25 C 242/2020

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní JUDr Martinou Folkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovaným: 1. celé jméno žalované , datum narození trvale bytem adresa zákonné zástupkyně, zákonného zástupce a žalované zastoupená opatrovníkem Statutární město Plzeň sídlem adresa 2. celé jméno zákonné zástupkyně , datum narození trvale bytem adresa zákonné zástupkyně, zákonného zástupce a žalované o zaplacení částky 1 518 Kč s příslušenstvím

I. První žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 18 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 18 Kč od 25. 1. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbývající části se žaloba vůči první žalované zamítá.

III. Ve vztahu mezi žalobcem a první žalovanou nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Druhá žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 1 500 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 1 500 Kč od 25. 1. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Ve zbývající části se žaloba vůči druhé žalované zamítá.

VI. Druhá žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 1 200 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu Plzeň-město dne 11. 2. 2020 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil nejprve první žalované povinnost zaplatit mu částku 1 518 Kč s úrokem z prodlení v zákonné sazbě. Žalobu odůvodnil tím, že první žalovaná jako cestující použila dopravní prostředek městské dopravy provozované žalobcem a na výzvu pověřené osoby se dne 15. 12. 2019 na lince [číslo] neprokázala platným jízdním dokladem či Plzeňskou kartou. První žalované tak vznikla povinnost zaplatit žalobci přirážku k jízdnému v částce 1 500 Kč, jízdné 18 Kč. První žalovaná dlužnou částku dosud nezaplatila.

2. Vzhledem k aktuální judikatuře Ústavního soudu ČR nebyl v dané věci vydáván platební rozkaz a první žalované byl ustanoven opatrovník.

3. Protože následně žalobce navrhl přistoupení účastníka na straně žalované (matky první žalované), soud usnesením ze dne 9. 4. 2021 č.j. 25 C 242/2020-56 připustil přistoupení na straně žalované.

4. Opatrovník první žalované navrhl, aby první žalované byla uložena povinnost pouze k úhradě částky za jednotlivé jízdy a ve zbývající části, aby byla povinnost k úhradě uložena druhé žalované, jakožto zákonnému zástupci, který je za nezletilé dítě zodpovědný.

5. Obě žalované se ve věci nevyjádřily a k jednání soudu dne 29. 4. 2021 se bez omluvy nedostavily, ač byly řádně v souladu s § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) předvolány jak na adrese jejich zapsaného pobytu v Centrální evidenci obyvatel ČR, tak i na dalších soudem zjištěných adresách. Soud proto postupoval dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti.

6. Ze záznamu o provedené přepravní kontrole [číslo] bylo ověřeno, že první žalovaná byla dne 15. 12. 2019 v 15:18 hodin zachycena v tramvaji [číslo] bez platného jízdního dokladu. Její osobní údaje byly ověřeny dle [číslo obč. průkazu]. Záznam o provedené přepravní kontrole podepsala. Dopisem ze dne 4. 5. 2020, který byl zasílán první žalované na adresu, jež při záchytu označila, byla jmenovaná vyzvána k zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému (zmíněný dopis včetně dodejky). Výslech nezletilé ani její matky nemohl být proveden. K ústnímu jednání se nedostavil ani otec nezletilé, kterého soud rovněž předvolával. Stanovisko nezletilé se nepodařilo zjistit ani opatrovníkovi, neboť se obě žalované (stejně tak i otec nezletilé první žalované) k jeho výzvě nedostavily, ani na ni nereagovaly. Další důkazy navrhovány ani prováděny nebyly.

7. Podle § 37 odst. 4 písm. d) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách průvodčí drážního vozidla, osoba, která řídí drážní vozidlo, nebo jiná osoba ve veřejné drážní osobní dopravě pověřená dopravcem a vybavená kontrolním odznakem nebo průkazem dopravce (dále jen "pověřená osoba") je oprávněna dávat cestujícím pokyny a příkazy k zajištění jejich bezpečnosti, bezpečnosti ostatních cestujících a bezpečnosti a plynulosti dopravy. Pověřená osoba je oprávněna uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému nebo vyžadovat od cestujícího osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému, pokud cestující nezaplatí na místě; osobními údaji potřebnými k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému se rozumí jméno, příjmení a datum a místo narození, adresa pro doručování a číslo osobního dokladu.

8. Podle § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb. výše přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. Přirážka za porušení podmínek stanovených přepravním řádem činí nejvýše 1 500 Kč.

