25 C 122/2022

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Folkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 2 500 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 500 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 2 500 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 368 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí shora uvedenou částku spolu s úrokem z prodlení v zákonné sazbě. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel se společností [anonymizováno] [právnická osoba] v rámci účastnické smlouvy o poskytování služeb [číslo] k telefonním číslům [číslo], [číslo], [číslo] kupní smlouvu, jejímž předmětem bylo koncové zařízení specifikované ve smlouvě, za nějž se žalovaný zavázal uhradit kupní cenu formou pravidelných měsíčních splátek. Ke kupní ceně byla poskytnuta sleva, která byla podmíněna dodržením sjednané doby trvání smlouvy a využívání služeb původního věřitele, v opačném případě byl žalovaný povinen poskytnutou slevu vrátit. Sleva byla žalovanému doúčtována vrubopisem (opravným daňovým dokladem) [číslo] ze dne [datum], splatným [datum], žalovaný ji však řádně a včas neuhradil. Dlužná částka činila 2 500 Kč. Pohledávka za žalovaným byla s účinností ke dni [datum] postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], což bylo žalovanému písemně oznámeno. Ani přes výzvu žalovaný svůj dluh vůči žalobkyni neuhradil.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Písemnosti mu byly doručovány v souladu s ustanovením § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) na adresu zapsanou v Centrální evidenci obyvatel ČR a na další soudem zjištěné adresy. Dle ustanovení § 115a o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 101 odst. 4 o.s.ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě listinných důkazů předložených žalobkyní.

3. Z listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Právní předchůdce žalobkyně, [anonymizováno] [právnická osoba], uzavřel se žalovaným dne [datum] a [datum] a [datum] účastnické smlouvy [číslo] k telefonním číslům [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo], jejímž obsahem byla mj. kupní smlouva na koupi zařízení pro [příjmení] auto s [anonymizováno] s cenou zařízení 3 999 Kč, s podmíněnou slevou ve výši 2 500 Kč. Uvedené smlouvy byly uzavřeny v délce trvání 24 měsíců. Strany se mj. dohodly, že v případě, že nebude dodržena sjednaná doba trvání účastnické smlouvy, je zájemce povinen poskytnutou podmíněnou slevu operátorovi vrátit (citované smlouvy včetně nastavení služeb, kopie OP žalovaného, Všeobecné podmínky původního věřitele). Dopisem ze dne [datum] byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu (označený dopis). Obsahem vrubopisu (opravného daňového dokladu) ze dne [datum] byla částka 2 500 Kč za doúčtovanou slevu k zařízení (k telefonnímu číslu [číslo]), splatnost nastávala dne [datum] (zmíněné vyúčtování). Původní věřitel dopisem ze dne [datum] vypověděl žalovanému účastnické smlouvy a vyzval ho k úhradě částky 22 526 Kč (výpověď účastnických smluv z uvedeného dne). Žalobkyně se stala věřitelem pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], což bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne [datum] ze strany původního věřitele a dále dne [datum] i ze strany zástupce žalobkyně, který ho rovněž vyzval k úhradě jeho dluhu (smlouva o postoupení pohledávek z uvedeného dne včetně seznamu postupovaných pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzva k plnění). V řízení nebylo zjištěno, že by žalovaný nárokovanou částku žalobkyni zaplatil.

4. Podle ustanovení § 7 odst. 1 písm. b) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen„ zákon o elektronických komunikacích“) komunikačními činnostmi jsou poskytování služeb elektronických komunikací.

5. Podle ustanovení § 2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích pro účely tohoto zákona se rozumí službou elektronických komunikací služba obvykle poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně přenosu signálů po sítích elektronických komunikací, včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb v sítích používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a v sítích kabelové televize s výjimkou služeb, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací nebo vykonávají redakční dohled nad obsahem přenášeným sítěmi a poskytovaným službami elektronických komunikací; nezahrnuje služby informační společnosti, které nespočívají zcela nebo převážně v přenosu signálu po sítích elektronických komunikací.

6. Podle ustanovení § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ NOZ“) kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje a věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.

