25 C 176/2022

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Folkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení , LL.M., příjmení sídlem adresa o zaplacení 64 982 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 64 982 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 64 982 Kč od 25. 8. 2021 do zaplacení a s náhradou nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 33 725 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí shora uvedenou částku spolu s úrokem z prodlení v zákonné sazbě a s náhradou nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč. Žalobu odůvodnil tím, že dne 31. 8. 2020 v 11:14 hodin v [obec] na parkovišti [ulice] couval pan [celé jméno svědka], tehdejší zaměstnanec žalovaného, s vozidlem [značka automobilu], [registrační značka], jež bylo ve vlastnictví žalovaného, přičemž narazil do zde zaparkovaného vozidla [značka automobilu] [anonymizováno], [registrační značka]. Z místa dopravní nehody pan [celé jméno svědka] následně odjel. Žalobkyně z titulu pojistné události [číslo] dne 8. 10. 2020 vyplatila z titulu pojistné smlouvy [číslo] poškozené [právnická osoba] [anonymizováno] s.r.o. prostřednictvím společnosti [právnická osoba] pojistné plnění ve výši 64 982 Kč za škodu na vozidle [anonymizováno]. Žalobkyně má proti panu [celé jméno svědka] dle § 10 odst. 1 písm. b) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen„ ZoPO“) právo na náhradu toho, co za něj plnila, neboť jmenovaný bez zřetele hodného důvodu nesplnil povinnost podle silničního zákona ohlásit dopravní nehodu, jež je škodnou událostí, v důsledku čehož byla ztížena možnost řádného šetření klienta podle § 9 odst. 3 téhož zákona a možnost žalobkyně uplatnit postižní právo. Podle § 10 odst. 1 písm. c) ZoPO má žalobkyně proti panu [celé jméno svědka] právo na náhradu toho, co za něho plnila, protože bez zřetele hodného důvodu opustil místo dopravní nehody. Podle § 2914 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) má povinnost k náhradě namísto pana [celé jméno svědka] žalovaný, neboť [celé jméno svědka] použil při své činnosti jako zaměstnance nebo jiného pomocníka. V důsledku toho vznikl žalobkyni nárok na vyplacení toho, co za žalovaného plnila, tj. na náhradu vyplaceného pojistného plnění ve výši 64 982 Kč Ani přes výzvu ze dne 23. 10. 2020 žalovaný žalobkyni ničeho neuhradil. Dále byl žalovaný vyzván k úhradě prostřednictvím zástupce žalobkyně dopisem ze dne 17. 8. 2021. Na tuto výzvu žalovaný reagoval prostřednictvím svého zástupce dne 13. 9. 2021, v níž namítl, že [celé jméno svědka] místo dopravní nehody opustil z důvodu přeparkování vozidla, aby nedošlo k omezení plynulosti provozu, načež se na místo dopravní nehody vrátil, kde měl poskytnout veškerou součinnost příslušníkům Policie ČR a že postupem žalovaného ani [celé jméno svědka] nemohlo dojít ke ztížení možnosti řádného šetření dopravní nehody, jak předpokládá hypotéza ustanovení § 10 odst. 1 písm. b) ZoPO. Žalobkyně upozornila žalovaného na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu ČR, dle které se ztížením možnosti řádného šetření vztahuje nejen k okolnostem významným pro plnění poškozenému, nýbrž i k důvodům, pro něž může pojistitel uplatnit postižní právo (NS sp.zn. 23 Cdo 676/2012 nebo NS sp.zn. 25 Cdo 1791/2008). V daném případě nemohla žalobkyně vyloučit uplatnění postižního důvodu podle § 10 odst. 1 písm. i) citovaného zákona, kdy řidič pojištěného vozidla [celé jméno svědka] byl ustanoven až dodatečně šetřením, nebylo proto možné je u něj potvrdit ani vyloučit požití alkoholu. V reakci na to žalovaný prostřednictvím svého zástupce dopisem ze dne 2. 1. 2021 sdělil žalobkyni, že ke ztížení možnosti řádného šetření dopravní nehody nemohlo dojít a namítl exces z § 2914 o.z., když měl za spornou otázku pasivní legitimace žalovaného, neboť pan [celé jméno svědka] v den dopravní nehody neměl plnit žádné pracovní úkoly, nedošlo k naplnění funkční souvislosti, neboť [celé jméno svědka] předmětný den nejednal v zájmu žalovaného. Na to zástupce žalobkyně upozornil žalovaného na protokol o dopravní nehodě a úřední záznam ze dne 14. 9. 2020, z nichž plyne, že [celé jméno svědka] se na místo dopravní nehody vrátil až po zhruba šesti hodinách od doby, co jej opustil. Ani příčina pro návrat [celé jméno svědka] na místo dopravní nehody neplynula z jeho vlastní vůle, ale vrátil se až po vyzvání žalovaným. Není tak pravdou, že by [celé jméno svědka] pouze přeparkovával vozidlo, ani že se vzápětí na místo dopravní nehody vrátil. [celé jméno svědka] se navíc se dostavil pod vlivem alkoholu (1,63 ‰ alkoholu v krvi v čase 17:00 hodin, 1,81 ‰ alkoholu v krvi v čase 17:07 hodin a 1,66 ‰ alkoholu v krvi v čase 17:13 hodin). [celé jméno svědka] tvrdil, že alkohol požil až po dopravní nehodě. Jmenovaný konzumací alkoholu po dopravní nehodě znemožnil zjištění skutečností příčiny vzniku dopravní nehody. [celé jméno svědka] byl rozhodnutím Magistrátu města Plzně ze dne 1. 3. 2021 uznán vinným z řady přestupků podle zákona č. 361/2000 Sb. v souvislosti s předmětnou dopravní nehodou ze dne 31. 8. 2020. Žalobkyni nad rámec citovaných důvodů postižního práva vzniklo právo i dle § 10 odst. 1 písm. e) ZoPO, neboť [celé jméno svědka] nesplnil ani povinnost podle § 8 odst. 2 písm. b) ZoPO. Žalobkyně dodala, že [celé jméno svědka] užil pojištěné vozidlo za uvedeným účelem ve srozumění se žalovaným, souhlas s užitím vozidla nepřekročil, tj. jednal v mezích tohoto souhlasu a není možné se excesu z § 2914 o.z. jakkoli dovolávat. Postižní důvod je dán i přímo žalovanému přes § 2914 o.z. Žalobkyně připomněla i § 2927 odst. 1 věty druhé ve spojení s větou první o.z. a dále § 6 odst. 1 ZoPO. Dále poukázala na § 2 písm. f) ZoPO a § 8 odst. 2 písm. b) ZoPO a uzavřela, že má právo na náhradu toho, co za žalovaného plnila, jelikož žalovaný bez zřetele hodného důvodu nesplnil povinnost podle § 8 odst. 2 písm. b) ZoPO, v důsledku čehož byla ztížena možnost řádného šetření a možnost uplatnit postižní právo.

