25 C 262/2021

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Folkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 20 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 20 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 20 000 Kč od 18. 12. 2017 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba co do zaplacení částky 1 006,06 Kč se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 2 071 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 20 000 Kč spolu s úrokem v kapitalizované výši 1 006,06 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 20 000 Kč od [datum] do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], uzavřel dne [datum] se žalovaným smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě původní věřitel poskytl žalovanému úvěr s možností opakovaného čerpání až do výše úvěrového limitu ve výši 35 000 Kč Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Žalovaný se zavázal původnímu věřiteli vrátit poskytnutý úvěr včetně úroků ve výši 8,5 % měsíčně a poplatku za čerpání ve výši 12,5 % z každé čerpané částky úvěru v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši odpovídající 12,5 % nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru a s poplatkem za čerpání úvěru, nebo částky 1 000 Kč, podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší. Splatnost nastávala do 30 dne každého kalendářního měsíce. Žalovaný na základě této na základě této smlouvy čerpal celkem částku 20 000 Kč. Neuhradil však ani minimální pravidelnou splátku, dostal se do prodlení, neuhradil jistinu úvěru ve výši 20 000 Kč, proto původnímu věřiteli vznikl i nárok na úrok z prodlení z dlužné jistiny zákonné sazby. Dále mu vznikl i nárok na úrok z úvěru ve výši 8,5 % měsíčně, a to ode dne [datum] do dne splatnosti ([datum]). Vedle toho má nárok i na náhradu účelně vynaložených nákladů, vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného se splácením jakékoliv částky ve výši 250 Kč. Původní věřitel uzavřel dne [datum] smlouvu o postoupení pohledávek se [právnická osoba] (správně [anonymizována tři slova]. Tato společnost uzavřela téhož dne se žalobcem smlouvu o postoupení pohledávek, na jejímž základě přešla daná pohledávka na žalobce. Ani přes výzvu žalovaný dlužnou částku nezaplatil.

2. Žalovaný podal proti elektronickému platebnímu rozkazu odpor, který odůvodnil nemravným až lichvářským úrokem s tím, že jednou již soud s takto vysokým úrokem vyhrál. Zástupce žalobkyně se z nařízeného ústního jednání omluvil, přičemž nepožadoval odročení tohoto jednání, žalovaný se bez omluvy nedostavil. Soud proto postupoval v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení i zástupce žalobkyně.

3. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru, v níž se původní věřitel zavázal žalovanému poskytnout neúčelový, bezhotovostní, nezajištěný úvěr s pravidelnými splátkami a s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru (revolvingový úvěr) až do výše úvěrového limitu ve výši 35 000 Kč Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou. Strany se dohodly, že poskytnutý úvěr bude úročen pevnou úrokovou sazbou ve výši 8,5 % měsíčně, přičemž klient byl dále povinen zaplatit i poplatek za čerpání úvěru ve výši 12,5 % z částky každého čerpání. RPSN činila 264,42 % a zahrnovala úroky z úvěru a poplatek za čerpání. Celková částka při vyčerpání úvěru v plné výši úvěrového limitu (35 000 Kč) činila částku 96 450,54 Kč. Poskytnutý úvěr byl žalovaný povinen hradit měsíčními splátkami odpovídajícími minimálním splátkám dle obchodních podmínek (ve výši 12,5 % nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru a poplatkem za čerpání, nebo 1 000 Kč, podle toho, která z těchto dvou částek je vyšší), a to vždy do 30. dne každého kalendářního měsíce, počínaje dnem [datum]. Celkový počet splátek závisel na délce doby trvání úvěru a jeho skutečně vyčerpané výši. V případě prodlení žalovaného strany sjednaly i možnost požadování náhrady účelně vynaložených nákladů vzniklých prodlením klienta se splácením kterékoli částky ve výši 250 Kč, dále úroky z prodlení v zákonné sazbě a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je klient v prodlení. Původní věřitel byl oprávněn prohlásit úvěr za okamžitě splatný i v případě, že se klient dostane do prodlení se splácením jedné splátky po dobu delší než dva měsíce, nebo se splácením více, než dvou splátek. Nedílnou součást smlouvy tvořily obchodní podmínky a sazebník původního věřitele (citovaná smlouva, standardní informace o spotřebitelském úvěru). Dále byla žalobkyně oprávněna vůči žalovanému požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů (v souvislosti s vyhotovením a zasláním každé písemné upomínky), a to ve výši 250 Kč za každou písemnou upomínku nebo výzvu. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Z potvrzení o provedené platbě vyplývá, že dne [datum] byla na účet č. [bankovní účet] vyplacena částka 12 000 Kč a dne [datum] na tentýž účet částka 8 000 Kč. Tuto skutečnost soud ověřil i sdělením [právnická osoba] a výpisem z účtu, z něhož vyplývá, že majitelem tohoto účtu je žalovaný a dne [datum] a [datum] byla na daný účet žalovanému připsána částka 8 000 Kč a 12 000 Kč. Žalobce soudu dále předložil listinu nazvanou„ loan application info“, kde jsou uvedeny generálie žalovaného a informace ohledně částky 8 000 Kč s datem [datum] a částky 12 000 Kč s datem [datum]. Žalobce soudu předložil rovněž i fotokopii občanského průkazu žalovaného a zprávu ČSSZ, z níž vyplývá, že žalovaný pobírá starobní důchod v měsíční výši 12 631 Kč. Pohledávka za žalovaným byla původním věřitelem postoupena nejprve společnosti [právnická osoba], posléze žalobkyni (smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] a [datum] včetně seznamu postupovaných pohledávek). Dopisem ze dne [datum] byla tato skutečnost oznámena žalovanému (zmíněný dopis). Ani přes výzvu zástupce žalobkyně ze dne [datum] v řízení nebylo zjištěno, že by žalovaný dlužnou částku žalobkyni zaplatil (výzva k úhradě z uvedeného dne včetně potvrzení o odeslání písemnosti).

4. Podle ust. § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

5. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

6. Podle ust. § 1796 o. z. neplatná je smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je ke vzájemnému plnění v hrubém nepoměru.

7. Podle ust. § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

8. Po právním zhodnocení soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně se žalovaným uzavřeli ve smyslu ust. § 2395 a násl. o. z. smlouvu o úvěru. Žalobkyně se stala v souladu s ust. § 1879 NOZ věřitelem pohledávky na základě smluv o postoupení pohledávek. Podle ust. § 580 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, k neplatnosti takového právního jednání soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 o. z.). Pod sankcí absolutní neplatnosti je třeba posoudit i smlouvu, při jejímž uzavření někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany, když majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru. Takové jednání vykazuje znaky lichvy, jež nemůže požívat právní ochrany. Soud nepřehlédl, že žalovaný měl kromě poskytnutých peněžních prostředků ve výši 7 000 Kč vrátit za 90 dnů rovněž i úrok v celkové výši 4 060,58 Kč, jež při přepočtu činí 235,3 % ročně. Tyto částky jsou v hrubém nepoměru k výši poskytnuté jistiny a doby splácení.

