25 C 245/2019

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Folkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovaný: anonymizováno právnická osoba , IČO sídlem adresa žalované zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 1 842 721 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 7 925,86 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba co do zaplacení částky 1 834 795,14 Kč se zamítá.

III. Žalobci bude po právní moci tohoto rozsudku vrácena záloha na provedení důkazů ve výši 1 000 Kč, a to z účtu Okresního soudu Plzeň-město.

IV. Žalovanému bude po právní moci tohoto rozsudku vrácena záloha na provedení důkazů ve výši 1 000 Kč, a to z účtu Okresního soudu Plzeň-město.

V. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 271 040 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

1. Žalobce se podáním doručeným zdejšímu soudu dne 27. 6. 2019 domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu částku 222 000 Kč. Žalobu odůvodnil tím, že se žalovaným uzavřel dne 1. 4. 2016 smlouvu o dílo [číslo] 2015, jejímž předmětem bylo zhotovení díla na [anonymizována dvě slova] – [anonymizována dvě slova], [anonymizováno]. Strany v čl. VI. bod 3 smlouvy sjednaly splatnost faktur nejpozději 30 dnů od jejich doručení objednateli, v bodě VIII. byl sjednán smluvní úrok ve výši 0,5 % z celkové ceny díla 1 220 000 Kč za každý den prodlení. Žalobce průběžně fakturoval žalovanému provedené práce, a to fakturou [číslo] z 29. 4. 2016, splatnou dne 29. 5. 2016 částkou 100 000 Kč, která byla uhrazena dne 9. 6. 2016 (prodlení 10 dnů) a dále fakturou [číslo] z 30. 5. 2016, jež byla splatná dne 30. 6. 2016 a zněla na částku 100 000 Kč, kterou žalovaný uhradil dne 27. 7. 2016 (prodlení 27 dní). Smluvní úrok z prodlení žalobce vyčíslil u první faktury částkou 60 000 Kč a u druhé 162 000 Kč, k úhradě těchto částek nedošlo ani po výzvě ze dne 20. 5. 2019. Podáním ze dne 29. 7. 2019 vzal žalobce žalobu zpět co do zaplacení částky 6 919 Kč, o částečném zastavení řízení bylo rozhodnuto usnesením ze dne 19. 8. 2019 č. j. 25 C 245/2019-20, kterým bylo řízení zastaveno co do částky 6 919 Kč a změna žaloby, kterou žalobce učinil v podání ze dne 13. 8. 2019, byla připuštěna. V rámci tohoto podání žalobce upřesnil, že vycházel při výpočtu smluvního úroku z prodlení z celkové ceny díla skutečně žalovaným odsouhlasené a vyplacené, tedy z částky 1 162 600 Kč 0,5 % z ceny díla za každý den prodlení tedy činí 5 813 Kč.

2. Žalobce se dále žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 16. 10. 2019 domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu částku 290 650 Kč. U této žaloby žalobce doplnil, že žalovanému dále vyúčtoval za provedené práce částku 250 000 Kč fakturou [číslo] dne 1. 8. 2016, která byla splatná dne 1. 9. 2016. Tato faktura byla žalovaným uhrazena dne 20. 10. 2016 (prodlení činilo 50 dnů). Smluvní úrok z prodlení žalobce vypočetl ve výši 290 650 Kč. Věc byla původně vedena pod sp. zn. 25 C 361/2019.

3. Podáním doručeným zdejšímu soudu dne 14. 1. 2020 se žalobce rovněž domáhal zaplacení částky 290 650 Kč, a to s odkazem na fakturu [číslo] vystavenou dne 5. 9. 2016, splatnou dne 5. 10. 2016, kterou vyúčtoval částkou 200 000 Kč. Tato částka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 24. 11. 2016 (prodlení 50 dnů). Smluvní úrok z prodlení vypočetl částkou 290 650 Kč. Tato žaloba byla původně vedena pod sp. zn. 14 C 13/2020.

4. Další žalobu žalobce soudu doručil dne 9. 3. 2020, v ní se domáhal po žalovaném zaplacení částky 313 902 Kč, když došlo k prodlení 54 dnů při úhradě faktury [číslo] kterou dne 4. 10. 2016 vystavil žalovanému a jež byla splatná dne 18. 10. 2016 Touto fakturou vyúčtoval částku 200 000 Kč, k její úhradě došlo dne 29. 12. 2016, tedy s prodlením 54 dnů, což představuje smluvní úrok z prodlení ve výši 313 902 Kč. Tato věc byla původně vedena pod sp. zn. 34 C 74/2020.

5. Pod sp. zn. 25 C 122/2020 byla dále vedena věc, v níž se žalobce žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 22. 4. 2020 domáhal zaplacení částky 732 438 Kč, a to v návaznosti na pozdní úhradu faktury [číslo] kterou dne 21. 11. 2016 vystavil žalovanému a vyúčtoval v ní částku 312 600 Kč. Tato faktura byla splatná dne 21. 12. 2016, ze strany žalovaného k její úhradě došlo dne 26. 4. 2017 (s prodlením 126 dnů), smluvní úrok z prodlení žalobce vypočetl částkou 732 438 Kč Ani přes výzvy ze dne 20. 5. 2019 k úhradě požadovaných částek nedošlo.

6. Soud usnesením ze dne 16. 12. 2019 č. j. 25 C 245/2019-57, usnesením ze dne 13. 3. 2020 č. j. 25 C 245/2019-66 a ze dne 27. 5. 2020 č. j. 25 C 245/2019-73 spojil všechna řízení ke společnému řízení pod sp. zn. 25 C 245/2019.

7. Žalovaný nároky žalobce v podávané výši neuznal, připustil však, že žalobce má nárok na úrok z prodlení v zákonné výši. Potvrdil, že v předmětné věci byly strany v obchodním styku (při realizaci stavební zakázky v [obec]), podkladem pro plnění byla smlouva o dílo [číslo] 2015 ze dne 1. 4. 2016. Dodal, že mohou existovat podepsané výtisky s velmi odlišnými ujednáními. Sám přiložil smlouvu o dílo, v níž byla sjednána celková cena díla ve výši 330 Kč/m2 (dále též„ smlouva [číslo]“), přičemž předmětem díla byla pouhá dodávka prací z materiálu dodaného žalovaným. Žalobce toliko dodával práci. Strany sjednaly měsíční fakturaci díla podle provedených prací, každou fakturou tedy bylo vyúčtováno konkrétní dílo v rozsahu provedených a odsouhlasených prací, takové dílo bylo dokončeno a fakturovaná cena byla cenou celkovou. Dílčí vztah byl definitivně ukončen uhrazením příslušné faktury. V rámci smluvních ujednání bylo dohodnuto, že na obou stranách budou při neplnění povinností sankce ve výši 0,05 % denně, avšak při administrativním zpracování došlo k překlepu na straně smluvního úroku z prodlení a do textu byl zanesen úrok ve výši 0,5 % denně (tj. 182,5 % ročně). Dle žalovaného se nejedná o platné ujednání, neboť nemohlo být výsledkem relevantního jednání. Některé úhrady byly provedeny se zpožděním v řádu jednotek dní, při aplikaci smluvního úroku dle žaloby by znamenalo, že za zpoždění s platbou 100 000 Kč v délce 27 dnů je požadovaná částka 162 000 Kč. Žalovaný poukázal na absurdnost této úvahy. Navíc ani není zřejmé, z jakého základu měl být smluvní úrok z prodlení počítán, když v přiložené smlouvě o dílo byla sjednána cena díla ve výši 330 Kč / m2. Žalovaný dodal, že by se nebránil, pokud by žalobce požadoval toliko zákonný úrok z prodlení. Zároveň navrhl i moderaci uplatněného nároku a uložení povinnosti uhradit úrok z prodlení v zákonné sazbě.

