25 C 143/2020

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní JUDr Martinou Folkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované adresa pro doručování: adresa žalované o zaplacení částky 30 970 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 29 420 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 0,5 % denně z částky 17 000 Kč od 5. 3. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba co do zaplacení částky 1 550 Kč se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 3 841 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobce.

IV. Žalobce je povinen doplatit České republice na účet Okresního soudu Plzeň-město soudní poplatek ve výši 439 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit mu částku 30 970 Kč spolu s úrokem z prodlení ve smluvené výši 0,5 % denně z částky 17 000 Kč od 5. 3. 2019 do zaplacení. Žalobu odůvodnil tím, že se žalovanou uzavřel dne 7. 2. 2019 smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalované, jakožto podnikatelce, poskytnut téhož dne účelový úvěr na nákup materiálu ve výši 17 000 Kč, a to na účet žalované sjednaný ve smlouvě o úvěru. Poskytnutý úvěr tedy nepodléhá zákonu č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky splatit do 25 dnů, a to včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3 620 Kč a poplatku za přijetí, posouzení a vyhodnocení žádosti ve výši 300 Kč, celkem částku 20 920 Kč. Nedílnou součást smlouvy tvořily parametry úvěru a sazebník. Žalovaná svůj závazek porušila, když poskytnutý úvěr v termínu splatnosti nesplatila. Žalobci tak vznikl nárok na smluvní úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně z dlužné částky až do zaplacení, náhradu účelně vynaložených nákladů, jež jsou specifikovány v sazebníku a smluvní pokutu ve výši 50 % z celkové dlužné částky, když marně uplynula lhůta 15 dnů od počátku prodlení. Dále má žalobce dle článku IV. smlouvy nárok na smluvní pokutu ve výši 1 000 Kč, kdy žalovaná porušila svůj závazek zaslat žalobkyni smlouvu zpět s vlastnoručním podpisem. Požadované poplatky ve výši 550 Kč jsou tvořeny účtovaným poplatkem za SMS upomínku ve výši 6 x 50 Kč a doporučenou upomínkou ve výši 250 Kč. Splatnost závazku žalované nastala dne 4. 3. 2019. Protože neuhradila svůj závazek, dluží žalobci celkem částku 30 970 Kč, sestávající se z dlužné jistiny ve výši 17 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3 620 Kč, poplatku za přijetí, posouzení a vyhodnocení žádosti ve výši 300 Kč, smluvní pokuty za nezaslání smlouvy s úředně ověřeným podpisem ve výši 1 000 Kč, smluvní pokuty ve výši 50 % z dlužné částky, tj. 8 500 Kč, poplatku v celkové výši 550 Kč a dále smluvního úroku z prodlení ve výši 0,5 % denně z částky 17 000 Kč od 5. 3. 2019 do zaplacení. Ani přes výzvu ze dne 28. 2. 2020 učiněnou prostřednictvím zástupkyně žalobce žalovaná svůj závazek nesplnila.

2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, proti němuž žalovaná podala odpor, který odůvodnila požadovaným vysokým úrokem (zřejmě měla na mysli smluvní úrok z prodlení) ve výši 180 % ročně. Dodala, že zasílá doklad o úhradě části jistiny. Následně dodala, že nesouhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Zaplatit k 18. 2. 2021 celkem částku 91 915 Kč, z čehož jistina činí částku 17 000 Kč, jí přišlo neadekvátní.

3. Žalobce ve svých následných vyjádřeních podotkl, že úvěr byl sjednán jako podnikatelský a nedopadá tak na něj právní úprava týkající se ochrany spotřebitele. Ujednání o smluvním úroku z prodlení považuje za přiměřené a oprávněné, jeho funkce je sankční, kompenzační i prevenční. Žalovaná smlouvu o úvěru uzavřela dobrovolně, měla postupovat s odbornou péčí. Se sjednanými sankcemi byla obeznámena a výslovně s nimi souhlasila. Tyto sankce jsou obsaženy přímo ve smlouvě. Žalovaná vůči žalobci vždy jednala jako podnikatelka, ve smluvní dokumentaci je identifikována svým IČO a sídlem. Žalovaná se svých spotřebitelských práv nikdy nedovolávala. Žalobce dále poukázal na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, např. sp. zn. 33 Odo 438/2005, dle níž se smluvní pokuta sjednaná ve výši cca 0,5 % denně z dlužné částky je posuzována jako platné ujednání, které je v souladu s dobrými mravy, ujednání o smluvní pokutě ve výši 1 % denně je považováno za neplatný právní úkon, které se příčí dobrým mravům. Poukázal i na ust. § 2051 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), dle něhož nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výši škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. Zdůraznil, že soud má možnost smluvní pokutu moderovat dle zmíněného ustanovení, avšak toliko na návrh dlužníka. Nelze se ovšem domáhat úplného zrušení smluvní pokuty pro její nepřiměřenou výši. Žalobce dále připomněl, že nepřiměřenost smluvní pokuty nelze usuzovat z její celkové výše, případně její výše dosažené za určité období, je-li důsledkem dlouhodobého prodlení dlužníka, kdy její výše plně odvisí od doby, po kterou dlužník neplní smluvní pokutu k zajištěné povinnosti.

