25 C 125/2023

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Folkovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: hodnota Anonymizováno , státní příslušnice Anonymizováno poslední známé bydliště Anonymizováno , t.č. neznámého pobytu zastoupená opatrovníkem Jméno opatrovníka sídlem Adresa opatrovníka o nahrazení souhlasu s vydáním předmětu úschovy

I. Žalovaná je povinna souhlasit s vydáním předmětu úschovy, konkrétně motorového vozidla tov. zn. , Anonymizováno, , bez registračních značek, VIN: , VIN kód, , včetně dvou kusů klíčů k vozidlu a originálního osvědčení o registraci vozidla číslo , IBAN, , složené složitelem Krajským ředitelstvím Policie , Anonymizováno, , ze soudní úschovy Okresního soudu Plzeň-město žalobci.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 22 313 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost souhlasit s vydáním motorového vozidla, konkretizovaného ve výroku I. tohoto rozsudku, ze soudní úschovy žalobci. Žalobu odůvodnil tím, že byl účastníkem (přihlašovatelem) v řízení o uložení předmětného motorového vozidla do úschovy na základě usnesení orgánu činného v trestním řízení, vydaného dne 21. 10. 2020 dle § 34a odst. 7 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii ČR, vedeného zdejším soudem pod sp. zn. , spisová značka, . Žalobce podniká v oboru dovozu vozidel z ciziny do České republiky. I žalovaná je účastníkem (přihlašovatelem) ve stejném řízení. Žalobce se domáhá touto žalobou uložení povinnosti souhlasit s vydáním předmětu úschovy dle § 299 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z.ř.s.“), neboť předmětné vozidlo koupil od žalované na základě ústně uzavřené kupní smlouvy dne 14. 5. 2018. K prodeji vozidla došlo v Itálii, přičemž při uzavírání této kupní smlouvy a předání předmětného vozidla byl se žalobcem přítomen i pan , jméno FO, , který žalobci vypomáhal s přepravou vozidla. O prodeji a předání vozidla byl účastníky dále sepsán dne 14. 5. 2018 předávací protokol. Téhož dne bylo žalobcem v Itálii vozidlo odhlášeno za účelem exportu do České republiky a přidělená registrační značka , SPZ, , zůstala po odhlášení v Itálii. Vozidlo nebylo schopno provozu, proto jej žalobce odvezl do České republiky na odtahovém vozidle, toto vozidlo zde následně opravoval. Oprava trvala cca dva roky. Po tuto dobu vozidlo nepřihlašoval. Po opravě jej nabídl k prodeji , jméno FO, . Dne 14. 8. 2020 žalobce nechal na vozidle provést technickou kontrolu a 18. 8. 2020 vozidlo prodal a předal panu , jméno FO, . Dne 20. 8. 2020 při převodu vozidla na příslušném odboru Magistrátu města Plzně mu úřednice oznámila, že vozidlo je hledáno v rámci schengenského informačního systému na základě požadavku státních orgánů Itálie. S ohledem na výše uvedené žalobce své vlastnické právo k předmětu úschovy dovozuje právě z kupní smlouvy uzavřené mezi ním a žalovanou dne 14. 5. 2018, potvrzené předávacím protokolem vozidla. Dne 21. 10. 2020 rozhodla , právnická osoba, o uložení předmětného vozidla včetně dvou klíčů k vozidlu a originálu technického průkazu do úschovy zdejšího soudu (rozhodnutí č.j. KRPP-93458–23/ČJ–2020–030572). K výzvě soudu ze dne 2. 3. 2021 pod sp. zn. 29 Sd 32/2020 žalobce svým přípisem ze dne 12. 3. 2021 sdělil, že uplatňuje nárok na vydání předmětu úschovy a požádal o jeho vydání. Opětovně tak učinil i dne 22. 4. 2022. Dne 8. 11. 2021 zdejší soud žalobce informoval o tom, že v řízení je druhý přihlašovatel, a to žalovaná. Žalované byla doručena výzva s poučením, aby ve lhůtě do jednoho měsíce se vyjádřila, zda žádá o vydání věci z úschovy nebo dává souhlas k vydání věci žalobci. Žalovaná však na tuto výzvu nereagovala, a tedy nevyslovila souhlas. Soud proto žalobce odkázal na podání této žaloby, v opačném případě nemůže vydat věc z úschovy a žalobcovu žádost o vydání zamítne pro absenci souhlasu s jeho vydáním.

