, jejichž výše je stanovena v sazebníku žalující společnosti (citovaná smlouva o úvěru, potvrzení o schválení úvěru a obchodní podmínky žalobkyně, kopie OP žalovaného). Žalobkyně zaslala na účet č. [bankovní účet], jehož majitelem je - jak soud ověřil zprávou u [právnická osoba] - žalovaný, dne [datum] částku 7 000 Kč (potvrzení o provedené platbě ThePay.cz, s.r.o., zpráva [právnická osoba]). Usnesením Krajského soudu v Brně z [datum] č.j. KSBR 44 INS 14801/2017 byl zjištěn úpadek žalovaného a povoleno jeho oddlužení. Žalobkyně přihlásila do tohoto insolvenčního řízení svoji pohledávku. Pro neplnění povinností žalovaným došlo usnesením téhož soudu ze dne [datum] č.j. KSBR 44 INS 14801/2017 ke zrušení schváleného oddlužení a k zastavení insolvenčního řízení (označená usnesení a seznam přihlášených pohledávek). Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dluhu prostřednictvím svého zástupce (dopis z [datum] včetně poštovního podacího archu).

4. Podle ust. § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

5. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

6. Podle ust. § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

7. Po právním zhodnocení soud dospěl k závěru, že účastníci uzavřeli distančně ve smyslu ust. § 2395 a násl. o.z. smlouvu o úvěru. Při hodnocení platnosti této smlouvy soud přihlédl k výše citovaným zákonným ustanovením. Podle ust. § 580 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, k neplatnosti takové právního jednání soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 o.z.). Soud nepřehlédl, že úroky za poskytnutí částky 7 000 Kč po dobu 14 dnů v případě, že nebude dlužná jistina řádně a včas zaplacena, byly vyčísleny částkou 1 960 Kč (730 % ročně), tedy ve výši 28 % z poskytnuté jistiny za dobu 14 dnů. V případě prodlení pak nastupovaly další sankce (konkrétně smluvní pokuta), jež žalobkyně vyčíslila částkou 3 500 Kč Tyto částky jsou v hrubém nepoměru k výši poskytnuté jistiny a době splácení.

8. Obdobnou problematikou se zabýval i Krajský soud v Plzni např. v rozsudku ze dne 9. 10. 2018 č.j. 64 Co 247/2018, vycházeje přitom z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (viz níže). I v posuzované věci lze aplikovat judikaturní závěry, jež byly vysloveny při hodnocení smluv uzavřených za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ občanský zákoník“), a to i s přihlédnutím k zákonu o spotřebitelských úvěrech [číslo] Sb., který na posuzovanou smlouvu rovněž dopadá, podle nichž případná neplatnost ujednání o úrocích (jejich výši) ve smlouvě o úvěru nezpůsobuje sama o sobě neplatnost smlouvy o úvěru jako celku (např. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 29 Cdo 4498/2007 nebo 32 Cdo 3516/2009). Podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru je dle § 2395 o.z. vedle závazku úvěrujícího poskytnout úvěrovanému na jeho požádání v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a závazku úvěrovaného poskytnuté peněžní prostředky vrátit, i povinnost úvěrovaného zaplatit úroky. Úrok je odměnou úvěrujícího za poskytnutí peněžních prostředků. Bez sjednání této povinnosti se nejedná o smlouvu o úvěru. Sjednání výše úroků sice není podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru, avšak pokud by strany výši úroků nesjednaly, úvěrovaný je povinen platit úroky určené podle ust. § 1802 o.z. Žalobkyně je podnikatelem, předmět její podnikání zahrnuje i poskytování úvěrů (včetně spotřebitelských), žalovaný nepochybně věděl, že sjednává tuto smlouvu s podnikatelem v rámci jeho podnikatelské činnosti. Závěr, že při neplatném sjednání výše úroků nemá úvěrovaný povinnost platit žádné úroky, neboť by se nejednalo o úvěr, by byl zcela v rozporu s vůlí smluvních stran, kterou projevily uzavřením posuzované smlouvy. V případě neplatného ujednání o výši úroku by se úrok stanovil postupem podle ust. § 577 o.z. (§ 1802 o.z.), tj. ve výši úroku požadovaných obvykle za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka (úvěrovaného) v době uzavření smlouvy a požadavku na zaplacení úroku z úvěru by nebylo možno zcela nevyhovět. V posuzované věci se žalovaný zavázal k placení úroku ve výši 730 % ročně, kterou však soud prvního stupně považuje za nepřiměřeně vysokou. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 236/2005 vyslovil názor, podle něhož s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu včetně vyšší míry rizikovosti poskytovaného úvěr nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem obvyklé úrokové míry peněžních ústavů. Obvyklá míra úvěrů poskytovaných domácnostem se splatností do jednoho roku však dle údajů zveřejňovaných ČNB na jejich internetových stránkách činila ke dni uzavření úvěrové smlouvy 9,61 % ročně, tuto sazbu úrok sjednaný mezi účastníky převyšuje téměř než 76krát. Při hodnocení souladu smlouvy, jejímž účastníkem je spotřebitel, kterému z ní má vzniknout závazek k placení takto (extrémně) vysokého úroku, s dobrými mravy, je nutno přihlédnout i k okolnostem, za kterých byla uzavřena a k jejímu dalšímu obsahu. Smlouva byla uzavřena adhézním způsobem, žalovaný akceptoval formulářovou dokumentaci vypracovanou žalobkyní, jíž obsah nemohl reálně nijak ovlivnit. Jak již bylo zmíněno, pro případ prodlení nastupovaly další sankce, které byly zcela zjevně rovněž nepřiměřeně vysoké, při porušení téže povinnosti měl být žalovaný stižen několika vedle sebe stojícími sankcemi (tj. smluvní pokutou, jíž bylo na místě hodnotit v souladu s ust. § 2048 a násl. o.z.). Při respektování zásady smluvní volnosti a autonomie vůle, na níž je soukromé právo postaveno, nelze akceptovat takový obsah spotřebitelské smlouvy, který je v rozporu s obecnou představou spravedlivého uspořádání vzájemných práv a povinností a vytváří jejich zřejmou nerovnováhu k tíži strany, která je při uzavírání smlouvy v objektivně slabším postavení a které i soukromé právo poskytuje zvýšenou právní ochranu (viz § 1810 a násl. o.z., jež je rovněž namístě v daném případě aplikovat). Smlouvu s takovým obsahem je nutné považovat za absolutně neplatnou, příčící se dobrým mravům, a to včetně ujednání o smluvní pokutě, a to i s přihlédnutím k závěrům vysloveným v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004, publikované v časopise Soudní judikatura pod [číslo].