4. Vzhledem k nesouhlasu žalované s rozhodnutím bez nařízení jednání, soud nařídil ústní jednání, k němuž oba účastníky řádně předvolal. Žalovaná se však bez omluvy nedostavila, zástupkyně žalobce svoji neúčast omluvila. Soud proto postupoval v souladu s ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení i zástupkyně žalobce.

5. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti. Účastníci uzavřeli dne 7. 2. 2019 smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr ve výši 17 000 Kč na nákup materiálu, který se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 620 Kč a poplatkem za přijetí, posouzení a vyhodnocení žádosti o úvěru ve výši 300 Kč (celkem 20 920 Kč) do 25 dnů od odeslání finančních prostředků z úvěru úvěrovanému, a to pod variabilním symbolem [číslo]. Žalovaná byla v této smlouvě identifikována svým IČO ([číslo]), dále místem podnikání, její údaje byly ověřeny dle [číslo obč. průkazu]. V této smlouvě byly sjednány jednotlivé poplatky včetně poplatku za odeslání doporučené upomínky či SMS upomínky (250 Kč resp. 50 Kč). V článku I. citované smlouvy žalovaná prohlásila, že při uzavírání této smlouvy vystupuje jako podnikatel. Následky porušení smlouvy a sankce obsahoval článek VIII. smlouvy, dle něhož ocitne-li se úvěrovaný v prodlení s úhradou dlužné splátky úvěry, má úvěrující nárok mj. smluvní úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně z dlužné částky až do zaplacení, náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v důsledku úvěrovaného (s odkazem na sazebník, tvořící nedílnou součást smlouvy) a dále na zaplacení smluvní pokuty ve výši 50 % z celkové dlužné částky v případě marného uplynutí 15. kalendářního dne od počátku prodlení. K této smlouvě byly připojeny podpisy obou stran, rovněž i razítko žalobce (smlouva o úvěru [číslo]). Z potvrzení o provedení platby [právnická osoba] je patrné, že částka 17 000 Kč byla dne 7. 2. 2019 vyplacena na účet, který žalovaná označila ve smlouvě o úvěru, a to pod variabilním symbolem rovněž označeným ve smlouvě o úvěru. Z blíže nenazvané listiny vyplývá, že dluh žalované ke dni 7. 2. 2020 činil částku 67 834 Kč, součástí této částky byla jak jistina 17 000 Kč, dále poplatky ve výši 3 620 Kč a 300 Kč, rovněž i smluvní pokuta, poplatky za výzvy i kapitalizované příslušenství (úrok z prodlení za 340 dnů). K úhradě dluhu byla žalovaná vyzvána dopisem zástupkyně žalobce ze dne 28. 2. 2020 (zmíněná výzva včetně poštovního podacího archu). Žalovaná soudu zaslala listinu - detail pohybu – okamžitá odchozí banka, jež byla vytištěna dne 19. 5. 2020 u [právnická osoba], z níž je patrné, že zmíněného dne došlo k zaplacení částky 2 000 Kč z účtu žalované na ú.č. [bankovní účet], variabilní symbol byl označen [číslo].

6. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle ustanovení § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

8. Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než v peněžitém.

