25 C 159/2022

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Folkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 17 399 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10 000 Kč od 1. 11. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II.

II. Žaloba co do zaplacení částky 7 399 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 7 399 Kč od 1. 11. 2021 do zaplacení, se zamítá.

III.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 414 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 17 399 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné sazbě. Žalobu odůvodnila tím, že se žalovaným uzavřela distančně prostřednictvím elektronických prostředků dne 26. 7. 2021 smlouvu o revolvingovém úvěru, v níž si účastníci sjednali, že žalobkyně na požádání žalovanému poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do sjednané částky a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit žalobkyni poplatek za čerpání úvěru a úrok dle podmínek dohodnutých ve smlouvě. Žalobkyně žalovanému poskytla na jeho žádost peněžní prostředky v celkové výši 10 000 Kč převodem na číslo účtu, které označil žalovaný ve smlouvě. Dle článku 4.1 a násl. předmětné smlouvy strany ujednaly, že žalovaný byl povinen do konce každého kalendářního měsíce uhradit minimální splátku úvěru, činící jednu třetinu částky dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, nejméně však minimální splátku 300 Kč. Žalovanému byl každý měsíc zasílán výpis z úvěru, v němž byla zohledněna aktuální výše dluhu, výše minimální splátky i datum splatnosti. Strany dále v článku 5.1 smlouvy dohodly, že žalovaný je povinen platit poplatek za čerpání úvěru ve výši 20 % z čerpané jistiny úvěru (2 000 Kč), přičemž tento poplatek se stával součástí jistiny. Vedle toho bylo v článku 6.1 smlouvy ujednáno, že žalovaný je povinen zaplatit z poskytnutých peněžních prostředků i úrok ve výši 20 % měsíčně. Pro případ, že se stal celý dluh splatným, byla žalovaný nadále povinen platit úrok ve výši 8 % ročně na místo úroku ve výši 20 % měsíčně. I úrok se stával součástí jistiny ke konci kalendářního měsíce. Jeho celková výše činí 5 036 Kč. Pro případ prodlení byl sjednán i úrok z prodlení v článku 6.2 smlouvy v zákonné výši, dále i v článku 6.6 smlouvy náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč za každý započatý kalendářní měsíc prodlení, přičemž žalobkyně uplatnila náklady v měsíční výši 121 Kč (celkem 363 Kč). Na svůj závazek žalovaný ničeho nezaplatil. Žalobkyně byla oprávněna požadovat splacení celé dlužné částky v případě prodlení žalovaného se splácením dluhu nebo jeho části po dobu delší než 60 dnů, a to dle bodu 6.5 předmětné smlouvy. Žalovaný částku v době splatnosti neuhradil, od 1. 11. 2021 je v prodlení s částkou v celkové výši 17 399 Kč, kterou ani přes upomínku ze dne 10. 1. 2022 žalobkyni neuhradil.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Listiny mu byly doručovány v souladu s ustanovením § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), na adresu místa jeho pobytu uvedenou v Centrální evidenci obyvatel ČR. Vzhledem k tomu, že účastníci se k ústnímu jednání nedostavili, přičemž zástupce žalobkyně svoji neúčast omluvil a nežádal o odročení tohoto jednání, žalovaný se neomluvil, soud postupoval v souladu s ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti stran.