2. Soud doručoval soudní písemnosti žalované na její posledně známou adresu v Itálii, soudní písemnosti se však soudu prostřednictvím doručujícího orgánu (italský soud) vrátily s tím, že adresát nebyl dohledán. Protože se soudu nepodařilo zjistit jiné aktuální bydliště žalované, postupoval v souladu s § 29 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) a žalované ustanovil opatrovníka z řad advokátů, s nímž bylo pokračováno v řízení.

3. Opatrovník žalované uvedl, že se žalobou nesouhlasí, přičemž má za to, že žalobce ve věci dosud neprokázal, že se stal vlastníkem předmětného vozidla. Konkrétně poukázal na to, že nebyla doložena písemná kupní smlouva (ani být předložena nemůže, neboť je tvrzeno její uzavření ústně), v předávacím protokolu absentují údaje o prodávajícím a kupujícím a protokol je v cizím jazyce a za třetí není seznatelné, komu náleží podpis, který se nalézá v předávacím protokolu, tedy, že jde o podpis žalované.

4. Žalobce doplnil, že obsah předávacího protokolu byl určen na základě domluvy obou stran, které měly možnost jej ovlivnit. Co se týká podpisu žalované, tuto námitku žalobce považoval za zcela účelové a ničím nepodložené tvrzení žalované. Žalobce doplnil, že dle praxe převodu vlastnického práva k motorovému vozidlu z Italské republiky je zapotřebí nejprve si opatřit tzv. „odhlášku“ (certificato di proprieta) s potřebnou dokumentací prokazující převod vlastnického práva k vozidlu, kdy bez tohoto nelze motorové vozidlo vůbec vyvést do jiné země EU. Tuto odhlášku má žalobce k dispozici a soudu předkládal. Žalovaná přitom o předmětné vozidlo za celou dobu ode dne jeho převodu až do dnešního dne neprojevila žádný zájem. Jakékoliv řízení minulosti zahájené policejními orgány, ať už v České republice či v Italské republice, bylo zastaveno a není tak dán žádný důvod pochybovat o řádném nabytí vlastnického práva žalobce k předmětnému vozidlu.

5. U ústního jednání žalobce rovněž doplnil skutková tvrzení týkající se okolností ohledně prodeje předmětného vozidla, kde upřesnil, že spolu s panem , jméno FO, přijel do autobazaru , jméno FO, , který zprostředkovával daný prodej a sešli se i s tehdejší majitelkou předmětného vozu (žalovanou). Žalovaná jim předložila předmětné listiny (odhlášku, technický průkaz), sepsal se předávací protokol pro převoz vozidla přes hranice, žalobce zaplatil sjednanou kupní cenu včetně poplatku za odhlášku ve výši cca 3 000 EUR v hotovosti a vozidlo odtahovým vozidlem odvezli do České republiky, neboť předmětné vozidlo bylo nepojízdné.

