25 C 147/2021

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Folkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 42 507,99 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 42 507,99 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 38 510 Kč od 30. 8. 2017 do zaplacení a z částky 3 997,99 Kč od 18. 5. 2017 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 3 577 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí shora uvedenou částku spolu s úrokem z prodlení v zákonné sazbě. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel se společností [anonymizováno] [právnická osoba] v rámci účastnické smlouvy o poskytování služeb [číslo] k telefonním číslům [číslo] kupní smlouvu, jejímž předmětem bylo koncové zařízení specifikované ve smlouvě, za nějž se žalovaný zavázal uhradit kupní cenu formou pravidelných měsíčních splátek. Ke kupní ceně byla poskytnuta sleva, která byla podmíněna dodržením sjednané doby trvání smlouvy a využívání služeb původního věřitele, v opačném případě byl žalovaný povinen poskytnutou slevu vrátit. Sleva byla žalovanému doúčtována vrubopisem (opravným daňovým dokladem) [číslo] ze dne 2. 5. 2017, splatným 17. 5. 2017, žalovaný ji však řádně a včas neuhradil. Dlužná částka činila 3 997,99 Kč. Dále se strany dohodly, že neuhrazením příslušné splátky ve splatnosti nebo zveřejněním rozhodnutí o úpadku dlužníka v insolvenčním rejstříku, eventuálně i z dalších důvodů ve smlouvě uvedených se stává splatným i zbytek dluhu (veškeré dosud neuhrazené splátky kupní ceny za zařízení). Žalovaný porušil své povinnosti, když řádně a včas nehradil sjednané splátky zařízení, resp. zbývající část kupní ceny za zařízení dle vyúčtování – dokladu [číslo] ze dne 14. 8. 2017, splatného dne 29. 8. 2017. Dlužná částka činí 38 510 Kč. Pohledávky za žalovaným byly s účinností ke dni 3. 7. 2020 postoupeny žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Ani přes výzvu ze dne 30. 7. 2020 žalovaný svůj dluh v celkové výši 42 507,99 Kč vůči žalobkyni neuhradil.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Písemnosti mu byly doručovány v souladu s ustanovením § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) na adresu trvalého pobytu ve Slovenské republice a na další soudem zjištěné adresy. Dle ustanovení § 115a o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 101 odst. 4 o.s.ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě listinných důkazů předložených žalobkyní.

3. Z listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Právní předchůdce žalobkyně, [anonymizováno] [právnická osoba], uzavřel se žalovaným dne 24. 11. 2016 účastnickou smlouvu [číslo] jejímž obsahem byla kupní smlouva na koupi zařízení [anonymizována tři slova] s cenou zařízení 8 052 Kč, přičemž kupní cena měla být zaplacena formou 23 splátek po 200 Kč měsíčně, s tím, že při převzetí zařízení byla uhrazena částka 3 451 Kč, a zařízení [anonymizována dvě slova] J3 s cenou zařízení 3 999 Kč, s podmíněnou slevou ve výši 3 998 Kč. Dne 26. 11. 2016 strany uzavřely účastnické smlouvy [číslo] [číslo] jejichž obsahem byly kupní smlouvy na koupi dvou koncových zařízení [anonymizována tři slova] s cenou jednoho zařízení 8 052 Kč, která měla být zaplacena formou 23 splátek po 210 Kč měsíčně, a kupní smlouvy na koupi dvou koncových zařízení [anonymizována dvě slova] J3 s cenou jednoho zařízení 3 999 Kč, s podmíněnou slevou ve výši 3 998 Kč. Strany dále uzavřely dne 3. 12. 2016 účastnickou smlouvu [číslo] dne 5. 12. 2016 účastnickou smlouvu [číslo] dne 7. 12. 2016 účastnickou smlouvu [číslo] dne 8. 12. 2016 účastnickou smlouvu [číslo] dne 9. 12. 2016 účastnickou smlouvu [číslo]. Obsahem uvedených smluv byly kupní smlouvy na koupi celkem pěti zařízení [anonymizováno] P9 lite s každého cenou zařízení 6 999 Kč, přičemž kupní cena měla být zaplacena formou 23 splátek po 180 Kč měsíčně, s tím, že při převzetí zařízení byla uhrazena částka 2 858 Kč, a kupní smlouva na koupi pěti zařízení [anonymizována tři slova] s cenou každého zařízení 3 451 Kč, s podmíněnou slevou ve výši 3 450 Kč. Strany dne 2. 12. 2016 uzavřely účastnickou smlouvu, v jejímž rámci byla sjednána i kupní smlouva na koupi koncového zařízení [anonymizováno] P9 lite (otisk ze systému objednávek právního předchůdce žalobkyně společně se záznamem o koupi zařízení). Z ceny zařízení 6 999 Kč zaplatil žalovaný při podpisu smlouvy částku 2 858 Kč a zbývající část kupní ceny se zavázal uhradit formou 23 splátek po 180 Kč. Uvedené smlouvy byly uzavřeny v délce trvání 24 měsíců. Strany se mj. dohodly, že v případě, že nebude dodržena sjednaná doba trvání účastnické smlouvy, je zájemce povinen poskytnutou podmíněnou slevu operátorovi vrátit. Z vyúčtování splátek za zařízení ze dne 15. 8. 2017, jež bylo splatné dne 29. 8. 2017, je zřejmé, že právní předchůdce žalobkyně žalovanému vyúčtoval celkem částku 38 510 Kč, jejímž předmětem bylo 137 nesplacených splátek po 180 Kč, 45 nesplacených splátek po 210 Kč a 22 nesplacených splátek po 200 Kč. Obsahem vrubopisu (opravného daňového dokladu) ze dne 3. 5. 2017 byla částka 3 998 Kč za doúčtovanou slevu k zařízení, splatnost nastávala dne 17. 5. 2017 (zmíněné vyúčtování). Původní věřitel dopisem ze dne 28. 2. 2017 vypověděl žalovanému účastnické smlouvy a vyzval ho k úhradě částky 22 592 Kč (výpověď účastnických smluv z uvedeného dne). Žalobkyně se stala věřitelem pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020, což bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 30. 7. 2020 ze strany původního věřitele a dále dne 24. 11. 2020 i ze strany zástupce žalobkyně, který ho rovněž vyzval k úhradě jeho dluhu (smlouva o postoupení pohledávek z uvedeného dne včetně oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzva k plnění). V řízení nebylo zjištěno, že by žalovaný nárokovanou částku žalobkyni zaplatil.

