25 C 181/2021

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Folkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 11 494,50 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do zaplacení částky 1 103,48 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 649,12 Kč od 28. 4. 2018 do zaplacení a z částky 454,36 Kč od 28. 5. 2018 do zaplacení, se zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 10 391,02 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 798 Kč od 28. 3. 2018 do zaplacení, z částky 1 289 Kč od 28. 4. 2018 do zaplacení, z částky 1 004,03 Kč od 28. 5. 2018 do zaplacení, z částky 6 300 Kč od 15. 8. 2018 do zaplacení a z částky 699,99 Kč od 22. 8. 2018 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 3 511 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu částku 11 494,50 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné sazbě. Žalobu po doplnění odůvodnil tím, že žalovaný uzavřel se společností [anonymizováno] [právnická osoba] účastnickou smlouvu o poskytování služeb [číslo] v níž se jmenovaná společnost zavázala zejména poskytnout žalovanému služby mimo služby elektronické telekomunikace ve smyslu ust. § 2 písm. n) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích. Předmětem služby mezi stranami bylo poskytnutí elektronických zařízení a rovněž i služby plateb třetím stranám (DMS, parkovací SMS, apod.) a služby mimo ust. § 2 písm. n) zmíněného zákona. Žalovanému bylo na základě účastnické smlouvy [číslo] ze dne 4. 12. 2016 poskytnuto zařízení [anonymizována tři slova] modern [anonymizována dvě slova] [číslo] – [anonymizována tři slova], jehož cena činila 1 699 Kč a žalovanému byla poskytnuta podmíněná sleva ve výši 700 Kč. Na základě účastnické smlouvy [číslo] ze dne 12. 7. 2017 bylo žalovanému poskytnuto zařízení [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova], jehož cena činila 2 301 Kč, přičemž žalovaný při převzetí zařízení uhradil 1 Kč a zbytek ceny zařízení mu bylo umožněno splácet ve 23 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 100 Kč. Na základě účastnické smlouvy [číslo] ze dne 12. 7. 2017 bylo žalovanému poskytnuto zařízení [anonymizována tři slova] A [číslo] ([číslo]) [anonymizováno] – [anonymizována dvě slova] [číslo], jehož cena činila 7 499 Kč, když žalovaný při převzetí uhradil částku 139 Kč a zbývající část kupní ceny mu bylo umožněno hradit ve 23 pravidelných měsíčních splátkách po 320 Kč. Žalovaný nehradil jednotlivé splátky za zařízení řádně a včas, z tohoto důvodu původní věřitel přistoupil k vypovězení účastnických smluv ke dni 12. 6. 2018 a vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 11 494,50 Kč. Žalobce dále doplnil, že pohledávka je tvořena dílčími částkami, jež činí částku 798 Kč za období od 13. 2. 2018 do 12. 3. 2018, kdy žalovaný neuhradil částku 149 Kč jako pojištění, splátky uvedených zařízení ve výši 100 Kč, 320 Kč a částku 229 Kč představující položku platba SMS, částku 1 289 Kč za období od 13. 3. 2018 do 12. 4. 2018, kdy žalovaný neuhradil částku 149 Kč jako pojištění, splátky za uvedená zařízení ve výši 100 Kč, 320 Kč a částku 720 Kč představující položku platba SMS, a částku 1 004,03 Kč za období od 13. 4. 2018 do 12. 5. 2019, kdy žalovaný neuhradil částku 144,03 Kč jako pojištění a částku 860 Kč představující položku platba SMS. Fakturou [číslo] ze dne 31. 7. 2018 se splatností dne 14. 8. 2018 byla žalovanému vyúčtována částka 6 300 Kč představující [anonymizováno] měsíčních splátek zařízení (15 x 320 Kč a 15 x 100 Kč), které byly tímto vyúčtování zesplatněny z důvodu neplacení splátek řádně a včas. Opravným daňovým dokladem [číslo] byla žalovanému vyúčtována částka 699,99 Kč představující podmíněnou slevu, jež byla žalovanému poskytnuta na koupi koncového zařízení v rámci účastnické smlouvy [číslo]. [příjmení] 300 Kč pak představuje náklady spojené s vymáháním pohledávky. Pohledávka za žalovaným byla s účinností ke dni 16. 7. 2018 postoupena žalobci, což bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 8. 12. 2020 Ani přes výzvu žalovaný svůj dluh vůči žalobci neuhradil.

2. Žalobce podáním ze dne 22. 7. 2021 vzal žalobu co do částky 1 103,48 Kč s příslušenstvím zpět. Soud postupoval dle ustanovení § 96 odst. 1, 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) a řízení výrokem I. co do částky 1 103,48 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 649,12 Kč od 28. 4. 2018 do zaplacení a z částky 454,36 Kč od 28. 5. 2018 do zaplacení zastavil, aniž by zjišťoval stanovisko žalovaného, neboť jeho případný nesouhlas není v této fázi řízení účinný (§ 96 odst. 3, 4 o.s.ř.).

