25 C 147/2023

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Folkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 15 202,66 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 12 500,01 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 500,01 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba co do zaplacení částky 15 736,94 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 13 758,06 Kč od [datum] do [datum] a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 258,05 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 13 758,06 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné sazbě z této částky od [datum] do zaplacení, částku 593, 67,10 Kč, představující kapitalizovaný úrok z prodlení, částku 12 223,62 Kč, představující kapitalizovaný úrok, částku 217 Kč, představující náklady spojené s uplatněním pohledávky a částku 1 444,60 Kč, představující smluvní pokutu. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě mu původní věřitel poskytl úvěr ve výši 15 000 Kč, který se zavázal žalovaný vrátit spolu s příslušenstvím úvěru v celkové výši 12 888 Kč, spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku, ve 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč, přičemž splatnost poslední splátky nastávala dne [datum] Celkem se žalovaný zavázal uhradit částku 27 888 Kč Smlouva byla uzavřena na základě žalovaným vyplněné žádosti o úvěru. Původní věřitel posuzoval schopnost žalovaného splácet úvěr. Žalovaný uhradil pouze částku 2 499,99 Kč, odpovídající jedné řádně uhrazené splátce, z čehož byla na poskytnutou jistinu alokována částka 1 241,94 Kč, na smluvně sjednané příslušenství pohledávky částka 1 258,05 Kč. Zůstatek jistiny činil částku 13 758,06 Kč, zůstatek smluvního příslušenství částku 11 629,95 Kč. Žalovaný poskytnutý úvěr ke dni splatnosti poslední splátky ([datum]) řádně nesplatil. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo původnímu věřiteli právo i na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Na základě rámcové smlouvy o postupování pohledávek ze dne [datum] a dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] přešla pohledávka z původního věřitele na žalobkyni, a to s účinností ke dni [datum], což bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný ode dne postoupení pohledávky neuhradil ničeho. Žalovaný ke dni postoupení dlužil částku 36 862,32 Kč, přičemž žalobkyni neuplatnila postoupené sankční poplatky, paušální náklady na vymáhání pohledávky, část smluvní pokuty, postoupeného úroku po splatnosti a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení a požadovala zaplacení částky 13 758,06 Kč na jistině, částky 1 211,90 Kč, představující kapitalizovaný úrok, částky 6 691,11 Kč, jež žalobkyně požadovala v souvislosti s poplatkem za poskytnutí úvěru, částky 1 298,97 Kč za náklady na vyhodnocení úvěru a částky 2 457,97 Kč za nesplacený inkasní poplatek. Zároveň se domáhala zaplacení smluvního úroku po přepočtení ve výši 593,67 Kč (v petitu žaloby uvedena částka 12 223,62 Kč), kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 593,67 Kč, účelně vynaložených nákladů mimosoudního vymáhání spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 217 Kč a částky 1 444,60 Kč, představující smluvní pokutu. Poslední upomínku žalobkyně žalovanému zasílala prostřednictvím svého zástupce dne [datum].

2. Žalovaný ve věci nevyjádřil. Listiny mu byly doručovány v souladu s ust. § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) na adresu zapsaného pobytu v Centrální evidenci obyvatel ČR. Podle § 115a o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů.

3. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti. Žalobkyně předložila smlouvu o spotřebitelském úvěru, žádost o spotřebitelský úvěr a formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, z nichž je patrné, že danou smlouvu uzavřel právní předchůdce žalobkyně, společnost [právnická osoba], se žalovaným dne [datum]. Předmětem této smlouvy bylo poskytnutí úvěru ve výši 15 000 Kč, který měl žalovaný vrátit spolu s částkou 12 888 Kč (úrok 1 444 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru 7 350 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu 1 394 Kč a poplatek za inkaso plateb 2 700 Kč), v pravidelných 14 měsíčních splátkách po 1 992 Kč. Splátky byly splatné k 30. dni kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž byla smlouva uzavřena. Zápůjční úroková sazba činila 15 % z poskytnuté jistiny ročně. Žalovaný svým podpisem potvrdil, že v místě bydliště od věřitele převzal v hotovosti celou výši spotřebitelského úvěru. V případě prodlení původnímu věřiteli vzniklo právo požadovat smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky (max. 500 Kč za prodlení s každou jednotlivou splátkou), s níž je žalovaný v prodlení, splatnou v den následující po dni prodlení. Vedle toho původnímu věřiteli vzniklo právo na úhradu upomínek, kterými vyzýval dlužníka k úhradě dluhu, a to v částce 1 500 Kč za každou z nich Pohledávka za žalovaným přešla na žalobkyni na základě smluv o postoupení pohledávek, jež uzavřel původní věřitel [právnická osoba] se žalobkyní dne [datum] a [datum] (rámcová smlouva a dílčí smlouva o postoupení pohledávek z uvedených dnů včetně dodatku [číslo] k rámcové smlouvě o postupování pohledávek a seznamu postupovaných pohledávek, potvrzení o provedení transakce). Žalovanému bylo dopisem ze dne [datum] oznámeno, že došlo k postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobkyni (oznámení o postoupení pohledávky z uvedeného dne). Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dluhu dopisem ze dne [datum] a dále dopisem zástupce žalobkyně ze dne [datum] (označené dopisy včetně podacích archů). Z tvrzení žalobkyně vyplynulo, že žalovaný zaplatil celkem částku 2 499,99 Kč, zbývající nárokovanou částku nedoplatil.

