25 C 14/2025

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Folkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného 191/9, 301 00 Plzeň o zaplacení 29 499 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 32 540,65 Kč spolu s úrokem ve výši 21,9 % ročně z částky 29 000 Kč od 15. 6. 2024 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 29 000 Kč od 15. 6. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 753 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 29 499 Kč spolu s úrokem v kapitalizované výši 3 041,65 Kč a dále s úrokem ve výši 21,9 % ročně z částky 29 000 Kč od 15. 6. 2024 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 29 000 Kč od 15. 6. 2024 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobkyně, společnost , právnická osoba, ., uzavřel dne 3. 2. 2021 se žalovaným smlouvu o povoleném debetu, jejíž součást tvořily obchodní podmínky původního věřitele. Původní věřitel se zavázal poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr ve výši 29 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 21,9 % a sjednanými poplatky. Původní věřitel svoji povinnost splnil a žalovanému předmětný úvěr poskytl. Žalovaný byl oprávněn průběžně čerpat povolený debet, byl oprávněn kdykoli úvěr částečně či zcela splatit. Žalovaný svoji povinnost nesplnil, když poskytnutý úvěr nesplácel, proto původní věřitel přistoupil dne 14. 2. 2024 v souladu s obchodním i podmínkami k okamžitému zesplatnění celé dlužné částky. Před poskytnutím úvěru původní věřitel řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Dluh žalovaného se sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 29 000 Kč, z dlužného kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 3 041,65 Kč a poplatků za zaslání výzvy k úhradě dluhu v částce 499 Kč. Pohledávka za žalovaným byla původním věřitelem postoupena nejprve dne 26. 6. 2024 na společnost I-Xon a.s. a dne 9. 7. 2024 na žalobkyni, a to v návaznosti na uzavřené smlouvy o postoupení pohledávek. Ani přes výzvu žalovaný dlužnou částku neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Listiny mu byly doručovány v souladu s § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) na adresu zapsanou v registru obyvatel. Protože se účastníci k nařízenému soudnímu jednání nedostavili, přičemž zástupkyně žalobkyně svoji neúčast omluvila a nežádala o odročení jednání, žalovaný se neomluvil, soud postupoval v souladu s ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků.

3. Soud z listinných důkazů zjistil následující skutečnosti, které korespondují s tvrzeními žalobkyně. Původní věřitel, společnost , právnická osoba, ., uzavřel dne 9. 1. 2019 se žalovaným smlouvu o poskytování bankovních a dalších služeb, na jejímž základě se původní věřitel zavázal poskytovat žalovanému služby běžného účtu, spořícího účtu, přímého bankovnictví a debetní karty a žalovaný se zavázal hradit původnímu věřiteli poplatky sjednané prostřednictvím ceníku produktů a služeb. Součást smlouvy tvořily Všeobecné obchodní podmínky původního věřitele, ceník a produktové podmínky (citovaná smlouva, údaje klienta – fyzická osoba, certifikáty, protokol o převzetí a užívání kódů). Původní věřitel dále se žalovaným na základě návrhu smlouvy o povoleném debetu na běžném účtu ze dne 3. 2. 2021 a akceptace návrhu smlouvy o povoleném debetu na běžném účtu z téhož dne uzavřeli označeného dne smlouvu o povoleném debetu na běžném účtu, na základě níž byl žalovanému poskytnut debet do výše limitu 29 000 Kč, který se zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 21,9 % ročně nejdéle do jednoho roku od čerpání. Pro případ zaslání upomínky byl sjednán poplatek 500 Kč za zaslanou upomínku, za správu běžného účtu byl dohodnut poplatek ve výši 250 Kč měsíčně. RPSN činila 37,56 % a celková částka, která měla být splatná klientem na základě smlouvy, činila 38 397 Kč. Pro případ prodlení se strany smlouvy dohodly, že je původní věřitel mimo jiné oprávněn dosud nesplacené částky úvěru včetně úroků prohlásit za splatné. Součást smlouvy tvořili VOP, s nimiž se žalovaný, jak ve smlouvě prohlásil, výslovně seznámil, porozuměl obsahu a souhlasí s nimi (návrh smlouvy o povoleném debetu na běžném účtu ze dne 3. 2. 2021 včetně certifikátů, akceptace návrhu smlouvy o povoleném debetu na běžném účtu z téhož dne a formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). Původní věřitel zkoumal úvěruschopnost žalovaného (prohlášení k protokolu o posouzení úvěruschopnosti z 26. 7. 2024, protokol o ověření úvěruschopnosti klienta, sdělení dat k žalovanému včetně informací z registrů, mimořádný výpis z účtu, údaje klienta). Z výpisu z osobního účtu žalovaného a z výpisu z povoleného debetu vyplývá, že dne 9. 2. 2024 došlo k převodu nesplacené jistiny úvěru ve výši 29 000 Kč, dne 6. 9. 2023 byl zaevidován poplatek za výzvu k zaplacení dlužné částky v částce 499 Kč. Dopisem ze dne 14. 2. 2024 původní věřitel prohlásil dluh žalovaného v celkové výši 35 936,26 Kč za okamžitě splatný a vyzval ho k jeho úhradě (označený dopis uvedeného dne). Pohledávka za žalovaným přešla na žalobkyni na základě rámcové smlouvy o postupování pohledávek ze dne 13. 12. 2023, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 26. 6. 2024 a smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 9. 7. 2024 (smlouvy o postoupení pohledávek z uvedených dnů, seznamy postupovaných pohledávek), o čemž byl žalovaný informován (vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne 12. 7. 2024 a oznámení o postoupení pohledávky ze dne 12. 8. 2024). V řízení nebylo zjištěno, že by žalovaný ani přes výzvu ze dne 12. 8. 2024 učiněnou prostřednictvím zástupce žalobkyně svoji povinnost splnil a dlužnou částku žalobkyni zaplatil (oznámení o právním zastoupení a výzva k úhradě dluhu z uvedeného dne včetně seznamu odeslaných oznámení a odeslaných předžalobních výzev).

