25 C 141/2024

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Folkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o zaplacení 21 817,99 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 26 630,98 Kč spolu s úrokem ve výši 22,99 % ročně z částky 19 772,99 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 19 772,99 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 2 144 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku ve výši 21 817,99 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 889,79 Kč (za období od 16. 11. 2021 do 30. 6. 2022), s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 923,20 Kč (za období od 16. 11. 2021 do 30. 6. 2022), s úrokem ve výši 22,99 % ročně z částky 19 772,90 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 19 772,90 Kč od 19. 9. 2023 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , právnická osoba, . (dále též „právní předchůdkyně žalobkyně“ či „původní věřitelka“), uzavřela se žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru a vydávání a užívání kreditní karty číslo , hodnota, , na jejímž základě původní věřitelka se zavázala poskytnout žalovanému úvěr ke kreditní kartě do výše úvěrového limitu 21 000 Kč. Žalovaný se zavázal tento úvěr splatit v pravidelných měsíčních splátkách alespoň ve výši minimální splátky, jež byla stanovena jako 5 % z čerpaného úvěru, přičemž výše splátky byla žalovanému vždy oznámena v měsíčním výpisu z úvěrového účtu. Nedílnou součást smlouvy tvořily produktové podmínky revolvingového úvěru. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr na kreditní kartě splácet, a to jak jistinu úvěru, tak úroky a poplatky v souladu se smlouvou a podmínkami. Původní věřitelka závazek splnila a otevřela žalovanému úvěrový účet číslo , č. účtu, a vydala mu kreditní kartu. Žalovaný však své smluvní povinnosti nedostál, když řádně a včas nesplácel poskytnutý úvěr. Původní věřitelka proto v souladu se svým smluvním oprávněním prohlásila úvěr za okamžitě splatný v celé výši, a to ke dni 30. 6. 2022. Pohledávka za žalovaným byla původní věřitelkou postoupena dne 18. 9. 2023 nejprve společnosti , Anonymizováno, poté dne 13. 10. 2023 žalobkyni. Ke dni podání žaloby činila dlužná částka celkem 26 630,98 Kč a sestávala se z dlužné jistiny ve výši 19 772,90 Kč, smluvních poplatků v částce 2 045 Kč, úroku v kapitalizované výši 1 889,79 Kč a úroku z prodlení v kapitalizované výši 2 923,20 Kč. Ani přes výzvy žalovaný dlužnou částku žalobkyni nezaplatil. Žalobkyně v dalším podání doplnila výši poskytnuté jistiny a jejího částečného splácení, z níž je patrná dlužná jistina ve výši 19 772,99 Kč, přehled poplatků, které jsou zahrnuty v částce 2 045 Kč, výpočet kapitalizovaného úroku a úroků z prodlení (viz její vyjádření z 30. 7. 2024).

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Listiny mu byly doručovány v souladu s ust. § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) na adresu jeho pobytu zapsanou v Centrální obyvatel ČR. V souladu s ust. § 115a o. s. ř. ve spojení s ust. § 101 odst. 4 o. s. ř. soud proto nenařizoval jednání a rozhodl na základě listinných důkazů předložených žalobkyní.

3. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti. Původní věřitelka, společnost , právnická osoba, ., uzavřela dne 15. 8. 2016 se žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty číslo , hodnota, , na jejímž základě se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr do výše úvěrového rámce ve výši 27 000 Kč. Úroková sazba k datu uzavření této dohody činila 22,99 % ročně, celková částka činila 31 067,16 Kč. Součást smlouvy tvořily dispozice, základní produktové podmínky spotřebitelského úvěru pro revolvingový úvěr a kreditní kartu, sazebník a úrokový lístek, podmínky obsahující smluvní ujednání společná všem smluvním vztahům (žádost o smlouvu o revolvingovém úvěru a vydání užívání kreditní karty 15. 8. 2016, smlouva o revolvingovém úvěru a vydání o užívání kreditní karty z uvedeného dne, dispozice ke smlouvě o revolvingovém úvěru a vydání užívání kreditní karty uzavřené dne 15. 8. 2016, vysvětlení některých pojmů používaných ve standardní informaci o spotřebitelském úvěru a doplnění předsmluvní informace, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). Žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, své závěry promítla do vyjádření ze dne 26. 7. 2024 (zmíněné vyjádření). Z předloženého výpisu ke kreditní kartě a z platební historie soud dále ověřil, že žalovaný původní věřitelce dlužil částku v celkové výši 21 817,99 Kč, sestávající se z jistiny ve výši 19 772,99 Kč a poplatků ve výši 2 045 Kč. Dopisy ze dne 11. 12. 2019, 9. 7. 2020, 3. 8. 2020, 9. 7. 2021, 3. 8. 2021, 9. 9. 2021, 16. 4. 2022 a 31. 5. 2022 původní věřitelka vyzvala žalovaného k úhradě dluhu. Upozornila ho i na možné zesplatnění zůstatku dluhu (zmíněné dopisy z uvedených dnů). Protože žalovaný svoji povinnost neplnil, právní předchůdkyně žalobkyně mu dopisem ze dne 1. 7. 2022 oznámila okamžité zesplatnění úvěru (rozhodnutí o zesplatnění z uvedeného dne včetně poštovního podacího archu). Žalobkyně soudu předložila i sazebník poplatků platný od 1. 12. 2016, z něhož mj. vyplývá, že poplatek za zaslání každé upomínky byl stanoven částkou 600 Kč, poplatek za vedení kreditní karty částkou 49 Kč, poplatek za přečerpání úvěrového rámce činil 300 Kč. Dále byly předloženy i základní produktové podmínky, které dále rozváděly předmětnou smlouvu o revolvingovém úvěru. V případě porušení povinností mj. splácet poskytnutý úvěr v dohodnutých splátkách byla právní předchůdkyně žalobkyně oprávněna prohlásit svým rozhodnutím dluhy klienta za ihned splatné (označené produktové podmínky). Pohledávka za žalovaným přešla na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 9. 2023, kterou uzavřela původní věřitelka se společností , Anonymizováno, , a na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2023, kterou uzavřela společnost , Anonymizováno, se žalobkyní, o čemž byl žalovaný informován (zmíněné smlouvy o postoupení pohledávek včetně přílohy č. , hodnota, – seznam postupovaných pohledávek a oznámení o postoupení pohledávek z 25. 9. 2023 a 9. 10. 2023). V řízení nebylo zjištěno, že by ani přes upomínky původní věřitelky (viz výše) a dále upomínku zástupkyně žalobkyně ze dne 9. 10. 2023 žalovaný svoji povinnost splnil a dlužnou částku žalobkyni či její právní předchůdkyni zaplatil (upomínky a výzva k úhradě dluhu z uvedených dnů včetně poštovního podacího archu).