4. Podle ust. § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

5. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

6. Podle ust. § 1796 o. z. neplatná je smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je ke vzájemnému plnění v hrubém nepoměru.

7. Po právním zhodnocení soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně se žalovaným uzavřeli ve smyslu ust. § 2395 a násl. o. z. smlouvu o úvěru, kterou je na místě hodnotit i s přihlédnutím k zákonu č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Součástí této smlouvy bylo i ujednání o smluvní pokutě v případě prodlení žalovaného s úhradou jeho závazku, a to ve výši 0,1 % denně z dlužné částky a dále zpoplatněné upomínky (každá v částce 1 500 Kč). Žalobkyně se stala v souladu s ust. § 1879 o.z. věřitelem pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek. Soud s ohledem na nově ustálenou judikaturu vyšších soudů přehodnotil své dosavadní stanovisko a při hodnocení platnosti této smlouvy přihlédl k výše citovaným zákonným ustanovením ve spojení s ustálenými judikaturními závěry. Podle ust. § 580 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, k neplatnosti takového právního jednání soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 o. z.). Pod sankcí absolutní neplatnosti je třeba posoudit i smlouvu, při jejímž uzavření někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany, když majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru. Takové jednání vykazuje znaky lichvy, jež nemůže požívat právní ochrany. Soud nepřehlédl, že žalovaný měl kromě poskytnutých peněžních prostředků ve výši 15 000 Kč vrátit za 14 měsíců rovněž i částku v celkové výši 12 888 Kč, v níž se skrývá odměna za poskytnutí úvěru (a soud ji hodnotil jako úrok), činící 73,65 % ročně. Tato částka je v hrubém nepoměru k výši poskytnuté jistiny a doby splácení.

8. Obdobnou problematikou se zabýval i Krajský soud v Plzni např. v rozsudku ze dne 9. 10. 2018 č.j. 64 Co 247/2018, vycházeje přitom z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (viz níže). I v posuzované věci lze aplikovat judikaturní závěry, jež byly vysloveny při hodnocení smluv uzavřených za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ občanský zákoník“), a to i s přihlédnutím k zákonu o spotřebitelských úvěrech č. 257/2016 Sb., který na posuzovanou smlouvu rovněž dopadá, podle nichž případná neplatnost ujednání o úrocích (jejich výši) ve smlouvě o úvěru nezpůsobuje sama o sobě neplatnost smlouvy o úvěru jako celku (např. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 29 Cdo 4498/2007 nebo 32 Cdo 3516/2009). Podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru je dle § 2395 o. z. vedle závazku úvěrujícího poskytnout úvěrovanému na jeho požádání v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a závazku úvěrovaného poskytnuté peněžní prostředky vrátit, i povinnost úvěrovaného zaplatit úroky. Úrok je odměnou úvěrujícího za poskytnutí peněžních prostředků. Bez sjednání této povinnosti se nejedná o smlouvu o úvěru. Sjednání výše úroků sice není podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru, avšak pokud by strany výši úroků nesjednaly, úvěrovaný je povinen platit úroky určené podle ust. § 1802 o. z. Právní předchůdce žalobkyně je podnikatelem, předmět jeho podnikání zahrnuje i poskytování úvěrů (včetně spotřebitelských), žalovaná nepochybně věděla, že sjednává tuto smlouvu s podnikatelem v rámci jeho podnikatelské činnosti. Závěr, že při neplatném sjednání výše úroků nemá úvěrovaný povinnost platit žádné úroky, neboť by se nejednalo o úvěr, by byl zcela v rozporu s vůlí smluvních stran, kterou projevily uzavřením posuzované smlouvy. Podmínce v případě neplatného ujednání o výši úroku, aby se úrok stanovil postupem podle ust. § 577 o. z. (§ 1802 o. z.), tj. ve výši úroku požadovaných obvykle za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka (úvěrovaného) v době uzavření smlouvy a požadavku na zaplacení úroku z úvěru, by nebylo možno zcela nevyhovět. V posuzované věci se žalovaný zavázal k placení úroku v roční výši 73,65 % (za 14 měsíců v částce 12 888 Kč). Danou výši však soud prvního stupně považuje za nepřiměřeně vysokou. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 236/2005 vyslovil názor, podle něhož s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu včetně vyšší míry rizikovosti poskytovaného úvěr nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem obvyklé úrokové míry peněžních ústavů. Obvyklá míra úvěrů poskytovaných domácnostem se splatností od jednoho roku do pěti let však dle údajů zveřejňovaných ČNB na jejich internetových stránkách činila ke dni uzavření úvěrové smlouvy 7,48 % ročně, tuto sazbu úrok sjednaný mezi účastníky zcela zásadním způsobem převyšuje. Při hodnocení souladu smlouvy, z níž má vzniknout závazek k placení takto (extrémně) vysokého úvěru, s dobrými mravy, je nutno přihlédnout i k okolnostem, za kterých byla uzavřena a k jejímu dalšímu obsahu. Smlouva byla uzavřena adhézním způsobem, žalovaný akceptoval formulářovou dokumentaci vypracovanou právním předchůdcem žalobkyně, jíž obsah nemohl reálně nijak ovlivnit. Při respektování zásady smluvní volnosti a autonomie vůle, na níž je soukromé právo postaveno, nelze akceptovat takový obsah smlouvy, který je v rozporu s obecnou představou spravedlivého uspořádání vzájemných práv a povinností a vytváří jejich zřejmou nerovnováhu k tíži strany, která je při uzavírání smlouvy v objektivně slabším postavení a které i soukromé právo poskytuje zvýšenou právní ochranu. Smlouvu s takovým obsahem je nutné považovat za absolutně neplatnou, příčící se dobrým mravům, a to včetně ujednání o smluvní pokutě.