9. Podle § 2051 o.z. nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty.

10. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, leda že dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Po právním zhodnocení soud dospěl k závěru, že nárok žalobce je z převážné části dán. Mezi účastníky řízení byla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu ust. § 2395 a násl. o.z., žalovaná tuto smlouvu uzavřela z pozice podnikající osoby, když v dané smlouvě označila své IČO, místo podnikání, stejně tak v článku I. smlouvy výslovně prohlásila, že při uzavírání této smlouvy vystupuje jako podnikatel. Žalovaná nesporovala, že došlo k uzavření tohoto smluvního vztahu, stejně tak, že by jí dané finanční prostředky nebyly poskytnuty. Naopak jejich poskytnutí vyplývá z potvrzení o provedení platby, jež žalobce soudu předložil. Soud proto v tomto směru uzavřel, že žalobce svoji povinnost splnil, když poskytl žalované sjednanou výši úvěru. Žalovaná se poskytnuté peněžní prostředky zavázala vrátit spolu se sjednanými poplatky (celkem ve výši 20 920 Kč) v dohodnuté lhůtě do 25 dnů od přijetí těchto finančních prostředků. Žalovaná však svoji povinnost nesplnila. Pro případ nesplnění této povinnosti strany v citované smlouvě dohodly jak úrok z prodlení ve smluvené výši 0,5 % denně z dlužné částky až do zaplacení, tak i smluvní pokutu ve výši 50 % z celkové dlužné částky, pokud k úhradě nedošlo ani do 15 dnů od počátku prodlení, dále úhradu dalších nákladů, které žalobci vznikly v důsledku prodlení žalované. Součástí citované smlouvy byly i vyčíslené výše jednotlivých ujednaných poplatků, a to i v souvislosti s upomínkami žalobce. Nárok žalobce na sjednanou smluvní pokutu soud vyhodnotil jako platné ujednání ve smyslu ust. § 2048 a násl. o.z., neboť strany jednoznačně a srozumitelně smluvily pro vyjmenovaná porušení povinností stran konkrétní a snadno vypočitatelnou výši této pokuty, stanovenou dohodnutou procentní sazbou (50 %) z celkové dlužné částky. Protože žalovaná neuhradila ani část jistiny, smluvní pokuta činí částku 8 500 Kč (50 % z 17 000 Kč). Co se týká sjednaného úroku z prodlení, ten soud posoudil v souladu s výše citovaným ust. § 1970 o.z., které umožňuje stranám si dohodnout výši tohoto příslušenství. Zásadním pro posuzovanou věc byla skutečnost, že žalovaná danou smlouvu uzavřela jako podnikatelka (tedy nikoli jako spotřebitel, jehož ochrana je v obdobných smluvních vztazích výrazně vyšší). Z tohoto důvodu proto nebylo možné na souzenou věc aplikovat ustanovení týkající se ochrany spotřebitele. Na podnikatele (podnikatelské subjekty) jsou obecně ve smluvních vztazích kladeny vyšší nároky, když se předpokládá jejich vyšší odbornost, a to včetně uvědomění si možných následků jejich právního jednání. Žalovaná měla pečlivě zvážit, zda předloženou smlouvu v daném znění uzavře, zda je schopna dostát svým závazkům, aby nenastoupily poměrně vysoké sankce, které strany ve smlouvě zcela srozumitelně sjednaly.

12. Podle ust. § 2051 o.z. by soud mohl nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu snížit, avšak toliko na návrh dlužníka. Soud by přitom musel přihlédnout k hodnotě a k významu zajišťované povinnosti i ke všem okolnostem, které v řízení vyšly najevo. Žalovaná však výslovně takový návrh nevznesla, ač na to byla upozorněna ve vyjádření zástupkyně žalobce ze dne 21. 12. 2020, jež jí bylo spolu s dalšími listinami zasíláno. Co se týká ujednané výše úroku z prodlení, soud s přihlédnutím ke všem zjištěným skutečnostem dospěl k závěru, že sjednaný úrok z prodlení, ač v hraniční podobě, nepřekročil meze jeho přiměřenosti, má především sankční, zajišťovací i prevenční funkci a neshledal případný zneužívající (šikanózní) charakter, pro nějž by jej bylo namístě posoudit jako ujednání rozporné s dobrými mravy. Nelze přehlédnout, že žalobce poskytl žalované krátkodobý úvěr bez jakéhokoli zajištění dluhu (především ve smyslu § 2018 až § 2047 o.z.). K utvrzení dluhu byla sjednána pouze smluvní pokuta a prodlení dlužníka sankcionováno smluvenou výší úroků z prodlení, jejichž hraniční výše měla především odradit dlužníka od případného neplnění jeho závazků. Výše smluvního úroku z prodlení se neustále navyšuje, neboť je odvislá od délky prodlení žalované, která k dnešnímu dni přesahuje dobu dvou let. Při hodnocení přiměřenosti nelze vycházet toliko z kapitalizované výše tohoto příslušenství, jež je navyšována dlouhodobým prodlením žalované, nýbrž je třeba zkoumat, zda se jedná o přiměřenou denní sazbu. Jak se již soud vyjádřil, dle jeho názoru se jedná sice o hraniční výši, nikoli však o nepřiměřeně vysokou. Na nepřiměřenost smluvní pokuty (a obdobně dané závěry lze vztáhnout i na účastníky smluvený úrok z prodlení) přitom dle ustálené judikatury nelze usuzovat z její celkové výše, je-li důsledkem dlouhodobého prodlení a s tím spojeného jejího navyšování, jde-li o jinak přiměřenou denní procentní sazbu smluvní pokuty. Ujednání o smluvní pokutě lze posuzovat za neplatný právní úkon pro rozpor s dobrými mravy pouze v případě, že by se dobrým mravům příčily okolnosti, ze kterých byla smluvní pokuta sjednána. Toto ujednání nelze považovat za neplatné jen z důvodu nepřiměřenosti výše smluvní pokuty (srov. rozsudek NS ČR sp. zn. 23 Cdo 1049/2015). Soud rovněž z úřední povinnosti (§ 588 o.z.) přihlédl k ust. § 580 o.z. a za zjištěných okolností uzavřel, že smlouvu o úvěru (ani její jednotlivá ujednání) neshledává neplatnými, neboť neshledal, že by se příčily dobrým mravům. Jiná situace by ovšem nastávala, pokud by na straně žalované vystupoval spotřebitel, v takovém případě by bylo namístě použít ust. § 1810 a násl. o.z., především přihlédnout k ust. § 1813 o.z. až § 1815 o.z.

