25 C 210/2021

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Folkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 5 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 5 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 5 000 Kč od 13. 8. 2016 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 1 200 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu částku 5 000 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné sazbě. Žalobu odůvodnil tím, že účastníci uzavřeli dne 14. 7. 2016 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě si žalovaný zapůjčil od žalobce částku 5 000 Kč. Téhož dne byl žalovanému předán v hotovosti spotřebitelský úvěr, který se zavázal vrátit spolu se smluvním úrokem ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny nejpozději do 12. 8. 2016 (celková výše 6 450 Kč). Spotřebitelský úvěr byl žalovanému poskytnut na základě jeho písemné žádosti, předtím byl žalovaný řádně a podrobně seznámen s podmínkami smlouvy i s výší úrokové sazby, stejně tak poplatku za poskytnutí a správu úvěru, RPSN, případných poplatků a sankcí pro případ prodlení s možností odstoupení apod. Žalobce řádně posuzoval schopnost žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splatit. Žalovanému bylo při podpisu spotřebitelské smlouvy známo, že uhradí celkovou částku 6 450 Kč, součástí každé splátky je i smluvní úrok ve sjednané výši. Žalovaný byl seznámen i s Všeobecnými obchodními podmínkami, V posuzované věci žalobce uplatňoval toliko dlužnou jistinu ve výši 5 000 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné sazbě.

2. Žalovaný se věci nevyjádřil. Listiny mu byly doručovány v souladu s ust. § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) na adresu uvedenou v Centrální evidenci obyvatel ČR. V souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. ve spojení s ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. soud nenařizoval jednání a rozhodl na základě listinných důkazů předložených žalobcem.

3. Soud z listinných důkazů učinil následující závěr o skutkovém stavu. Účastníci uzavřeli dne 14. 7. 2016 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě se žalobce zavázal poskytnout žalovanému zápůjčku ve výši 5 000 Kč, který se žalovaný se zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 0,1 % denně, celkem ve výši 6 450 Kč do 12. 8. 2016, RPSN bylo stanoveno ve výši 2 365,5 % Vedle toho byla sjednána i smluvní pokuta ve výši 30 % z částky neuhrazené jistiny zápůjčky a ve výši 0,5 % denně z částky neuhrazené jistiny zápůjčky. Strany rovněž dohodly poplatky za upomínky (300 Kč za první upomínku a 500 Kč za každou další upomínku) (citovaná smlouva). Žalovanému byl úvěr ve výši 5 000 Kč poskytnut v hotovosti dne 14. 7. 2016 (výdajový pokladní doklad). Součást smlouvy tvořily Všeobecné obchodní podmínky, k nimž žalovaný rovněž dne 14. 7. 2016 připojil svůj podpis. Svůj podpis žalovaný připojil i pod výpočet RPSN, pod žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru i k formuláři pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, v němž byl žalovaný informován o základních atributech poskytnutého úvěru. K úhradě dluhu byl žalovaný vyzván dopisem zástupce žalobce ze dne 2. 11. 2020 (výzva k plnění – předžalobní upomínka z uvedeného dne). V řízení nebylo zjištěno, že by žalovaný dlužnou částku žalobci zaplatil.

4. Podle ust. § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ NOZ“) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

5. Podle § 588 NOZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

6. Podle ust. § 1796 NOZ neplatná je smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je ke vzájemnému plnění v hrubém nepoměru.

7. Podle ust. § 2991 odst. 1, 2 NOZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

8. Podle ust. § 2993 NOZ plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

9. Po právním zhodnocení soud dospěl k závěru, že účastníci uzavřeli ve smyslu ust. § 2395 a násl. NOZ smlouvu o úvěru. Účastníci sice smlouvu označili jako smlouvu o zápůjčce ve smyslu ust. § 2390 a násl. NOZ, soud však s přihlédnutím ke všem zjištěným okolnostem podřadil smluvní vztah účastníků pod smlouvu o úvěru dle shora citovaného ust. § 2395 a násl. NOZ. K tomuto závěru soud podotýká, že zápůjčka (zejména peněžitá), má sice obdobnou hospodářskou funkci jako úvěr, nicméně smlouva o úvěru se však od smlouvy o zápůjčce liší v několika podstatných ohledech. Smlouva o zápůjčce je reálnou smlouvou, smlouva o úvěru je smlouvou konsenzuální, předmětem smlouvy o zápůjčce mohou být jakékoliv zastupitelné věci, předmětem smlouvy o úvěru mohou být jen peněžité prostředky, smlouva o zápůjčce může být jak úplatná, tak bezúplatná, smlouva o úvěru je vždy úplatná, tj. úročená. V posuzovaném případě tedy jde tedy o typový případ smlouvy o úvěru. Při hodnocení platnosti této smlouvy soud přihlédl k výše citovaným zákonným ustanovením. Podle ust. § 580 NOZ je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, k neplatnosti takové právního jednání soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 NOZ). Pod sankcí absolutní neplatnosti je třeba posoudit i smlouvu, při jejímž uzavření někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany, když majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru. Takové jednání vykazuje znaky lichvy, jež nemůže požívat právní ochrany. Soud nepřehlédl, že žalovaný měl kromě poskytnutých peněžních prostředků ve výši 5 000 Kč vrátit za 29 dní i částku 1 450 Kč (celkem 6 450 Kč), tedy i úrok ve výši 0,1 % denně (správně 1 % denně – viz níže), tj. částku, která činila 29 % ze zapůjčené jistiny. V případě prodlení pak nastupovaly další sankce, především smluvní pokuta. Tyto částky jsou v hrubém nepoměru k výši poskytnuté jistiny a doby splácení.