9. Podle článku 10 písm. a) smluvní přepravních podmínek, účinných od 1. 1. 2016, za jízdu bez platného jízdního dokladu se stanovují přirážky, a to ve výši 1 500 Kč za jízdu bez platného jízdního dokladu.

10. Podle ustanovení § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné.

11. Podle § 858 občanského zákoníku, rodičovská odpovědnost zahrnuje povinnosti a práva rodičů, které spočívají v péči o dítě, zahrnující zejména péči o jeho zdraví, jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj v ochraně dítěte, v udržování osobního styku s dítětem, v zajišťování jeho výchovy a vzdělání, v určení místa jeho bydliště, v jeho zastupování a spravování jeho jmění; vzniká narozením dítětem a zaniká, jakmile dítě nabude plné svéprávnosti. Trvání rodičovské zodpovědnosti může změnit pouze soud.

12. Soud s ohledem na výše zjištěné skutečnosti posoudil nárok žalobce s přihlédnutím k ustanovení § 2550 a násl. občanského zákoníku jako důvodný, neboť, jak bylo prokázáno z předložených listinných důkazů, první žalovaná tím, že využila ke své přepravě dopravní prostředek žalobce, konkludentně uzavřela smlouvu o přepravě ve smyslu výše citovaného ustanovení § 2550 a násl. občanského zákoníku, což nebylo v řízení sporováno, její povinností je zaplatit jízdné upravené v přepravním řádu žalobce a dále za porušení své povinnosti i přirážku stanovenou v přepravním řádu žalobce, jež nepřevyšuje výši určenou v ust. § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb.

13. Protože na straně žalované v posuzované věci figuruje nezletilá, která jela bez platného jízdního dokladu, je třeba řešit věc i s přihlédnutím k rozhodnutí Ústavního soudu ČR, které se týká právě přepravy nezletilých osob (nález Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017 sp. zn. II. ÚS 1864/16). V návaznosti na citovaný nález je nepřijatelná argumentace, podle které by dítě (v daném případě ve věku 14 let) nebylo schopné uzavřít přepravní smlouvu. Ústavní soud se v tomto nálezu jednoznačně vymezil proti dřívějším stanoviskům, kdy bylo třeba řešit, zda dítě je vůbec schopné pochopit smysl úkonu při nastoupení do vozidla a tímto způsobem přepravní smlouvu uzavřít. Podle uvedeného nálezu Ústavního soudu ČR je nezletilý zpravidla schopen chápat význam povinností mít jízdní doklad, je schopen chápat i možnost sankce a má také možnost zaplacení této sankce ovlivnit (v tomto směru ústavní soud argumentoval á contrario regulačními poplatky). V souzené věci nebylo tvrzeno ani prokazováno, že by první žalovaná byla nějakým způsobem omezená ve svéprávnosti či nenabyla takové svéprávnosti, aby nemohla uzavřít přepravní smlouvu. Prvé žalované (nezletilé) bylo tedy uloženo uhradit jízdné včetně úroku z prodlení s odkazem na ustanovení § 1970 občanského zákoníku.

14. Odpovědnost matky nezletilé (druhé žalované) soud posuzoval s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 15. 12. 2017, sp. zn. I. ÚS 1775/14. Tímto nálezem Ústavní soud ČR uložil obecným soudům, aby v každé konkrétní věci posoudily, zda u nezletilého je dána způsobilost k uzavření smlouvy o přepravě osob (poněkud odlišně od výše citovaného nálezu ústavního soudu uvedeného v předchozím bodě odůvodnění tohoto rozsudku) včetně dalších ujednání a důsledků vyplývající z jejich porušení. Ústavní soud zastává názor, že nezletilé dítě ve věku dvanácti let je zpravidla způsobilé k tomu, aby mohlo nástupem do dopravního prostředku uzavřít platnou přepravní smlouvu s vědomím, že mu tím vzniká povinnost zaplatit stanovené jízdné. To, jakým způsobem rodiče o nezletilé dítě pečují a jak plní své rodičovské povinnosti však může ovlivnit výrok soudu o uplatněném nároku na zaplacení smluvní pokuty. V tomto nálezu ústavní soud také argumentuje zvláštní ochranou nezletilých dětí, pod níž jsou tyto s odkazem na článek 32 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a Úmluvu o právech dítěte. Ústavní soud dovodil, že právě tyto mezinárodněprávní závazky platné pro Českou republiku, nemohou dovolit to, aby byl nezletilým ukládán dluh, o jehož existenci se často dozví až po dosažení zletilosti, kdy tento narostl o další příslušenství a náklady. Závěr by měl být takový, že bude uplatněna spoluodpovědnost rodičů za dluhy vzniklé z jízd načerno. Ústavní soud dále rozvádí, že pokud nezletilé dítě není fakticky schopno splnit své povinnosti z přepravní smlouvy a pro svoji nedostatečnou duševní vyzrálost není schopno ani posoudit následky své jízdy načerno, v soukromoprávní rodině nic nebrání v přenosu odpovědnosti zaplacení na jeho rodiče či jiného zákonného zástupce.