2. Žalovaný v odporu proti vydanému platebnímu rozkazu neuznal nárok žalobkyně a navrhl zamítnutí žaloby. Dle něho nejsou naplněny nezbytné předpoklady pro aplikaci § 2914 o.z., neboť [celé jméno svědka] vozidlo užil ke své soukromé cestě a nelze tak dovozovat odpovědnost žalovaného. Pro aplikaci citovaného ustanovení je nezbytná časová, místní a funkční souvislost. [celé jméno svědka] byl v předmětné době zaměstnancem žalovaného, žalovaný neužil [celé jméno svědka] jako zmocněnce, zaměstnance či jiného pomocníka při své činnosti, neboť si [celé jméno svědka] dne 31. 8. 2020 kolem deváté hodiny vyzvedl vozidlo, jehož majitelem je žalovaný, kdy s ním následně jel ke svému bydlišti, kde jej chtěl zaparkovat na předmětném parkovišti. Žalovaný neznal konkrétní účel, za jakým si [celé jméno svědka] přebíral vozidlo již uvedeného dne, ač toho dne neměl naplánované žádné pracovní úkoly a měl pracovní volno. Dle názoru žalovaného bylo vozidlo [celé jméno svědka] převzato za účelem usnadnění práce pro nadcházející den, aby si [celé jméno svědka] nemusel ráno jet vyzvednout vozidlo u žalovaného, neboť měl učinit cestu do Německa. V daném konkrétním případě je nutné určit, zda [celé jméno svědka] jednal v zájmu svého zaměstnavatele. Nepostačí pouhý fakt, že byl zaměstnancem žalovaného. Žalovaný zopakoval, že [celé jméno svědka] vozidlo v předmětný den použil výlučně pro své soukromé účely, ten den měl pracovní volno, žalovaný mu tak nemohl ukládat nezbytné pokyny a vykonávat odpovídající kontrolu. [celé jméno svědka] jednal výlučně ve svém zájmu, proto v daném případě nelze aplikovat § 2914 o.z. V daném případě chybí pasivní věcná legitimace žalovaného, žalobní návrh by měl směřovat výhradně vůči [jméno] [celé jméno svědka] a nikoliv vůči žalovanému.

3. V reakci na to žalobkyně poukázala vedle § 2914 i na § 2927 o.z.

4. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti. Z nesporných tvrzení účastníků vyplývá, že žalovaný je vlastníkem a provozovatelem níže označeného vozidla [anonymizováno]. Dále mezi účastníky nebylo sporu o tom, že částka 64 982 Kč byla ze strany žalobkyně vyplacena poškozené společnosti. Z protokolu o nehodě v silničním provozu ze dne 31. 8. 2020 soud zjistil, že uvedeného dne došlo v 11:14 h v [obec], ulice [ulice] – parkoviště, k dopravní nehodě, jejímž účastníkem byl řidič nákladního auta [značka automobilu], [registrační značka] [celé jméno svědka] (vozidlo ve vlastnictví žalovaného) a řidič [značka automobilu] [anonymizováno], [registrační značka] [jméno] [příjmení]. Svědkem události byla [jméno] [příjmení]. Z popisu události se podává, že dne 31. 8. 2020 couval na parkoviště řidič [celé jméno svědka] a s vozidlem [anonymizováno] neodhadl dostatečný odstup levé zadní části jím řízeného vozidla od levého boku zaparkovaného vozidla [anonymizována dvě slova], čímž došlo ke střetu vozidel. Po střetu řidič [celé jméno svědka] s vozidlem z místa ujel a byl ustanoven dodatečně šetřením, kdy se dostavil s vozidlem zpět na místo nehody téhož dne s časovým odstupem. Po příjezdu se podrobil dechové zkoušce na alkohol s pozitivním výsledkem (1,63 ‰ alkoholu v krvi v 17:00 hodin, 1,81 ‰ alkoholu v krvi v 17:07 hodin a 1,66 ‰ alkoholu v krvi v 17:13 hodin). Řidič [celé jméno svědka] uvedl, že alkohol požil až po dopravní nehodě. Jízda pod vlivem alkoholu byla šetřena pod č.j. KRPP-97814/T -2020-030506-. Spis byl oznámen správnímu orgánu (Magistrát města Plzně) k rozhodnutí. Dále došlo k ohledání místa dopravní nehody, Policie ČR uvedla, že stav řidiče [celé jméno svědka] po nehodě nebyl zjištěn, neboť z místa ujel a ustanoven byl dodatečně, a proto požití alkoholu u něj nelze zpětně potvrdit ani vyloučit. Řidič [celé jméno svědka] se s vozidlem dostavil v 16 hodin zpět na místo nehody, kde bylo provedeno ohledání jeho vozidla. Zjištěné poškození korespondovalo s poškozením vozidla druhého řidiče. Obdobné skutečnosti vyplývají i z potvrzení o účasti na dopravní nehodě ze dne 31. 8. 2020.