10. Obdobnou problematikou se zabýval i Krajský soud v Plzni např. v rozsudku ze dne 9. 10. 2018 č.j. 64 Co 247/2018, vycházeje přitom z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (viz níže). I v posuzované věci lze aplikovat judikaturní závěry, jež byly vysloveny při hodnocení smluv uzavřených za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ občanský zákoník“), a to i s přihlédnutím k zákonu o spotřebitelských úvěrech č. 257/2016 Sb., který na posuzovanou smlouvu rovněž dopadá, podle nichž případná neplatnost ujednání o úrocích (jejich výši) ve smlouvě o úvěru nezpůsobuje sama o sobě neplatnost smlouvy o úvěru jako celku (např. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 29 Cdo 4498/2007 nebo 32 Cdo 3516/2009). Podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru je dle § 2395 NOZ vedle závazku úvěrujícího poskytnout úvěrovanému na jeho požádání v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a závazku úvěrovaného poskytnuté peněžní prostředky vrátit, i povinnost úvěrovaného zaplatit úroky. Úrok je odměnou úvěrujícího za poskytnutí peněžních prostředků. Bez sjednání této povinnosti se nejedná o smlouvu o úvěru. Sjednání výše úroků sice není podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru, avšak pokud by strany výši úroků nesjednaly, úvěrovaný je povinen platit úroky určené podle ust. § 1802 NOZ. Žalobce je podnikatelem, předmět jeho podnikání zahrnuje i poskytování úvěrů (včetně spotřebitelských), žalovaný nepochybně věděl, že sjednává tuto smlouvu s podnikatelem v rámci jeho podnikatelské činnosti. Závěr, že při neplatném sjednání výše úroků nemá úvěrovaný povinnost platit žádné úroky, neboť by se nejednalo o úvěr, by byl zcela v rozporu s vůlí smluvních stran, kterou projevily uzavřením posuzované smlouvy. Podmínce v případě neplatného ujednání o výši úroku, aby se úrok stanovil postupem podle ust. § 577 NOZ (§ 1802 NOZ), tj. ve výši úroku požadovaných obvykle za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka (úvěrovaného) v době uzavření smlouvy a požadavku na zaplacení úroku z úvěru, by nebylo možno zcela nevyhovět. V posuzované věci se žalovaný zavázal k placení úroku ve výši 0,1 % denně. Při přepočtu však úrok činí 1 % denně (vyčíslený úrok včetně poplatku 1 450 Kč: zapůjčená jistina 5 000 Kč x 100: 29 dní = 1 % denně = 365 % ročně). RPSN byla ve smlouvě o spotřebitelském úvěru vyčíslena výší 2 360,5%. Danou výši však soud prvního stupně považuje za nepřiměřeně vysokou. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 236/2005 vyslovil názor, podle něhož s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu včetně vyšší míry rizikovosti poskytovaného úvěr nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem obvyklé úrokové míry peněžních ústavů. Obvyklá míra úvěrů poskytovaných domácnostem se splatností do jednoho roku však dle údajů zveřejňovaných ČNB na jejich internetových stránkách činila ke dni uzavření úvěrové smlouvy 12,53 % ročně, tuto sazbu úrok sjednaný mezi účastníky zcela zásadním způsobem převyšuje. Při hodnocení souladu smlouvy, jejímž účastníkem je spotřebitel, kterému z ní má vzniknout závazek k placení takto (extrémně) vysokého úroku, s dobrými mravy, je nutno přihlédnout i k okolnostem, za kterých byla uzavřena a k jejímu dalšímu obsahu. Smlouva byla uzavřena adhézním způsobem, žalovaná akceptovala formulářovou dokumentaci vypracovanou žalobcem, jíž obsah nemohla reálně nijak ovlivnit. Jak již bylo zmíněno, pro případ prodlení nastupovaly další sankce, které byly zcela zjevně rovněž nepřiměřeně vysoké, při porušení téže povinnosti měl být žalovaný stižen několika vedle sebe stojícími sankcemi (tj. smluvní pokutou a tzv. náklady za upomínky, které však nejsou skutečně vynaloženými náklady, nýbrž sankcemi stanovenými žalobcem ve svém sazebníku v souvislosti s prodlením žalovaného a jež bylo na místě hodnotit v souladu s ust. § 2048 a násl. NOZ). Při respektování zásady smluvní volnosti a autonomie vůle, na níž je soukromé právo postaveno, nelze akceptovat takový obsah spotřebitelské smlouvy, který je v rozporu s obecnou představou spravedlivého uspořádání vzájemných práv a povinností a vytváří jejich zřejmou nerovnováhu k tíži strany, která je při uzavírání smlouvy v objektivně slabším postavení a které i soukromé právo poskytuje zvýšenou právní ochranu (viz § 1810 a násl. NOZ, jež je rovněž namístě v daném případě aplikovat). Smlouvu s takovým obsahem je nutné považovat za absolutně neplatnou, příčící se dobrým mravům, a to včetně ujednání o smluvní pokutě.