8. Z provedených důkazů soud zjistil následující skutečnosti. Každý z účastníků soudu předložil jinou verzi smlouvy o dílo [číslo] 2015, jež měla být uzavřena dne 1. 4. 2016 Tyto smlouvy o dílo byly uzavřeny mezi [právnická osoba] [právnická osoba], jakožto objednatelem (žalovaný), a [právnická osoba], jakožto zhotovitelem (žalobce), předmětem smlouvy bylo zhotovení díla„ [anonymizována dvě slova] – [anonymizována dvě slova], [anonymizováno]“, a to podle nabídky rozpočtu tvořících i jako přílohu [číslo] nedílnou součást smlouvy. Obě smlouvy byly podepsány zákonnými zástupci obou účastníků, v obou případech byly doloženy originály těchto smluv či ověřené kopie. Obě strany zároveň potvrdily, že na obě verze smlouvy o dílo připojily svůj podpis. [příjmení] mezi stranami se týkal toho, která ze smluv byla podepsána jako první, která jako druhá. Zásadní rozdíl mezi těmito smlouvami spočíval především v ceně díla a dále v době plnění, u smlouvy o dílo, kterou předložil žalobce (a pro zjednodušení bude též označována jako„ smlouva [číslo]“), byla uvedena cena díla v celkové výši 1 220 000 Kč, která byla rozepsána v tabulce, v níž byly po jednotkových cenách rozepsány 4 položky (SDK podhled, kovový rošt včetně osazení revizních dvířek v množství 1 000 m2 á 300 Kč, SDK podhled, kovový rošt ve dvou úrovních včetně osazení revizních dvířek v množství 2 000 m2 á 330 Kč, příplatek za třetí úroveň 1 000 m2 á 170 Kč a montáž akustické izolace podhledů spodem 3 000 m2 á 30 Kč). V této smlouvě se objednatel zavázal předat zhotoviteli pracoviště pro zhotovení díla nejpozději 1. 6. 2016 a zhotovitel se zavázal dokončit a předat hotové dílo nejpozději do 20. 12. 2016. K této smlouvě byly připojeny dvě cenové nabídky, první s celkovou cenou 1 310 000 Kč, druhá s celkovou cenou 1 220 000 Kč. Ve druhé smlouvě, kterou předložil žalovaný, byla uvedena cena díla bez DPH 330 Kč/m2, u doby plnění bylo uvedeno, že objednatel se zavazuje předat zhotoviteli pracoviště pro zhotovení díla nejpozději 1. 4. 2016 a zhotovitel se zavazuje dokončit a předat hotové dílo nejpozději do 30. 9. 2016. Ostatní ujednání byla v obou smlouvách shodná. V čl. VI. odst. 8 strany sjednaly smluvní úrok ve výši 0,5 % z celkové ceny díla za každý den prodlení, ocitne-li se objednatel v prodlení s placením peněžitých závazků. Oproti tomu v čl. IV. odst. 4 pro případ, že nebude zhotovitelem dodržen termín dokončení a předání hotového díla, je tento povinen zaplatit objednateli smluvní pokutu ve výši 0,05 % z ceny díla za každý den prodlení. Strany se dále dohodly v čl. VI. odst. 3 smlouvy, že objednatel zaplatí zhotoviteli na jeho účet částky měsíční fakturace vystavené na základě skutečnosti, odsouhlaseného soupisu provedených prací, tvořící přílohu každé faktury. Splatnost faktur se sjednala na dobu nejpozději 30 dnů od jejich doručení objednateli. Fakturu za provedené práce dle odst. 6 téhož článku mohl zhotovitel předložit max. 1x měsíčně a faktura musela obsahovat veškeré nároky zhotovitele za příslušné období, resp. za realizaci příslušné části díla s tím, že budou samostatně účtovány částky za sjednané práce a samostatně částky za případné vícepráce podle uzavřených dodatků ke smlouvě. Součást smlouvy o dílo tvořily všeobecné obchodní podmínky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, požární ochrany a ochrany životního prostředí objednatele a osvědčení o registraci, přičemž veškeré změny a doplnění smlouvy bylo možné provádět pouze písemnými dodatky podepsanými oběma smluvními stranami (čl. IX. odst. 3 a 7, soupis příloh). Rovněž i předložené všeobecné obchodní podmínky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, požární ochrany a ochrany životního prostředí byly podepsány zástupci obou účastníků dne 1. 4. 2016 Tyto podmínky byly předloženy spolu se smlouvou [číslo] obojí v ověřené kopii. Odlišná ujednání ve smlouvě pak měla vždy přednost před zněním těchto podmínek.

9. Soud dále k důkazu provedl předložené dílčí faktury, kterými byly vyúčtovány níže uvedené částky na akci„ [anonymizována tři slova]“ dle smlouvy o dílo [číslo] 2015. Konkrétně se jednalo o první dílčí fakturu č. 2016 vystavenou dne 29. 4. 2016 na částku 100 000 Kč, splatnou dne 13. 5. 2016, dále druhou dílčí fakturu [číslo] vystavenou dne 30. 5. 2016 na částku 100 000 Kč a splatnou dne 13. 6. 2016, třetí dílčí fakturu [číslo] vystavenou dne 1. 8. 2016 na částku 250 000 Kč a splatnou dne 15. 8. 2016, čtvrtou dílčí fakturu [číslo] vystavenou dne 5. 9. 2016 na částku 200 000 Kč a splatnou dne 19. 9. 2016, pátou dílčí fakturu [číslo] vystavenou dne 4. 10. 2016 na částku 200 000 Kč a splatnou dne 18. 10. 2016 a šestou dílčí fakturu [číslo] vystavenou dne 21. 11. 2016 na částku 312 600 Kč a splatnou dne 5. 12. 2016. Z předávacího protokolu stavby je zřejmé, že k předání díla došlo dne 20. 12. 2016, k tomuto protokolu byly připojeny podpisy objednatele i zhotovitele a doplněn v rámci soupisu vad a nedodělků, který tvořil součást předávacího protokolu text„ u některých podhledů vlasové praskliny, oprava dle SOD“. Ze strany účastníků nebylo sporu o tom, kdy došlo k úhradě jednotlivých faktur, když první dílčí faktura byla uhrazena nejprve dne 27. 5. 2016 částkou 50 000 Kč, dále dne 2. 6. 2016 částkou 20 000 Kč a dne 9. 6. 2016 doplacena částka 30 000 Kč, druhá dílčí faktura byla uhrazena nejprve dne 14. 7. 2016 částkou 80 000 Kč a dne 27. 7. 2016 doplacena částkou 20 000 Kč, třetí dílčí faktura byla uhrazena nejprve dne 2. 9. 2016 částkou 40 000 Kč, dne 13. 9. 2016 částkou 50 000 Kč, dne 22. 9. 2016 částkou 50 000 Kč, dne 6. 10. 2016 částkou 50 000 Kč a dne 20. 10. 2016 doplacena částkou 60 000 Kč, čtvrtá dílčí faktura byla uhrazena nejprve dne 20. 10. 2016 částkou 40 000 Kč, dne 27. 10. 2016 částkou 50 000 Kč, dne 4. 11. 2016 částkou 50 000 Kč, dne 10. 11. 2016 částkou 50 000 Kč a dne 24. 11. 2016 doplacena částkou 10 000 Kč, pátá dílčí faktura byla uhrazena nejprve dne 24. 11. 2016 částkou 140 000 Kč, dne 9. 12. 2016 částkou 50 000 Kč a dne 29. 12. 2016 doplacena částkou 10 000 Kč a šestá dílčí faktura byla uhrazena nejprve dne 6. 1. 2017 částkou 50 000 Kč, dne 16. 1. 2017 částkou 100 000 Kč, dne 26. 1. 2017 částkou 50 000 Kč, dne 24. 2. 2017 částkou 50 000 Kč a dne 26. 4. 2017 doplacena částkou 62 600 Kč.

10. Soud pro zjištění, která z předložených smluv byla uzavřena v pořadí jako první a která jako druhá, jež by nahradila první smlouvu, provedl další důkazy, z nichž zjistil tyto skutečnosti. Pracovníci žalobce vyhotovovali ručně psané výkazy provedených prací, které se vztahovaly pracím provedeným za jednotlivé měsíce, přičemž jak u svého výslechu vysvětlili, psali bližší specifikaci místa provádění prací (čísla pokojů) a dále rozsah provedených prací (m2 provedených obkladů), stejným způsobem rozepisovali i vícepráce, které však nejsou předmětem tohoto řízení (ručně zpracované výkazy včetně výpovědi svědků – viz dále). Ze smlouvy o dílo, kterou dne 6. 11. 2017 uzavřela obec Osek, jakožto objednatel, se žalovaným vyplývá, že byly sjednány různé smluvní pokuty pro objednatele a zhotovitele (pro případ prodlení objednatele 0,015 % denně, pro případ prodlení zhotovitele 0,2 % denně).

11. Pro závěrečnou fakturaci (konečná faktura není předmětem tohoto řízení, věc byla vedena u Okresního soudu Plzeň-jih pod sp. zn. 11 C 250/2020) byl vypracován soupis provedených prací, který byl nazván [obec] – práce provedené [právnická osoba] k 20. 12. 2016. Z tohoto soupisu je patrné, že práce byly prováděny v prvním až šestém NP, došlo k účtování jednotlivých jednotkových cen (např. první úroveň 300 Kč/m2, třetí úroveň 500 Kč/m2, protipožární kastlík 2 500 Kč/kus, uložení tepelné izolace 25 Kč/m2, montáž parotěsné zábrany 30 Kč/m2, druhá úroveň 330 Kč/m2, kastlík svislý 2 300 Kč/kus, kastlík se záklopem 600 Kč/m2, kastlíky na stupačce či u hydrantu 400 Kč/bm, osazení dveřních pouzder 1 500 Kč/m2, montáž vnitřního kastlíku 900 Kč/ks, úprava rastru 100 Kč/bm apod.). Ve výkazu se odečítaly hotové rastry za 380,9 m2 v jednotkové ceně 100 Kč a opravy provedené objednatelem ve 3. a 2. NP 60 000 Kč, celková cena činila 1 291 949 Kč, po odečtení šesti dílčích faktur (1 162 600 Kč) zbývala k fakturaci částka 129 349 Kč. K tomuto soupisu bylo připojeno razítko a podpis žalobce. [příjmení] fakturou č. 2017 vystavenou dne 17. 7. 2017 žalobce žalovanému vyúčtoval částku 129 349 Kč, splatnou dne 31. 7. 2017. Jak již bylo uvedeno výše, tato konečná faktura nebyla předmětem řízení v posuzované věci, nýbrž výše označeného řízení vedeného u Okresního soudu Plzeň-jih. Soudu byly předloženy i ručně malované nákresy kastlíků a stěn včetně rozměrů a rozdělení do jednotlivých podlaží, podle nichž pracovníci žalobce dílo zhotovovali.

12. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení] soud zjistil, že jde o zaměstnance žalovaného, který figuroval na stavbě hotelu [anonymizováno] v [obec] jako stavbyvedoucí. Na stavbu jezdil 3x – 4x týdně, měl na starosti řízení celé stavby, vyjma předsmluvních jednání a uzavírání smluv. Svědek vypověděl, že podle projektové dokumentace se nedalo nic zhotovovat, víceméně to na stavbě řídila architekta paní [příjmení], která byla najata investorem. Ta denně řešila detaily a veškeré dokončovací či estetické práce, každou chvíli se něco měnilo. Týkalo se to hlavně detailů ohledně sádrokartonů, často se to předělávalo. Fungovalo to tak, že své požadavky sdělovala žalovanému, ten je pak přenášel na žalobce. Ke konci měsíce svědek požádal žalobce, aby předložil soupis provedených prací, vždy jednal s panem [příjmení]. Tento soupis připravovali zaměstnanci jmenovaného p. [příjmení], kteří byli na stavbě. Soupis mu pak byl předložen ze strany pana [příjmení], soupis však na stavbě procházel s jeho pracovníky. Na stavbě se pohybovali jak zaměstnanci žalobce, tak i pracovníci, kteří pro žalobce pracovali v subdodávce (pod vlastním [příjmení]). Svědek uvedl, že připravoval ceník s panem [příjmení], podle nějž se účtovalo. Dohadoval se tedy s panem [příjmení] o rozsahu i o ceně díla. Většinou se bavili o celkové ceně, která byla zaokrouhlena (např. pan [příjmení] řekl„ mám tady rozsah prací, pošli mi 100 000“). Výjimečně se bavili i o jednotkových cenách. Svědek dále popsal, že to na stavbě fungovalo tak, že panu [příjmení] řekl, co potřebuje, aby udělali na stavbě, což poté jeho pracovníci zhotovili a následně se každý měsíc sešli ohledně podkladů pro fakturaci. Svědek vypověděl, že smlouvu obdržel od vedení žalované společnosti, měl ji u sebe při svém výslechu. Soud zjistil, že se jednalo o smlouvu [číslo]. Svědek dále popsal, že nešlo podle smlouvy pokračovat, a to vzhledem ke složitosti stavby. Změnu smlouvy však neinicioval, vždy se dokázal s panem [příjmení] domluvit. Dle jeho názoru to z 10 % odpovídalo, ostatní bylo jinak. Zde změny dopředu udělat dle názoru svědka nešly, neboť dopředu nic nevěděli. Pan [anonymizováno] občas zareagoval tak, že nemá něco zasmluvněno, domlouvali se tedy spolu o ceně až na místě. Méněpráce v podstatě nebyly, provádělo se však hodně dalších prací, bylo to totiž úplně jinak, než podle projektové dokumentace. Svědek zaslechl informaci, že existuje jiná smlouva, tu však neviděl. Domníval se, že s panem [příjmení] hovořil o stejné smlouvě, ale to nevěděl jistě. Nic, co by mělo být podkladem pro fakturaci, svojí rukou nezpracovával. Podepisoval pouze faktury, které musí odsouhlasit, aby následně mohla být fakturace zařazena do zakázky. Přílohu vypracovával žalobce, vyhotovila se faktura a svědek ji podepsal. Svědek potvrdil, že se práce zahájily asi v dubnu roku 2016, ukončeny byly 20. či 25. 12. 2016. Pokračovalo to však dál, několikrát žádali pana [příjmení], aby opravili praskliny, ti však nenastoupili, musel to žalovaný opravit sám. Nic dalšího se žalobcem ohledně této zakázky neřešil, od té doby se neviděli. Svědek dodal, že sádrokartony nedělala pouze žalující společnost, na nich pracovali i pracovníci žalovaného a dále zřejmě i pan [příjmení], který však většinou dělal podhledy kazetové. Při změnách nebylo možné určit přesnou částku, rozsah nebyl jasný, a to ani až do posledního měsíce, co se práce prováděly. Veškerý materiál na stavbu dodával žalovaný, žalobce si ho objednal a žalovaný ho zajistil. Svědek pracovníky subdodavatelů neřídil, řídili si je subdodavatelé sami, popř. určil konkrétní práce přímo jejich pracovníkům, avšak po projednání s jejich vedením. Do menšího rozsahu (tj. do částky pod 1 milion Kč) vyjednává ceny přímo svědek. V daném případě cena díla měla činit částku okolo 1 milionu Kč, předem však nebylo jasné, jaká bude výsledná cena, ceny se řešily až po provedení prací, proto ceny v rámci této zakázky řešil svědek. K faktuře z července roku 2017 svědek vypověděl, že se jednalo o poslední fakturu, o níž jednal žalobce hlavně s vedením žalované společnosti. K soupisu všech provedených prací k 20. 12. 2016 svědek uvedl, že k němu schvaloval přílohu, bylo to již na konci roku 2016, fakturace se však dořešila až v dalším roce, protože následně měli volno. Ze žalující společnosti na stavbě pracovalo asi 5 pracovníků. Svědek dále potvrdil, že při pozdním předání stavby by měl žalobce zaplatit penále, někdy však žalovaný„ mřihmouří oči“, pokud nestihne subdodavatel sjednaný termín, v daném případě svědek slíbil panu [příjmení], že mu termín prodluží, pokud to bude bez problémů doděláno do nějakého termínu. Svědek rovněž upřesňoval, že pokud uváděl, že 10 % zhruba odpovídalo dle smlouvy, zbytek bylo to, co navrhla architekta paní [příjmení]. To však nesouvisí s názvem předmětu, který je uveden v čl. II. smlouvy o dílo. Po 20. 12. 2016 byl ještě fyzicky zřejmě na stavbě přítomen pan [příjmení], kdy to bylo, si svědek nepamatoval, řešil s ním nějaké praskliny. P. [příjmení] mu sdělil, že nemá lidi, něco sám opravoval. Další praskliny již neopravoval, ty byly opraveny na náklady žalovaného. Svědek upřesnil, že smlouvy nepřipravuje, dle jeho názoru je pan [příjmení] podepisoval asi u paní [příjmení]. Je však možné, že u něho podepisoval první smlouvu, druhou však určitě nikoli. Smlouvy většinou připravuje paní [příjmení], podepisují se buď u ní, nebo u paní [příjmení]. Svědek sám smlouvy nepodepisuje, na to nemá oprávnění. Je však možné, že u podpisu smlouvy byl. S panem [příjmení] se domlouval na ceně 330 Kč/m2, dle jeho názoru se na této ceně domlouval on přímo s panem [příjmení]. Svědek následně dává podklad k tomu, aby byla připravena smlouva, v níž bude uvedeno, kolik bude činit částka za jednotlivé m2 Smlouva, kterou má svědek k dispozici, neobsahovala žádné přílohy. Kdo vyhotovil tabulky, které byly přílohou smlouvy [číslo] svědek nevěděl, předpokládal, že je přinesl pan [příjmení]. Nevěděl ani, kdo připravoval smlouvu [číslo] do níž mu bylo umožněno nahlédnout.

13. Ve věci dále byla slyšena svědkyně [jméno] [příjmení], zaměstnankyně žalované společnosti, která vypověděla, že pracuje na pozici vedoucí oddělení zakázek. Potvrdila, že žalovaná společnost zhotovovala dílo [anonymizována dvě slova] – [anonymizována dvě slova] v [obec], ohledně této zakázky nepřipravovala smlouvy, pouze je skenovala. Listiny pak zakládala do systému. Smlouvy si dělají sami jednatelé, a to včetně podpisů, k ní se dostanou, až když jsou podepsané. Před ní je nikdo nepodepisoval. Vystavuje i další doklady pro stavbyvedoucího (např. mu připraví stavební deník, doklad o převzetí staveniště apod.). Osobně skenovala smlouvu mezi účastníky, a to pouze jednu. Ve smlouvách kontroluje pouze to, zda jsou obsaženy podpisy obou stran. Nevěděla o tom, že by na tuto akci byla mezi účastníky uzavřena ještě jiná smlouva. Ze strany soudu jí pak byly ukázány obě verze smluv, k nim svědkyně uvedla, že podle jejího názoru tam byla uvedena jednotková cena, tabulky na str. 2 v ní nebyly. Šlo podle ní o smlouvu [číslo] nikoli o smlouvu [číslo]. K sankcím, jež se obvykle objevují ve smlouvách, svědkyně uvedla, že standardně je to 0,05 %, nebývá zvykem, že je tam uvedeno penále např. 0,5 % (málokdy je sankce vyšší než 0,05 %). Dodala, že v souvislosti se subdodávkou mají většinou jednu smlouvu, která se obměňuje, a to i s investory a se subdodavateli.