5. Z úředního záznamu o podání vysvětlení ze dne 14. 9. 2020 soud zjistil, že [celé jméno svědka] byl ve věci Policií ČR vyslechnut, přičemž uvedl, že dne 31. 8. 2020 okolo deváté hodiny převzal vozidlo [anonymizováno] od majitele pana [celé jméno žalovaného] v [obec] na [část obce] a jel s ním směrem k místu jeho bydliště, kde chtěl vozidlo zaparkovat. Ráno měl na spedici pokračovat v jízdě podle plánu. Cítil se v pořádku, unaven nebyl, alkohol nepožil, tělesnou vadou netrpěl, neužíval žádné léky, které by měly vliv na řízení vozidel. Vozidlo bylo v pořádku, nebylo z dřívější doby poškozené. Ve vozidle jel sám. Hledal místo pro parkování, to našel na parkovišti [ulice], kam chtěl zajet popředu na parkovací místo. [příjmení] si couvnout, neboť měl delší vozidlo, přičemž levým zadním světlem narazil do zaparkovaného osobního vozidla tmavé barvy. Následně vystoupil z vozidla. Viděl, že se stala nehoda, ale protože neměl kredit na telefonu ani žádnou tužku, nic nenapsal a z místa nehody odjel. Vozidlo zaparkoval na soukromý pozemek v [anonymizováno] ulici a od vozidla odešel domů, kde začal požívat alkohol. Majiteli vozidla nevolal, ten ho kontaktoval odpoledne. [celé jméno svědka] se dostavil na místo nehody pěšky, poté odešel zpátky k vozidlu, které bylo zaparkované na jiném místě, a převezl ho na místo nehody. Podrobil se dechové zkoušce s pozitivním výsledkem. Alkohol požíval zhruba od 12té hodiny do 12:30 hodin, na místo se vrátil okolo 17té hodiny. Souhlasil s odběrem krve, proto byl následně převezen na [ulice], kde se podrobil lékařskému vyšetření. Na místě se nepřihlásil žádný svědek nehody. V době nehody bylo denní světlo, polojasno, vozovka suchá, v pořádku. [celé jméno svědka] uznal, že nehodu zavinil, kdy při couvání neviděl za sebou zaparkované vozidlo. Ke své osobě dodal, že je bez domova, poštu přebírá v [obec]. 6. [celé jméno svědka] byl příkazem vydaným Magistrátem města Plzně, odbor správních činností, oddělení dopravních přestupků, vydaným dne 1. 3. 2021 pod č.j. MMP/056103/21 uznán vinným z porušení § 4 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu) a naplnění skutkové podstaty přestupku dle § 125c odst. 1 písm. k) téhož zákona, z porušení ustanovení § 47 odst. 2 písm. b) zákona o silničním provozu a naplnění skutkové podstaty přestupku ve smyslu § 125c odst. 1 písm. k) téhož zákona, s poukazem na ustanovení § 47 odst. 5 písm. a) zákona o silničním provozu z porušení ustanovení § 47 odst. 4 písm. b) a § 47 odst. 4 písm. c) téhož zákona a naplnění skutkové podstaty přestupku ve smyslu § 125c odst. 1 písm. k) téhož zákona, s poukazem na ustanovení § 47 odst. 5 písm. a) a § 47 odst. 3 písm. b) zákona o silničním provozu z porušení ustanovení § 47 odst. 4 písm. a) téhož zákona a naplnění skutkové podstaty přestupku ve smyslu § 125c odst. 1 písm. i) bod 2 téhož zákona, ve všech případech ve formě nedbalosti vědomé, za což mu byla uložena pokuta ve výši 4 500 Kč [celé jméno svědka], jako řidič motorového vozidla [anonymizováno] dne 31. 8. 2020 couval na parkovišti, přičemž se nechoval ohleduplně a ukázněně, své chování nepřizpůsobil zejména situaci silničním provozu, což vyústilo ve střet levé zadní části jeho vozidla s levým bokem osobního vozidla [anonymizována dvě slova], čímž došlo k hmotné škodě na zúčastněných vozidlech. Po střetu [celé jméno svědka] odjel, aniž by se zdržel jednání, které bylo na újmu řádného vyšetření dopravní nehody, zejména přemístění vozidla, nehodu neprodleně neohlásil policistovi a nesetrval na místě do příchodu policisty, ač došlo k hmotné škodě na majetku třetí osoby. [celé jméno svědka] se rovněž nezdržel požití alkoholických nápojů po dobu, do kdy to bylo na újmu zjištění, zda před jízdou požil alkoholický nápoj, ačkoliv byl povinen tak učinit (označené rozhodnutí).

