25 C 271/2021

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Folkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované státní příslušnice Slovenské republiky k pobytu hlášena na adrese adresa žalované t.č. na adrese adresa žalované o zaplacení částky ve výši 19 164 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba co do zaplacení částky 19 164,40 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 15 302 Kč od 23. 12. 2020 do zaplacení a s úrokem ve výši 95,95 % ročně z částky 11 534,83 Kč od 23. 12. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 56 678 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Návrh žalobce na vydání rozsudku pro zmeškání se zamítá.

1. Žalobce se domáhal žalobou doručenou dne 22. 9. 2021 ke zdejšímu soudu vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit mu částku 15 302 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné sazbě z částky 15 302 Kč od 23. 12. 2020 do zaplacení, dále částku 3 862,40 Kč a úrok ve výši 95,95 % ročně z částky 11 534,83 Kč od 23. 12. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 56 678 Kč. Žalobu odůvodnil tím, že dne 13. 9. 2019 účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalované poskytnut dne 16. 9. 2019 úvěr ve výši 12 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit spolu se sjednaným úrokem ve výši efektivní úrokové sazby 151,7 % ročně ve 48 měsíčních splátkách po 1 017 Kč, splatných k 17. dni každého měsíce, počínaje měsícem říjen 2019. Součástí splátek byla vedle splátky jistiny úvěru a úroku za poskytnutí úvěru i měsíční úhrada za pojištění schopnosti žalované splácet úvěr v měsíční výši 33 Kč. Žalovaná při podpisu smlouvu zároveň podepsala přihlášku do skupinového pojištění schopnosti splácet úvěry. Schopnost žalované řádně hradit poskytnutý úvěr byla ze strany žalobce prověřena. Žalovaná uhradila celkem částku 12 253 Kč. Žalobci vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty dle bodu 6.1 smlouvy v celkové výši 498 Kč (249 Kč za každou splátku, u níž se žalovaná ocitla v prodlení o délce 30 dnů), přičemž dané právo na zaplacení pokuty vzniklo u splátek [číslo]. Žalobci rovněž vzniklo právo i na úhradu smluvních pokut dle bodu 6.2 smlouvy v celkové výši 600 Kč (200 Kč za každou splátku, u níž se žalovaná ocitne v prodlení o délce 15 dnů), dané právo vzniklo u splátek [číslo]. V důsledku prodlení žalované došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru (bod 6.3 smluvních ujednání), k zesplatnění došlo ke dni 21. 12. 2020. Dle bodu 6.4 smluvních ujednání se veškeré nezaplacené původní splátky úvěru včetně úroků staly součástí nové jistiny, nová jistina činila částku 14 204,50 Kč, kterou byla žalovaná povinna uhradit v den zesplatnění. Žalobci dále vzniklo právo na úhradu úroku z prodlení z nové jistiny. Protože žalovaná ani po zesplatnění úvěru nezaplatila dlužnou částku, vzniklo žalobci právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne 23. 12. 2020 až do úplného zaplacení, kterou omezil datem vyhotovení žaloby a vyčíslil částkou 3 862 Kč.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Listiny jí byly doručovány v souladu s ust. § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) na adresu zapsanou v registru obyvatel a na další soudem zjištěné adresy. K jednání soudu, ke kterému byli účastníci řádně předvoláni, se žalovaná bez omluvy nedostavila, soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované.

3. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti. Účastníci uzavřeli dne 13. 9. 2019 smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 12 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit spolu se sjednaným úrokem ve výši 151,7 % ročně (celkem 47 232 Kč) ve 48 měsíčních splátkách po 1 017 Kč, které byly splatné do 17. dne kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž byl úvěr vyplacen. V článku VI. této smlouvy účastníci upravili smluvní pokuty, kdy dle bodu 6.1 činila smluvní pokuta 249 Kč za každou splátku, u níž se ocitl klient v prodlení o délce 30 dnů, podle bodu 6.2 smlouvy byla sjednána další smluvní pokuta v částce 200 Kč za každou splátku, u níž se klient ocitl v prodlení s úhradou o délce 15 dnů. Pro případ prodlení o délce 65 dnů bylo v článku 6.3 téže smlouvy sjednáno automatické zesplatnění úvěru s tím, že ke dni zesplatnění se celá dosud nesplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění stávají součástí nové jistiny, kterou je klient povinen zaplatit nejpozději v den zesplatnění úvěru. Pokud se klient ocitne v prodlení s úhradou nové jistiny úvěru, vzniká povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení (návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru, předsmluvní formulář, výpis záznamu z registru SOLUS a hodnocení klienta, prohlášení klientů – informace pro klienty poskytované zprostředkovatelem úvěru, splátkový kalendář). Žalobce žalované oznámil schválení vyplacení úvěru ve výši 12 000 Kč dopisem ze dne 17. 9. 2019 (zmíněný dopis včetně dodejky). Z dokladu o vyplacení úvěru vyplývá, že k vyplacení částky 12 000 Kč došlo dne 16. 9. 2019. Z karty klienta vyplývá, že žalovaná uhradila celkem částku 12 253 Kč (11 splátek po 1 017 Kč a dále částku 984 Kč a 82 Kč). Účastníci dále dne 13. 9. 2019 uzavřeli dohodu o pojištění schopnosti žalované splácet úvěr, jež činila přílohu 1 k návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru. V ní se strany dohodly, že žalovaná bude za pojištění (pojištění smrti, invalidity třetího stupně a pracovní neschopnosti, závažných onemocnění a ztráty zaměstnání) hradit za pojištění měsíčně částku 33 Kč. Žalovaná připojila téhož dne svůj podpis i na přihlášce do pojištění – skupinové pojištění schopnosti splácet úvěry. Dané pojištění vycházelo z pojistného produktu společnosti [právnická osoba] a [obec] pojišťovna [právnická osoba] (příloha [číslo] k návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru – pojištění schopnosti splácet úvěr, přihláška do pojištění a informační dokument o pojistném produktu). Z následujících listin, které žalobce soudu předložil a jež se týkaly majetkové a výdělkové situace žalované, je patrné, že žalobce zkoumal před uzavřením předmětné smlouvy úvěruschopnost žalované. Z potvrzení zaměstnavatele žalované soud zjistil, že žalovaná je zaměstnána u [právnická osoba] – [právnická osoba], její výdělek v měsíci červenci 2019 činil částku 22 417 Kč, v registru [příjmení] má zapsán dluh po splatnosti ve výši 6 077 Kč. Žalobce vyhotovil jednotlivé upomínky (17. 8. 2020, 18. 11. 2020 a 18. 12. 2020), v nichž žalovanou upozornil na možnost okamžitého zesplatnění úvěru. Žalobce oznámil žalované dopisem ze dne 21. 12. 2020, že došlo k okamžitému zesplatnění všech jejích závazků a vyzval ji k okamžité úhradě částky 15 302 Kč (zmíněné dopisy z uvedených dnů). Žalobce dále předložil vyjádření znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], [příjmení] k problematice úročení pohledávek. Znalec se v něm zabýval nominální a efektivní úrokovou sazbou, jejich výpočty (zmíněné vyjádření). Ani přes výzvu ze dne 1. 9. 2021 nebylo v řízení zjištěno, že by žalovaná dlužnou částku žalobci doplatila (předžalobní výzva včetně podacího archu). Ze zprávy [právnická osoba] a z výpisu z účtu vyplývá, že účet, na nějž byla dne 16. 9. 2019 zaslána částka 12 000 Kč, není žalované, nýbrž její matky ([jméno] [anonymizováno]).

4. Podle ust. § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

5. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

6. Podle ust. § 1796 o.z. neplatná je smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je ke vzájemnému plnění v hrubém nepoměru.

7. Po právním zhodnocení soud dospěl k závěru, že účastníci uzavřeli ve smyslu ust. § 2395 a násl. o.z. smlouvu o úvěru. Při hodnocení platnosti této smlouvy soud přihlédl k výše citovaným zákonným ustanovením. Podle ust. § 580 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, k neplatnosti takového právního jednání soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 o.z.). Pod sankcí absolutní neplatnosti je třeba posoudit i smlouvu, při jejímž uzavření někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany, když majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru. Takové jednání vykazuje znaky lichvy, jež nemůže požívat právní ochrany. Soud nepřehlédl, že žalovaná měla kromě poskytnutých peněžních prostředků ve výši 12 000 Kč vrátit celkem částku 47 232 Kč (za 48 měsíců), sjednaný úrok (35 232 Kč) tak téměř trojnásobně přesahoval zapůjčenou jistinu. V případě prodlení pak nastupovaly další sankce, jež žalobce vyčíslil částkou 498 Kč, 600 Kč a 3 862,40 Kč Tyto částky jsou v hrubém nepoměru k výši poskytnutých jistiny a doby splácení.

