25 C 257/2024

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Folkovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce , 332 01 Tymákov proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o zrušení vyživovací povinnosti

I. Vyživovací povinnost žalobce vůči žalovanému se s účinností od právní moci tohoto rozsudku ruší.

II. Tím se mění rozsudek Okresního soudu Plzeň-město ze dne 2. 12. 2010. č. j. 99 P 109/2008-62, jenž nabyl právní moci dnem 14. 1. 2011.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud zrušil soudem uloženou vyživovací povinnost k jeho synovi, neboť se dozvěděl, že se již nepřipravuje na své budoucí povolání a má ukončené vzdělání. Je tedy schopen se sám živit. Dodal, že žalovaný byl svěřen do výchovy matky rozsudkem okresního soudu a otci určeno přispívat na jeho výživu částkou 2 200 Kč. U ústního jednání doplnil, že požaduje zrušení vyživovací povinnosti ke dni právní moci rozsudku, jímž bude tato vyživovací povinnost zrušena.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Listiny mu byly doručovány v souladu s § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) na adresu zapsanou v Centrální evidenci obyvatel ČR. K jednání soudu, k němuž byli účastníci řádně předvoláni, se žalovaný bez omluvy nedostavil, soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.

3. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti. Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 4. 2. 2008 č.j. 17 Nc 3/2008-23, který nabyl právní moci dnem 16. 2. 2008, soud schválil dohodu rodičů ohledně tehdy nezletilého žalovaného, který byl svěřen do výchovy matky a otec byl povinen přispívat na jeho výživu částku 1 500 Kč měsíčně s účinností od 1. 10. 2007. Tento rozsudek byl změněn rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 2. 12. 2010, č. j. 99 P 109/2008-62, jenž nabyl právní moci dnem 14. 1. 2011 tak, že s účinností od 1. 12. 2010 byl žalobce povinen přispívat na výživu tehdy nezletilého žalovaného částkou 2 200 Kč měsíčně. Takto stanovené výživné bylo splatné do 15. dne v měsíci předem k rukám matky. Z výpovědi žalobce je patrné, že se se synem nestýká, naposledy ho viděl asi před dvěma lety. Má informace, že má syn pracovat v Německu. Když s ním mluvil naposledy, sdělil mu, že studoval na soustružníka či obráběče kovů. Počátkem září roku 2024 se žalobce obrátil na matku žalovaného a vyzval ji, aby předložili potvrzení o nástupu žalovaného do školy. Na to mu matka žalovaného v SMS zprávě sdělila, že syn ve studiu nepokračuje. Sám žalovaný žádné informace ohledně své případné přípravy na budoucí povolání nesdělil, na výzvy soudu nikterak nereagoval, k ústnímu jednání se nedostavil. Je přitom zřejmé, že první písemnost za žalovaného převzala jeho matka, jakožto zmocněnec. Žalovaný je již zletilý, plně svéprávný (výpis z CEO ČR).

4. Podle § 911 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) výživné lze sjednat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

5. Po právním zhodnocení soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Výživné na tehdy nezletilého žalovaného bylo naposledy změněno rozsudkem zdejšího soudu ze dne 2. 12. 2010. Žalovaný neprokázal, že i po dovršení zletilosti pokračuje ve studiu, připravuje se na své budoucí povolání. Naopak z SMS zprávy, kterou žalobce obdržel od matky žalovaného, vyplývá, že k září roku 2024 žalovaný nenastoupil k dalšímu studiu. Dle informací žalobce, by žalovaný měl v současné době pracovat v Německu. Žalovaný je tak schopen se sám živit. Dle shora citovaného § 911 o.z. je možné výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen se sám živit (obdobně ohraničení vyživovací povinnosti řešilo i ust. § 85 odst. 1 zákona o rodině, dle kterého vyživovací povinnost rodičů k dětem trvala do té doby, pokud děti nebyly samy schopny se živit). Aplikace zmíněného ustanovení vyplývá z ustanovení § 3028 odst. 1, 2 o.z. V daném případě nebylo prokázáno, že by žalovaný pokračoval ve studiu, připravoval se na své budoucí povolání, čímž tedy není naplněna podmínka stanovená v § 911 o.z., že není schopen se sám živit. Z těchto důvodů soud proto podané žalobě vyhověl a vyživovací povinnost žalobce vůči žalovanému s účinností od právní moci tohoto rozsudku zrušil, když vyšel z návrhu žalobce. Současně změnil poslední rozhodnutí, kterým bylo výživné žalobci pro tehdy nezletilého žalovaného změněno.

6. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy ve sporu úspěšný žalobce, jemuž by náleželo právo na náhradu nákladů řízení, přiznání této náhrady nepožadoval.