14. Svědek [příjmení] [jméno] [příjmení] uvedl, že společníkem společnosti [právnická osoba], zmíněná společnost působila jako technický dozor investora po dobu výstavby [anonymizována dvě slova] – [anonymizována dvě slova] v [obec]. Zároveň byli i projektantem celého díla. Jeho úkolem bylo kontrolovat průběh díla, finanční plnění, harmonogramy a spolupracovat s investorem, kterým byla [právnická osoba] [anonymizováno]. Na stavbě probíhaly kontrolní dny, jichž se pravidelně účastnil pan [příjmení], téměř pravidelně i pan [příjmení], občas byli zváni i další. Probíraly se změny i změny stavby, které rovněž nastávaly. Jejich společnost měla uzavřenou smlouvu s investorem, svědek měl k dispozici i smlouvu, kterou měl uzavřít investor se žalovaným, jiné smlouvy k dispozici neměl. Svědek potvrdil, že v průběhu stavby se určitě něco měnilo, muselo se reagovat na stav věcí, které se odkryly, a to v souvislosti s rozvody vzduchotechniky, musely se dělat další úpravy, např. sádrokartony, snížit či zvýšit podhledy apod. Dalšími změnami byly i klientské změny, kdy si investor vymyslel, že něco bude jinak (4. a 5. patro). Byl tam zvlášť najatý i architektonický dozor (architektka [příjmení]), ta vše kontrolovala. Složitosti byly především s elektrikou a vzduchotechnikou. Společnost [anonymizováno] projekt zpracovávala prováděcí projekt, co se týkala designu (finálních úprav), to vycházelo z projektu architekty [příjmení], který odevzdávala až 2 měsíce poté. Upřesňovalo se to dále až při stavbě. Celkový rozsah sádrokartonových podhledů odhadl svědek na 3 500 m (vedle toho byly ještě sádrokartonové příčky). Hodně se toho měnilo i na stavbě, často to bylo řešeno přímo s paní [příjmení]. Stávalo se často, že se něco dokreslovalo ještě na stavbě, nakreslilo se to i na zeď, kreslila to paní [příjmení]. Svědek potvrdil, že některé sádrokartony prováděli i pracovníci žalovaného. Stavba byla dokončena někdy koncem roku 2016. Nebylo to však faktické dokončení stavby, to mohlo být tak v dubnu či květnu následujícího roku. Sádrokartonové úpravy se přitom provádí na konci výstavby. Svědkovi nebylo známo, jak byly rozděleny dodávky mezi žalobcem a žalovaným, nedokázal je zařadit ani podle pracovníků, které na stavbě viděl.

15. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení] vyplynulo, že pracoval na předmětné stavbě pro žalobce v subdodávce, není zaměstnancem žalobce. Na zmíněné akci dělali stropy v prvním a druhém podlaží, kde se dělaly sádrokartony. Na stavbě se nacházel stavbyvedoucí ze žalované společnosti, od něhož dostali projekt, a pak na vše dohlížela paní architektka. Předtím pouze věděli, že budou dělat stropy. Stropy byly dost složité. Věděli toliko přibližný rozsah prací, že to má být tak 1 200 – 1 400 či 1 500m, svědek si to přesně nepamatoval. Vedle pana [příjmení] tam byl ještě jeden pracovník žalovaného, jehož jméno si svědek nevybavil, ten dělal na stavbě stavbyvedoucího. [příjmení] něj na stavbě pracovali ještě tři pracovníci na prvním a druhém patře, kolik jich bylo v dalších patrech, to nevěděl. S ním pracoval ještě pan [příjmení] a pan [příjmení]. Na stavbě pracovali 10 – 11 měsíců, možná v roce 2015, to si již svědek nepamatoval. V projektu bylo vše zakresleno. Bylo to dost složité na výrobu, ke konci vznikaly i finanční problémy. Vznikaly menší vícepráce (např. kastlíky byly jiných rozměrů). Pan [anonymizováno] svědkovi ukazoval smlouvu, podle svědka tam byla cena 333 Kč či 360 Kč / m2. Svědek po nahlédnutí do obou verzí smluv uvedl, že spíše viděl smlouvu [číslo]. Termíny, kdy se práce měly provádět, si svědek již nepamatoval. Kromě stromů dělali ještě příčky v 1. patře, ale z 95 % dělali stropy. Cena, která se účtovala, se vypočetla tak, že to přeměřili s panem [příjmení], spočítali m2, čímž vznikla cena. Pan„ [jméno]“ dělal asi 3. či 4. patro, toho tam svědek vídal. Svědek dodal, že dostali první projekt, šlo o veliký projekt, co mají dělat, jednalo se o celé patro. Následně jim to přinesli nafocené a zpracované extra pro každou místnost. Zda paní architektka jim dávala i nějaké konkrétní pokyny, to si svědek nepamatoval, ta spíše dohlížela na to, aby vše bylo zhotovováno dle plánu. Podklady k fakturaci a měření dělal on s panem [příjmení], stavební deník vedl svědek. [příjmení] ho po skončení prací předával, si již nevzpomněl, možná ho má ještě doma. Na konci stavby se cena spočetla, v průběhu stavby to dle názoru svědka nebylo měřeno, spíše se kontrolovalo, zda se dodržovala složitost oblouků apod. [příjmení] sám fakturoval žalobci za sebe, jakožto OSVČ. Fakturoval to na konci, po skončení svých prací. Dostal i nějaké zálohové platby, kolik jich bylo a v jaké výši, si již nepamatoval. Účtoval současně i za své dva parťáky. Až teprve v závěru nastaly dohady o penězích, k tomu došlo z důvodu větší složitosti prací, než se dle projektu očekávalo. Proto před koncem práce žádal o vyšší odměnu. Skončilo to tím, že více peněz jim nikdo nedá, proto to akceptoval. K této debatě přinesl pan [příjmení] smlouvu, kterou měl uzavřenou se žalovaným, tu svědkovi ukazoval.

16. Ve věci byl slyšen i svědek [příjmení] [jméno], který potvrdil, že v minulosti prováděl práce pro pana [příjmení], pro žalující společnost. Šlo o práce v hotelu v [obec], prováděli sádrokartony, konkrétně šlo o sádrokartonové podhledy, bylo to někdy v roce 2014, 2015. Práce mu zadával stavbyvedoucí pan [příjmení], případně mistr, jehož křestní jméno bylo [jméno], šlo o zaměstnance žalované společnosti. Pracovali asi ve 3., 4., 5. a 6. patře. S panem [příjmení] byl od počátku domluven, že bude dělat sádrokartony, a to od třetího patra nahoru. Svědek měl původně informaci, že se budou dělat rovné stropy, to se však změnilo, když začal na stavbě pracovat, místo rovných stropů se však dělaly 3 – 4 vrstvé stropy. V každém patře byly rozvěšeny plány s výškami stropů, změny v nich však nebyly zaneseny. O těch změnách byli informováni buď panem [příjmení], nebo zmiňovaným mistrem. Pomáhal mu brigádník [jméno] [příjmení], kterého vyplácel. Pro žalobce pracoval jako OSVČ, měl s ním uzavřenou smlouvu o dílo. Předmětem bylo provedení sádrokartonových podhledů, blíže to specifikováno nebylo. Na začátku měl pan [příjmení] cenu asi 330 – 340 Kč/m2, svědkovi měla být vyplácena částka 230 – 250 Kč/m2. Svědek zhruba po dvou až třech týdnech od zahájení prací panu [příjmení] sdělil, že za tuto cenu nebude dělat vícevrstvé stropy, když původní dohoda zněla na rovné stropy, na což mu pan [příjmení] ukázal smlouvu, v níž byly různé ceny, bylo to v tabulce, jiné ceny za jednovrstvý strop, dvouvrstvý apod., domluvili se na jiné ceně za vícevrstvé stropy. Svědek po nahlédnutí do obou verzí smluv uvedl, že pravděpodobně mu p. [příjmení] ukázal smlouvu [číslo]. Když probíhaly kontrolní dny (ty probíhaly 1x za týden) a přišla paní architektka, tak docházelo k různým změnám, byly dávány další pokyny k dalším pracem, např. něco obložit. Prakticky se to dělo po každém kontrolním dni, jehož se architektka zúčastnila. Nikdo další svědkovi kromě pana [příjmení], mistra [jméno] a paní architektky práce nezadával. Pokud po něm chtěli nějakou práci, vždy volal panu [příjmení] a teprve po odsouhlasení ceny a konkretizaci prací na tom začal pracovat. Pan [anonymizováno] to většinou odsouhlasil. Na konci každého měsíce svědek vyhotovoval soupis provedených prací, podle něhož vyúčtovával svoji odměnu. Svědek upřesnil, že pracoval i v 1. a 2. patře, šlo o sklady, zde se dělaly podhledy, které dodělával, bylo to v době, kdy pan [příjmení] skončil svoji práci a odešel. Před zahájením prací mu pan [příjmení] řekl, že bude dělat cca 2 000 m2 – 2 500 m2 sádrokartonu. Na sádrokartonech se podílela i druhá parta, v níž byl pan [příjmení], ti dělali 1. a 2. patro. Pak tam ještě byla parta od žalovaného, ti dělali příčky v šestém patře. Dělali to však ještě před svědkovou partou, neviděl je. Svědek dodal, že dostal od pana [příjmení] pokyn, že má vycházet z plánů, které jsou umístěny na patrech, změny se však do nich nezakreslovaly, svědek si je sám dle následných informací zakresloval do sádrokartonu, jeho označení nikdo nekontroloval.