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Písemnosti mu byly doručovány v souladu s ustanovením § 45 a násl. o.s.ř. na adresu uvedenou v registru obyvatel a na další soudem zjištěné adresy. Dle ustanovení § 115a o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 101 odst. 4 o.s.ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě listinných důkazů předložených žalobcem.

4. Z listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Dne 4. 12. 2016 a 12. 7. 2017 žalovaný uzavřel se společností [anonymizováno] [právnická osoba] celkem 3 účastnické smlouvy. Žalovaný prohlásil, že se seznámil s dokumenty tvořící nedílnou součást smluv (Všeobecné podmínky původního věřitele, obchodní podmínky, ceník služeb, atd.), s nimiž vyslovil souhlas (zmíněné účastnické smlouvy včetně nastavení služeb). Obsahem těchto smluv byly i kupní smlouvy na koupi koncového zařízení [anonymizována tři slova] modern [anonymizována dvě slova] [číslo] – [anonymizována tři slova] s cenou zařízení 1 699 Kč, přičemž žalovanému byla poskytnuta podmíněná sleva ve výši 700 Kč, koncového zařízení [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] s cenou zařízení 2 301 Kč. Kupní cena měla být zaplacena formou splátek dle splátkového kalendáře (23 splátek po 100 Kč, 1 Kč činila akontace – první splátka při převzetí zařízení), splatnost se řídila splatností jednotlivých vyúčtování. Dále byla předmětem těchto smluv kupní smlouva na koupi koncového zařízení [anonymizována tři slova] A [číslo] ([číslo]) [anonymizováno] – [anonymizována dvě slova] [číslo] s cenou zařízení 7 499 Kč, přičemž kupní cena měla být zaplacena formou splátek dle splátkového kalendáře (23 splátek po 320 Kč, 139 Kč činila akontace – první splátka při převzetí zařízení), splatnost se řídila splatností jednotlivých vyúčtování. Neuhrazením příslušné splátky se staly splatnými všechny dosud neuhrazené splátky (citované smlouvy). Žalovanému byly nastaveny služby právního předchůdce žalobce (nastavení služeb). Původní věřitel žalovanému vystavil dne 13. 3. 2018 za období od 13. 2. 2018 do 12. 3. 2018 fakturu znějící na částku 4 028 Kč, jejíž součástí bylo vyúčtování splátek v částce 100 Kč a 320 Kč, pojištění ve výši 149 Kč a platební služby v částce 240 Kč, a to se splatností dne 27. 3. 2018 (vyúčtování služeb [číslo] včetně souhrnného přehledu služeb a podrobného výpisu služeb). Za následující období od 13. 3. 2018 do 12. 4. 2018 právní předchůdce žalobce žalovanému vyúčtoval celkovou částku 5 224 Kč, přičemž splátky činily 100 Kč a 320 Kč, pojištění 149 Kč a platební služby 720 Kč (faktura [číslo] včetně souhrnného přehledu služeb a podrobného výpisu služeb). Uvedená faktura byla vystavena dne 13. 4. 2018 se stanoveným datem splatnosti dne 27. 4. 2018. Dále právní předchůdce žalobce vystavil žalovanému za období od 13. 4. 2018 do 12. 5. 2018 fakturu ze dne 13. 5. 2018 znějící na částku 4 281 Kč, jejíž součástí bylo vyúčtování platební služby v částce 860 Kč a pojištění ve výši 144,03 Kč, splatnost této faktury nastávala dne 27. 5. 2018 (faktura [číslo] včetně souhrnného a podrobného přehledu služeb). Vrubopisem vystaveným dne 7. 8. 2018 právní předchůdce žalovanému vyúčtoval k úhradě částku 700 Kč (doúčtovaná sleva k zařízení, splatnost byla stanovena dne 21. 8. 2018 (vrubopis [číslo]). Právní předchůdce žalovanému vyúčtoval splátky za zařízení (nesplacená kupní cena za zařízení) částkou 6 300 Kč dne 31. 7. 2018, splatnost byla stanovena na den 14. 8. 2018 (vyúčtování splátek za zařízení). Žalobce se stal věřitelem pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 11. 2020, což bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 30. 11. 2020 ze strany původního věřitele a dále téhož dne i ze strany zástupce žalobce, který ho rovněž vyzval k úhradě jeho dluhu (smlouva o postoupení pohledávek z uvedeného dne včetně oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzvy k plnění). V řízení nebylo zjištěno, že by žalovaný nárokovanou částku žalobci zaplatil.

5. Podle ustanovení § 7 odst. 1 písm. b) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen„ zákon o elektronických komunikacích“) komunikačními činnostmi jsou poskytování služeb elektronických komunikací.