7. Z předložené faktury [číslo] kterou vystavil zhotovitel [právnická osoba] [právnická osoba] [anonymizováno] s.r.o. dne 16. 9. 2020 na částku 78 627,12 Kč, splatnou dne 30. 9. 2020, vyplývá, že byly na poškozeném vozidle [anonymizována dvě slova] provedeny jednotlivé práce, jež jsou podrobně rozepsány ve faktuře (zmíněná faktura, kopie velkého a malého technického průkazu). Posudkem/kalkul vypracovaným dnem 15. 9. 2020 společností [právnická osoba] byly zjištěny náklady na opravu vozidla včetně DPH ve výši 52 246,94 Kč [právnická osoba] vyhotovil dne 3. 9. 2020 kontrolní list, na jehož základě zjistil, že náklady na opravu včetně DPH činily částku 78 290,21 Kč. K tomu byla dále přiložena i identifikace vozidla podle [příjmení]. Žalobkyně soudu předložila formuláře, které byly vyplňovány v souvislosti s uplatňováním nároku, konkrétně uplatnění nároku – povinné ručení a oznámení škodné události – povinné ručení, z nichž soud zjistil, že v oznámení škodné události, které vyplňoval žalovaný, jakožto pojištěný, bylo mj. uvedeno, že škoda byla způsobena při výkonu činnosti pro zaměstnavatele nebo jinou právnickou či fyzickou osobu. Oznámením o poskytnutí pojistného plnění z pojištění odpovědnosti bylo dne 7. 10. 2020 žalovanému sděleno, že celková výše pojistného plnění byla stanovena částkou 64 982 Kč. [jméno] skutečnost oznámila žalobkyně rovněž i poškozené společnosti. Poškození motorového vozidla pak vyplývá ze zápisu o poškození motorového vozidla, jež je bylo vypracováno dne 3. 9. 2020 [právnická osoba] expert za účasti mobilního technika Ing. [jméno] [příjmení]. Žalobkyně oznámila žalované dopisem ze dne 23. 10. 2020, že došlo k rukám poškozeného k náhradě vyplaceného pojistného plnění ve výši 64 982 Kč. Na tomto základě žalobkyně dále uvedla, že uplatňuje právo na náhradu ve výši 100 % a vyzvala žalovaného k úhradě dané částky do 2. 1. 2021. Soudu byla předložena i rámcová pojistná smlouva havarijního pojištění pojistné odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, kterou uzavřela žalobkyně se společností [právnická osoba] dne 30. 4. 2006, a to včetně jednotlivých příloh. Podrobnosti o dopravní nehodě pak vyplývaly i z detailů o dopravní nehodě. Výplatu částky 64 982 Kč provedla žalobkyně dne 8. 10. 2020, jak je zřejmé z předloženého printscreenu obrazovky týkající se pojistné události pojistné smlouvy a z nesporného tvrzení účastníků. V řízení byly dále provedeny jednotlivé fotografie poškozených vozidel, z nichž rovněž patrné poškození, k němuž při dopravní nehodě došlo. Dopisem ze dne 1. 9. 2020 na [právnická osoba] Leasing sdělila žalobkyni, že pro vyplacení pojistného plnění dává souhlas (označené listiny včetně přílohy [číslo] k zápisu o poškození motorového vozidla).

8. K úhradě částky 64 982 Kč byl žalovaný vyzván prostřednictvím zástupce žalobkyně dopisem ze dne 17. 8. 2021 (předžalobní výzva pro z uvedeného dne). Dopisem ze dne 13. 9. 2021 zástupce žalovaného uvedl, že žalovaný nárok žalobkyně neuznává, neboť nemá za to, že by se jednalo o situaci, kdy pojištěný bez zřetele hodného důvodu nesplnil povinnost podle zákona o provozu na pozemních komunikacích. [celé jméno svědka] sice opustil místo předmětné nehody, avšak pouze za účelem přeparkování vozidla. Ihned poté, co se o dopravní nehodě dozvěděl, dostavil se na místo. Nedošlo tak ke ztížení možnosti řádného šetření dopravní nehody. Dopisem ze dne 12. 10. 2021 zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě částky 74 662 Kč, kdy uvedl, že dle jeho názoru došlo ke ztížení možnosti řádného šetření žalobkyně, když poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu (podrobně viz též odst. 1 odůvodnění tohoto rozsudku). [celé jméno svědka] byl povinen žalobkyni bez zbytečného odkladu písemně sdělit, že v souvislosti se škodní událostí bylo zahájeno správní řízení a neprodleně informovat o jeho průběhu a výsledku, k čemuž však nedošlo. Došlo tak k porušení § 10 odst. 1 písm. e) zákona o silničním provozu. Na to reagoval zástupce žalovaného dopisem ze dne 2. 1. 2021, v němž setrval na svém vyjádřeném názoru, když doplnil, že dle jeho názoru u žalobkyně není dáno postižní právo. Dodal, že [celé jméno svědka] neužil jako zmocněnce, zaměstnance či jiného pomocníka při své činnosti. Připomněl, co se podávalo z protokolu o vysvětlení, tedy, že [celé jméno svědka] si předmětné vozidlo u žalovaného dne 31. 8. 2020 vyzvedl kolem deváté hodiny, jel s ním směrem ke svému bydlišti, a to z toho důvodu, že měl následující den v rámci plnění svých pracovních dnů učinit dle stanoveného plánu cestu do Německa. Vozidlo bylo převzato [celé jméno svědka] pouze za účelem usnadnění práce pro nadcházející den, aby nevážil ranní cestu k vyzvednutí vozidla. Žalovaný dále polemizoval se žalobkyní ohledně § 2914 o.z. Další reakci učinil zástupce žalobkyně v dopise ze dne 21. 1. 2022, kde opětovně vysvětloval, že právo žalobkyně je dáno a znovu žalovaného vyzval k úhradě částky 74 662 Kč (označené dopisy).