7. Po právním zhodnocení soud dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byly platně uzavřeny smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací ve smyslu ustanovení § 7 odst. 1 písm. b) zákona o elektronických komunikacích, na jejichž základě původně věřitel, jakožto poskytovatel, se zavázal poskytovat žalovanému (zákazníkovi) dohodnuté služby elektronických komunikací. Dále byla mezi stranami uzavřena kupní smlouva dle ustanovení § 2079 a násl. o.z. s rozvazovací podmínkou ve smyslu ust. § 548 odst. 2 o.z., na základě které právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému předmět koupě (výše označené koncové zařízení) za zvýhodněnou cenu s podmínkou, že žalovaný řádně splní své závazky z kupní ceny – tj. po sjednanou dobu trvání smluvního vztahu (24 měsíců) bude řádně plnit své smluvní závazky, zejména hradit ve lhůtách splatnosti vyúčtování služeb, v opačném případě vznikne původnímu věřiteli právo na zaplacení celé kupní ceny zařízení, čímž dojde k uplatnění rozvazovací podmínky sjednané v kupní smlouvě. Žalobkyně se stala v souladu s ust. § 1879 a násl. NOZ věřitelem pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek, když tato skutečnost byla žalovanému oznámena. Z tvrzení žalobkyně, proti nimž žalovaný žádným způsobem nebrojil, vyplynulo, že žalovanému původní věřitel dodal předmětné koncové zařízení, žalovaný však svou povinnost porušil, když se dostal do prodlení s úhradou vystavených faktur. Pro případ prodlení s úhradou bylo v kupní smlouvě dohodnuto, že původní věřitel je oprávněn požadovat zaplacení částky odpovídající poskytnuté slevě na koupi zařízení. Právní předchůdce žalobkyně žalovanému oznámil zrušení poskytovaných služeb, účastnické smlouvy vypověděl a následně vyúčtoval poskytnutou slevu. Žalovaný nesporoval vznik ani výši závazků, v řízení nebylo zjištěno, že by jakoukoliv část ze svého dluhu zaplatil. S přihlédnutím ke shora citovanému ustanovení § 2079 o.z. ve spojení s § 548 odst. 2 o.z. tak dluží žalobkyni doplatek kupní ceny ve výši poskytnuté slevy, kterou si strany ve smlouvě dohodly, neboť jeho povinností bylo řádně platit vyúčtování za poskytnuté služby a tuto svou povinnost žalovaný porušil. Protože se žalovaný nesplněním svého závazku dostal do prodlení, má žalobkyně ve smyslu ustanovení § 1970 o.z. vedle dlužné jistiny nárok na zaplacení úroku z prodlení ve výši, která je určena § 2 nařízení č. 351/2013 Sb. Soud s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a žalovanému uložil povinnost k úhradě tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. jako běžná třídenní.

8. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 142a odst. 1 o.s.ř. a s ustanovením § 151 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, náleží právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměna za zastoupení účastníka advokátem za dva a půl úkonu právní služby (převzetí zastoupení, prostá výzva k plnění a sepis žaloby) á 200 Kč dle ustanovení § 14b odst. 1, bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ AT“) a náhrada hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) AT. Podle ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř. se částka odměny a náhrad advokáta dále zvyšuje o 21 % DPH dle zákona č. 235/2004 Sb., tj. o částku 168 Kč Celkem tedy žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení ve výši 1 368 Kč, splatná rovněž v zákonné třídenní lhůtě dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., přičemž platební místo pro úhradu nákladů řízení bylo stanoveno v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o.s.ř.

9. Soud pro úplnost dodává, že je na místě aplikovat ustanovení § 14b AT, neboť podání bylo vypracováno na ustáleném vzoru uplatněném shodnou žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech, jejichž tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč. Obdobně jako v jiných žalobních návrzích žalobkyně opakovaně vymáhá pohledávky z určitého typu adhézních smluv, kdy dochází pouze k částečné úpravě (záměně) některých specifických údajů jako např. datum uzavření smlouvy, konkretizace vyúčtování, výše dluhu, datum výzvy a podobně. Je taktéž nerozhodné, zda žalobkyně je v obdobných věcech zastupována různými právními zástupci. V tomto směru soud poukazuje i na obdobné závěry Krajského soudu v Plzni (např. usnesení ze dne 11. 2. 2016 č.j. 25Co 31/2016-41).