9. Krajský soud v Plzni i poté opakovaně dospěl k závěru, že úvěrové smlouvy za obdobných podmínek, kdy je sjednán úrok v sazbách řádově 80 % či 90 % ročně, jsou absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy. Odvolací soud i v těchto případech vyhodnotil, že smlouva jako celek je absolutně neplatná, neboť smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele, přičemž za takovýchto podmínek je nerovnováha již tak významná, že ujednání smlouvy je obecně nespravedlivé a rozporné s dobrými mravy. Smlouva o úvěru nemůže být sjednána jako bezúročná, neboť závazek platit úroky patří k pojmovým znakům smlouvy o úrok, pokud si účastníci úrok sjednají, musí se jednat o úrok přiměřený, neboť dle judikatury vyšších soudů jedná v souladu s dobrými mravy ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou sazbou v době sjednání obvyklou, stanovenou s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám, uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů či půjček. Pokud úvěrová sazba takovou míru výrazně přesahuje, a to dokonce několikanásobně, nejedná se úrok sjednaný v souladu s dobrými mravy (viz např. rozsudek KS v [obec] č.j. 25 Co 255/2019-91, sp. zn. 25 Co 277/2019, č.j. 25 Co 325/2019-116). Krajský soud v Plzni setrval na hodnocení absolutní neplatnosti zkoumaných úvěrových smluv i ve svých dalších rozhodnutích (sp. zn. 64 Co 247/2018, 25 Co 240/2020, 25 Co 235/2020, 64 Co 221/2020 apod.). Podle rozsudku Krajského soudu v Plzni č.j. 25 Co 47/2022-111 po posouzení všech aspektů projednávané věci žalobkyni nepřísluší se odůvodněně dovolávat možnosti oddělitelnosti ujednání o úroku, resp. dalších sjednaných poplatků. Odvolací soud zdůraznil, že jde o obchod s chudobou, pro věc je významné posouzení jejího souladu se zásadami obecné spravedlnosti a proporcionality.

10. Z popsaných důvodů soud proto vyhodnotil, že žalobkyni náleží toliko právo na vrácení peněžních prostředků, jež poskytla žalovanému, když se o tuto částku žalovaný bezdůvodně obohatil, neboť mu bylo poskytnuto plnění bez právního důvodu, jak předpokládá ust. § 2991 odst. 2 o.z. Z tohoto důvodu mu soud přiznal právo na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 o.z., spočívající v nevrácené části poskytnutých peněžních prostředků a dále úroku z prodlení ve výši dle § 1970 o.z. ve spojení s prováděcím předpisem (ust. § 2 vyhlášky č. 351/2013 Sb.), neboť žalovaný, který byl řádně vyzván k vrácení peněžních prostředků, svoji povinnost nesplnil, čímž se dostal do prodlení. Z tvrzení žalobkyně vyplývá, že žalovaný jí na daný dluh uhradil částku 3 929,32 Kč, kterou soud odečetl od poskytnuté jistiny ve výši 7 000 Kč. Zbývající část ve výši 3 070,68 Kč a úrok z prodlení v zákonné sazbě, jež žalobkyně za výše označené období zčásti kapitalizovala částkou 2 467,13 Kč, žalovaný dosud žalobkyni nezaplatil, proto mu tato povinnost byla uložena výrokem I. tohoto rozsudku (3 070,68 + 2 467,13 = 5 537,81). Žalovanému byla pro splnění této povinnosti určena běžná třídenní lhůta dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. Ve zbývající části z výše rozebraných důvodů žalobu zamítl (výrok II. tohoto rozsudku).

11. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Protože neúspěch žalobkyně byl téměř shodný s jejím úspěchem, soud nepřiznal právo na náhradu žádnému z účastníků (výrok III. tohoto rozsudku).