9. Soud zamítl pro opožděnost návrh žalovaného na provedení důkazu dohodou o svěření firemního vozidla do užívání, stejně tak pro úmrtí nemohlo dojít k výslechu žalovaným označeného svědka [celé jméno svědka]. Zmíněný listinný důkaz žalovaný předložil dne 3. 11. 2022, koncentrace řízení nastala dne 8. 9. 2022. V daném případě nejde o zákonnou výjimku § 118b odst. 1 (event. odst. 3) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ o.s.ř.“), pro níž by bylo možné nastalou koncentraci řízení prolomit. Situaci, že žalovaný danou listinu nalezl dodatečně v domnění, že již byla zničena, nelze považovat opožděné předložení bez viny žalovaného, neboť je jeho věcí, jakým způsobem uchovává pro řízení důležité listiny, jeho povinností je však řádně a včas reagovat na poučení soudu. Pokud účastník do koncentrace řízení alespoň neoznačil danou listinu, nelze se jejího provedení v dalším řízení dovolávat. V této souvislosti je třeba připomenout, že jednatel žalovaného při jednání dne 8. 9. 2022 uvedl, že mezi žalovaným a [celé jméno svědka] nebyla uzavřena žádná dohoda o užívání vozidla pro soukromé účely, žalovaný věděl o tom, že si [celé jméno svědka] bere výše uvedeného dne vozidlo [anonymizováno], přičemž až druhý den s ním měl plnit pracovní úkoly.

10. Dle ustanovení § 10 odst. 1 ZoPO pojistitel má proti pojištěnému právo na náhradu toho, co za něho plnil, jestliže prokáže, že pojištěný a) újmu způsobil úmyslně, b) bez zřetele hodného důvodu nesplnil povinnost podle zákona upravujícího provoz na pozemních komunikacích sepsat společný záznam o dopravní nehodě nebo ohlásit dopravní nehodu, která je škodnou událostí, a v důsledku toho byla ztížena nebo znemožněna možnost řádného šetření pojistitele podle § 9 odst. 3 tohoto zákona nebo možnost pojistitele uplatnit toto právo na náhradu pojistného plnění, c) bez zřetele hodného důvodu opustil místo dopravní nehody nebo jinak znemožnil zjištění skutečné příčiny vzniku dopravní nehody, d) způsobil újmu provozem vozidla, které použil neoprávněně, e) bez zřetele hodného důvodu nesplnil povinnost podle § 8 odst. 1 až 3 a v důsledku toho byla ztížena nebo znemožněna možnost řádného šetření pojistitele podle § 9 odst. 3, f) bez zřetele hodného důvodu jako řidič vozidla odmítl podrobit se na výzvu příslušníka Policie České republiky zkoušce na přítomnost alkoholu, omamné nebo psychotropní látky nebo léku označeného zákazem řídit motorové vozidlo, g) řídil vozidlo a nebyl držitelem příslušného řidičského oprávnění, s výjimkou řízení vozidla osobou, která se učí vozidlo řídit nebo skládá zkoušku z řízení vozidla, a to vždy pouze pod dohledem oprávněného učitele nebo řidiče cvičitele individuálního výcviku, h) řídil vozidlo v době, kdy mu byl uložen zákaz činnosti řídit vozidlo, i) řídil vozidlo pod vlivem alkoholu, omamné nebo psychotropní látky nebo léku označeného zákazem řídit motorové vozidlo, nebo j) předal řízení vozidla osobě uvedené v písmenech g), h), i).

11. Podle § 10 odst. 3 ZoPO provozovatel vozidla odpovídá společně a nerozdílně s osobou podle odstavce 1 za pohledávku pojistitele na náhradu částky vyplacené podle odstavce 1 písm. g), h), i) a j), neprokáže-li, že nemohl jednání této osoby ovlivnit.

12. Podle § 2914 o.z. kdo při své činnosti použije zmocněnce, zaměstnance nebo jiného pomocníka, nahradí škodu jím způsobenou stejně, jako by ji způsobil sám. Zavázal-li se však někdo při plnění jiné osoby provést určitou činnost samostatně, nepovažuje se za pomocníka; pokud ho však tato jiná osoba nepečlivě vybrala nebo na něho nedostatečně dohlížela, ručí za splnění jeho povinnosti k náhradě škody.

