25 C 289/2025

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Folkovou ve věci Anonymizovaný odstavec proti Anonymizovaný odstavec státní příslušník Anonymizováno pobytem v ČR na adrese Adresa žalovaného o zaplacení částky 790 411,29 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 850 030,60 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 121 428,48 Kč od 22. 2. 2025 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 668 982,81 Kč od 22. 2. 2025 do zaplacení, s úrokem ve výši 10,4 % ročně z částky 119 108,48 Kč od 1. 10. 2024 do zaplacení a s úrokem ve výši 9,2 % ročně z částky 663 550,81 Kč od 1. 10. 2024 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 82 498 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 790 411,29 Kč spolu s úrokem částečně kapitalizovaným částkou 4 307,08 Kč a 21 221,21 Kč, dále s úrokem ve výši 10,4 % ročně z částky 119 108,48 Kč od 1. 10. 2024 do zaplacení a s úrokem ve výši 9,2 % ročně z částky 663 550,81 Kč od 1. 10. 2024 do zaplacení, s úrokem z prodlení částečně kapitalizovaným částkami 5 520,83 Kč a 28 870,19 Kč, dále s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 121 428,48 Kč od 22. 2. 2025 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 668 982,81 Kč od 22. 2. 2025 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, . (dříve , právnická osoba, .), dne 2. 6. 2023 a dne 9. 2. 2024 dvě jednotlivé smlouvy o úvěru, na jejichž základě původní věřitel žalovanému poskytl v 1. případě úvěr ve výši 700 000 Kč, ve 2. případě úvěr ve výši 121 000 Kč. Žalovaný se zavázal 1. úvěr splatit spolu se sjednaným úrokem ve výši 9,2 % ročně, ve 2. případě s úrokem ve výši 10,4 % ročně a se sjednanými poplatky dle sazebníku v pravidelných měsíčních splátkách. Svoji povinnost však porušil, opakovaně se ocitl v prodlení, proto žalobkyně ke dni 30. 9. 2024 zesplatnila oba zůstatky úvěru. Obě pohledávky za žalovaným byly ze strany původního věřitele postoupeny žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17. 2. 2025, což žalovanému bylo oznámeno dopisem ze dne 11. 3. 2025. V souladu se smluvním ujednáním byl žalovaný povinen zaplatit i smluvní pokutu ve výši 20 % celkové částky všech splátek splatných po dni prohlášení úvěru za splatný. Žalobkyně v posuzované věci požadovala zaplacení dlužných jistin ve výši 663 550,81 Kč a 119 108,48 Kč, poplatků ve výši 5 432 Kč a 2 320 Kč, dále požadovala i kapitalizované úvěry v částce 21 221,21 Kč a 4 307,08 Kč, kapitalizované úroky z prodlení ve výši 28 870,19 Kč a 5 520,83 Kč. Současně nárokovala i další běžící příslušenství (viz výrok I. tohoto rozsudku). Ani přes upomínku žalovaný dlužnou částku žalobkyni nezaplatil. Žalobkyně doplnila, jakým způsobem původní věřitel posuzoval úvěruschopnost žalovaného a s jakými konkrétními výsledky, když porovnával zjištěné údaje jak od žalovaného, tak z interních i externích databází a úvěrových registrů, včetně odhadu historických dat z ČSÚ, čímž získal částku disponibilních zdrojů žalovaného, kterou porovnal i měsíčními splátkami, které mu sám s ohledem na uzavřené úvěrové smlouvy uložil. Původní věřitel přihlédl i k podílu na nákladech na bydlení a následně schválil oba úvěry. Pro stručnost soud odkazuje na písemné podání žalobkyně ze dne 5. 2. 2026, v němž je podrobně popsán postup právní předchůdce žalobkyně při zkoumání úvěruschopnosti u obou poskytnutých úvěrů.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Listiny mu byly doručovány v souladu s ust. § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) na adresu zapsanou v registru obyvatel a na další soudem zjištěné adresy. Soud s ohledem na neúčast žalovaného, kterou neomluvil ani nežádal o odročení jednání, postupoval v souladu s ust. s § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal v nepřítomnosti žalovaného.

3. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti. Žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, dne 2. 6. 2023 a dne 9. 2. 2024 dvě jednotlivé smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti je splácet, v rámci nichž se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému v prvním případě úvěr ve výši 700 000 Kč, ve druhém případě úvěr ve výši 121 000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit spolu se sjednaným úrokem u první smlouvy 9,2 %, u druhé smlouvy 10,4 % v pravidelných měsíčních splátkách, u první smlouvy v měsíční výši 9 926,25 Kč, splatné k 25. dni v měsíci, počínaje dnem 25. 7. 2023, u druhé smlouvy měsíční výši 2 066,78 Kč, splatné k 25. dni v měsíci, počínaje dnem 25. 3. 2024. Žalovaný se zavázal rovněž hradit i úhrady za pojištění a poplatky dle sazebníků původního věřitele. Pro případ porušení povinností žalovaného, mj. v případě prodlení se splněním jakékoliv pohledávky, byl původní věřitel mj. oprávněn prohlásit veškeré dluhy žalovaného za ihned splatné. Celková částka, kterou měl povinnost žalovaný splatit, u prvního úvěru činila částku 1 085 884,52 Kč, u druhého 181 995,98 Kč (označené smlouvy o úvěru, včetně žádosti o úvěr). Původní věřitel před poskytnutím úvěru zkoumal úvěruschopnost žalovaného, když vycházel z informací, které žalovaný označil v žádosti o úvěr, potvrzení o příjmu žalovaného i výpisu z účtu žalovaného, provedl kontrolu veřejných databází (insolvenční rejstřík, bankovní a nebankovní registr klientských informací i kontrolu databáze MVČR, přihlédl i k částce životního minima dle nařízení vlády č. 409/2011 Sb., částce normativních nákladů na bydlení dle § 26 zákona č. 117/1995 Sb., přičemž výsledek svého zkoumání shrnul ve vyjádření procesu posouzení úvěruschopnosti. Dospěl mimo jiné k maximální měsíční splátce 8 664,81 Kč a 9 237 Kč. Z potvrzení o výši příjmu ze dne 9. 2. 2024 vyplývá, že žalovaný byl zaměstnán u společností , Anonymizováno, , právnická osoba, . a jeho čistý příjem za posledních sedm měsíců činil částku 195 384 Kč (průměr činil 27 912 Kč měsíčně). Sám žalovaný v žádosti o úvěr původnímu věřiteli sdělil informace o své majetkové a finanční situaci, výdělkových poměrech. Jeho příjmy i výdaje jsou pak dále patrné z výpisu z běžného účtu za období od 13. 2. 2023 do 9. 6. 2023 (žádosti o úvěr, vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti z 19. 12. 2025, tabulky s údaji o žalovaném, představující zjištěný příjem, povolání, příjem domácnosti, stav i druh bydlení, včetně vyživovacích povinností a splátek úvěrů, vysvětlení některých pojmů používaných ve standardní informace o spotřebitelském úvěru a doplnění předsmluvní informace, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, potvrzení o příjmu, platební historie a výpisy z běžného účtu žalovaného). Z výpisu z úvěrového účtu žalovaného a z platební historie vyplývá, jaké částky žalovaný čerpal (dne 2. 6. 2023 částka 513 116,49 Kč a 186 883,51 Kč, dne 9. 2. 2024 částka 121 000 Kč), lze z nich seznat i jednotlivé výdaje či splátky ze strany žalovaného, přičemž z výpisu z úvěrového účtu ze dne 19. 2. 2025 je dále patrné, že zůstatek úvěrového účtu činil částku 130 956,39 Kč (jistina po splatnosti 119 108,48 Kč, zbývající část tvořily poplatky, pojištění a pokuty ve výšši 2 320 Kč a kapitalizované příslušenství ve výši 4 307,08 Kč, 4 969,67 Kč a 251,16 Kč. Z druhého výpisu z účtu z téhož dne soud dále zjistil, že zůstatek činil celkem částku 719 074,21 Kč (jistina 663 550,81 Kč, poplatky, pojištění a pokuty 5 432 Kč, kapitalizované příslušenství 21 221,21 Kč, 27 628,26 Kč a 1 241,93 Kč). Dopisy ze dne 2. 10. 2024 byla tato skutečnost oznámena žalovanému. Původní věřitel oznámil žalovanému zesplatnění obou zůstatků dosud nesplacených úvěrů (zmíněné dopisy včetně podacího lístku). Pohledávky za žalovaným byly ze strany původního věřitele postoupeny žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 17. 2. 2025 včetně přílohy – seznam postupovaných pohledávek), o čemž byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne 27. 2. 2025 (označená smlouva o postoupení pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky z uvedeného dne včetně podacího lístku). K úhradě dlužné částky byl žalovaný vyzván dopisem zástupce žalobkyně ze dne 3. 6. 2025 (výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě z uvedeného dne včetně podacího lístku). V řízení nebylo zjištěno, že by žalovaný svůj závazek vůči žalobkyni splnil.