11. Krajský soud v Plzni i poté opakovaně dospěl k závěru, že úvěrové smlouvy za obdobných podmínek, kdy je sjednán úrok v sazbách řádově 80 % či 90 % ročně, jsou absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy. Odvolací soud i v těchto případech vyhodnotil, že smlouva jako celek je absolutně neplatná, neboť smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele, přičemž za takovýchto podmínek je nerovnováha již tak významná, že ujednání smlouvy je obecně nespravedlivé a rozporné s dobrými mravy. Smlouva o úvěru nemůže být sjednána jako bezúročná, neboť závazek platit úroky patří k pojmovým znakům smlouvy o úrok, pokud si účastníci úrok sjednají, musí se jednat o úrok přiměřený, neboť dle judikatury vyšších soudů jedná v souladu s dobrými mravy ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou sazbou v době sjednání obvyklou, stanovenou s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám, uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů či půjček. Pokud úvěrová sazba takovou míru výrazně přesahuje, a to dokonce několikanásobně, nejedná se úrok sjednaný v souladu s dobrými mravy (viz např. rozsudek KS v Plzni č.j. 25 Co 255/2019-91, sp. zn. 25 Co 277/2019, č.j. 25 Co 325/2019-116).

12. Z popsaných důvodů soud proto vyhodnotil, že žalobci náleží toliko právo na vrácení peněžních prostředků, jež poskytl žalovanému, když se o tuto částku žalovaný bezdůvodně obohatil, neboť mu bylo poskytnuto plnění, aniž by tu byl platný závazek, jak předpokládá ust. § 2993 NOZ ve spojení s § 2991 NOZ. Žalobci tak vzniklo právo na vydání nevrácené části poskytnutých peněžních prostředků. V řízení bylo zjištěno, že žalovanému byly jednorázově poskytnuty peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč, přičemž žalovaný žalobci ničeho nezaplatil, proto soud uložil žalovanému danou částku žalobci zaplatit. Protože se žalovaný dostal do prodlení s vrácením poskytnutého plnění, k němuž byl řádně vyzván, vzniklo žalobci právo vedle jistiny i na zaplacení úroku z prodlení ve smyslu ust. § 1970 NOZ ve spojení s prováděcím předpisem (ust. § 2 nařízení č. 351/2013 Sb.). Protože žalobce v daném případě požadoval toliko vrácení jistiny a zaplacení úroku z prodlení v zákonné sazbě, soud žalobě plně vyhověl. Žalovanému pro splnění povinnosti byla určena běžná třídenní lhůta dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. (výrok I. tohoto rozsudku).

13. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 142a odst. 1 o.s.ř. a s ustanovením § 151 odst. 2 o.s.ř. Žalobci, který byl ve věci zcela úspěšný, náleží právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměna za zastoupení účastníka advokátem za dva a půl úkonu právní služby (převzetí zastoupení, sepis žaloby a prostá výzva k plnění) á 200 Kč dle ustanovení § 14b odst. 1, bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ AT“) a náhrada hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) AT Celkem tedy žalobci náleží náhrada nákladů řízení ve výši 1 200 Kč, splatná rovněž v zákonné třídenní lhůtě dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., přičemž platební místo pro úhradu nákladů řízení bylo stanoveno v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o.s.ř.