4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

6. Po právním zhodnocení soud dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru ve smyslu § 2395 a násl. o.z. smlouvu, a to do úvěrového limitu 27 000 Kč. Žalobkyně se stala v souladu s § 1879 o.z. věřitelem pohledávky na základě výše konkretizovaných smluv o postoupení pohledávek. Původní věřitelka v souladu se smluvním ujednáním a na základě dispozic ke smlouvě o revolvingovém úvěru žalovanému poskytla peněžní prostředky, které se žalovaný zavázal vrátit spolu se sjednaným úrokem a poplatky ve stanovené lhůtě. Právní předchůdkyně svoji povinnost ze smlouvy řádně splnila, žalovaný však svůj závazek porušil, když i přes opakované upozornění a upomínky původní věřitelky nehradil řádně a včas poskytnutý úvěr. Podmínky splácení poskytnutého revolvingového úvěru byly obsaženy v základních produktových podmínkách, stejně tak tyto podmínky obsahovaly i postup pro případ porušení povinnost splatit poskytnutý úvěr. Z tohoto důvodu právní předchůdkyně žalobkyně v souladu se smluvním ujednáním přistoupila k zesplatnění celého zůstatku dluhu. Závazek žalovaného soud posoudil v souladu s citovaným § 2395 a násl. o.z. a § 2399 odst. 1 o.z. Povinnost žalovaného vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit úrok i sjednané poplatky vyplývá ze zmíněného § 2395 o.z. ve spojení s § 2399 odst. 1 o.z. Výši dlužné částky soud ověřil ve výpisu z úvěrového účtu žalovaného a z platební historie. Žalovaný byl povinen právní předchůdkyni žalobkyni a následně i žalobkyni vrátit jak jistinu ve shora konkretizované výši navýšenou o sjednaný úrok (dle § 2399 odst. 1 o.z.) a úrok z prodlení v kapitalizované částce (viz výše), přičemž úrok z prodlení žalobkyni náleží s přihlédnutím k § 1970 o.z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Vedle toho vznikl žalobkyni i nárok na zaplacení sjednaných poplatků, a to ve výši 2 045 Kč, jež vyplývá ze smluvního ujednání stran obsaženého ve smlouvě ve spojení se sazebníkem právní předchůdkyně žalobkyně. Dané ujednání ve vztahu k poplatkům za upomínky a za přečerpání úvěrového limitu soud posoudil dle § 2048 a násl. o.z. jako platné ujednání o smluvní pokutě, když částka v jednotkové výši 600 Kč za vyhotovení a zaslání upomínky a 300 Kč za přečerpání úvěrového limitu neodpovídá výši skutečně vynaložených nákladů (ani taková skutečnost nebyla žalobkyní tvrzena a prokazována). Žalovaný v řízení ohledně svého závazku neuvedl žádná skutková tvrzení, ani jeho existenci nepopíral, případně jeho výši nesporoval. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou částku v celkové výši 26 630,98 Kč, sestávající z nesplacené jistiny ve výši 19 772,99 Kč, poplatků v částce 2 045 Kč a částečně kapitalizovaných úroků částkou 1 889,79 Kč a částečně kapitalizovaných úroků z prodlení částkou 2923,20 Kč (viz výše), a to spolu s dalším běžícím příslušenstvím (sjednaný úrok a zákonem stanovený úrok z prodlení). Soud tedy žalobě zcela vyhověl, přičemž lhůtu k plnění určil dle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako běžnou třídenní.

7. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142a odst. 1 o. s. ř. a s ust. § 151 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, soud přiznal plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 873 Kč, odměna za zastoupení účastníka advokátem dle § 14b odst. 1 bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „AT“) za dva a půl úkonu právní služby (převzetí zastoupení, sepis žaloby a prostá výzva k plnění) á 300 Kč a náhrada hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby á 100 Kč dle ust. § 14b odst. 5 písm. a) AT. Podle § 137 odst. 3 o. s. ř. se částka odměny a náhrad advokáta dále zvyšuje o 21 % DPH dle zákona č. 235/2004 Sb., tj. o částku 220,50 Kč. Celkem tedy žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení v zaokrouhlené výši 2 144 Kč, splatná rovněž v zákonné třídenní lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř., přičemž platební místo pro úhradu nákladů řízení bylo stanoveno v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř.

8. Soud pro úplnost dodává, že je na místě aplikovat ustanovení § 14b AT, neboť podání bylo vypracováno na ustáleném vzoru uplatněném shodnou žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech, jejichž tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč. Obdobně jako v jiných žalobních návrzích žalobkyně opakovaně vymáhá pohledávky z určitého typu adhézních smluv, kdy dochází pouze k částečné úpravě (záměně) některých individuálních údajů, týkajících se především generálií žalované osoby, jednotlivých částek a dat. Je taktéž nerozhodné, zda žalobkyně je v obdobných věcech zastupována různými právními zástupci. V tomto směru soud poukazuje i na obdobné závěry Krajského soudu v Plzni (např. usnesení ze dne 11. 2. 2016 č.j. 25Co 31/2016-41).