3. Soud z listinných důkazů zjistil skutečnosti, které korespondují s tvrzeními žalobkyně. Účastníci uzavřeli dne 26. 7. 2021 smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému úvěr do výše úvěrového limitu 50 000 Kč. Úvěr byl sjednán s úrokovou sazbou ve výši 20 % měsíčně s tím, že v případě, že by se stal celý dluh splatným, docházelo ke změně úrokové sazby na 8 % ročně. Poskytnutý úvěr spolu s poplatkem za čerpání úvěru ve sjednané výši 20 % z čerpané jistiny úvěru a úroky se žalovaný zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách v minimální splátce úvěru, jež činila jednu třetinu dlužné částky k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, nejméně však 300 Kč. Pro případ prodlení se splácením dluhu nebo jeho části po dobu delší než 60 dnů strany dohodly, že se dluh stává bez dalšího celý splatný a úvěrující byl tak oprávněn požadovat splacení celé dlužné částky. V článku 6.3 citované smlouvy se strany dále dohodly na zaplacení smluvní pokuty za prodlení se splacením dluhu či jeho části ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaný prohlásil, že se seznámil se zněním nabídky včetně formuláře a všemi informace, podrobně si je přečetl a nežádal dalšího vysvětlení. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou, účinnosti nabyla jejím uzavřením (citovaná smlouva, především článek 4.1, 5.1, 6.1, 6.3, 6.5 a 7.1, [číslo]). Tato smlouva byla žalovaným odeslána prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Součástí této smlouvy byl formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně soudu předložila i mzdový list, u něhož soud nemohl zjistit, komu a za jaké období je to mzdový list a za jaké období byl vystaven, proto z něj žádné závěry nebylo možné učinit. Dále byla ze strany žalobkyně předložena i kopie občanského průkazu žalovaného. Z předložených výpisů z běžného účtu žalobkyně a výpisu z revolvingového úvěru žalovaného soud ověřil, že žalovanému byla za strany žalobkyně zaslána celkem částka 10 000 Kč (2. 8. 2021 částka 500 Kč, 3. 8. 2021 částka 1500 Kč, 26. 7. 2021 částka 5 000 Kč a 30. 7. 2021 částka 3 000 Kč), žalobkyně celkem evidovala dlužnou částku ke dni 10. 12. 2021 ve výši 17 399 Kč. Svůj závazek vůči žalobkyni žalovaný neuhradil ani přes výzvu zástupce žalobkyně ze dne 10. 1. 2022 (výzva k úhradě z uvedeného dne včetně podacího archu).

4. Podle ust. § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

5. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

6. Podle ust. § 1796 o. z. neplatná je smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je ke vzájemnému plnění v hrubém nepoměru.

7. Podle ust. § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

8. Po právním zhodnocení soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně se žalovaným uzavřeli ve smyslu ust. § 2395 a násl. o. z. smlouvu o úvěru. Soud s ohledem na nově ustálenou judikaturu vyšších soudů přehodnotil své dosavadní stanovisko a při hodnocení platnosti této smlouvy přihlédl k výše citovaným zákonným ustanovením ve spojení s ustálenými judikaturními závěry. Podle ust. § 580 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, k neplatnosti takového právního jednání soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 o. z.). Pod sankcí absolutní neplatnosti je třeba posoudit i smlouvu, při jejímž uzavření někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany, když majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru. Takové jednání vykazuje znaky lichvy, jež nemůže požívat právní ochrany. Soud nepřehlédl, že žalovaný měl kromě poskytnutých peněžních prostředků ve výši 10 000 Kč vrátit i úrok v měsíční výši 20 % (240 % ročně), dále úplatu za poskytnutí úvěru ve výši 2 000 Kč a v případě prodlení i sankce (smluvní pokutu, účelně vynaložené náklady). Ve své podstatě se jedná o odměnu za půjčení peněz, tedy úrok, tyto poplatky (náklady) netvoří toliko marginální část, nýbrž podstatnou část, která výrazně převyšuje vyčíslený úrok, poskytovatel úvěru v těchto částkách skrývá svoji odměnu (tedy fakticky úrok). Tyto částky jsou v hrubém nepoměru k výši poskytnuté jistiny a doby splácení.

