25 C 257/2024

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Folkovou ve věci žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce, 332 01 Tymákov proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o zrušení vyživovací povinnosti

I. Vyživovací povinnost žalobce vůči žalovanému se s účinností od právní moci tohoto rozsudku ruší.

II. Tím se mění rozsudek Okresního soudu Plzeň-město ze dne 2. 12. 2010. č. j. 99 P 109/2008-62, jenž nabyl právní moci dnem 14. 1. 2011.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud zrušil soudem uloženou vyživovací povinnost k jeho synovi, neboť se dozvěděl, že se již nepřipravuje na své budoucí povolání a má ukončené vzdělání. Je tedy schopen se sám živit. Dodal, že žalovaný byl svěřen do výchovy matky rozsudkem okresního soudu a otci určeno přispívat na jeho výživu částkou 2 200 Kč. U ústního jednání doplnil, že požaduje zrušení vyživovací povinnosti ke dni právní moci rozsudku, jímž bude tato vyživovací povinnost zrušena.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Listiny mu byly doručovány v souladu s § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) na adresu zapsanou v Centrální evidenci obyvatel ČR. K jednání soudu, k němuž byli účastníci řádně předvoláni, se žalovaný bez omluvy nedostavil, soud proto v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.

3. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti. Rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 4. 2. 2008 č.j. 17 Nc 3/2008-23, který nabyl právní moci dnem 16. 2. 2008, soud schválil dohodu rodičů ohledně tehdy nezletilého žalovaného, který byl svěřen do výchovy matky a otec byl povinen přispívat na jeho výživu částku 1 500 Kč měsíčně s účinností od 1. 10. 2007. Tento rozsudek byl změněn rozsudkem Okresního soudu Plzeň-město ze dne 2. 12. 2010, č. j. 99 P 109/2008-62, jenž nabyl právní moci dnem 14. 1. 2011 tak, že s účinností od 1. 12. 2010 byl žalobce povinen přispívat na výživu tehdy nezletilého žalovaného částkou 2 200 Kč měsíčně. Takto stanovené výživné bylo splatné do 15. dne v měsíci předem k rukám matky. Z výpovědi žalobce je patrné, že se se synem nestýká, naposledy ho viděl asi před dvěma lety. Má informace, že má syn pracovat v Německu. Když s ním mluvil naposledy, sdělil mu, že studoval na soustružníka či obráběče kovů. Počátkem září roku 2024 se žalobce obrátil na matku žalovaného a vyzval ji, aby předložili potvrzení o nástupu žalovaného do školy. Na to mu matka žalovaného v SMS zprávě sdělila, že syn ve studiu nepokračuje. Sám žalovaný žádné informace ohledně své případné přípravy na budoucí povolání nesdělil, na výzvy soudu nikterak nereagoval, k ústnímu jednání se nedostavil. Je přitom zřejmé, že první písemnost za žalovaného převzala jeho matka, jakožto zmocněnec. Žalovaný je již zletilý, plně svéprávný (výpis z CEO ČR).

4. Podle § 911 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) výživné lze sjednat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

5. Po právním zhodnocení soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Výživné na tehdy nezletilého žalovaného bylo naposledy změněno rozsudkem zdejšího soudu ze dne 2. 12. 2010. Žalovaný neprokázal, že i po dovršení zletilosti pokračuje ve studiu, připravuje se na své budoucí povolání. Naopak z SMS zprávy, kterou žalobce obdržel od matky žalovaného, vyplývá, že k září roku 2024 žalovaný nenastoupil k dalšímu studiu. Dle informací žalobce, by žalovaný měl v současné době pracovat v Německu. Žalovaný je tak schopen se sám živit. Dle shora citovaného § 911 o.z. je možné výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen se sám živit (obdobně ohraničení vyživovací povinnosti řešilo i ust. § 85 odst. 1 zákona o rodině, dle kterého vyživovací povinnost rodičů k dětem trvala do té doby, pokud děti nebyly samy schopny se živit). Aplikace zmíněného ustanovení vyplývá z ustanovení § 3028 odst. 1, 2 o.z. V daném případě nebylo prokázáno, že by žalovaný pokračoval ve studiu, připravoval se na své budoucí povolání, čímž tedy není naplněna podmínka stanovená v § 911 o.z., že není schopen se sám živit. Z těchto důvodů soud proto podané žalobě vyhověl a vyživovací povinnost žalobce vůči žalovanému s účinností od právní moci tohoto rozsudku zrušil, když vyšel z návrhu žalobce. Současně změnil poslední rozhodnutí, kterým bylo výživné žalobci pro tehdy nezletilého žalovaného změněno.

6. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl v souladu s § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy ve sporu úspěšný žalobce, jemuž by náleželo právo na náhradu nákladů řízení, přiznání této náhrady nepožadoval. Proti tomuto rozsudku je přípustné odvolání, které lze podat do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-město. Uvedené právo nemají ti účastníci. kteří se jej platně vzdali.