17. Ke shodnému návrhu obou stran soud nejprve přečetl protokoly z jednání Okresního soudu Plzeň-jih pod sp. zn. 11 C 250/2020, u nichž byli slyšeni jednatelé obou účastníků (jednatel žalobce [jméno] [příjmení] a jednatel žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení]), soud v posuzované věci rovněž doprovedl jejich výslech u jednání. Z výslechu jednatele žalobce [jméno] [příjmení] vyplynulo, že jej oslovil stavitel [jméno] [příjmení], s nímž se sešel a dohodl se na ceně za sádrokartony v [obec a číslo] Kč/m2. Mělo se jednat o cenu montáže bez dodání materiálu. Následně podepsal s panem [příjmení] smlouvu, a to někdy začátkem dubna roku 2016 v budově žalovaného (v kanceláři pana [příjmení], smlouva již byla podepsána panem [příjmení]). Na základě této smlouvy začali začátkem dubna roku 2016 pracovat. Poté zjistili, že sádrokartony jsou poměrně složité, jsou víceúrovňové, místy byla tepelná zvuková izolace, proto došlo k vypracování tabulky, která je součástí druhé smlouvy. K dispozici byl projekt, šlo o projekt pro stavební povolení, z něhož byly známy plochy sádrokartonu, na základě toho se stanovila cena. V červnu roku 2016 byl podepsat druhou smlouvu, k podpisu došlo opět v kanceláři pana [příjmení] Smlouva byla antedatována, uzavírána k 1. 4. 2016, s panem [příjmení] bylo dohodnuto, že dojde ke skartaci první smlouvy a ta bude nahrazena druhou smlouvou. V druhé smlouvě došlo k posunutí termínu díla, kdy bylo zřejmé, že není dílo možné dokončit do 30. 9. 2016, proto byl posunut na 20. 12. 2016. Postup prací na místě řídil stavbyvedoucí, určoval, ve kterých místnostech je možné sádrokartony instalovat a kde ještě ne. Na stavbě vznikly vícepráce, ty žalobce vyčíslil částkou 550 000 Kč, nicméně mu nebyly zaplaceny. Došlo k zaplacení toliko částky 1 220 000 Kč, tedy ceny, která je uvedena ve smlouvě. Poslední faktura byla vystavována až v červenci roku 2017, jednalo se o fakturu na částku 129 000 Kč. Tuto fakturu odmítal žalovaný proplatit, neboť dílo mělo určité vady, dílo ještě neměl zaplacené od hlavního investora, proto došlo ke stornování původně vystavené faktury a až po dohodě na jejím zaplacení byla znovu vystavena s červnovým datem. Vícepráce nebyly fakturovány průběžně, a to po dohodě se stavbyvedoucím, který řekl, aby se to ponechalo na konec. Navíc se dělaly např. kastlíky, světelné rampy, provedly se ještě nějaké metry čtvereční navíc oproti původnímu odhadu, v souhrnu však šlo o minimální částku, víceméně se strany sešly s cenou, jaká byla dopředu odhadnuta. Některé práce na sádrokartonech si prováděl sám žalovaný, ke konci díla sjednával ještě další firmu, protože se to nedalo stihnout. Jednatel žalobce rovněž potvrdil, že soupisy prací, které byly provedeny k důkazu, byly psány buď jeho rukou, nebo rukou jeho parťáka (subdodavatele), v těchto soupisech jsou obsaženy i vícepráce, které byly v daném měsíci prováděny. Jednatel žalobce doplnil, že vždy jednal pouze s panem [příjmení], s panem [příjmení] nikoli. Nepřišlo mu důležité, jaké datum měla druhá smlouva, rovněž mu nepřišlo důležité, že je smlouva podepsána až později, než byla datována. Dodal, že byl postaven před hotovou věc, když mu pan [příjmení] předložil novou smlouvu, její předložení dopředu neavizoval. Neuvažoval o tom, že by bylo možné na místo nové smlouvy upravit původní smlouvu dodatkem. Se žalovaným za celou dobu uzavřel cca 3 smlouvy, obě společnosti fungují na vzájemné důvěře a ústních domluvách. Tabulka, která byla součástí smlouvy o dílo, tu vypracoval pan [příjmení]. Vycházel z informací od pana [příjmení], bylo domluveno, že půjde o 2 000 či 3 000 m2. Asi viděl i projektovou dokumentaci, fakticky však nekontroloval výpočty. Následně se to fakturovalo podle skutečného provedení díla. Pracovalo se tedy vždy podle dohody na stavbě. Ve smlouvě byla uvedena cena za m2, podle toho se to pak fakturovalo. Nebyly však podstatné m2, ale to, že tam byla jinak náročná práce, vícevrstvé stropy apod. Tím se změnila ta nová smlouva o dílo. Do té se promítla větší různorodost prací. Ve finále se však fakturace prováděla podle skutečně provedených prací, naceňoval to pan [příjmení]. Práce na díle končily někdy ke konci prosince, v lednu či v únoru dalšího roku se dodělávaly nějaké nedodělky. Za pozdní předání díla žalobce sankcionován nebyl, v té době již měli podepsaný předávací protokol, kde byly uvedeny pouze drobné prasklinky, které se následně v dalších dvou měsících opravovaly.

18. Z výslechu jednatele žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení] soud zjistil, že s jednatelem žalobce panem [příjmení] spolupracovali dlouhodobě, proto ho oslovili. S ohledem na ISO žalovaný potřeboval, aby došlo k uzavření smlouvy o dílo v písemné formě. Smlouvu o dílo připravoval žalovaný, k tomu využil vzory, které má předpřipravené od právníka. Při tvorbě smlouvy se vycházelo z podkladu od stavbyvedoucího, jednatel žalovaného ji podepsal ve firmě, nepodepisoval ji však současně s jednatelem žalobce. Již si nevybavil, zda v době podpisu byla podepsána žalobcem. Dle jeho názoru byla nejprve připravena smlouva [číslo] teprve následně došlo k podepsání smlouvy [číslo] která je u žalovaného zaevidována, podle ní se i postupovalo. Zřejmě k podpisu obou smluv došlo dne 1. 4. 2016. Proč se v jeden den podepisovaly dvě smlouvy, vysvětlit neuměl. Fakturace se prováděla měsíčně podle skutečně provedených prací, fakturovala se jednak cena uvedená ve smlouvě, ale i různé jiné ceny. Cena, která byla fakturována, se řešila operativně, řešily se i různé předělávky, což nebylo možné ve smlouvě zohlednit, proto nebyla účtována paušálně cena 330 Kč/m2. Žalobce dílo prováděl, s tím však žalovaný nebyl zcela spokojen, některé věci bylo nutné přepracovat. Něco žalobce odmítl předělávat, proto to žalovaný musel dokončovat vlastními silami. K 17. 7. 2017 byla vystavena faktura, v té době již bylo zřejmé, jaká cena bude žalovanému ze strany objednatele zaplacena. Praskliny v sádrokartonech jsou zaznamenány i v protokolu o předání díla. Některé faktury se platily po lhůtě splatnosti z důvodu, že žalovaný neměl na účtu dostatek peněz, hradil dle svých finančních možností, zaplatil třeba pouze část faktury. Dílo jako celek dokončeno bylo, ale nedokončil ho žalobce, nýbrž žalovaná společnost. Ohledně předmětu díla jednatel žalovaného uvedl, že existovala projektová dokumentace pro stavební povolení, teprve později se vypracoval projekt týkající se interiéru. Bylo jasné, že žalobce má udělat určité metry sádrokartonu. Ten však nezhotovoval pouze žalobce, nýbrž i žalovaná společnost a další subdodavatelé. Za daných okolností nebylo možné stanovit dopředu přesnou cenu díla. Pokládání sádrokartonu se muselo řešit na místě, vždy se muselo dohodnout, ve kterých místnostech už lze sádrokarton pokládat, čekalo se na média (vodu, elektřinu), následně se muselo něco i demontovat nebo opravit, a to i v návaznosti na pokyny architektky. Fakturovaná cena byla dohodnuta vždy na konci každého měsíce, kdy se vystavila faktura podle skutečně provedené práce a tuto žalovaný zaplatil. Tomu předcházely dohady mezi žalobcem a žalovaným, žalobce chtěl více peněz. Faktura se vystavovala na základě různých nákresů, kde bylo viditelné, co žalobce zhotovil, ty se přikládaly k faktuře. Práce na díle započaly v dubnu, za duben byla již vystavena první faktura. Termín pro předání hotelu jako celku byl sjednán 31. 12. 2016, do smlouvy o dílo se uvedl termín 30. 9., neboť žalovaný chtěl mít určitou rezervu. Počítal přitom s tím, že tento termín může být i překročen. Sankce 0,5 % denně se do smlouvy dostala omylem, došlo k překopírování z hlavní smlouvy, kde tato sankce byla sjednána. Toho si jednatel žalovaného nevšimnul, jinak by smlouvu nepodepsal. V době podpisu dle jeho názoru nebyla známa celková cena díla, tu bylo možné zjistit na konci po sečtení všech faktur. Jednatel žalovaného poté upřesnil, že smlouvy nepřipravuje, předkládají mu je k podpisu, neumí přesně říci, která byla první a která druhá. Zaevidovali však do svého systému smlouvu [číslo] kde je uvedena částka 330 Kč/m2, s níž dál pracovali a celou zakázku prováděli. Proč byla smlouva [číslo] kde byly jednotkové ceny za m2 rozepsány v několika položkách nahrazeny jedinou položkou s jednotkovou cenou 330 Kč m2, to vysvětlil jednatel žalovaného tak, že nebylo známo, co se bude a nebude dělat, za jaké finanční prostředky, proto se pravidla nastavovala za chodu. Důležité bylo i to, že smlouva [číslo] vymezovala, že se s pracemi má začít v dubnu a skončit dříve. Jednatel žalovaného upřesnil, že předchozí zakázky mezi žalobcem a žalovaným probíhaly na základě ústních domluv, vše včetně vyúčtování a zaplacení se tvořilo poté, co žalobce dílo provedl, málokdy to bylo písemně připraveno dopředu. Bylo to postaveno na důvěře, fungovalo to takto léta. Původní domluvy se moderovaly, práce se nikdy nastavit přesně dopředu nepodařily. Žalobce nezhotovoval dílo ze svého materiálu, nýbrž z materiálů žalovaného, finální částka byla vyjednávána dodatečně. Spolupráce mezi žalobcem a žalovaným probíhala možná 10 let. Na počátku této konkrétní stavby nebylo možné sestavit smlouvu, v níž by byly určeny konkrétní výměry a množství jednotlivých konstrukcí, takovou smlouvu neměl žalovaný uzavřenu ani s generálním dodavatelem, na místě se vše dovytvářelo na základě projektu architektky [příjmení]. Dotvářely se výměry, vznikaly vícepráce, méněpráce. Navíc se mísily práce, které dělal žalobce a žalovaný, stávalo se, že část prací udělala jedna firma a dokončila je druhá firma. Jednatel žalovaného dodal, že ukončení díla jako celku měl s investorem sjednáno na 20. 12. 2016, nebylo tak možné, aby jeden ze subdodavatelů končil dílo ve stejný den, neboť mnoho navazujících prací by nemohlo pokračovat. Z tohoto důvodu došlo k posunutí termínu provádění díla o tři měsíce zpět.

