25 C 199/2021

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Folkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované adresa pro doručování: obec a číslo anonymizováno o zaplacení částky ve výši 85 413 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se co do zaplacení částky 3 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 000 Kč od 24. 7. 2021, z částky 1 000 Kč od 21. 8. 2021 a z částky 1 000 Kč od 24. 8. 2021 do zaplacení se zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 34 166 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částku 37 166 Kč od 20. 2. 2020 do 23. 7. 2021, z částky 36 166 Kč od 24. 7. 2021 do 20. 8. 2021, z částky 35 166 Kč od 21. 8. 2021 do 23. 8. 2021 a z částky 34 166 Kč od 24. 8. 2021 do zaplacení, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč, splatných vždy ke každému 25. dni běžného měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní tohoto rozsudku, až do úplného zaplacení, a to pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení byť i jediné splátky řádně a včas.

III. Žaloba co do zaplacení částky 45 247 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 24 245 Kč od 20. 2. 2020 do 23. 7. 2021, z částky 23 245 Kč od 24. 7. 2021 do 20. 8. 2021, z částky 22 245 Kč od 21. 8. 2021 do 23. 8. 2021 a z částky 21 245 Kč od 24. 8. 2021 do zaplacení, se zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se domáhal žalobou podanou dne 8. 7. 2021 u zdejšího soudu vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit mu částku 61 411 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné sazbě z částky 61 411 Kč od 20. 2. 2020 do zaplacení a dále částku 24 002 Kč a s úrokem ve výši 81,68 % ročně z částky 48 874,57 Kč od 20. 2. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 162 172 Kč. Žalobu odůvodnil tím, že dne 26. 8. 2019 účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalované poskytnut téhož dne úvěr ve výši 50 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit spolu se sjednaným úrokem ve výši efektivní úrokové sazby 120,38 % ročně ve 36 měsíčních splátkách po 4 278 Kč, splatných k 15. dni každého měsíce, počínaje měsícem září 2019. Součástí splátek byla vedle splátky jistiny úvěru a úroku za poskytnutí úvěru i měsíční úhrada za pojištění schopnosti žalované splácet úvěr ve výši 524 Kč. Žalovaná při podpisu smlouvu zároveň podepsala přihlášku do skupinového pojištění schopnosti splácet úvěry. Schopnost žalované řádně hradit poskytnutý úvěr byla ze strany žalobce prověřena. Žalovaná uhradila pouze dne 18. 9. 2019 částku 5 000 Kč, dne 18. 10. 2019 částku 3 556 Kč a dne 16. 12. 2019 částku 4 278 Kč. Žalobci vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty dle bodu 6.1 smlouvy v celkové výši 998 Kč (499 Kč za každou splátku, u níž se žalovaná ocitla v prodlení o délce 30 dnů), přičemž dané právo na zaplacení pokuty vzniklo u splátek číslo. Žalobci rovněž vzniklo právo i na úhradu smluvních pokut dle bodu 6.2 smlouvy v celkové výši 600 Kč (200 Kč za každou splátku, u níž se žalovaná ocitne v prodlení o délce 15 dnů), dané právo vzniklo u splátek číslo. V důsledku prodlení žalované došlo automaticky k zesplatnění celé zápůjčky (bod 6.3 smluvních ujednání), k zesplatnění došlo ke dni 18. 2. 2020. Dle bodu 6.4 smluvních ujednání se veškeré nezaplacené původní splátky úvěru včetně úroků staly součástí nové jistiny, nová jistina činila částku 58 765,34 Kč, kterou byla žalovaná povinna uhradit do 18. 2. 2020. Žalobci dále vzniklo právo na úhradu úroku z prodlení z nové jistiny. Protože žalovaná ani po zesplatnění úvěru nezaplatila dlužnou částku, vzniklo žalobci právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne 20. 2. 2020 až do úplného zaplacení, kterou omezil datem vyhotovení žaloby a vyčíslil částkou 24 002 Kč.