4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Po právním zhodnocení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi původním věřitelem a žalovaným byly platně uzavřeny v souladu s ust. § 2395 a násl. o. z. dvě jednotlivé smlouvy o úvěru. Žalobkyně se stala v souladu s ust. § 1879 o. z. věřitelem obou pohledávek na základě smlouvy o postoupení pohledávek. Právní předchůdce žalobkyně svoji povinnost ze smluv řádně splnil, když umožnil žalovanému čerpat poskytnuté úvěry. Žalovaný však svoji povinnost ze smluv o úvěru porušil, když poskytnuté úvěry řádně a včas nesplácel, čímž se dostal do prodlení. Právní předchůdce žalobkyně pak v souladu se smluvními podmínkami zesplatnil celý zůstatek úvěrů. Žalovaný ohledně svého závazku neuvedl žádná skutková tvrzení, vznik ani výši nesporoval. Z tvrzení žalobkyně vyplynulo, že žalovaný uhradil toliko částku 6 819,84 Kč. Povinnost žalovaného vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit smluvený úrok ve sjednané lhůtě vyplývá z ust. § 2395 o. z. ve spojení s § 2399 o. z. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou částku ve výše uvedené výši, sestávající z dlužných jistin ve výši 663 550,81 Kč a 119 108,48 Kč, poplatků ve výši 5 432 Kč a 2 320 Kč, které soud posoudil dle § 2048 a násl. o. z., přičemž jejich výše byla ujednána přímo v úvěrové smlouvě. K tomu soud připočetl i úroky a úroky z prodlení, které byly částečně kapitalizovány. Protože se žalovaný dostal do prodlení s úhradou svých závazků, má žalobkyně v souladu s ust. § 1970 o. z. právo vedle plnění i na přiznání úroků z prodlení, jejichž výše je stanovena v souladu s prováděcím předpisem (ust. § 2 nařízení č. 351/2013 Sb.). Žalobkyni byl proto přiznán vedle sjednaného úroku i úrok z prodlení v zákonné sazbě tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Soud tedy žalobě v plném rozsahu vyhověl, přičemž lhůtu k plnění určil dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. jako běžnou třídenní.

6. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142a odst. 1 o. s. ř. a s ust. § 151 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, soud přiznal plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 31 617 Kč, odměna za zastoupení účastníka advokátem dle § 6, § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „AT“) za tři a půl úkonu právní služby (převzetí zastoupení, sepis žaloby, prostá výzva k plnění a účast u jednání soudu) á 11 500 Kč a náhrada hotových výdajů advokáta za čtyři úkony právní služby po 450 Kč dle ust. § 13 odst. 4 AT. Podle § 137 odst. 3 o. s. ř. se částka odměny a náhrad advokáta dále zvyšuje o 21 % DPH dle zákona č. 235/2004 Sb., tj. o částku 8 830,50 Kč. Celkem tedy žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení v zaokrouhlené výši 82 498 Kč, splatná rovněž v zákonné třídenní lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř., přičemž platební místo pro úhradu nákladů řízení bylo stanoveno v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř.

7. Pokud žalobkyně požadovala přiznání náhrady nákladů řízení spočívající i v odměně advokáta za písemné podání ze dne 5. 1. 2026, účast u jednání dne 18. 12. 2025 a vyjádření ze dne 2. 10. 2025 v rozsahu jedné poloviny, k tomu je třeba zdůraznit, že tyto nelze považovat za účelně vynaložené náklady, neboť žalobkyně měla veškerá rozhodná skutková tvrzení (včetně označení (předložení) důkazů k jejich prokázání) řádně uvést již v žalobě, když žaloba musí být perfektní, stejně tak k odročení prvního ústního jednání došlo z důvodu ležícím na straně žalobkyně, neboť nebyla schopna reagovat na poučení soudu a doplnit rozhodná skutková tvrzení i označit důkazy ohledně tvrzeného posuzování úvěruschopnosti žalovaného a požádala o odročení prvního jednání ve věci. Co se týká vyjádření ze dne 2. 10. 2025, k tomu je nezbytné konstatovat, že se nejedná o vyjádření ve věci samé, nýbrž procesní vyjádření ohledně nesouhlasu žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání. Takovýto úkon nespadá pod § 11 AT.