19. Vzhledem k tomu, že strany u ústního jednání dne 18. 11. 2021 učinily nespornými skutečnosti ohledně dílčích úhrad jednotlivých faktur ze strany žalovaného (jejich výši a datum jednotlivých úhrad), soud zamítl pro nadbytečnost návrh na provedení důkazu výpisy z účtu žalovaného.

20. Podle ustanovení § 2586 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o dílo se zhotovitel zavazuje provést na svůj náklad a nebezpečí pro objednatele dílo a objednatel se zavazuje dílo převzít a zaplatit cenu.

21. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li si strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

22. Podle ustanovení § 564 o. z. vyžaduje-li zákon pro právní jednání určitou formu, lze obsah právního jednání změnit projevem vůle v téže nebo přísnější formě; vyžaduje-li tuto formu jen ujednání stran, lze obsah právního jednání změnit i v jiné formě, pokud to ujednání stran nevylučuje.

23. Podle § 1758 o. z. dohodnou-li se strany, že pro uzavření užijí určitou formu, má se za to, že nechtějí být vázány, nebude-li tato forma dodržena. To platí i tehdy, projeví-li jedna ze stran vůli, aby smlouva byla uzavřena v písemné formě.

24. Podle § 553 odst. 1, 2 o. z. o právní jednání nejde, nelze-li pro neurčitost nebo nesrozumitelnost zjistit jeho obsah ani výkladem. Byl-li projev vůle mezi stranami dodatečně vyjasněn, nepřihlíží se k jeho vadě a hledí se, jako by tu bylo právní jednání od počátku.

25. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

26. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

27. Podle § 577 o. z. je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznal-li by neplatnost včas.

28. Podle § 579 odst. 1 o. z. způsobil-li někdo neplatnost právního jednání, nemá právo namítnout neplatnost nebo uplatnit z neplatného právního jednání pro sebe výhodu.

29. Vztah mezi účastníky soud právně posoudil podle ust. § 2586 a násl. NOZ. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla dne 1. 4. 2016 uzavřena v písemné formě smlouva o dílo dle § 2586 a násl. o. z. Vzhledem k tomu, že každá ze stran předložila tuto smlouvu v jiné podobě, přičemž tvrdila, že ta smlouva, kterou předložila, byla uzavřena jako druhá a nahradila smlouvu první, soud se nejprve musel zabývat otázkou určení, která z předložených smluv je smlouvou platnou a nahradila dříve uzavřenou smlouvu. Především z výslechu obou jednatelů vyplynulo, že skutečně došlo k podpisu obou verzí smluv, které se lišily toliko v určení ceny díla a termínu plnění. Je zřejmé, že strany ke kontraktaci nepřistupovaly s dostatečnou vážností, vycházely z dříve zavedené praxe, kdy rozhodující byla ústní domluva, která se v průběhu jednotlivých staveb měnila v návaznosti na konkrétnosti vzešlé z prováděných děl. Nejinak tomu bylo i v tomto případě, kdy, jak potvrdil jednatel žalovaného, k uzavření smlouvy v písemné podobě došlo především z důvodu splnění povinnosti v rámci certifikace ISO, nicméně strany příliš nevycházely z písemně uzavřené smlouvy, nýbrž vše řešily ústními domluvami (především mezi jednatelem žalobce panem [příjmení] a pracovníkem žalovaného panem [příjmení]) na stavbě. Strany dle názoru soudu nejednaly s dostatečnou profesionalitou, jakou lze u obdobných podnikatelských subjektů předpokládat při kontraktačním procesu i při následné modifikaci písemně sjednaných ujednání. Zarážející při předpokládané profesionalitě účastníků je jejich postup, kterým původní smlouvu měnily tím, že uzavřely se shodnou datací novou smlouvu, aniž by společně skartovaly původní smlouvu, namísto běžnější změny původní smlouvy písemnými dodatky. Obě strany ke svým tvrzením ohledně časové souslednosti uzavírání smlouvy o dílo nabídly důkazy, především ve formě výslechů jednatelů účastníků a svědků. Ve prospěch později uzavřené smlouvy [číslo] svědčila výpověď jednatele žalobce, který popisoval, že obě verze mu předkládal pracovník žalovaného pan [příjmení], podepisoval je u žalovaného, a to v době, kdy již byly připojeny podpisy jednatele žalovaného. Pan [anonymizováno] měl připravit i tabulku, která je součástí této smlouvy [číslo] tu měli společně pro chyby ve výpočtu opravit. Součástí této smlouvy se pak staly obě tabulky. To však vyvrací další provedené důkazy, především výslech pana [příjmení], který výslovně prohlásil, že zmiňovanou tabulku nepřipravoval, stejně tak nepřipravoval smlouvy, druhou smlouvu neviděl, pouze zaslechl, že nějaká jiná smlouva existuje. K dispozici pak měl pouze smlouvu [číslo]. Rovněž i jednatel žalovaného potvrdil, že jejich společnost měla evidovanou pouze smlouvu [číslo] dle něj to byla platná smlouva, dle které se na svatbě postupovalo. Rovněž i svědkyně [příjmení] potvrdila, že zakládala do systému žalovaného spíše smlouvu [číslo]. Oproti tomu svědek [příjmení] a [anonymizováno] viděli spíše smlouvu [číslo]. Tuto smlouvu jim ukazoval jednatel žalobce. S ohledem na rozdílnost výpovědí týkajících se této otázky soud hodnotil věrohodnost jednotlivých výpovědí i s přihlédnutím k logice věci. Logickým se dle názoru soudu nejeví, že by došlo ke změně podrobněji rozepsaných jednotkových cen dle složitosti (vícevrstvosti) a jejich nahrazením jedné jediné jednotkové ceny, tuto nelogičnost jednatel žalovaného soudu dostatečně nevysvětlil. Na druhou stranu za logický nelze označit ani ten postup, kterým došlo k nahrazení původní smlouvy o dílo novou smlouvou, v níž je uveden termín provádění díla s dvouměsíčním posunem jeho zahájení (tedy namísto 1. 4. 2016 až 1. 6. 2016), když s pracemi na díle, jak bylo ze shodných tvrzení účastníků i provedenými výslechy a předloženou fakturací jednoznačně zjištěno, bylo započato již v dubnu roku 2016. Dne 29. 4. 2016 přitom došlo k vystavení první dílčí faktury, a to za práce provedené v měsíci dubnu roku 2016 (faktura [číslo]). Ani tuto nelogičnost jednatel žalobce při svém výslechu nevysvětlil, odůvodňoval to pouze tím, že„ byl postaven před hotovou věc“, v podstatě mu nezbývalo, než novou verzi smlouvy podepsat, ač dle jeho vyjádření měla být antedatována a podepisována déle než dne 1. 4. 2016. Dle názoru soudu nepostupoval s péčí řádného hospodáře, když netrval na řádné modifikaci původní smlouvy (ať již v písemné formě uzavřeným dodatkem či na řádné skartaci původní smlouvy), ani na uvedení termínu zahájení prací (příp. dalších ujednání) v souladu s faktickým stavem (pokud byl takový, jaký u svého výslechu tvrdil). Je zřejmé, že pro oba účastníky bylo důležitější, jakým způsobem se ústně dohodnou, než co je obsahem uzavřené smlouvy o dílo, touto se necítili být plně vázáni. Z provedených výslechů pak jednoznačně vyplynulo, že ani dle jedné z těchto smluv nebylo fakticky postupováno, došlo tedy ještě následně ke změně rozsahu prací i ceny díla. Soud s přihlédnutím k ust. § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), kdy hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přitom pečlivě přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci, dospěl k závěru, že první ze smluv, kterou účastníci uzavřeli, byla smlouva [číslo] druhá smlouva, kterou účastníci uzavřeli a jež nahradila smlouvu první, byla smlouva 2 (tj. s cenou díla celkem bez DPH 330 Kč/m2). K tomuto závěru soud vedl především fakt, že v první smlouvě ([číslo]) byl uveden termín předání pracoviště zhotoviteli nejpozději 1. 6. 2016 a termín dokončení a předání hotového díla do 20. 12. 2016, a ve druhé smlouvě ([číslo]) pak tento termín pro předání pracoviště byl stanoven nejpozději 1. 4. 2016 a dokončení hotového díla nejpozději do 30. 9. 2016. Ke smlouvě [číslo] byla připojena i ve smlouvě uvedená příloha – všeobecné obchodní podmínky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, požární ochrany a ochrany životního prostředí objednatele, která byla stejného dne (1. 4. 2016) oběma účastníky podepsána. S termínem zahájení prací pak koresponduje skutečné zahájení prací a vyúčtování první dílčí faktury, jež bylo provedeno v dubnu 2016, tedy odpovídající druhé ze zmiňovaných smluv. Logičtěji se pak jeví i to, že došlo ke zkrácení lhůty pro předání hotového díla na září 2016, když žalovaný, jakožto generální dodavatel, měl s investorem stavby sjednáno dokončení díla ke konci prosince roku 2016, přičemž se nejednalo pouze o práce na sádrokartonech, nýbrž o opravu celého hotelu, tedy po skončení díla, které žalobce prováděl, mělo dojít ještě k dalším pracím, které na tyto žalobcovy práce navazovaly (ač je na druhou stranu překvapivé, že si tento termín v první smlouvě žalovaný sjednal). Z tohoto důvodu soud neuvěřil výpovědi jednatele žalobce ohledně pořadí, v němž došlo k podpisu smluv o dílo, v této části ji považuje za nevěrohodnou, kdy daná tvrzení žalobce byla vyvrácena výše konkretizovanými důkazy. Pokud se týká výpovědi svědka [příjmení] a svědka [příjmení], pak tito svědci hovořili pouze o tom, kterou ze smluv jim ukázal jednatel žalobce, nevypovídali přímo k tomu, kterou ze smluv skutečně účastníci jako druhou v pořadí uzavřeli. Shodný závěr ohledně pořadí učinil i Okresní soud Plzeň-jih ve svém rozsudku pod č. j. 11 C 250/2020-176.