2. Žalovaná ve svém vyjádření potvrdila, že se žalobcem uzavřela dne 26. 8. 2019 smlouvu o úvěru, na jejímž základě jí byl poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč. Závazky hradila až do doby, než se ocitla v tíživé finanční situaci spojené se zhoršujícím zdravotním stavem. Od listopadu roku 2019 byla v pracovní neschopnosti, v lednu roku 2020 následně byla hospitalizována v nemocnici v obec, a to až do 20. 4. 2020, o čemž žalobce informovala a snažila se dojednat odložení splátek. Žalobce nesouhlasil s výší splátek, které žalovaná navrhla. Žalovaná se následně obrátila i na finančního arbitra, kterého upozornila, že RPSN ve smlouvě odporuje dobrým mravům, když u tohoto spotřebitelského úvěru činila 108,04 %. Dle jejího názoru tak výše odměny žalobce zakládá rozpor s dobrými mravy a považuje proto ujednání o výši smluvní pokuty za neplatné. Problematickou rovněž považovala i část o nové jistině, vznikající připočtením úroku po zesplatnění úvěru. Žalovaná dodala, že v době, kdy uzavírala předmětnou úvěrovou smlouvu, platila půjčky žalobci ze dne 4. 5. 2018 ve výši 20 000 Kč, dále ze dne 14. 2. 2019 ve výši 27 000 Kč a právnická osoba ze dne 29. 1. 2019 ve výši maximálního úvěrového rámce 80 000 Kč. Na svůj závazek v posuzované věci již uhradila částku 14 834 Kč. Žalovaná dodala, že v současné době je starobní důchodkyní, pobírá důchod ve výši 16 630 Kč, z něhož musí platit nájem ve výši 10 000 Kč, dále léky v částce 1 800 Kč a další nezbytné výdaje. Dlužnou částku je tak schopna hradit v měsíčních splátkách maximálně po 1 000 Kč. S ohledem na její aktuální zdravotní stav není možné navýšit její rozpočet tím, že by docházela i do zaměstnání.

3. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti. Účastníci uzavřeli dne 26. 8. 2019 smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 50 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit spolu se sjednaným úrokem ve výši 120,38 % ročně (celkem 135 144 Kč) ve 36 měsíčních splátkách po 4 278 Kč, které byly splatné do 15. dne kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž byl úvěr vyplacen. Uzavření úvěrové smlouvy nebylo mezi účastníky sporným. V článku VI. této smlouvy účastníci upravili smluvní pokuty, kdy dle bodu 6.1 činila smluvní pokuta 499 Kč za každou splátku, u níž se ocitl klient v prodlení o délce 30 dnů, podle bodu 6.2 smlouvy byla sjednána další smluvní pokuta v částce 200 Kč za každou splátku, u níž se klient ocitl v prodlení s úhradou o délce 15 dnů. Pro případ prodlení o délce 65 dnů bylo v článku 6.3 téže smlouvy sjednáno automatické zesplatnění úvěru s tím, že ke dni zesplatnění se celá dosud nesplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění stávají součástí nové jistiny, kterou je klient povinen zaplatit nejpozději v den zesplatnění úvěru. Pokud se klient ocitne v prodlení s úhradou nové jistiny úvěru, vzniká povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení (návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru, předsmluvní formulář, výpis záznamu z registru příjmení a hodnocení klienta, prohlášení klientů – informace pro klienty poskytované zprostředkovatelem úvěru a splátkový kalendář). Žalobce žalované oznámil schválení vyplacení úvěru ve výši 50 000 Kč dopisem ze dne 27. 8. 2019. Z dokladu o vyplacení úvěru vyplývá, že k vyplacení částky 50 000 Kč došlo dne 26. 8. 2019. Z karty klienta vyplývá, že žalovaná uhradila celkem částku 12 834 Kč. Účastníci dále dne 26. 8. 2019 uzavřeli dohodu o pojištění schopnosti žalované splácet úvěr, jež činila přílohu 1 k návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru. V ní se strany dohodly, že žalovaná bude za pojištění (pojištění smrti, invalidity třetího stupně a pracovní neschopnosti, závažných onemocnění a ztráty zaměstnání) hradit za pojištění měsíčně částku 524 Kč. Žalovaná připojila téhož dne svůj podpis i na přihlášce do pojištění – skupinové pojištění schopnosti splácet úvěry. Dané pojištění vycházelo z pojistného produktu společnosti právnická osoba a obec pojišťovna právnická osoba (příloha číslo k návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru – pojištění schopnosti splácet úvěr, přihláška do pojištění a informační dokument o pojistném produktu). Z následujících listin, které žalobce soudu předložil a jež se týkaly pracovněprávního vztahu žalované, je patrné, že žalobce zkoumal před uzavřením předmětné smlouvy úvěruschopnost žalované. Z pracovní smlouvy je zřejmé, že ji dne 21. 3. 2003 uzavřela žalovaná se zaměstnavatelem – příjmení kraj, z výplatního lístku za období června a července roku 2019 pak vyplývá, že žalované byla vyplacena za měsíc červen mzda 23 190 Kč a za měsíc červenec mzda 26 990 Kč, což koresponduje i s výpisem z běžného účtu žalované. Žalobce vyhotovil jednotlivé upomínky (15. 1. 2020 a 17. 2. 2020), v nichž žalovanou upozornil na možnost okamžitého zesplatnění úvěru. Žalobce oznámil žalované dopisem ze dne 18. 2. 2020, že došlo k okamžitému zesplatnění všech jejích závazků a vyzval ji k okamžité úhradě částky 61 411 Kč (zmíněné dopisy z uvedených dnů). Žalobce dále předložil vyjádření znalce příjmení jméno příjmení, Ph.D., příjmení k problematice úročení pohledávek. Znalec se v něm zabýval nominální a efektivní úrokovou sazbou, jejich výpočty (zmíněné vyjádření). Žalovaná soudu předložila návrh na zahájení řízení před finančním arbitrem, z něhož vyplývá, že žalovaná se na něj obrátila z pozice spotřebitele dnem 5. 8. 2020, návrh žalované na smírné řešení sporu, který je datován dnem 15. 6. 2020, adresátem je žalobce, dopis (odpověď) žalobce datovaný dnem 19. 6. 2020, v němž žalobce žalované sděloval, že splátky ve výši 500 Kč nelze přijmout, e-mailovou korespondenci účastníků, z níž vyplývá, že žalovaná žádala žalobce o odložení splátek o 3 měsíce, potvrzení Psychiatrické nemocnice v obec ze dne 23. 3. 2020, v němž PN v obec potvrdila hospitalizaci žalované od 23. 1. 2020. Žalovaná při ústním jednání dále předložila tři potvrzení o provedení tuzemské odchozí platby, jimiž prokázala 3x úhradu částky po 1 000 Kč (dne 23. 7. 2021, dne 20. 8. 2021 a dne 23. 8. 2021), přepis sms zprávy, v níž žalobce nabízí žalované zápůjčku, rozhodnutí ČSSZ o zvýšení starobního důchodu žalované od 8. 7. 2019 na částku 14 734 Kč a výpis z účtu žalované, z něhož je patrné, že dne 23. 3. 2021 byl žalované vyplacen starobní důchod ve výši 16 630 Kč. Žalovaná uzavřela dne 20. 12. 2020 smlouvu o nájmu bytu (byt o velikosti 1+kk na adrese adresa (citovaná smlouva). Z vyúčtování služeb za květen až prosinec roku 2020 soud dále zjistil, že žalovaná zaplatila na zálohách celkem 12 200 Kč, nedoplatek činil částku 13 725 Kč (zmíněné vyúčtování včetně jednotlivých vyúčtování služeb za jednotku od dodavatelů energií). Dne 23. 8. 2021 žalovaná uzavřela novou smlouvu o nájmu domu (rekreační objekt na adrese adresa žalované. Žalovaná současně s právnická osoba uzavřela dne 2. 9. 2021 smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, vážící se k odběrnému místu na adrese obec E39 (citované smlouvy). Ani přes výzvu ze dne 16. 6. 2021 nebylo v řízení zjištěno, že by žalovaná dlužnou částku žalobci doplatila (předžalobní výzva včetně podacího archu).