13. Z rozebraných důvodů soud proto uložil žalované zaplatit žalobci jak poskytnutou jistinu ve výši 17 000 Kč, navýšenou o smluvené poplatky za poskytnutí úvěru (3 620 Kč) a poplatek za přijetí, posouzení a vyhodnocení žádosti o úvěr (300 Kč), dále smluvní pokutu ve výši 8 500 Kč, jež odpovídá 50 % z dlužné jistiny (celkem 29 420 Kč), a to spolu s úrokem z prodlení ve smluvené výši 0,5 % denně z jistiny dluhu od 5. 3. 2019 do zaplacení. Lhůtu k plnění soud určil dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. jako běžnou třídenní.

14. Žalobce rovněž požadoval i přiznání smluvní pokuty za nezaslání smlouvy s úředně ověřeným podpisem ve výši 1 000 Kč a poplatky (náhrada účelně vynaložených nákladů ve výši 550 Kč). K prokázání důvodnosti těchto částek však soudu nedoložil žádný důkaz, který by především prokázal svá tvrzení, že mu žalovaná nezaslala zmíněnou smlouvu a dále, že žalované zasílal výzvy, které byly zpoplatněny. Za tohoto stavu soud uzavřel, že žalobce neunesl své důkazní břemeno ve vztahu k částce 1 550 Kč, o níž byla žaloba zamítnuta (výrok II. tohoto rozsudku).

15. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 142a odst. 1 o.s.ř. a § 151 odst. 2 o.s.ř. Žalobci, který byl v řízení z převážné části úspěšný (jeho neúspěch spočíval toliko v částce 1 550 Kč, ohledně níž soud žalobu zamítl), soud přiznal plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 1 239 Kč, odměna za zastoupení účastníka advokátem tři a půl úkonu právní služby (převzetí zastoupení, sepis žaloby, prostá výzva k plnění a vyjádření ve věci samé) á 500 Kč dle ustanovení § 14b odst. 1 bod 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ AT“) a náhrada hotových výdajů advokáta za čtyři úkony právní služby po 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) AT. Podle ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř. se částka odměny a náhrad advokáta dále zvyšuje o 21% DPH dle zákona č. 235/2004 Sb., tj. o částku 451,50 Kč. Celková výši účelně vynaložených nákladů řízení činí po zaokrouhlení částku 3 841 Kč, jež byla výrokem III. tohoto rozsudku žalobci přiznána. I tato uložená povinnost je splatná v zákonné třídenní lhůtě dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., přičemž platební místo pro úhradu nákladů řízení bylo stanoveno v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o.s.ř.

16. Na rozdíl od žalobce se soud domnívá, že je na místě aplikovat ustanovení § 14b AT, neboť podání bylo vypracováno na ustáleném vzoru uplatněném týmž žalobcem opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech, jejichž tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč. Obdobně jako v jiných žalobních návrzích žalobce opakovaně vymáhá pohledávky z určitého typu adhézních smluv, kdy dochází pouze k částečné úpravě (záměně) některých individuálních údajů, týkajících se především generálií žalované, jednotlivých částek a dat. Je taktéž nerozhodné, zda je žalobce v obdobných věcech zastupován různými právními zástupci. V tomto směru soud poukazuje i na obdobné závěry Krajského soudu v Plzni (např. usnesení ze dne 11. 2. 2016 č.j. 25Co 31/2016-41).

17. Soud výrokem IV. tohoto rozsudku uložil žalobci zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 439 Kč. Žalobce měl v souladu s § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích ve spojení s § 4 odst. 1 písm. a) téhož zákona povinnost zaplatit poplatek, jehož výše vychází z § 5 a 6 stejného zákona ve spojení s Položkou 2 odst. 1 písm. b) Sazebníku poplatků. Protože namísto částky 1 239 Kč žalobce zaplatil toliko částku 800 Kč, soud jej zavázal k doplatku částky 439 Kč. I tato povinnost je splatná v zákonné třídenní lhůtě dle § 160 odst. 1 o.s.ř.