4. Podle ustanovení § 7 odst. 1 písm. b) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen„ zákon o elektronických komunikacích“) komunikačními činnostmi jsou poskytování služeb elektronických komunikací.

5. Podle ustanovení § 2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích pro účely tohoto zákona se rozumí službou elektronických komunikací služba obvykle poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně přenosu signálů po sítích elektronických komunikací, včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb v sítích používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a v sítích kabelové televize s výjimkou služeb, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací nebo vykonávají redakční dohled nad obsahem přenášeným sítěmi a poskytovaným službami elektronických komunikací; nezahrnuje služby informační společnosti, které nespočívají zcela nebo převážně v přenosu signálu po sítích elektronických komunikací.

6. Podle ustanovení § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ NOZ“) kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje a věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.

7. Po právním zhodnocení soud dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byly platně uzavřeny smlouvy o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací ve smyslu ustanovení § 7 odst. 1 písm. b) zákona o elektronických komunikacích, na jejichž základě původně věřitel, jakožto poskytovatel, se zavázal poskytovat žalovanému (zákazníkovi) dohodnuté služby elektronických komunikací. Dále mezi nimi byly platně uzavřeny i kupní smlouvy dle ustanovení § 2079 a násl. NOZ. Žalobkyně se stala v souladu s ust. § 1879 a násl. NOZ věřitelem pohledávek na základě smlouvy o postoupení pohledávek, když tato skutečnost byla žalovanému oznámena. Z tvrzení žalobkyně, proti nimž žalovaný žádným způsobem nebrojil, vyplynulo, že právní předchůdce žalobkyně žalovanému dodal předmětná koncová zařízení, žalovaný však svoji povinnost porušil, když nezaplatil ujednanou kupní cenu, kterou měl hradit v jednotlivých splátkách. Pro případ prodlení s úhradou bylo v kupní smlouvě dohodnuto automatické zesplatnění celého zůstatku dluhu žalovaného, přičemž původní věřitel vyúčtoval první fakturou nesplacenou kupní cenu za zařízení, v druhé faktuře poskytnutou slevu ze zařízení. Žalovaný nesporoval vznik ani výši závazků, v řízení nebylo zjištěno, že by jakoukoliv část ze sjednaných splátek či svého celkového dluhu zaplatil. S přihlédnutím ke shora citovanému ustanovení § 2079 NOZ tak dluží žalobci doplatek kupní ceny včetně poskytnuté slevy, kterou strany v účastnické smlouvě dohodly, neboť jeho povinností bylo zaplatit dohodnutou kupní cenu v ujednaných splátkách a termínech. Protože se žalovaný nesplněním svého závazku dostal do prodlení, má žalobce kromě dlužné jistiny nárok na zaplacení úroků z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 NOZ ve výši, která je určena ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a žalovanému uložil povinnost k úhradě tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. jako běžná třídenní.

8. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 142a odst. 1 o.s.ř. a s ustanovením § 151 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, náleží právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 1 701 Kč, odměna za zastoupení účastníka advokátem za dva a půl úkonu právní služby (převzetí zastoupení, prostá výzva k plnění a sepis žaloby) á 500 Kč dle ustanovení § 14b odst. 1, bod 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ AT“) a náhrada hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) AT. Podle ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř. se částka odměny a náhrad advokáta dále zvyšuje o 21 % DPH dle zákona č. 235/2004 Sb., tj. o částku 325,50 Kč Celkem tedy žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení v zaokrouhlené výši 3 577 Kč, splatná rovněž v zákonné třídenní lhůtě dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., přičemž platební místo pro úhradu nákladů řízení bylo stanoveno v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o.s.ř.

9. Soud pro úplnost dodává, že je na místě aplikovat ustanovení § 14b AT, neboť podání bylo vypracováno na ustáleném vzoru uplatněném shodnou žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech, jejichž tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč. Obdobně jako v jiných žalobních návrzích žalobkyně opakovaně vymáhá pohledávky z určitého typu adhézních smluv, kdy dochází pouze k částečné úpravě (záměně) některých specifických údajů jako např. datum uzavření smlouvy, konkretizace vyúčtování, výše dluhu, datum výzvy a podobně. Je taktéž nerozhodné, zda žalobkyně je v obdobných věcech zastupována různými právními zástupci. V tomto směru soud poukazuje i na obdobné závěry Krajského soudu v Plzni (např. usnesení ze dne 11. 2. 2016 č.j. 25Co 31/2016-41).