4. Žalovaná vypověděla, že od počátku tohoto roku pobírá důchod ve výši 16 630 Kč měsíčně, od dubna roku 2021 má i příjem z občasného zaměstnání, který činí v průměrné výši částku 4 313 Kč. Jiné příjmy nemá. Nevlastní žádný majetek, nemá úspory. Z důvodu eliminace svých nákladů se v současné době stěhuje z nájemního bydlení v obec (bytová jednotka v obec ulici adresa v obec) do rekreační chaty ve obec, kdy si vypočetla úsporu především za elektrickou energii a topení, dále i za jídlo. Žalovaná hradila měsíčně částku 7 500 Kč za nájem, 2 500 Kč za služby, s doplatkem to činilo v průměru částku 11 600 Kč měsíčně. Ve obec má hradit nájem ve výši 11 000 Kč a 500 Kč za elektrickou energii. Žalovaná ušetří i za televizi s internetem, kterou doposud hradila částkou 498 Kč měsíčně. Mezi další pravidelné výdaje žalované patří i částka na léky (1 800 Kč), za mobilní telefon (440 Kč) a za MHD (251 Kč + 175 Kč), výdaje za psa (980 Kč měsíčně). Žalovaná dále splácí dluhy, a to u právnická osoba (zůstatek dluhu asi 54 000 Kč), měsíčně splácí 1 000 Kč, další dluh má u právnická osoba, ten byl asi ve výši 24 000 Kč, k doplacení by mělo dojít v lednu roku 2022. Zde má uzavřenou dohodu o splátkách po 2 007,35 Kč. Další dluh má u žalobce z předchozího úvěru, zde má splácet částku 48 338 Kč, v tomto případě byl stanoven splátkový kalendář se splátkami ve výši 1 000 Kč měsíčně, a to zdejším soudem senátu 17 C. Exekuce žalovaná nemá. Dále dluží své dceři, a to z titulu zápůjčky. Dcera jí vypomohla s úhradou nákladů spojených s jejím bydlením. Zůstatek dluhu činí 14 000 Kč, který žalovaná splácí měsíčně částkou 1 000 Kč. Její problematická situace nastala v návaznosti na její péči o maminku s diagnostikovanou Alzheimerovou chorobou, o níž se starala od roku 2013. Žalovaná by ráda získala další zaměstnání (práci na doma), výjimečně jí finančně může vypomoci i její dcera. Další běžné výdaje (za jídlo, drogerii apod.) žalovaná odhadla částkou 1 000 Kč měsíčně, když dodala, že dostává potravinovou pomoc. Další výdaje nemá.

5. Protože před zahájením jednání (čtením žaloby) vzal žalobce žalobu zpět co do zaplacení částky 3 000 Kč včetně úroku z prodlení z této částky, soud řízení v této části zastavil, aniž by zjišťoval stanovisko žalované (§ 96 odst. 1, 2 o.s.ř.), neboť její případný nesouhlas není v této fázi řízení účinný (§ 96 odst. 3, 4 o.s.ř.). Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

6. Podle ust. § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

7. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

8. Podle ust. § 1796 o.z. neplatná je smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je ke vzájemnému plnění v hrubém nepoměru.