6. Podle ustanovení § 2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích pro účely tohoto zákona se rozumí službou elektronických komunikací služba obvykle poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně přenosu signálů po sítích elektronických komunikací, včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb v sítích používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a v sítích kabelové televize s výjimkou služeb, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací nebo vykonávají redakční dohled nad obsahem přenášeným sítěmi a poskytovaným službami elektronických komunikací; nezahrnuje služby informační společnosti, které nespočívají zcela nebo převážně v přenosu signálu po sítích elektronických komunikací.

7. Podle ustanovení § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ NOZ“) kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje a věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.

8. Po právním zhodnocení soud dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací ve smyslu ustanovení § 7 odst. 1 písm. b) zákona o elektronických komunikacích, na jejichž základě právní předchůdce žalobce, jakožto poskytovatel, se zavázal poskytovat žalovanému (zákazníkovi) dohodnuté služby elektronických komunikací. Dále byly mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným platně uzavřeny i tři kupní smlouvy dle ust. § 2079 a násl. NOZ. Právní předchůdce žalobce zprostředkoval uvedené služby žalovanému v rámci dohodnutého tarifu, čímž svoji povinnost splnil. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému služby ve smyslu výše citovaného ustanovení § 2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích. Právní předchůdce žalobce nebyl osobou vykonávající v daném případě komunikační činnost dle ustanovení § 7 odst. 1 písm. b) citovaného zákona a z tohoto důvodu nebyla v posuzované věci dána pravomoc Českého telekomunikačního úřadu ve smyslu ustanovení § 129 odst. 1 zmíněného zákona, ale soudu, a to i s přihlédnutím k rozhodnutí Zvláštního senátu zřízeného podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů ze dne 26.10.2010, č.j. konf 56/2010-12. Žalobce se stal v souladu s ust. § 1879 a násl. NOZ věřitelem pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek, když tato skutečnost byla žalovanému oznámena. Žalobci vzniklo právo na zaplacení částky za sjednané pojištění, které žalovanému v souladu se smluvním ujednáním poskytl a za poskytnuté služby. Z tvrzení žalobce, proti nimž žalovaný žádným způsobem nebrojil, dále vyplynulo, že právní předchůdce žalobce žalovanému dodal předmětná koncová zařízení, žalovaný však svoji povinnost porušil, když nezaplatil ujednanou kupní cenu, kterou měl hradit v jednotlivých splátkách. Právní předchůdce žalobce následně zesplatnil celý zůstatek dluhu žalovaného. Žalovaný nesporoval vznik ani výši závazku, v řízení nebylo zjištěno, že by jakoukoliv část ze svého celkového dluhu zaplatil. S přihlédnutím ke shora citovanému ust. § 2079 NOZ tak dluží žalobci doplatek kupní ceny, kterou strany v účastnické smlouvě dohodly, neboť jeho povinností bylo zaplatit dohodnutou kupní cenu v ujednaných splátkách a termínech. Vzhledem k tomu, že žalovaný porušil sjednané podmínky, když řádně a včas nesplácel dohodnuté závazky, zanikl mu nárok na podmíněně poskytnutou slevu z kupní ceny zařízení, kterou mu žalobce následně doúčtoval. Protože se žalovaný nesplněním svého závazku dostal do prodlení, má žalobce kromě dlužné jistiny nárok na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 NOZ ve výši, která je určena ust. § 2 nařízení č. 351/2013 Sb. Soud s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a žalovanému uložil povinnost k úhradě tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. jako běžná třídenní.

9. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož náleží žalobci náklady řízení podle poměru úspěchu k neúspěchu ve sporu. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměna za zastoupení účastníka advokátem za dva a půl úkonu právní služby (převzetí zastoupení, sepis žaloby a prostá výzva k plnění) á 300 Kč dle ustanovení § 14b odst. 1 bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ AT“), odměna za jeden úkon právní služby dle § 6 odst. 1, § 7 AT ve výši 1 580 Kč, náhrada hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby po 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) AT a náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč podle § 14b odst. 5 písm. b) AT. Podle ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř. se částka se částka odměny a náhrad advokáta dále zvyšuje o 21 % DPH dle zákona č. 235/2004 Sb., tj. o částku 615,30 Kč Celkem by v případě plného úspěchu ve sporu žalobci náležela náhrada nákladů řízení výši 4 345,30 Kč. Žalobce byl ve sporu úspěšný z 90,4 % a neúspěšný z 9,6 %, náleží mu proto náhrada nákladů řízení v rozsahu 80,8 %, tedy v zaokrouhlené výši 3 511 Kč. I tato uložená povinnost je splatná v zákonné třídenní lhůtě dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., přičemž platební místo pro úhradu nákladů řízení bylo stanoveno v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o.s.ř. Výzvu k plnění, kterou žalobce učinil prostřednictvím svého zástupce, soud nehodnotí jako kvalifikovanou výzvu, protože neobsahuje právní rozbor.