13. Podle § 2927 odst. 1 věty první o.z. kdo provozuje dopravu, nahradí škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu.

14. Podle § 2927 odst. 2 o.z. povinnosti nahradit škodu se nemůže provozovatel zprostit, byla-li škoda způsobena okolnostmi, které mají původ v provozu. Jinak se zprostí, prokáže-li, že škodě nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze požadovat.

15. Po právním zhodnocení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. V rámci řízení bylo protokolem o dopravní nehodě, detaily o dopravní nehodě, úředním záznamem o podání vysvětlení a příkazem Magistrátu města Plzně (viz blíže odst. 5 – 8 odůvodnění tohoto rozsudku) prokázáno, že zaměstnanec žalovaného způsobil nákladním vozidlem žalovaného dopravní nehodu, při níž vznikla škoda, která, jak vyplynulo z nesporných tvrzení účastníků a z předloženého printscreenu obrazovky (viz odst. 8 odůvodnění tohoto rozsudku), byla ve výši 64 982 Kč vyplacena poškozené [právnická osoba] [anonymizována dvě slova]. Výše škody byla zjištěna v návaznosti na vystavenou fakturu společnosti [právnická osoba], posudkem/kalkulací téže společnosti a kontrolním listem společnosti [právnická osoba] O vyplacení byl informován jak žalovaný, tak poškozený. Pojistnou událost hlásil žalovaný prostřednictvím formuláře (srov. odst. 8 odůvodnění tohoto rozsudku). O těchto skutečnostech nebylo mezi účastníky řízení sporu. Stěžejní sporná otázka spočívala v posouzení, zda zaměstnanec žalovaného nesplnil některou ze zákonem stanovených povinností, na jejichž základě žalobkyni vzniká postižní právo na náhradu toho, co sama plnila a zda toto právo vzniká žalobkyni nejen vůči tomuto zaměstnanci, ale i přímo vůči žalovanému z pozice jeho tehdejšího zaměstnavatele, tedy zda je žalovaný v řízení pasivně věcně legitimován. Žalobkyně správně poukázala na § 10 odst. 1 ZoPO. Z provedeného dokazování jednoznačně vyplynulo, že tehdejší zaměstnanec žalovaného [celé jméno svědka] tím, že po jeho jednáním zapříčiněné dopravní nehodě, při níž způsobil škodu třetí osobě, z místa nehody odjel, aniž by dopravní nehodu ohlásil, nezdržel se následně požití alkoholických nápojů, naplnil skutkovou podstatu § 10 odst. 1 písm. b), c), e) ZoPO, čímž žalobkyni vznikl nárok na náhradu vyplacených nákladů poškozené společnosti. Dle tohoto ustanovení nárok vznikl přímo [celé jméno svědka]. Otázkou ztížení možnosti řádného šetření pojistitele a postižního práva se zabýval i rozsudek NS ČR sp. zn. 25 Cdo 4585/2007, který dospěl k závěru, že došlo ke ztížení, pokud bez zřetele hodného důvodu nesetrval účastník na místě nehody až do příchodu policisty, a rovněž i dále zmiňovaný rozsudek NS ČR sp. zn. [číslo]. Vážný důvod k opuštění místa nehody, stejně tak k jejímu nenahlášení (dokonce ani zaměstnavateli) a k nezdržení se požití alkoholu po dopravní nehodě nebyl v řízení tvrzen (ani prokázán), [celé jméno svědka] se na místo dopravní nehody vrátil až po výzvě Policie ČR a svého zaměstnavatele, a to až po téměř 5 hodinách od doby, co nehodu způsobil.

16. Dle § 10 odst. 3 téhož zákona přistupuje i odpovědnost provozovatele vozidla, tedy žalovaného, avšak toliko za situace, že by došlo k naplnění § 10 odst. 1 písm. g) až i) ZoPO, což se v daném případě nestalo.