8. Obdobnou problematikou se zabýval i Krajský soud v Plzni např. v rozsudku ze dne 9. 10. 2018 č.j. 64 Co 247/2018, vycházeje přitom z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (viz níže). I v posuzované věci lze aplikovat judikaturní závěry, jež byly vysloveny při hodnocení smluv uzavřených za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ občanský zákoník“), a to i s přihlédnutím k zákonu o spotřebitelských úvěrech č. 257/2016 Sb., který na posuzovanou smlouvu rovněž dopadá, podle nichž případná neplatnost ujednání o úrocích (jejich výši) ve smlouvě o úvěru nezpůsobuje sama o sobě neplatnost smlouvy o úvěru jako celku (např. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 29 Cdo 4498/2007 nebo 32 Cdo 3516/2009). Podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru je dle § 2395 o.z. vedle závazku úvěrujícího poskytnout úvěrovanému na jeho požádání v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a závazku úvěrovaného poskytnuté peněžní prostředky vrátit, i povinnost úvěrovaného zaplatit úroky. Úrok je odměnou úvěrujícího za poskytnutí peněžních prostředků. Bez sjednání této povinnosti se nejedná o smlouvu o úvěru. Sjednání výše úroků sice není podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru, avšak pokud by strany výši úroků nesjednaly, úvěrovaný je povinen platit úroky určené podle ust. § 1802 o.z. Žalobce je podnikatelem, předmět jeho podnikání zahrnuje i poskytování úvěrů (včetně spotřebitelských), žalovaný nepochybně věděl, že sjednává tuto smlouvu s podnikatelem v rámci jeho podnikatelské činnosti. Závěr, že při neplatném sjednání výše úroků nemá úvěrovaný povinnost platit žádné úroky, neboť by se nejednalo o úvěr, by byl zcela v rozporu s vůlí smluvních stran, kterou projevily uzavřením posuzované smlouvy. Podmínce v případě neplatného ujednání o výši úroku, aby se úrok stanovil postupem podle ust. § 577 o.z. (§ 1802 o.z.), tj. ve výši úroku požadovaných obvykle za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka (úvěrovaného) v době uzavření smlouvy a požadavku na zaplacení úroku z úvěru, by nebylo možno zcela nevyhovět. V posuzované věci se žalovaná zavázala k placení úroku v roční výši 73,4 % (za 48 měsíců v částce 35 232 Kč). Danou výši však soud prvního stupně považuje za nepřiměřeně vysokou. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 236/2005 vyslovil názor, podle něhož s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu včetně vyšší míry rizikovosti poskytovaného úvěr nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem obvyklé úrokové míry peněžních ústavů. Obvyklá míra úvěrů poskytovaných domácnostem se splatností od jednoho roku do pěti let však dle údajů zveřejňovaných ČNB na jejich internetových stránkách činila ke dni uzavření úvěrové smlouvy 8,45 % ročně, tuto sazbu úrok sjednaný mezi účastníky zcela zásadním způsobem převyšuje. Při hodnocení souladu smlouvy, z níž má vzniknout závazek k placení takto (extrémně) vysokého úvěru, s dobrými mravy, je nutno přihlédnout i k okolnostem, za kterých byly uzavřeny a k jejímu dalšímu obsahu. Smlouva byla uzavřena adhézním způsobem, žalovaná akceptovala formulářovou dokumentaci vypracovanou žalobcem, jíž obsah nemohla reálně nijak ovlivnit. Jak již bylo zmíněno, pro případ prodlení nastupovaly další sankce, které byly zcela zjevně rovněž nepřiměřeně vysoké, při porušení téže povinnosti měla být žalovaná stižena několika vedle sebe stojícími sankcemi (jednotlivými smluvními pokutami), jež bylo na místě hodnotit v souladu s ust. § 2048 a násl. o.z. a poměřovat i jejich přiměřeností. Při respektování zásady smluvní volnosti a autonomie vůle, na níž je soukromé právo postaveno, nelze akceptovat takový obsah smlouvy, který je v rozporu s obecnou představou spravedlivého uspořádání vzájemných práv a povinností a vytváří jejich zřejmou nerovnováhu k tíži strany, která je při uzavírání smlouvy v objektivně slabším postavení a které i soukromé právo poskytuje zvýšenou právní ochranu. Smlouvu s takovým obsahem je nutné považovat za absolutně neplatnou, příčící se dobrým mravům, a to včetně ujednání o smluvní pokutě. Nic na daném závěru nemůže změnit ani vyjádření znalce, který se zabýval výpočty nominální a efektivní úrokové sazby.