9. Obdobnou problematikou se zabýval i Krajský soud v Plzni např. v rozsudku ze dne 9. 10. 2018 č.j. 64 Co 247/2018, vycházeje přitom z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (viz níže). I v posuzované věci lze aplikovat judikaturní závěry, jež byly vysloveny při hodnocení smluv uzavřených za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ občanský zákoník“), a to i s přihlédnutím k zákonu o spotřebitelských úvěrech [číslo] Sb., který na posuzovanou smlouvu rovněž dopadá, podle nichž případná neplatnost ujednání o úrocích (jejich výši) ve smlouvě o úvěru nezpůsobuje sama o sobě neplatnost smlouvy o úvěru jako celku (např. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 29 Cdo 4498/2007 nebo 32 Cdo 3516/2009). Podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru je dle § 2395 o. z. vedle závazku úvěrujícího poskytnout úvěrovanému na jeho požádání v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a závazku úvěrovaného poskytnuté peněžní prostředky vrátit, i povinnost úvěrovaného zaplatit úroky. Úrok je odměnou úvěrujícího za poskytnutí peněžních prostředků. Bez sjednání této povinnosti se nejedná o smlouvu o úvěru. Sjednání výše úroků sice není podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru, avšak pokud by strany výši úroků nesjednaly, úvěrovaný je povinen platit úroky určené podle ust. § 1802 o. z. Právní předchůdce žalobkyně je podnikatelem, předmět jeho podnikání zahrnuje i poskytování úvěrů (včetně spotřebitelských), žalovaný nepochybně věděl, že sjednává tuto smlouvu s podnikatelem v rámci jeho podnikatelské činnosti. Závěr, že při neplatném sjednání výše úroků nemá úvěrovaný povinnost platit žádné úroky, neboť by se nejednalo o úvěr, by byl zcela v rozporu s vůlí smluvních stran, kterou projevily uzavřením posuzované smlouvy. Podmínce v případě neplatného ujednání o výši úroku, aby se úrok stanovil postupem podle ust. § 577 o. z. (§ 1802 o. z.), tj. ve výši úroku požadovaných obvykle za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka (úvěrovaného) v době uzavření smlouvy a požadavku na zaplacení úroku z úvěru, by nebylo možno zcela nevyhovět. V posuzované věci se žalovaný zavázal k placení úroku v roční výši 240 %. [jméno] výši však soud prvního stupně považuje za nepřiměřeně vysokou. Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 236/2005 vyslovil názor, podle něhož s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu včetně vyšší míry rizikovosti poskytovaného úvěr nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem obvyklé úrokové míry peněžních ústavů. Obvyklá míra úvěrů poskytovaných domácnostem se splatností do jednoho roku však dle údajů zveřejňovaných ČNB na jejich internetových stránkách činila ke dni uzavření úvěrové smlouvy 10,47 % ročně, tuto sazbu úrok sjednaný mezi účastníky zcela zásadním způsobem převyšuje. Při hodnocení souladu smlouvy, z níž má vzniknout závazek k placení takto (extrémně) vysokého úvěru, s dobrými mravy, je nutno přihlédnout i k okolnostem, za kterých byla uzavřena a k jejímu dalšímu obsahu. Smlouva byla uzavřena adhézním způsobem, žalovaný akceptoval formulářovou dokumentaci vypracovanou právním předchůdcem žalobkyně, jíž obsah nemohl reálně nijak ovlivnit. Při respektování zásady smluvní volnosti a autonomie vůle, na níž je soukromé právo postaveno, nelze akceptovat takový obsah smlouvy, který je v rozporu s obecnou představou spravedlivého uspořádání vzájemných práv a povinností a vytváří jejich zřejmou nerovnováhu k tíži strany, která je při uzavírání smlouvy v objektivně slabším postavení a které i soukromé právo poskytuje zvýšenou právní ochranu. Smlouvu s takovým obsahem je nutné považovat za absolutně neplatnou, příčící se dobrým mravům, a to včetně ujednání o smluvní pokutě.