30. Provedenými důkazy (výslechy svědků i jednatelů účastníků, soupisem provedených prací a jednotlivými fakturami) bylo nepochybně prokázáno, že došlo k podstatné změně ujednání o ceně a rozsahu díla i termínu plnění (a to jak oproti smlouvě [číslo] tak i smlouvě [číslo]), když především ze soupisu provedených prací vypracovanému k 20. 12. 2016 je zřejmé, že byly vyúčtovány i jiné jednotkové ceny, než byly obsaženy v obou verzích smluv o dílo (tj. i ve smlouvě [číslo] s podrobněji (položkově) zpracovanou nabídkovou cenou a s přiloženým rozpočtem), neshodovaly se ani výměry. Soud se proto zabýval otázkou, zda nedošlo k uzavření nové (třetí) smlouvy o dílo, která by nahrazovala předešlé dvě smlouvy, či zda došlo ke změně v pořadí druhé z uzavřených písemných smluv. Obě předložené smlouvy o dílo shodně řešily možnost provádění veškerých změn a doplnění smlouvy pouze písemnými dodatky podepsanými oběma smluvními stranami (čl. 9 odst. 7 citovaných smluv o dílo). Protože práce byly ve shodě nadále prováděny v návaznosti na smluvní ujednání, jež byla následně mezi nimi v ústní formě uzavírána (především mezi jednatelem žalobce panem [příjmení] a pověřeným zaměstnancem žalovaného panem [příjmení]), čímž došlo ke změně původních ujednání obsažených v písemně uzavřené smlouvě o dílo, aniž by se obě smluvní strany jakkoli dovolávaly neplatnosti takového ujednání, které bylo v rozporu se smluvenou písemnou formou, přičemž soud přihlédl i k vůli stran být takovýmto jednáním vázány, dospěl s přihlédnutím k ust. § 1758 o.z. k tomu, že takto modifikovaná ujednání jsou závazná, ač nebyla dodržena jejich písemná forma. Zmíněné ustanovení zakotvuje vyvratitelnou právní domněnku o tom, že smlouva nevznikla, pokud nebyla dodržena její smluvená forma. Takovou právní domněnku je možné vyvrátit a ústně sjednanou smlouvu označit za existující a platně uzavřenou od počátku. Nový občanský zákoník vychází především ze zásady bezformálnosti jednání. Sjednaná forma smlouvy tak nebyla porušena, neboť svou novější shodnou vůlí svou předchozí dohodu o písemné formě strany nahradily novou dohodou o bezformálním právním jednání a této nové dohodě forma smlouvy zcela vyhovuje. Obdobný závěr výkladem a maiori ad minus lze citované ust. § 1758 o.z. aplikovat též na dohodu smluvních stran o formě právního jednání požadovaného pro změnu uzavřené smlouvy. Pokud tedy smluvní strany sjednají v písemné smlouvě, že ji lze změnit dodatkem opět jen v písemné formě, může mezi smluvními stranami dojít k neformální dohodě o tom, že předchozí dohodu o písemné formě dodatku respektovat nebudou a uzavřou dohodu o tom, že lze provést změnu písemné smlouvy pouze v ústní podobě. Taková dohoda pak nemusí být výslovná, ale může implicitně vyplývat přímo ze skutečnosti, že strany uzavřely dodatek v ústní podobě. Ústně sjednaná změna smlouvy pak není neplatným právním jednáním, a to ani relativně. Otázku možnosti bezformálního opuštění sjednané formy změny smlouvy byla řešena již za právní úpravy účinné do 31. 12. 2013 v návaznosti na § 272 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013. Judikatura Nejvyššího soudu ČR a Ústavního soudu ČR se v tomto směru ustálila na závěru, že smluvní požadavek na písemnou formu změny smlouvy lze porušit, ale takto vzniklá ústní změna smlouvy je relativně neplatná. Soud proto uzavřel, že strany sjednaly platně dne 1. 4. 2016 smlouvu [číslo] v níž je uvedena jednotková cena 330 Kč/m2, která však byla modifikována dalšími ústními dohodami, které byly v konečné verzi obsahem soupisu provedených prací, vypracovaného dne 20. 12. 2016 a tvořícího podklad pro konečnou fakturaci. Strany v této smlouvě (shodně i v předchozí smlouvě o dílo) ujednaly, že splatnost faktur se sjednává nejpozději 30 dnů od jejich doručení objednateli (čl. VI. odst. 3 smlouvy o dílo), přičemž objednatel se zavazuje zaplatit zhotoviteli na jeho účet části měsíční fakturace, vystavené na základě skutečnosti, a to vždy na základě odsouhlaseného soupisu provedených prací, tvořících přílohu každé faktury. Pro případ prodlení s placením peněžitých závazků si strany v čl. VI. 8 téže smlouvy ujednaly smluvní úrok ve výši 0,5 % z celkové ceny díla za každý den prodlení. Oproti tomu v čl. IV. odst. 4 této smlouvy v případě, kdy zhotovitel nedodrží termín dokončení a předání hotového díla objednateli, je zhotovitel povinen zaplatit objednateli smluvní pokutu ve výši 0,05 % z ceny díla za každý den prodlení.