17. Protože se jednalo o tehdejšího zaměstnance žalovaného, bylo třeba přihlédnout i k § 2914 o.z., příp. k § 2927 o.z. Soud se proto v řízení dále zabýval otázkou, zda ke vzniku dopravní nehody došlo v souvislosti s plněním pracovních úkolů či v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů. Pojem plnění pracovních úkolů je upraven v § 273 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce (dále jen„ ZP“) a rozumí se jím výkon pracovních povinností, které plynou z pracovního poměru (event. z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr). Mezi plnění pracovních úkolů patří i činnost vykonávaná na příkaz zaměstnavatele a dále činnost, která je předmětem pracovní cesty. Podle druhého odstavce téhož ustanovení mezi pracovní úkoly náleží též činnost, kterou vykonává zaměstnanec pro zaměstnavatele z vlastní iniciativy a zaměstnanec nemusí mít pro tuto činnost žádné zvláštní oprávnění nebo tato činnost není vykonávána proti výslovnému zákazu zaměstnavatele. Pracovní cestou se dle § 42 odst. 1 ZP rozumí časově omezené vyslání zaměstnance zaměstnavatelem k výkonu práce mimo sjednané místo výkonu práce v pracovní smlouvě. Naopak mezi pracovní úkoly nepatří užívání zařízení zaměstnavatele k soukromým účelům. [ulice] souvislost s plněním pracovních úkolů je obsažena v § 274 ZP. Jde jak o činnosti, které jsou nezbytné k výkonu práce, tak i činnosti, které jsou obvyklé během práce nebo nutné před počátkem práce nebo po jejím skončení a úkony obvyklé v době přestávky v práci na jídlo a oddech konané v objektu zaměstnavatele. Do přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů nepatří cesta do zaměstnání a zpět, stravování (pokud není přímo v objektu zaměstnavatele) apod. Z ustálené judikatury (srov. např. stanovisko sp. zn. Cpj 87) vyplývá, že z mezí plnění pracovních úkolů a přímé souvislosti s nimi nevybočuje taková činnost zaměstnance, která nepostrádá místní, časový a věcný (vnitřní, účelový) vztah k plnění pracovních úkolů. Pokud činnost zaměstnance postrádá takový vztah k vykonané práci, o plnění pracovních úkolů se nejedná. K průběhu pracovní cesty pak NS ČR (např. v rozsudku sp. zn. 21 Cdo 5306/2014) judikoval, že průběh pracovní cesty se od svého počátku štěpí na více úseků, které z hlediska vztahu k plnění pracovních úkolů či přímé souvislosti s ním nemohou být posuzovány totožně. V posuzovaném případě si [celé jméno svědka] se souhlasem žalovaného (svého zaměstnavatele) vzal nákladní vozidlo den předtím, než mu byla nařízena pracovní cesta, a jel ho zaparkovat poblíž svého bydliště, aby si vozidlo nemusel vyzvedávat druhý den ráno u zaměstnavatele a mohl s ním vyjet přímo na danou pracovní cestu. Jednatel žalovaného u soudního jednání uvedl, že [celé jméno svědka] neměl se žalovaným uzavřenu dohodu o užívání tohoto vozidla pro soukromé účely, vozidlo si vzal se souhlasem zaměstnavatele den před pracovní cestou. V tomto postupu soud shledává především vnitřní účelový vztah k plánované pracovní cestě, neboť žalovaný byl srozuměn s tím, že [celé jméno svědka] si vozidlo bere k přípravě na plánovanou pracovní cestu, na kterou druhý den nastoupí již v místě svého bydliště (nikoli v objektu zaměstnavatele), jakmile nastoupí do vozidla žalovaného, které zaparkoval poblíž svého bydliště. Za tím účelem vozidlo den předtím převážel na parkoviště na nám. [ulice] v [obec], kde chtěl zaparkovat a v souvislosti s parkováním vozidla způsobil dopravní nehodu. Soud proto s přihlédnutím k výše rozebranému považuje jak úsek, v němž měl [celé jméno svědka] vykonat nařízenou pracovní cestu s vozidlem žalovaného (a to od nástupu do zaparkovaného vozidla), tak úsek, který se týkal převozu daného vozidla z objektu zaměstnavatele (žalovaného) tehdejším zaměstnancem žalovaného [celé jméno svědka] do parkovacího místa poblíž jeho bydliště, za činnost konanou k plnění pracovních úkolů či v přímé souvislosti s tím, naopak úsek, který byl mezi oběma výše popsanými úseky, za postrádající zmíněný vztah k plnění pracovních úkolů, tedy za soukromou aktivitu [celé jméno svědka]. Z daného vyplývá, že žalovaný byl odpovědný dle § 2914 o.z. za vznik škody, která vznikla třetí osobě v souvislosti s dopravní nehodou, kterou způsobil jeho tehdejší zaměstnanec, neboť převoz (přiblížení) vozidla k bydlišti [celé jméno svědka] je považováno za úsek pracovní cesty, která má souvztažnost k nařízené pracovní cestě, jež měla být uskutečněna následujícího dne. S tímto závěrem koresponduje i formulář, který vyplnil žalovaný při hlášení škody pojišťovně, v němž sám (označením předpřipravených možností, z nichž si bylo možné vybrat) uvedl, že škoda byla způsobena při výkonu činnosti pro zaměstnavatele nebo jinou právnickou či fyzickou osobu.

18. Soud se dále zabýval tím, zda nelze za jednáním [celé jméno svědka] spatřovat exces, za nějž by jeho tehdejší zaměstnavatel nebyl odpovědný. V této souvislosti se soud zabýval tím, zda [celé jméno svědka] řídil vozidlo pod vlivem alkoholu, což v přestupkovém řízení nebylo postaveno na jisto a tedy prokázáno, neboť [celé jméno svědka] tím, že odjel z místa nehody a dle svého vyjádření poté začal konzumovat alkohol, ztížil možnost vyšetření všech okolností dopravní nehody (tedy i zjištění, zda v době jízdy byl pod vlivem návykových látek). Na druhou stranu by však v takovém případě s přihlédnutím k § 10 odst. 3 ZoPO ve spojení s § 10 odst. 1 písm. i) ZoPO nastávala společná a nerozdílná odpovědnost provozovatele vozidla (tj. žalovaného) a škůdce. Nebylo pro závěr o možném excesu rovněž zjištěno, že by předmětné vozidlo [celé jméno svědka] užil bez vědomí žalovaného, naopak z řízení vyplynulo, že to bylo s jeho souhlasem (srov. rozsudek NS ČR sp. zn. 23 Cdo 4550/2011). Pro úplnost je třeba zmínit i rozsudek NS ČR sp. zn. 23 Cdo 676/2012, podle něhož i když žalovaný (zde zaměstnanec žalovaného) nebylo v trestním řízení požití alkoholu před jízdou prokázáno, avšak pravděpodobnost ovlivnění alkoholem se podávala, je nepochybné, že právě neohlášení dopravní nehody znemožnilo zjištění, zda žalovaný (zde zaměstnanec žalovaného) tuto důležitou povinnost neporušil; i z hlediska posouzení odpovědnosti pojištěného za škodu (též v rozsahu povinnosti pojistitele poskytnout za něj poškozenému pojistné plnění) jde o podstatnou okolnost. Soud připomíná i rozsudek NS ČR sp. zn. 25 Cdo 670/2005, který se rovněž zabýval výše zmíněným místním (prostorovým), časovým a věcným (vnitřním, účelovým) vztahem k činnosti zaměstnavatele. Pokud by škoda byla způsobena při činnosti, kterou škůdce v pracovním poměru sledoval výlučně uspokojování svých zájmů či potřeb (tedy bez výše uvedených vztahů k činnosti zaměstnavatele), jedná se o exces, a v takovém případě by za škodu odpovídal toliko zaměstnanec. Soud však, jak vysvětlil výše, spatřuje věcný (tj. vnitřní, účelový) vztah k činnosti zaměstnavatele, a to zvlášť za situace, kdy k tomuto úkonu došlo s jeho svolením a bez jakékoli dohody o možnosti poskytování tohoto nákladního vozidla i pro soukromé účely [celé jméno svědka].