10. Krajský soud v Plzni i poté opakovaně dospěl k závěru, že úvěrové smlouvy za obdobných podmínek, kdy je sjednán úrok v sazbách řádově 80 % či 90 % ročně, jsou absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy. Odvolací soud i v těchto případech vyhodnotil, že smlouva jako celek je absolutně neplatná, neboť smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele, přičemž za takovýchto podmínek je nerovnováha již tak významná, že ujednání smlouvy je obecně nespravedlivé a rozporné s dobrými mravy. Smlouva o úvěru nemůže být sjednána jako bezúročná, neboť závazek platit úroky patří k pojmovým znakům smlouvy o úrok, pokud si účastníci úrok sjednají, musí se jednat o úrok přiměřený, neboť dle judikatury vyšších soudů jedná v souladu s dobrými mravy ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou sazbou v době sjednání obvyklou, stanovenou s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám, uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů či půjček. Pokud úvěrová sazba takovou míru výrazně přesahuje, a to dokonce několikanásobně, nejedná se úrok sjednaný v souladu s dobrými mravy (viz např. rozsudek KS v Plzni č.j. 25 Co 255/2019-91, sp. zn. 25 Co 277/2019, č.j. 25 Co 325/2019-116). Krajský soud v Plzni setrval na hodnocení absolutní neplatnosti zkoumaných úvěrových smluv i ve svých dalších rozhodnutích (sp. zn. 64 Co 247/2018, 25 Co 240/2020, 25 Co 235/2020, 64 Co 221/2020 apod.).

11. Z popsaných důvodů soud proto vyhodnotil, že žalobkyni náleží toliko právo na vrácení peněžních prostředků, jež poskytla žalovanému, když se o tuto částku žalovaný bezdůvodně obohatil, neboť mu bylo poskytnuto plnění bez právního důvodu, jak předpokládá ust. § 2991 odst. 2 NOZ. Soud proto žalobkyni přiznal právo na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 NOZ ve spojení s § 2993 NOZ, spočívajícím v nevrácené části poskytnutých peněžních prostředků ve výši 10 000 Kč (poskytnutá jistina mínus případné dosavadní úhrady), neboť žalovaný, který byl řádně vyzván k vrácení peněžních prostředků, svoji povinnost nesplnil, čímž se dostal do prodlení. Žalobkyně má rovněž právo na přiznání úroku z prodlení ve smyslu ust. § 1970 o. z. ve spojení s prováděcím předpisem (§ 2 vyhlášky č. 351/2013 Sb.), neboť se žalovaný ocitl v prodlení s vydáním prospěchu, o který se bezdůvodně obohatil. Žalovanému byla pro splnění této povinnosti určena běžná třídenní lhůta dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku). Ve zbývající části z výše rozebraných důvodů soud žalobu zamítl (výrok II. tohoto rozsudku).

12. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 142a odst. 1 o.s.ř. a ust. § 151 odst. 2 o.s.ř. Vzhledem k částečnému zamítnutí žaloby úspěch žalobkyně spočíval v 60 % (neúspěch 40 %), proto má s přihlédnutím k ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. právo na přiznání účelně vynaložených nákladů řízení v celkové výši 20 % Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměna za zastoupení účastníka advokátem za dva a půl úkonu právní služby (převzetí zastoupení, sepis žaloby a prostá výzva k plnění) á 300 Kč dle ustanovení § 14b odst. 1, bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ AT“) a náhrada hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) AT. Podle ustanovení § 137 o.s.ř. se částka odměny a náhrad advokáta dále zvyšuje o 21% DPH dle zákona [číslo] Sb., tj. o částku 220,50 Kč. Celková výše účelně vynaložených nákladů řízení byla vypočtena částkou 2 070,50 Kč, 20 % z této částky činí po zaokrouhlení částku 414 Kč, jež byla výrokem III. tohoto rozsudku žalobkyni přiznána, se splatností rovněž v zákonné třídenní lhůtě dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. Platební místo pro úhradu nákladů řízení bylo stanoveno v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o.s.ř..