4. Podle § 2662 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určitě měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet.

5. Podle § 2665 o.z. ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru.

6. Podle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Po právním zhodnocení soud dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla platně uzavřena ve smyslu § 2662 a násl. o.z. smlouva o poskytování bankovních a dalších služeb a dále ve smyslu § 2395 a násl. o.z. smlouva o úvěru. Původní věřitel svoji povinnost ze smlouvy řádně splnil, když zřídil a vedl pro žalovaného účet. Ze strany původního věřitele byl žalovanému poskytnut úvěr, který mohl čerpat průběžně, avšak spolu s úrokem jej byl povinen vrátit nejpozději do jednoho roku od jeho poskytnutí. Svoji povinnost žalovaný nesplnil, proto původní věřitel využil svého smluvního oprávnění a zesplatnil celý zůstatek úvěru. Žalobkyně se stala v souladu s § 1879 a násl. o.z. věřitelem pohledávky na základě smluv o postoupení pohledávek uzavřené nejprve mezi původním věřitelem společností , právnická osoba, . a společností I-Xon a.s a následně mezi posledně jmenovanou společností a žalobkyní. Žalovaný v řízení ohledně svého závazku neuvedl žádná skutková tvrzení, ani jeho existenci nepopíral, případně jeho výši nesporoval. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud vyhodnotil, že žaloba je důvodná a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou částku ve výši 32 540,65 Kč, sestávající se z dlužné jistiny 29 000 Kč, sjednaného poplatku v částce 499 Kč a úroku v kapitalizované výši 3 041,65 Kč. Vyúčtovaný poplatek v částce 499 Kč soud posoudil dle § 2048 a násl. o.z. Soud tedy žalobě v plném rozsahu vyhověl, přičemž lhůtu k plnění určil dle § 160 odst. 1 o.s.ř. jako běžnou třídenní.

8. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ust. § 142a odst. 1 o.s.ř. a s ust. § 151 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, soud přiznal plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 1 180 Kč, odměna za zastoupení účastníka advokátem dle § 14b odst. 1 bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „AT“) za 2 a půl úkonu právní služby (převzetí zastoupení, prostá výzva k plnění a sepis žaloby) á 400 Kč a náhrada hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) AT. Podle § 137 odst. 3 o.s.ř. se částka odměny a náhrad advokáta dále zvyšuje o 21% DPH dle zákona č. 235/2004 Sb., tj. o částku 273 Kč. Celkem tedy žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení ve výši 2 753 Kč, splatná rovněž v zákonné třídenní lhůtě dle § 160 odst. 1 o.s.ř., přičemž platební místo pro úhradu nákladů řízení bylo stanoveno v souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř.

9. Soud pro úplnost dodává, že je na místě aplikovat ustanovení § 14b AT, neboť podání bylo vypracováno na ustáleném vzoru uplatněném shodnou žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech, jejichž tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč. Obdobně jako v jiných žalobních návrzích žalobkyně opakovaně vymáhá pohledávky z určitého typu adhézních smluv, kdy dochází pouze k částečné úpravě (záměně) některých individuálních údajů, týkajících se především generálií žalované osoby, jednotlivých částek a dat. Je taktéž nerozhodné, zda žalobkyně je v obdobných věcech zastupována různými právními zástupci. V tomto směru soud poukazuje i na obdobné závěry Krajského soudu v Plzni (např. usnesení ze dne 11. 2. 2016 č.j. 25Co 31/2016-4).