19. Protože byla zjištěna příčinná souvislost mezi jednáním tehdejšího zaměstnance žalovaného, za nějž žalovaný odpovídal, neboť bylo uskutečněno v přímé souvislosti s nařízenou pracovní cestou, a vznikem nákladů, které žalobkyně, jakožto pojistitel musela poškozené společnosti v souvislosti s pojistným plněním vyplatit, přičemž byly zároveň shledány pro úspěšné uplatnění postihového práva obě zákonné podmínky, tedy nesplnění oznamovací povinnosti a negativní dopad nesplnění této povinnosti na možnosti pojistitele, kterému se ztížila možnost řádného šetření vzniku dopravní nehody a který neměl ani možnost vstoupit do přestupkového řízení, soud shledal její nárok oprávněným. Vzhledem k tomu, že v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný svoji povinnost zaplatit žalobkyni výše zmíněnou částku ani přes upomínky splnil, byla mu tato povinnost určena ve výroku I. tohoto rozsudku. Protože se žalovaný dostal do prodlení s úhradou svého závazku, má žalobkyně v souladu s ustanovením § 1970 o.z. právo vedle plnění i na přiznání úroku z prodlení, jehož výše je stanovena v souladu s prováděcím předpisem (ustanovení § 2 nařízení č. 351/2013 Sb.). Soud tedy žalobě v plném rozsahu vyhověl, přičemž lhůtu k plnění určil dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř. jako běžnou třídenní.

20. Žalobkyně rovněž uplatnila v souladu s § 3 nařízení č. 351/2013 Sb. právo na zaplacení náhrady nákladů spojených s uplatněním pohledávky v zákonné výši 1 200 Kč. V posuzované věci jde o vzájemný závazek vzniklý mezi podnikatelskými subjekty, proto má žalobkyně dle citovaného ustanovení právo na zaplacení minimální výše nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky v určené výši 1 200 Kč. Jde o paušálně stanovenou výši nákladů, které jsou spojeny s úkony žalující strany v souvislosti s uplatněním pohledávky ještě před zahájením řízení.

21. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 142a odst. 1 o.s.ř a § 151 odst. 2 část věty za středníkem o.s.ř. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla zcela úspěšná, náleží jí právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 2 600 Kč, odměna za zastoupení účastníka advokátem dle ustanovení § 6 odst. 1, § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ AT“) za šest úkonů právní služby (převzetí zastoupení, sepis žaloby, kvalifikovaná výzva k plnění, vyjádření ve věci samé z 29. 6. 2022 a 2 x účast u jednání soudu – dne 8. 9. 2022 a 3. 11. 2022) á 3 700 Kč, náhrada hotových výdajů advokáta za šest úkonů právní služby dle ustanovení § 13 odst. 4 AT á 300 Kč a dále hotové výdaje spočívající v cestovném za prostředků hromadné dopravy k účasti u jednání soudu 2 x ([obec] [obec] [obec]) dle ustanovení § 13 odst. 1 AT v celkové ceně 633 Kč (174 Kč + 139 Kč + 165 Kč + 155 Kč) a náhrada za promeškaný čas za 12 započatých půlhodin á 100 Kč dle ust. § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 AT. Podle § 137 odst. 3 o.s.ř. se částka odměny a náhrad advokáta dále zvyšuje o 21% daň z přidané hodnoty dle zákona č. 235/2004 Sb., tj. o částku 5 292 Kč Celkem tedy žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení ve výši 33 725 Kč, splatná rovněž v zákonné třídenní lhůtě dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., přičemž platební místo pro úhradu nákladů řízení bylo stanoveno v souladu s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. Pro úplnost soud dodává, že žalobkyni nevzniklo právo na 21 % DPH z cestovného v požadované výši 132,93 Kč, neboť šlo o přímé výdaje, které v konečné ceně 633 Kč za jízdné v souvislosti s cestou k oběma soudním jednáním jeho zástupce zaplatil, z této částky se již daň odvádět nebude.