15. Obecný soud je vázán nálezy Ústavního soudu ČR. Ač lze polemizovat s výše uvedenými závěry, které pouze konstatují, že je třeba uplatit spoluodpovědnost rodičů za dluhy vzniklé bez platného jízdního dokladu a není zřejmé, podle jaké hmotněprávní úpravy by mělo být postupováno od účinnosti nového občanského zákoníku (tj. od 1. 1. 2014), když již není možné vycházet z ustanovení o náhradě škody, rovněž jaké straně má být ukládáno břemeno tvrzení a břemeno důkazní právě v otázce toho, jakým způsobem konkrétní dítě je schopno chápat důsledky svého jednání, jakým způsobem o něj rodiče pečují, a od jaké hranice je možné vůbec přirážku k jízdnému uložit k zaplacení dítěti, navíc za situace, kdy povětšinou nezletilí ani jejich zákonní zástupci na snahu soudu předvolat je k jednání nereagují, nicméně právě s přihlédnutím ke zmíněné judikatuře ústavního soudu v posuzovaném případě proto uložil povinnost zaplatit přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč druhé žalované, a to jako matce nezletilé z toho titulu, že řádně neplní svoji rodičovskou odpovědnost, v dané chvíli pravděpodobně ani v rovině finanční. Druhá žalovaná žádným způsobem nereagovala na předvolání k jednání ani na snahu soudu (i opatrovníka) zajistit její výpověď či stanovisko k podané žalobě. Otec první žalované rovněž na soudem zasílané písemnosti nereagoval, ač si žalobu a výzvu převzal do vlastních rukou, avšak z důvodu, že žalobce, který je oprávněn disponovat s předmětem sporu, navrhl k přistoupení do řízení na straně žalované toliko matku, otci soud dané povinnosti nemohl neukládat. Je tedy evidentní, že druhá žalovaná (rovněž i otec první žalované) řádným způsobem nespravuje záležitosti své dcery. Lze proto dovodit, že její jednání je takové, že nese zodpovědnost za to, že nezletilá jela bez platného jízdního dokladu, tudíž jí bylo uloženo zaplatit sankci, která je v souvislosti s jízdnou bez platného jízdního dokladu stanovena smluvními přepravními podmínkami s ohledem na vyhlášku č. 175/2000 Sb. Žalobci byl přiznán i nárok na náhradu úroků z prodlení s odkazem na ustanovení § 1970 občanského zákoníku.

16. Soud proto žalobě v naznačeném směru vyhověl, avšak neurčil úhradu dlužných částek oběma žalovaným společně a nerozdílně, nýbrž tak, že cenu za jízdné včetně příslušenství (úroků z prodlení) je povinna zaplatit první žalovaná (výrok I. tohoto rozsudku) a částku za přirážku k jízdnému včetně příslušenství (úroků z prodlení) je povinna zaplatit druhá žalovaná (výrok IV. tohoto rozsudku), ve zbývajících částech ve vztahu k jednotlivým žalovaným soud žalobu zamítl (výrok II. a výrok V. tohoto rozsudku), přičemž lhůtu k plnění stanovil v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. jako běžnou třídenní.

17. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 142a o.s.ř. Žalobci, který byl ve věci vůči druhé žalované z převážné části úspěšný (neúspěch spočíval pouze v ceně za jednotlivé jízdné, jež bylo uloženo k úhradě první žalované), náleží právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které se sestávají toliko ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a dále z náhrady hotových výdajů žalobce v paušální výši ve smyslu ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. za 2 úkony (výzva k plnění, sepis žaloby) po 100 Kč dle ust. § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif). Celkem tedy žalobci náleží náhrada nákladů řízení ve výši 1 200 Kč. I tato uložená povinnost je splatná v zákonné třídenní lhůtě dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř. (výrok VI. tohoto rozsudku). Co se týká náhrady nákladů řízení mezi první žalovanou a žalobcem, soud postupoval dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., kdy by náhrada nákladů náležela první žalované, která byla z převážné části v řízení úspěšná. Protože z obsahu spisu soud žádné náklady na její straně nezjistil, rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.