25 C 185/2021
č. j. 25 C 185/2021-37
V PLATNOSTICitované zákony (13)
- Občanský soudní řád, 99/1963 Sb. — § 45 § 101 § 137 § 142 § 149 § 151 § 160
- Vyhláška Ministerstva spravedlnosti o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), 177/1996 Sb. — § 14
- občanský zákoník, 89/2012 Sb. — § 1723 § 1970 § 2991 § 2993
- Nařízení vlády, kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, 351/2013 Sb. — § 2
Plný text
Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Folkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 35 027,64 Kč s příslušenstvím
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 28 186,55 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 25 605 Kč od 29. 8. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba co do zaplacení částky 14 886,64 Kč se zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 1 010 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.
1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit mu částku 25 605 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné sazbě z této částky od 29. 8. 2020 do zaplacení a dále částku 5 464 Kč, představující kapitalizovaný úrok, částku 2 581,55 Kč, představující kapitalizovaný úrok z prodlení a částku 3 278 Kč, představující smluvní pokutu. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], dne 8. 11. 2018 smlouvu o úvěru, na jejímž základě jí původní věřitel poskytl úvěr ve výši 30 000 Kč, který se zavázala žalovaná vrátit spolu s částkou 21 713,55 Kč a příslušenstvím do 8. 8. 2020 Smlouva byla uzavřena v elektronické podobě, žalovaná svoji vůli smlouvu uzavřít projevila tzv. verifikační platbou, kdy převedla částku v rozmezí 0,01 až 1 Kč ze svého účtu na účet původního věřitele. Žalovaná čerpala úvěr bezhotovostně, a to převodem na svůj účet. Žalobce upřesnil, že žalovaná o půjčku zažádala online na internetových stránkách [webová adresa], kde vyplnila požadované registrační údaje ve formuláři, jehož součástí bylo zadání čísla OP a poskytnutí kopie OP. Při dokončení žádosti o půjčku provedla tzv. verifikační platbu, kterou odeslala z osobního bankovního účtu vedeného na její jméno. Po dokončení obdržela předsmluvní informace o půjčce, v níž byly shrnuty veškeré parametry půjčky. Na základě těchto informací původní věřitel zahájil schvalovací proces, prověřování bonity a po schválení žádosti o půjčku byla žalované poskytnuta částka 30 000 Kč na účet, z něhož odeslala verifikační platbu. Tím došlo k čerpání úvěru. Žalovaná odsouhlasila při zaslání verifikační platby Všeobecné obchodní podmínky právního předchůdce žalobce. Veškeré dokumenty byly žalované zaslány na email uvedený při žádosti o půjčku. Žalovaná svoji povinnost porušila, když sjednanou částku neuhradila řádně a včas. Tím jí vznikla povinnost zaplatit právnímu předchůdci žalobce i smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné částky za každý den prodlení (smluvní ujednání ve čtvrtém odstavci třetí strany smlouvy). Zároveň dle téhož odstavce jí vznikla povinnost zaplatit paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním především za odeslání písemných upomínek. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 8. 2020 přešla pohledávka z původního věřitele na žalobce, což bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 8. 9. 2020. Žalovaná tak žalobci dluží celkem částku 40 727 Kč, sestávající se z nesplacené jistiny ve výši 25 605 Kč, nesplaceného úroku v částce 5 364 Kč, nesplacené smluvní pokuty v částce 9 658 Kč a neuhrazené paušální náhrady nákladů na upomínání v částce 100 Kč. Sjednaná výše úhrady za jednotlivou upomínku činila částku 50 Kč. Ode dne postoupení pohledávky žalovaná neuhradila ničeho, a to ani přes upomínku ze dne 12. 4. 2021.
2. Žalovaná ve věci nevyjádřila. Listiny jí byly doručovány v souladu s ust. § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) na adresu zapsaného pobytu v Centrální evidenci obyvatel ČR. Vzhledem k tomu, že se účastníci k ústnímu jednání nedostavili, přičemž zástupce žalobce svoji účast omluvil a nežádal o odročení tohoto jednání, žalovaná se neomluvila, soud postupoval v souladu s ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodnul v nepřítomnosti stran.
3. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti. Žalobce předložil smlouvu o úvěru, z níž je patrné, že ji měl uzavřít právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], se žalovanou dne 8. 11. 2018. K této smlouvě nebyly připojeny podpisy ani jedné ze smluvních stran. Předmětem této smlouvy mělo být poskytnutí spotřebitelského, neúčelového úvěru ve výši 30 000 Kč, který měl klient vrátit spolu s úrokem ve výši 67,6 % ročně (RPSN 92 %), celkem bez prodloužení v částce 51 713,55 Kč formou 21 měsíčních splátek po 2 462,55 Kč, splatných vždy k 8. dni běžného měsíce, počínaje dnem 8. 12. 2020. Klient měl potvrdit, že se podrobně seznámil s textem ustanovení této smlouvy včetně jejích příloh (obchodní podmínky tvořící nedílnou součást této smlouvy). Součástí této smlouvy bylo i ujednání o zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1% z jistiny za každý den prodlení v případě porušení povinnosti klienta zaplatit jakoukoliv část závazku podle smlouvy řádně a včas bez ohledu na jeho zavinění. Součástí tohoto ujednání byla i povinnost zaplatit paušální poplatky na úhradu nákladů za upomínky (mj. 50 Kč za každou jinou písemnou upomínky). Žalobce soudu dále předložil i výpis z účtu vedeného u [právnická osoba] za období od 1. 11. 2018 do 30. 11. 2018 a za den 8. 11. 2018, z něhož vyplývá, že žalované byla zaslána částka 30 000 Kč na účet, z něhož žalovaná žalobci zaslala částku 1 Kč. Žalobce soudu rovněž předložil listinu, z níž není patrné, o jakou listinu se jedná, není doplněna razítky ani podpisy vyhotovující osoby. Z této listiny nebylo možné učinit žádné skutkové závěry. Původní věřitel dopisem ze dne 7. 8. 2019 vyzval žalovanou k úhradě částky 7 670,08 Kč (předžalobní výzva k okamžité úhradě dluhu). Tomu předcházel dopis původního věřitele ze dne 8. 7. 2019, kterým vyzval žalovanou k úhradě částky 5 065,18 Kč (opakovaná výzva k úhradě z uvedeného dne) a dále upomínka ze dne 12. 3. 2019 (zmíněná upomínka). Žalované bylo dopisem ze dne 8. 9. 2020 oznámeno, že došlo k postoupení pohledávky z původního věřitele na žalobce (oznámení o postoupení pohledávky z uvedeného dne), což vyplývá z dohody o postoupení pohledávek, která byla uzavřena původním věřitelem [právnická osoba], a žalobcem dne 17. 8. 2020 (zmíněná dohoda). Žalobce žalovanou vyzval k úhradě dluhu dopisem zástupce žalobce ze dne 12. 4. 2021 (výzva před podáním žaloby). V řízení nebylo zjištěno, že by žalovaná nárokovanou částku žalobci zaplatila.
4. Podle ustanovení § 1723 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ NOZ“) závazek vzniká ze smlouvy, z protiprávního činu, nebo jiné skutečnosti, která je k tomu podle právního řádu způsobilá.
5. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 NOZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bezprávního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
6. Po právním zhodnocení soud dospěl k závěru, že nárok žalobce je dán pouze z části. V řízení bylo na žalobci, aby prokázal, že jím tvrzená písemně uzavřená smlouva o úvěru byla řádně a platně uzavřena, tak aby závazek platně dle shora citovaného ust. § 1723 odst. 1 NOZ vznikl. Žalobce tvrdil, že jeho právní předchůdce, společnost [právnická osoba], uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru. K předložené smlouvě o úvěru nebyly připojeny podpisy žalované ani původního věřitele, nebylo tak možné ověřit, zda měla být žalovaná vůli být touto smlouvou vázána, zda k ní v tomto znění přistoupila. Žalobce k prokázání této skutečnosti neoznačil žádné další důkazy, nařízeného ústního jednání, u něhož by mu bylo poskytnuto poučení, se nezúčastnil. Žalobce soudu předložil toliko výpis z běžného účtu ze dne 8. 11. 2018, z něhož je patrné, že žalovaná měla zaplatit částku 1 Kč na číslo účtu [bankovní účet]. Dané číslo účtu koresponduje s účtem, na nějž byly žalované zaslány poskytnuté finanční prostředky (30 000 Kč). Je třeba zdůraznit, že žalobce stíhá důkazní břemeno, v případě jeho neunesení nemůže být ve věci úspěšný. Soud má za to, že i uzavření smlouvy prostředky komunikace na dálku lze řádným způsobem prokázat, což se však v dané věci nestalo, podle názoru soudu důkaz o platbě 1 Kč bez dalšího není důkazem způsobilým prokázat takovou skutečnost. Z provedeného dokazování soud má pouze za prokázané, že původní věřitel zaslal žalované na její účet částku 30 000 Kč, jež hodnotí dle ust. § 2991 a násl. NOZ jako bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobce (resp. právního předchůdce žalobce) bez spravedlivého důvodu. Tyto skutečnosti vyplývají z výpisů z účtů. Soud proto s přihlédnutím k ustanovení § 2991 odst. 1 NOZ a § 2993 NOZ uložil žalované, aby zaplatil žalobci částku 25 605 Kč, kterou žalobce z titulu dlužné jistiny posuzované věci požadoval, o niž se bez spravedlivého důvodu obohatila (výrok I). K tomu soud podotýká, že s velkou pravděpodobností došlo k úhradě i dalších částek, což však z tvrzení žalobce nevyplynulo, když neuvedl, zda a v jaké výši žalovaná svůj závazek hradila. Prokázání zániku pohledávky žalobce za žalovanou však tíží žalovanou, bylo tedy na ní, aby případně tvrdila a prokázala, že částečně svůj závazek splatila. Soud proto vyšel toliko z tvrzení žalobce, z něhož vyplývá, že po žalované požaduje jistinu ve výši 25 605 Kč. Žalobce má rovněž právo i na přiznání úroku z prodlení ve smyslu ust. § 1970 NOZ ve spojení s prováděcím předpisem (§ 2 vyhlášky č. 351/2013 Sb.), neboť ani přes výzvu žalovaná nevydala, oč se bezdůvodně obohatila. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl (výrok II. tohoto rozsudku), neboť se žalobci nepodařilo prokázat uzavření smlouvy o úvěru, dohodu o poplatku za poskytnutí úvěru a rovněž ani případná ujednání o smluvní pokutě.
7. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 142a odst. 1 o.s.ř. a ustanovením § 151 odst. 2 o.s.ř. Vzhledem k částečnému zamítnutí žaloby úspěch žalobce spočíval v 65,4 % (neúspěch 34,6 %), proto má s přihlédnutím k ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. právo na přiznání účelně vynaložených nákladů řízení v celkové výši 30,8 % Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 1 402 Kč, odměna za zastoupení účastníka advokátem za dva a půl úkonu právní služby (převzetí zastoupení, sepis žaloby a prostá výzva k plnění) á 500 Kč dle ustanovení § 14 odst. 1, bod 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ AT“) a náhrada hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby po 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) AT. Podle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. se částka odměny a náhrad advokáta dále zvyšuje o 21% DPH dle zákona č. 235/2004 Sb., tj. o částku 325,50 Kč. Celková výše účelně vynaložených nákladů řízení byla vypočtena částkou 3 277,50 Kč, 30,8 % z této částky činí po zaokrouhlení částku 1 010 Kč, jež byla výrokem III. tohoto rozsudku žalobci přiznána. I tato uložená povinnost je splatná v zákonné třídenní lhůtě dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., přičemž platební místo pro úhradu nákladů řízení bylo stanoveno v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o.s.ř.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.