9. Podle ust. § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Po právním zhodnocení soud dospěl k závěru, že účastníci uzavřeli ve smyslu ust. § 2395 a násl. o.z. smlouvu o úvěru. Při hodnocení platnosti této smlouvy soud přihlédl k výše citovaným zákonným ustanovením. Podle ust. § 580 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, k neplatnosti takového právního jednání soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 o.z.). Pod sankcí absolutní neplatnosti je třeba posoudit i smlouvu, při jejímž uzavření někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany, když majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru. Takové jednání vykazuje znaky lichvy, jež nemůže požívat právní ochrany. Soud nepřehlédl, že žalovaná měla kromě poskytnutých peněžních prostředků ve výši 50 000 Kč vrátit celkem částku 135 144 Kč (za 36 měsíců), sjednaný úrok tak téměř dvojnásobně přesahoval zapůjčenou jistinu. V případě prodlení pak nastupovaly další sankce, jež žalobce vyčíslil částkou 998 Kč, 600 Kč a 24 002 Kč Tyto částky jsou v hrubém nepoměru k výši poskytnutých jistiny a doby splácení.

11. Obdobnou problematikou se zabýval i Krajský soud v Plzni např. v rozsudku ze dne 9. 10. 2018 č.j. 64 Co 247/2018, vycházeje přitom z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (viz níže). I v posuzované věci lze aplikovat judikaturní závěry, jež byly vysloveny při hodnocení smluv uzavřených za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ občanský zákoník“), a to i s přihlédnutím k zákonu o spotřebitelských úvěrech č. 257/2016 Sb., který na posuzovanou smlouvu rovněž dopadá, podle nichž případná neplatnost ujednání o úrocích (jejich výši) ve smlouvě o úvěru nezpůsobuje sama o sobě neplatnost smlouvy o úvěru jako celku (např. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 29 Cdo 4498/2007 nebo 32 Cdo 3516/2009). Podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru je dle § 2395 o.z. vedle závazku úvěrujícího poskytnout úvěrovanému na jeho požádání v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a závazku úvěrovaného poskytnuté peněžní prostředky vrátit, i povinnost úvěrovaného zaplatit úroky. Úrok je odměnou úvěrujícího za poskytnutí peněžních prostředků. Bez sjednání této povinnosti se nejedná o smlouvu o úvěru. Sjednání výše úroků sice není podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru, avšak pokud by strany výši úroků nesjednaly, úvěrovaný je povinen platit úroky určené podle ust. § 1802 o.z. Žalobce je podnikatelem, předmět jeho podnikání zahrnuje i poskytování úvěrů (včetně spotřebitelských), žalovaný nepochybně věděl, že sjednává tuto smlouvu s podnikatelem v rámci jeho podnikatelské činnosti. Závěr, že při neplatném sjednání výše úroků nemá úvěrovaný povinnost platit žádné úroky, neboť by se nejednalo o úvěr, by byl zcela v rozporu s vůlí smluvních stran, kterou projevily uzavřením posuzované smlouvy. Podmínce v případě neplatného ujednání o výši úroku, aby se úrok stanovil postupem podle ust. § 577 o.z. (§ 1802 o.z.), tj. ve výši úroku požadovaných obvykle za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka (úvěrovaného) v době uzavření smlouvy a požadavku na zaplacení úroku z úvěru, by nebylo možno zcela nevyhovět. V posuzované věci se žalovaná zavázala k placení úroku v roční výši 56,8 % (za 36 měsíců v částce 85 144 Kč). Danou výši však soud prvního stupně považuje za nepřiměřeně vysokou. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 236/2005 vyslovil názor, podle něhož s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu včetně vyšší míry rizikovosti poskytovaného úvěr nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem obvyklé úrokové míry peněžních ústavů. Obvyklá míra úvěrů poskytovaných domácnostem se splatností od jednoho roku do pěti let však dle údajů zveřejňovaných ČNB na jejich internetových stránkách činila ke dni uzavření úvěrové smlouvy 8,59 % ročně, tuto sazbu úrok sjednaný mezi účastníky zcela zásadním způsobem převyšuje. Při hodnocení souladu smlouvy, z níž má vzniknout závazek k placení takto (extrémně) vysokého úvěru, s dobrými mravy, je nutno přihlédnout i k okolnostem, za kterých byly uzavřeny a k jejímu dalšímu obsahu. Smlouva byla uzavřena adhézním způsobem, žalovaná akceptovala formulářovou dokumentaci vypracovanou žalobcem, jíž obsah nemohla reálně nijak ovlivnit. Jak již bylo zmíněno, pro případ prodlení nastupovaly další sankce, které byly zcela zjevně rovněž nepřiměřeně vysoké, při porušení téže povinnosti měla být žalovaná stižena několika vedle sebe stojícími sankcemi (jednotlivými smluvními pokutami), jež bylo na místě hodnotit v souladu s ust. § 2048 a násl. o.z. a poměřovat i jejich přiměřeností. Při respektování zásady smluvní volnosti a autonomie vůle, na níž je soukromé právo postaveno, nelze akceptovat takový obsah smlouvy, který je v rozporu s obecnou představou spravedlivého uspořádání vzájemných práv a povinností a vytváří jejich zřejmou nerovnováhu k tíži strany, která je při uzavírání smlouvy v objektivně slabším postavení a které i soukromé právo poskytuje zvýšenou právní ochranu. Smlouvu s takovým obsahem je nutné považovat za absolutně neplatnou, příčící se dobrým mravům, a to včetně ujednání o smluvní pokutě. Nic na daném závěru nemůže změnit ani vyjádření znalce, který se zabýval výpočty nominální a efektivní úrokové sazby.