9. Krajský soud v Plzni i poté opakovaně dospěl k závěru, že úvěrové smlouvy za obdobných podmínek, kdy je sjednán úrok v sazbách řádově 80 % či 90 % ročně, jsou absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy. Odvolací soud i v těchto případech vyhodnotil, že smlouva jako celek je absolutně neplatná, neboť smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele, přičemž za takovýchto podmínek je nerovnováha již tak významná, že ujednání smlouvy je obecně nespravedlivé a rozporné s dobrými mravy. Smlouva o úvěru nemůže být sjednána jako bezúročná, neboť závazek platit úroky patří k pojmovým znakům smlouvy o úrok, pokud si účastníci úrok sjednají, musí se jednat o úrok přiměřený, neboť dle judikatury vyšších soudů jedná v souladu s dobrými mravy ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou sazbou v době sjednání obvyklou, stanovenou s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám, uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů či půjček. Pokud úvěrová sazba takovou míru výrazně přesahuje, a to dokonce několikanásobně, nejedná se úrok sjednaný v souladu s dobrými mravy (viz např. rozsudek KS v Plzni č.j. 25 Co 255/2019-91, sp. zn. 25 Co 277/2019, č.j. 25 Co 325/2019-116). Krajský soud v Plzni setrval na hodnocení absolutní neplatnosti zkoumaných úvěrových smluv i ve svých dalších rozhodnutích (sp. zn. 64 Co 247/2018, 25 Co 240/2020, 25 Co 235/2020, 64 Co 221/2020 apod.). Podle rozsudku Krajského soudu v Plzni č.j. 25 Co 47/2022-111 po posouzení všech aspektů projednávané věci žalobkyni nepřísluší se odůvodněně dovolávat možnosti oddělitelnosti ujednání o úroku, resp. dalších sjednaných poplatků. Odvolací soud zdůraznil, že jde o obchod s chudobou, pro věc je významné posouzení jejího souladu se zásadami obecné spravedlnosti a proporcionality.

10. Z popsaných důvodů soud proto vyhodnotil, že žalobkyni náleží toliko právo na vrácení peněžních prostředků, jež poskytla žalovanému, když se o tuto částku žalovaný bezdůvodně obohatil, neboť mu bylo poskytnuto plnění bez právního důvodu, jak předpokládá ust. § 2991 odst. 2 o.z. Soud proto žalobkyni přiznal právo na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 o.z. ve spojení s § 2993 věty první o.z., spočívajícím v nevrácené části poskytnutých peněžních prostředků ve výši 12 500,01 Kč (poskytnutá jistina 15 000 Kč mínus dosavadní úhrady 2 499,99 Kč), neboť žalovaný, který byl vyzván k vrácení peněžních prostředků, svoji povinnost nesplnil, čímž se dostal do prodlení. Žalobkyně má rovněž právo na přiznání úroku z prodlení ve smyslu ust. § 1970 o. z. ve spojení s prováděcím předpisem (§ 2 vyhlášky č. 351/2013 Sb.), neboť se žalovaný ocitl v prodlení s vydáním prospěchu, o který se bezdůvodně obohatil. Soud žalobkyni přiznal nárok na dané příslušenství ode dne 24. 11. 2022 (tj. ode dne následujícího po uplynutí lhůty k úhradě stanovené v první prokazatelné výzvě k úhradě dluhu žalovaného – oznámení o postoupení pohledávky, obsahující výzvu k úhradě dluhu, jež byla datována dnem 10. 11. 2022 (tedy 10. 11. 2022 + 10 dnů lhůty k úhradě + 3 dny pro předpokládané doručení písemnosti dle § 573 o.z.)). Žalovanému byla pro splnění této povinnosti určena běžná třídenní lhůta dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku). Ve zbývající části z výše rozebraných důvodů soud žalobu zamítl (výrok II. tohoto rozsudku).

11. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z § 142 odst. 2 o.s.ř. Vzhledem k částečnému zamítnutí žaloby by právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení náleželo úspěšnějšímu žalovanému. Protože z obsahu spisu vyplývá, že žalovanému dosud žádné náklady nevznikly, soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.