31. Soud se dále zabýval tím, zda ujednání o smluvním úroku z prodlení je dostatečně určité a srozumitelné, když vycházel především z ust. § 553 odst. 1, 2 o. z. Shodně jako za předchozí právní úpravy definice náležitostí projevu vůle vyžaduje, aby uskutečněný právní úkon byl formulován způsobem umožňujícím druhému účastníku seznámit se s ním a vnímat jeho sdělení v pro něj pochopitelné formě (požadavek srozumitelnosti), a aby alespoň výkladem podle § 555 a násl. o. z. bylo zjistitelné, jaký obsah jím měl být vyjádřen a co je konkrétně předmětem ujednání (požadavek určitosti). V posuzovaném případě bylo nezbytné, aby byl sjednán jednoznačný způsob, jakým bude výše smluvního úroku z prodlení v okamžiku porušení smluvní povinnosti určena. Obecně je vyžadováno, aby k tomuto momentu bylo nepochybné, jakým způsobem (z hodnoty jakých veličin a jakým výpočtem) bude výše smluvního úroku v případě porušení smluvní povinnosti zjištěna. Pokud účastníci ve smlouvě o dílo sjednali, že smluvní úrok z prodlení bude činit 0,5 % z celkové ceny díla za každý den prodlení, pak až do konečné dohody o rozsahu prací a ceně díla, vycházející především ze soupisu prací zpracovaného k 20. 12. 2016, a jeho následné akceptaci oběma stranami, na jejímž základě byla v červenci roku 2017 vystavena poslední (konečná) faktura na částku 129 349 Kč, nebylo možné určit, z jaké částky má být smluvní úrok z prodlení vypočten. Požadavku určitosti a srozumitelnosti však smluvní ujednání stran týkající se smluvního úroku z prodlení, které již modifikováno nebylo, neodpovídá, jeho obsah nelze zjistit ani výkladem podle výše citovaných právních ustanovení, event. změnit tak, aby odpovídalo spravedlivému uspořádání práv a povinností stran dle § 577 o. z. Moment, k němuž by bylo možné zjistit celkovou cenu díla (v souladu s následnými ústně uzavřenými dodatky) nastával až k poslední vyúčtované faktuře (konečné), jež však není předmětem tohoto řízení (ta byla posuzována v rámci zmiňovaného řízení vedeného u Okresního soudu Plzeň-jih). Na právní jednání je podle § 574 o. z. třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné, avšak pokud postrádá dostatečnou určitost a srozumitelnost, nezbývá, než na něj hledět jako na zdánlivé právní jednání (§ 554 o. z.). Je třeba zmínit i tu skutečnost, že daná ujednání ve smlouvě o dílo trpěla nerovnováhou, když na jedné straně měl zhotovitel (žalobce) v případě pozdního předání hotového díla zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,05 % denně, objednatel (žalovaný) pro případ včasného neuhrazení vyúčtovaných dílčích plnění měl platit 0,5 % denně z celkové ceny díla. Soud proto přihlédl i k ust. § 580 o. z. Na druhou stranu neplatného právního jednání se nemůže dovolávat ta osoba, která jej způsobila (§ 579 odst. 1 o. z.), nebylo tedy namístě přihlížet k tomu, že se žalovaný dovolával omylu v uvedení výše smluvního úroku 0,5 % denně, když smlouvu o dílo sám připravoval a žalobce ji v nezměněné formě akceptoval. Soud považuje za vhodné uvést, že ke shodným závěrům o neplatnosti daného ujednání o smluvním úroku z prodlení by dospěl i za situaci, že by vyhodnotil obrácené pořadí uzavření smluv o dílo, neboť rovněž i ujednání ohledně ceny díla ve smlouvě [číslo] bylo modifikováno v návaznosti na následná ujednání stran uzavřená v ústní formě. Pro úplnost se sluší dodat, že se soud zabýval i úvahou, zda nárok žalobce není namístě podřadit pod právní institut ujednání o smluvní pokutě dle ust. § 2048 a násl. o.z. (namísto smluvního úroku z prodlení dle § 1970 o.z.), když stranami sjednaná sankce měla být vypočítávána z celkové ceny díla, nikoli z částky, s jejíž úhradou je dlužník v prodlení. Soud s přihlédnutím k nově koncipovaným pravidlům o.z., především bezformálnosti, vyšší smluvní volnosti, jakož i důrazu na projevenou vůli stran, na níž i v průběhu řízení strany setrvaly, vyhodnotil, že je namístě v souladu se shodnou vůlí obou stran tento nárok posoudit dle § 1970 o.z. jako ujednání o úroku z prodlení. Soud dané ujednání, jak rozebral výše, posoudil pro jeho neurčitost a nesrozumitelnost jako neplatné. Ke stejnému závěru by však dospěl i za situace, že by toto ujednání o smluvním úroku z prodlení považoval za dostatečně určité a srozumitelné, neboť při poměřování s korektivem dobrých mravů, k němuž soud musí z úřední povinnosti přihlédnout (§ 588 o.z.), by nezbylo než konstatovat, že dané ujednání o smluvené výši úroku z prodlení je dle § 580 o.z. absolutně neplatné. Soud přitom vycházel jak ze zjištěné nerovnováhy mezi smluvenými sankcemi, které se výrazně vychýlily bez jiné adekvátní kompenzace či zjevného důvodu ve prospěch strany žalující, tak především z jeho výše, kdy nejen procentní sazba (0,5 % denně, tj. 182,5 % ročně), tak především základna pro jeho výpočet (celková částka nikoli konkrétního dluhu, nýbrž celé dohodnuté zakázky), je vzhledem ke zjištěným skutečnostem nepřiměřeně vysoká a zcela vybočující z principů ekvity. Řečí čísel to při porovnání kapitalizované výše zákonného úroku z prodlení a smluvního úroku z prodlení, který nárokoval žalobce, znamená, že smluvený úrok z prodlení by byl více než 232x vyšší než zákonný. Za daného stavu soud žalobci přiznal toliko úrok z prodlení v zákonné sazbě, na nějž má právo i v případě, že nelze přihlédnout k dohodě stran o smluvní výši tohoto příslušenství, když jeho nárok vychází z § 1970 o.z. ve spojení s prováděcím předpisem (nařízení č. 351/2013 Sb.). Soud jej vypočetl v návaznosti na částečná dílčí plnění, když vycházel z částek, s nimiž byl v určitém období žalovaný v prodlení, přičemž mezi stranami byla nesporná tvrzení ohledně termínů a výše jednotlivých částečných úhrad. Žalobci byla proto přiznána částka 7 925,86 Kč. Pro úplnost a přehlednost soud uvádí i podrobný výpočet kapitalizovaného úroku z prodlení: 8,05 % ročně z částky 50 000,00 Kč od 30.05.2016 do 02.06.2016, ve výši 44,10 Kč 8,05 % ročně z částky 30 000,00 Kč od 03.06.2016 do 09.06.2016, ve výši 46,31 Kč 8,05 % ročně z částky 100 000,00 Kč od 30.06.2016 do 14.07.2016, ve výši 330,82 Kč 8,05 % ročně z částky 20 000,00 Kč od 15.07.2016 do 27.07.2016, ve výši 57,34 Kč 8,05 % ročně z částky 250 000,00 Kč od 01.09.2016 do 02.09.2016, ve výši 110,27 Kč 8,05 % ročně z částky 210 000,00 Kč od 03.09.2016 do 13.09.2016, ve výši 509,46 Kč 8,05 % ročně z částky 160 000,00 Kč od 14.09.2016 do 22.09.2016, ve výši 317,58 Kč 8,05 % ročně z částky 110 000,00 Kč od 23.09.2016 do 06.10.2016, ve výši 339,64 Kč 8,05 % ročně z částky 60 000,00 Kč od 07.10.2016 do 20.10.2016, ve výši 185,26 Kč 8,05 % ročně z částky 200 000,00 Kč od 06.10.2016 do 20.10.2016, ve výši 661,64 Kč 8,05 % ročně z částky 160 000,00 Kč od 21.10.2016 do 27.10.2016, ve výši 247,01 Kč 8,05 % ročně z částky 110 000,00 Kč od 28.10.2016 do 04.11.2016, ve výši 194,08 Kč 8,05 % ročně z částky 60 000,00 Kč od 05.11.2016 do 10.11.2016, ve výši 79,39 Kč 8,05 % ročně z částky 10 000,00 Kč od 11.11.2016 do 24.11.2016, ve výši 30,87 Kč 8,05 % ročně z částky 200 000,00 Kč od 04.11.2016 do 24.11.2016, ve výši 926,30 Kč 8,05 % ročně z částky 60 000,00 Kč od 25.11.2016 do 09.12.2016, ve výši 198,49 Kč 8,05 % ročně z částky 10 000,00 Kč od 10.12.2016 do 29.12.2016, ve výši 44,10 Kč 8,05 % ročně z částky 312 600,00 Kč od 22.12.2016 do 06.01.2017, ve výši 1 103,09 Kč 8,05 % ročně z částky 262 600,00 Kč od 07.01.2017 do 16.01.2017, ve výši 579,15 Kč 8,05 % ročně z částky 162 600,00 Kč od 17.01.2017 do 26.01.2017, ve výši 358,61 Kč 8,05 % ročně z částky 112 600,00 Kč od 27.01.2017 do 24.02.2017, ve výši 720,17 Kč 8,05 % ročně z částky 62 600,00 Kč od 25.02.2017 do 26.04.2017, ve výši 842,18 Kč Celkem 7 925,86 Kč 32. Ve zbývající části (tj. 1 834 795,14 Kč) soud žalobu pro její nedůvodnost zamítl. Lhůta plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. jako běžná třídenní.

33. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 142a odst. 1 o.s.ř. a s § 151 odst. 2 o.s.ř. Žalovanému, který byl ve věci z převážné části úspěšný (žalobě bylo vyhověno co do nepatrné části), soud přiznal právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení tvoří odměna za zastoupení účastníka advokátem za čtrnáct úkonů právní služby (převzetí zastoupení, vyjádření ve věci samé ze dne 23. 7. 2020, 19. 10. 2021 a 26. 10. 2021, účast u ústního jednání dne 30. 6. 2020 – přesahující 2 hodiny, 11. 8. 2020 – přesahující 2 hodiny, 24. 9. 2020, 2. 3. 2021, 24. 6. 2021, 7. 9. 2021, 26. 10. 2021 a 18. 11. 2021) á 15 700 Kč dle ustanovení § 6 odst. 1, § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ AT“) a náhrada hotových výdajů advokáta za čtrnáct úkonů právní služby po 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 4 AT. Podle ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř. se částka odměny a náhrad advokáta dále zvyšuje o 21% DPH dle zákona č. 235/2004 Sb., tj. o částku 47 040 Kč Celkem tedy žalovanému náleží náhrada nákladů řízení ve výši 271 040 Kč. I tato uložená povinnost je splatná v zákonné třídenní lhůtě dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., přičemž platební místo pro úhradu nákladů řízení bylo stanoveno v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o.s.ř.

34. Pokud zástupce žalovaného požadoval přiznání odměny i za úkon spočívající v účasti u ústního jednání dne 19. 5. 2020, pak je nutné zmínit, že k tomuto jednání se sice zástupce žalovaného dostavil, avšak soudu nepředložil zplnomocnění od žalovaného, aby jej mohl řádně zastupovat (plnou moc nepředložil před tímto ústním jednáním ani v jeho průběhu). Protože se k tomuto jednání nedostavil osobně žalovaný, nemohlo dojít k nápravě tohoto stavu a došlo ke zmaření tohoto jednání. Žalovanému proto za tento úkon nemůže náležet náhrada (nevznikl mu v souvislosti s ním nárok na odměnu za právní zastoupení), když neprokázal, že je jeho zástupce oprávněn ho u tohoto jednání zastupovat. Nic na tomto závěru nemůže změnit ani dodatečně předložená plná moc. Za daného stavu soud proto ani nepostupoval dle ust. § 147 odst. 1 o. s. ř. a nerozhodoval o případné separaci nákladů řízení. Na druhou stranu soud přihlédl k faktické délce jednotlivých ústních jednání a pokud přesáhla 2 hodiny, přiznal u takových jednání odměnu za 2 úkony právní služby.

35. Výrokem III. a IV. tohoto rozsudku soud rozhodl o vrácení zaplacené zálohy na provedení důkazů (výslechy svědků), neboť všichni slyšení svědci se náhrady svědečného výslovně vzdali. Soud proto po právní moci tohoto rozsudku vrátí jak žalobci, tak i žalovanému částku 1 000 Kč z účtu Okresního soudu Plzeň-město.