12. Krajský soud v Plzni i poté opakovaně dospěl k závěru, že úvěrové smlouvy za obdobných podmínek, kdy je sjednán úrok v sazbách řádově 80 % či 90 % ročně, jsou absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy. Odvolací soud i v těchto případech vyhodnotil, že smlouva jako celek je absolutně neplatná, neboť smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele, přičemž za takovýchto podmínek je nerovnováha již tak významná, že ujednání smlouvy je obecně nespravedlivé a rozporné s dobrými mravy. Smlouva o úvěru nemůže být sjednána jako bezúročná, neboť závazek platit úroky patří k pojmovým znakům smlouvy o úrok, pokud si účastníci úrok sjednají, musí se jednat o úrok přiměřený, neboť dle judikatury vyšších soudů jedná v souladu s dobrými mravy ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou sazbou v době sjednání obvyklou, stanovenou s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám, uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů či půjček. Pokud úvěrová sazba takovou míru výrazně přesahuje, a to dokonce několikanásobně, nejedná se úrok sjednaný v souladu s dobrými mravy (viz např. rozsudek KS v Plzni č.j. 25 Co 255/2019-91, sp. zn. 25 Co 277/2019, č.j. 25 Co 325/2019-116). V obdobných věcech shodného žalobce opakovaně judikoval i Krajský soud v Plzni, který setrval na hodnocení absolutní neplatnosti zkoumaných úvěrových smluv (sp. zn. 64 Co 247/2018, 25 Co 240/2020, 25 Co 235/2020, 64 Co 221/2020, 25 Co 15/2021 a 64 Co 189/2021 apod.).