6. Z důkazů provedených v tomto řízení soud zjistil následující skutečnosti. Rozhodnutím č.j. KRPP-93458-23/ČJ-2020-030572 z 21. 10. 2020 Krajské ředitelství Policie , Anonymizováno, , Městské ředitelství Policie , adresa, rozhodlo o uložení do úschovy Okresního soudu Plzeň-město předběžně zajištěné věci – motorového vozidla tov. zn. , Anonymizováno, bez registračních značek zajištěné z výše označeným VIN, a to včetně dvou kusů klíčů k vozidlu a originálu technického průkazu, neboť na věc uplatňuje nárok osoba jiná než ta, u níž byla zajištěna a existují pochybnosti o právu osob na tuto věc. Z úředního záznamu ze dne 16. 3. 2021 pak vyplývá, že věc byla založená ad acta, neboť není dáno podezření ze spáchání žádného trestného činu nebo přestupku (vyšetřovací spis vedený pod č.j. KRPP-93458/ČJ-2020-030575). V návaznosti na výše zmíněné rozhodnutí policejního orgánu o uložení do soudní úschovy bylo u zdejšího soudu zahájeno řízení vedené pod sp. zn. 29 Sd 32/2020. Z obsahu tohoto spisu je patrné, že jako osoby činící nárok na vydání předmětného vozidla jsou vedeny jak žalobce, tak i žalovaná. Soud se opětovně snažil vyzývat žalovanou s dotazem, zda uplatňuje nárok na vydání předmětu úschovy, případně souhlasí s jeho vydáním nějaké konkrétní osobě. Žalovaná reagovala pouze jedenkrát emailem, kdy soudu sdělila, že není majitelkou žádného automobilu. Vozidlo Grand Cherokee bylo sešrotováno. Automobily nevlastní, není majitelkou. Jiné vyjádření ani přes další výzvy soudu již nezaslala. Dne 12. 3. 2021 , jméno FO, sdělil, že neuplatňuje nárok na vydání předmětu úschovy, přičemž zároveň souhlasí s tím, aby předmět úschovy – předmětné vozidlo bylo vydáno žalobci Žalobce podáním ze dne 12. 3. 2021 a opětovně i ze dne 22. 4. 2022 soudu sdělil, že uplatňuje nárok na vydání předmětu úschovy – předmětného vozidla a žádá o jeho vydání (spisový materiál pod sp. zn. , spisová značka, vedený u zdejšího soudu). Žalobce soudu dále předložil listiny vyhotovené v italském jazyce, a to spolu s překladem tlumočnice, zapsané v seznamu tlumočníků, z nichž je vyplývá, že prodávající , hodnota, , jméno FO, a kupující , Jméno žalobce, vyhotovili potvrzení o prodeji vozu, který byl odhlášen nebo má být odhlášen, v němž specifikovali předmětné vozidlo, které je v soudní úschově, kdy byla doplněna registrační značka , SPZ, rok 2006 a celková částka 1 000 EUR, uvedeno osvobození od DPH s dodatkem, že vývozce zboží, na které se vztahuje tento dokument, prohlašuje, že pokud není jasně uvedeno jinak, je toto zboží preferenčního původu České republiky. K této listině byl doplněn datum 14. 5. 2018 a podpis prodávající. Druhou listinou bylo potvrzení o předložení formalit - veřejný registr vozidel v Miláně s výše uvedenou registrační značkou motorového vozidla ve prospěch příjemce , jméno FO, s typem požadavku oznámení o ukončení provozu ze dne 14. 5. 2018, vydáno servisním místem , jméno FO, , přičemž byly uhrazeny částky v celkové výši 45,50 EUR a byl vydán digitální list vlastnictví.

7. Soud rovněž vyslechl svědka , jméno FO, , který byl přítomen při uzavření kupní smlouvy k prodeji předmětného vozidla mezi žalobcem (jakožto kupujícím) a žalovanou (jako prodávající). Tento svědek potvrdil, že jel se žalobcem pro nepojízdné vozidlo s odtahovým vozidlem k panu , jméno FO, , přičemž šlo o vozidlo , Anonymizováno, , které bylo rozbité. Jeli do oblasti Emilia Reggio. Přijeli tam na bazar, kde byla přítomna žalovaná, předávaly se papíry, což řešil žalobce. Jméno žalované tam padlo několikrát, svědek rovněž po nahlédnutí do kopie občanského průkazu žalované sdělil, že to byla ta osoba, kterou při prodeji vozidla na místě viděl. Svědek dále potvrdil, že byly předávány i nějaké peníze za prodej tohoto vozidla. Žádný problém na místě mezi jednajícími nezaznamenal, byl toliko problém s autem, z něhož tekl olej.