9. Obdobnou problematikou se zabýval i Krajský soud v Plzni např. v rozsudku ze dne 9. 10. 2018 č.j. 64 Co 247/2018, vycházeje přitom z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (viz níže). I v posuzované věci lze aplikovat judikaturní závěry, jež byly vysloveny při hodnocení smluv uzavřených za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ občanský zákoník“), a to i s přihlédnutím k zákonu o spotřebitelských úvěrech č. 257/2016 Sb., který na posuzovanou smlouvu rovněž dopadá, podle nichž případná neplatnost ujednání o úrocích (jejich výši) ve smlouvě o úvěru nezpůsobuje sama o sobě neplatnost smlouvy o úvěru jako celku (např. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 29 Cdo 4498/2007 nebo 32 Cdo 3516/2009). Podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru je dle § 2395 o. z. vedle závazku úvěrujícího poskytnout úvěrovanému na jeho požádání v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a závazku úvěrovaného poskytnuté peněžní prostředky vrátit, i povinnost úvěrovaného zaplatit úroky. Úrok je odměnou úvěrujícího za poskytnutí peněžních prostředků. Bez sjednání této povinnosti se nejedná o smlouvu o úvěru. Sjednání výše úroků sice není podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru, avšak pokud by strany výši úroků nesjednaly, úvěrovaný je povinen platit úroky určené podle ust. § 1802 o. z. Žalobkyně je podnikatelem, předmět jejího podnikání zahrnuje i poskytování úvěrů (včetně spotřebitelských), žalovaný nepochybně věděl, že sjednává tuto smlouvu s podnikatelem v rámci jeho podnikatelské činnosti. Závěr, že při neplatném sjednání výše úroků nemá úvěrovaný povinnost platit žádné úroky, neboť by se nejednalo o úvěr, by byl zcela v rozporu s vůlí smluvních stran, kterou projevily uzavřením posuzované smlouvy. Podmínce v případě neplatného ujednání o výši úroku, aby se úrok stanovil postupem podle ust. § 577 o. z. (§ 1802 o. z.), tj. ve výši úroku požadovaných obvykle za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka (úvěrovaného) v době uzavření smlouvy a požadavku na zaplacení úroku z úvěru, by nebylo možno zcela nevyhovět. V posuzované věci se žalovaný zavázal k placení úroku v roční výši 235,3 % (za 90 dnů v částce 4 060,58 Kč). Danou výši však soud prvního stupně považuje za nepřiměřeně vysokou. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 236/2005 vyslovil názor, podle něhož s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu včetně vyšší míry rizikovosti poskytovaného úvěr nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem obvyklé úrokové míry peněžních ústavů. Obvyklá míra úvěrů poskytovaných domácnostem se splatností do jednoho roku však dle údajů zveřejňovaných ČNB na jejich internetových stránkách činila ke dni uzavření úvěrové smlouvy 10,79 % ročně, tuto sazbu úrok sjednaný mezi účastníky zcela zásadním způsobem převyšuje. Při hodnocení souladu smlouvy, z níž má vzniknout závazek k placení takto (extrémně) vysokého úvěru, s dobrými mravy, je nutno přihlédnout i k okolnostem, za kterých byla uzavřena a k jejímu dalšímu obsahu. Smlouva byla uzavřena adhézním způsobem, žalovaný akceptoval formulářovou dokumentaci vypracovanou žalobkyní, jíž obsah nemohl reálně nijak ovlivnit. Při respektování zásady smluvní volnosti a autonomie vůle, na níž je soukromé právo postaveno, nelze akceptovat takový obsah smlouvy, který je v rozporu s obecnou představou spravedlivého uspořádání vzájemných práv a povinností a vytváří jejich zřejmou nerovnováhu k tíži strany, která je při uzavírání smlouvy v objektivně slabším postavení a které i soukromé právo poskytuje zvýšenou právní ochranu. Smlouvu s takovým obsahem je nutné považovat za absolutně neplatnou, příčící se dobrým mravům, a to včetně ujednání o smluvní pokutě.