13. Z popsaných důvodů soud proto vyhodnotil, že žalobci náleží toliko právo na vrácení peněžních prostředků, jež poskytl žalované, když se o tuto částku žalovaná bezdůvodně obohatila, neboť jí bylo poskytnuto plnění bez právního důvodu, jak předpokládá ust. § 2991 odst. 2 NOZ ve spojení s ustanovením § 2993 věty první NOZ. Soud proto žalobci přiznal právo na vydání bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 odst. 1 NOZ a § 2993 věty první NOZ, spočívajícím v nevrácené části poskytnutých peněžních prostředků (50 000 Kč – 12 834 Kč – 3 000 Kč = 34 166 Kč), neboť žalovaná, která byla řádně vyzvána k vrácení peněžních prostředků, svoji povinnost nesplnila, čímž se dostala do prodlení. Žalobce má rovněž právo na přiznání úroku z prodlení ve smyslu ust. § 1970 o.z. ve spojení s prováděcím předpisem (§ 2 vyhlášky č. 351/2013 Sb.), neboť se žalovaná ocitla v prodlení s vydáním prospěchu, o který se bezdůvodně obohatila. Žalované byla pro splnění této povinnosti povolena možnost postupného splácení, kdy soud s přihlédnutím k ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. a k nepříznivé finanční a osobní situaci žalované stanovil žalované povinnost uhradit žalobci dlužnou částku včetně příslušenství v měsíčních splátkách po 1 000 Kč (výrok II. tohoto rozsudku). Ve zbývající části z výše rozebraných důvodů soud žaloby zamítl (výrok III. tohoto rozsudku). Soud při zvážení poskytnutí výhody splátek vyšel především z toho, že příjem (starobní důchod a příležitostný výdělek) žalované od dubna tohoto roku činí přibližně částku 20 943 Kč měsíčně, do té doby pobírala nižší částky. Žalovaná nevlastní žádný majetek, nemá úspory, snaží se eliminovat své náklady, přistoupila ke stěhování do rekreační chaty, neboť si vypočetla úsporu nákladů. Žalovaná vedle výše specifikovaných nezbytných nákladů dále splácí i dluhy (u společnosti P, anonymizováno, u žalobce z předchozího úvěru, splácí i zápůjčky své dceři). Žalovaná je tak měsíčně od dubna roku 2021 zajištěna toliko částkou necelých 21 000 Kč, z níž jí po úhradě nezbytných nákladů v souvislosti s jejím bydlením a jejím zdravotním stavem, dále postupného splácení předchozích dluhů, zbývá částka cca 800 Kč. Z daného je zřejmé, že žalovaná není schopna hradit měsíčně vyšší splátky, než ke kterým se sama dobrovolně chtěla zavázat. Z výše uvedeného vyplývá, že v současné situaci žalovaná nemá k dispozici (pokud bude řádně hradit a splácet jí uvedené částky) ani celou částku 1 000 Kč měsíčně, avšak z jejího vyjádření je zřejmé, že jí výjimečně může vypomoci její dcera, bude si hledat i další zaměstnání na doma, z něhož by získala další příjmy. V lednu roku 2022 by pak měla doplatit dluh vůči právnická osoba a.s. Za tohoto stavu soud žalované postupné splácení dluhu povolil, když má za to, že poskytnutá výhoda splátek nepřiměřeně nezasáhne do oprávněných zájmů žalobce, který nepříznivou finanční situaci žalované nezavinil. Soud podotýká, že žalobce je inkasní společností, která se dlouhodobě zabývá poskytováním úvěrů. Je i v zájmu žalované, aby svůj závazek vůči žalobci doplatila v co nejkratší lhůtě, neboť tento dluh je i nadále navyšován běžícími úroky z prodlení. Při prodlení s úhradou kterékoliv splátky nastává splatnost celého dluhu, je tak na žalované, aby splátky hradila řádně a včas.

14. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 146 odst. 2 o.s.ř. Vzhledem k částečnému zastavení řízení, k němuž nedošlo pro chování žalované (tedy žalobce byl v této části procesně neúspěšný) a dále s přihlédnutím k částečnému zamítnutí žaloby, se neúspěch žalobce téměř rovnal jeho úspěchu. Právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení proto nevzniklo žádnému z účastníků. Soud z tohoto důvodu rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku IV. tohoto rozsudku. Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání, které lze podat do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-město. Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo nařízení exekuce.