8. Podle § 299 odst. 1, 2 z.ř.s. byl-li souhlas s vydáním předmětu úschovy odepřen, lze jej nahradit pravomocným rozsudkem soudu, kterým bylo rozhodnuto, že ten, kdo vydání odporoval, je povinen souhlasit s vydáním předmětu úschovy žadateli. Pro řízení o nahrazení souhlasu podle odstavce 1 je příslušný soud, u něhož probíhá řízení o úschově.

9. Po právním zhodnocení všech provedených důkazů, které soud hodnotil v souladu se zákonnými pravidly zakotvenými v § 132 o.s.ř., dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že žalobce byl vyzván v rámci řízení, které je vedeno u zdejšího soudu pod sp. zn. , spisová značka, o soudních úschovách k podání této žaloby, neboť se domáhá nahrazení souhlasu žalované s vydáním předmětu soudní úschovy. Předmětné vozidlo bylo na základě rozhodnutí policejního orgánu uloženo do soudní úschovy a žalovaná se k opakovaným výzvám soudu nevyjádřila v tom směru, zda uplatňuje vydání tohoto vozidla, či souhlasí s jeho vydáním jiné osobě. Zmínila toliko, že není vlastnicí tohoto vozidla, že vozidlo mělo být sešrotováno. Na další výzvy soudu již nereagoval. Naopak žalobce uplatnil svůj nárok v rámci řízení o soudní úschově. Oproti tomu , jméno FO, neuplatnil nárok na vydání předmětu úschovy a souhlasil s tím, aby bylo vydáno žalobci. S panem , jméno FO, žalobce předjednal prodej tohoto vozidla poté, co bude přihlášeno a zaplacena kupní smlouva. Jak žalobce doplnil v rámci řízení, pan , jméno FO, od smlouvy odstoupil, neboť prodávaná věc měla právní vady. Soud se tak v řízení soustředil především na otázku, zda vlastnické právo přešlo ze žalované na žalobce, což se žalobci podařilo prokázat výše uvedenými důkazy. Kupní smlouvu, kterou žalobce se žalovanou uzavřeli v ústní podobě, prokázal především výslech svědka , jméno FO, , který potvrdil, že byl přítomen u sjednání této kupní smlouvy, rovněž tak i u předání vozidla a listin, zaplacení sjednané kupní ceny. Vozidlo pak následně se žalobcem převážel zpět do České republiky. Tato výpověď je pak doplněna i potvrzením o prodeji vozu, který byl již odhlášen nebo má být odhlášen, k němuž byl připojen podpis prodávající , hodnota, , jméno FO, , kupujícím byl , Jméno žalobce, , což bylo v listině výslovně zmíněno. V tomto potvrzení bylo jednoznačně konkretizováno předmětné vozidlo i uvedena celková částka. Odhlášení vozidla pak koresponduje i s listinou nazvanou potvrzení o předložení formalit – veřejný registr vozidel v Miláně, z něhož je patrné, že bylo oznámeno ukončení provozu předmětného vozidla ve prospěch příjemce , Anonymizováno, , jméno FO, , přičemž toto potvrzení bylo vydáno servisním místem , jméno FO, a zaplaceny poplatky v celkové výši 45,50 EUR. Zároveň byl vydán i digitální list vlastnictví. Rovněž žalovaná se vyjádřila v tom směru, že není vlastnicí předmětného vozidla. Z těchto důkazů má soud za nepochybně prokázané, že vlastnické právo přešlo k předmětnému vozidlu ke dni 14. 5. 2018 na žalobce. Za tohoto stavu soud žalobě vyhověl a žalované uložil povinnost souhlasit s vydáním předmětu úschovy žalobci, když žalovaná s tímto výslovně nesouhlasila. Pro úplnost soud dodává, že výslech svědka hodnotil jako hodnověrný, vnitřně nerozporný, logický a souladný s ostatními provedenými důkazy. Zároveň soud zamítl návrh na provedení důkazu výslechem žalobce, a to z důvodu jeho nadbytečnosti, když provedenými důkazy byly bez pochybností prokázány skutečnosti nezbytné pro rozhodnutí ve věci samé, přičemž na tomto důkazním prostředku již žalobce ani nadále netrval. Soud má za to, že ostatními provedenými důkazy bylo jednoznačně prokázáno, že vlastnictví předmětného vozidla, které přešlo výše uvedeného dne ze žalované na žalobce. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

10. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z § 142 ods. 1 o.s.ř. ve spojení s § 142a odst. 2 o.s.ř. a § 151 odst. 2 o.s.ř. Žalobci, který byl ve věci zcela úspěšný, náleží právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, odměna za zastoupení účastníka advokátem za 3 úkony právní služby (převzetí zastoupení, sepis žaloby, vyjádření ve věci samé ze dne 29. 11. 2024) á 2 500 Kč dle § 9 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „AT“), ve znění účinném do 31. 12. 2024 ve spojení s § 6 a § 7 AT, za 1 úkon právní služby (účast u ústního jednání dne 13. 2. 2025) v částce 3 700 Kč dle § 9 odst. 3 AT v platném znění ve spojení s § 6 a § 7 AT v platném znění, náhrada hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT ve znění účinném do 31. 12. 2024, náhrada hotových výdajů advokáta za 1 úkon právní služby v částce 450 Kč dle § 13 odst. 4 AT v platném znění a dále hotové výdaje spočívající v cestovném za použití osobního motorového vozidla k účasti u jednání soudu za 200 km (Praha - Plzeň - Praha) dle § 13 odst. 1 AT v platném znění a náhrada za promeškaný čas za 6 započatých půlhodin á 150 Kč dle ust. § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 AT v platném znění. Cena za ujeté km byla vypočtena v návaznosti na ustanovení § 158 zákoníku práce a vyhlášku MPSV č. 475/2024 Sb., kdy sazba základní náhrady za 1 km jízdy u osobních silničních motorových vozidel je určena částkou 5,80 Kč, průměrná cena za 1 litr motorové nafty byla ke dni jízdy stanovena částkou 34,70 Kč a dle předloženého technického průkazu byla zjištěna průměrná spotřeba pohonných hmot 5,9 litrů/100 km, celkem jízdné činí částku 1 462,73 Kč. Žalobci byla rovněž přiznána částka 2 268,75 Kč, jež mu byla vyúčtována daňovým dokladem č. , hodnota, od , právnická osoba, , kterou byl žalobce nucen vynaložit v souvislosti se soudním řízením za ověřený překlad listinných důkazů, Podle § 137 odstavec 3 o.s.ř. se částka odměny a náhrad advokáta dále zvyšuje o 21 % DPH dle zákona č. 235/2004 Sb., tj. o částku 3 131,68 Kč. Celkem tedy žalobci náleží náhrada účelně vynaložených nákladů řízení v zaokrouhlené výši 22 313 Kč. Uložená povinnost je splatná v zákonné třídenní lhůtě dle § 160 odst. 1 o.s.ř., přičemž platební místo pro úhradu nákladů řízení bylo stanoveno v souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř.

11. Pro úplnost soud dodává, že náhradu nákladů řízení žalobci přiznal i přes to, že nebyla předložena výzva k plnění dle § 142a odst. 1 o.s.ř., když shledal důvody hodné zvláštního zřetele spočívající především v dlouhodobé nekontaktnosti žalované, která je cizím státním příslušníkem, což vyplynulo i z přiložených spisů (policejní a soudní, v němž je řešena soudní úschova). Žalobci však nebyla přiznána plná náhrada požadovaných nákladů, neboť úkony spojené se žádostí o sdělení stavu řízení, vyjádření žalobce ohledně požadovaných listin s překladem do českého jazyka a následné předložení těchto listin s překladem nelze považovat za vyjádření ve věci samé, jak předpokládá § 11 odst. 1 písm. d) AT, ani je nelze podřadit pod žádný jiný úkon taxativně vyjmenovaný v § 11 odst. 1, 2 AT.