10. Krajský soud v Plzni i poté opakovaně dospěl k závěru, že úvěrové smlouvy za obdobných podmínek, kdy je sjednán úrok v sazbách řádově 80 % či 90 % ročně, jsou absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy. Odvolací soud i v těchto případech vyhodnotil, že smlouva jako celek je absolutně neplatná, neboť smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele, přičemž za takovýchto podmínek je nerovnováha již tak významná, že ujednání smlouvy je obecně nespravedlivé a rozporné s dobrými mravy. Smlouva o úvěru nemůže být sjednána jako bezúročná, neboť závazek platit úroky patří k pojmovým znakům smlouvy o úrok, pokud si účastníci úrok sjednají, musí se jednat o úrok přiměřený, neboť dle judikatury vyšších soudů jedná v souladu s dobrými mravy ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou sazbou v době sjednání obvyklou, stanovenou s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám, uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů či půjček. Pokud úvěrová sazba takovou míru výrazně přesahuje, a to dokonce několikanásobně, nejedná se úrok sjednaný v souladu s dobrými mravy (viz např. rozsudek KS v Plzni č.j. 25 Co 255/2019-91, sp. zn. 25 Co 277/2019, č.j. 25 Co 325/2019-116). Krajský soud v Plzni setrval na hodnocení absolutní neplatnosti zkoumaných úvěrových smluv i ve svých dalších rozhodnutích (sp. zn. 64 Co 247/2018, 25 Co 240/2020, 25 Co 235/2020, 64 Co 221/2020 apod.).

11. Z popsaných důvodů soud proto vyhodnotil, že žalobkyni náleží toliko právo na vrácení peněžních prostředků, jež původní věřitel poskytl žalovanému, když se o tuto částku žalovaný bezdůvodně obohatil, neboť mu bylo poskytnuto plnění bez právního důvodu, jak předpokládá ust. § 2991 odst. 2 NOZ. Soud proto žalobkyni přiznal právo na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 NOZ, spočívajícím v nevrácené části poskytnutých peněžních prostředků ve výši 20 000 Kč (poskytnutá jistina), neboť žalovaný, který byl řádně vyzván k vrácení peněžních prostředků, svoji povinnost nesplnil, čímž se dostal do prodlení. Žalobkyně má rovněž právo na přiznání úroku z prodlení ve smyslu ust. § 1970 o. z. ve spojení s prováděcím předpisem (§ 2 vyhlášky č. 351/2013 Sb.), neboť se žalovaný ocitl v prodlení s vydáním prospěchu, o který se bezdůvodně obohatil. Žalovanému byla pro splnění této povinnosti určena běžná třídenní lhůta dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku). Ve zbývající části z výše rozebraných důvodů soud žalobu zamítl (výrok II. tohoto rozsudku).

12. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 142a odst. 1 o.s.ř. a s § 151 odst. 2 o.s.ř. Vzhledem k tomu, že žaloba byla zamítnuta toliko v nepatrné části kapitalizovaného úroku, soud s přihlédnutím k výše citovaného ust. § 142 odst. 3 o.s.ř. žalobkyni přiznal právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměna za zastoupení účastníka advokátem dva a půl úkonu právní služby (převzetí zastoupení, sepis žaloby a prostá výzva k plnění) á 300 Kč dle ustanovení § 14b odst. 1 bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ AT“) a náhrada hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby po 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) AT. Podle ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř. se částka odměny a náhrad advokáta dále zvyšuje o 21% DPH dle zákona č. 235/2004 Sb., tj. o částku 220,50 Kč. Celková výše účelně vynaložených nákladů řízení činí po zaokrouhlení částku 2 071 Kč, jež byla výrokem III. tohoto rozsudku žalobkyni přiznána. I tato uložená povinnost je splatná v zákonné třídenní lhůtě dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., přičemž platební místo pro úhradu nákladů řízení bylo stanoveno v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o.s.ř.

13. Soud pro úplnost dodává, že je na místě aplikovat ustanovení § 14b AT, neboť podání bylo vypracováno na ustáleném vzoru uplatněném shodnou žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech, jejichž tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč. Obdobně jako v jiných žalobních návrzích žalobkyně opakovaně vymáhá pohledávky z určitého typu adhézních smluv, kdy dochází pouze k částečné úpravě (záměně) některých individuálních údajů, týkajících se především generálií žalované osoby, jednotlivých částek a dat. Je taktéž nerozhodné, zda žalobkyně je v obdobných věcech zastupována různými právními zástupci. V tomto směru soud poukazuje i na obdobné závěry Krajského soudu v Plzni (např. usnesení ze dne 11. 2. 2016 č.j. 25Co 31/2016-41).