9. Krajský soud v Plzni i poté opakovaně dospěl k závěru, že úvěrové smlouvy za obdobných podmínek, kdy je sjednán úrok v sazbách řádově 80 % či 90 % ročně, jsou absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy. Odvolací soud i v těchto případech vyhodnotil, že smlouva jako celek je absolutně neplatná, neboť smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele, přičemž za takovýchto podmínek je nerovnováha již tak významná, že ujednání smlouvy je obecně nespravedlivé a rozporné s dobrými mravy. Smlouva o úvěru nemůže být sjednána jako bezúročná, neboť závazek platit úroky patří k pojmovým znakům smlouvy o úrok, pokud si účastníci úrok sjednají, musí se jednat o úrok přiměřený, neboť dle judikatury vyšších soudů jedná v souladu s dobrými mravy ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou sazbou v době sjednání obvyklou, stanovenou s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám, uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů či půjček. Pokud úvěrová sazba takovou míru výrazně přesahuje, a to dokonce několikanásobně, nejedná se úrok sjednaný v souladu s dobrými mravy (viz např. rozsudek KS v Plzni č.j. 25 Co 255/2019-91, sp. zn. 25 Co 277/2019, č.j. 25 Co 325/2019-116). V obdobných věcech shodného žalobce opakovaně judikoval i Krajský soud v Plzni, který setrval na hodnocení absolutní neplatnosti zkoumaných úvěrových smluv (sp. zn. 64 Co 247/2018, 25 Co 240/2020, 25 Co 235/2020, 64 Co 221/2020, 25 Co 15/2021 a 64 Co 189/2021 apod.). Podle rozsudku Krajského soudu v Plzni č.j. 25 Co 47/2022-111 po posouzení všech aspektů projednávané věci žalobkyni nepřísluší se odůvodněně dovolávat možnosti oddělitelnosti ujednání o úroku, resp. dalších sjednaných poplatků. Odvolací soud zdůraznil, že jde o obchod s chudobou, pro věc je významné posouzení jejího souladu se zásadami obecné spravedlnosti a proporcionality.

10. Je-li smlouva, na jejímž základě žalobce poskytl předmětné peněžní prostředky, neplatná, může se žalobce domáhat pouze jejich vrácení z titulu bezdůvodného obohacení dle § 2991 a násl. o.z., neboť jde o plnění poskytnuté bez právního důvodu. V posuzované věci však bylo zjištěno, že žalovaná není vlastníkem účtu, na nějž byly peněžní prostředky poskytnuty, nadto, jak vyplývá ze žalobních tvrzení, vrátila žalobci částku 12 253 Kč, tudíž žalobci právo na vydání bezdůvodného obohacení nevzniklo. Z výše rozebraných důvodů soud proto žalobu zcela zamítl (výrok I. tohoto rozsudku).

11. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Vzhledem k zamítnutí žaloby právo na náhradu nákladů řízení svědčilo žalované. Protože z obsahu spisu vyplývá, že žalované dosud žádné náklady nevznikly, soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

12. Soud zároveň zamítl návrh žalobce na vydání rozsudku pro zmeškání, neboť pro jeho vydání nebyly splněny podmínky, a to především s ohledem na právní posouzení platnosti smlouvy o úvěru, přičemž tuto otázku je třeba zkoumat obligatorně (z úřední povinnosti).