25 C 295/2021

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Folkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované státní příslušnice Slovenské republiky pobytem v ČR na adrese adresa žalované t.č. bytem adresa žalované o zaplacení částky ve výši 81 687,90 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 40 326 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 40 326 Kč od 18. 12. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba co do zaplacení částky 43 723,02 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 29 172 Kč od 18. 12. 2020 do zaplacení a s úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 58 932,18 Kč od 11. 1. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 18. 12. 2020 dosáhne částky 236 088 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se domáhal žalobou podanou dne 15. 6. 2021 u Okresního soudu Plzeň-sever vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit mu částku 69 498 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné sazbě z částky 69 498 Kč od 18. 12. 2020 do zaplacení, dále částku 12 189,90 Kč a úrok ve výši 62,46 % ročně z částky 58 932,18 Kč kapitalizovaný za období od 18. 12. 2020 do 10. 1. 2021 částkou 2 361,12 Kč a úrokem ve výši 8,25 % ročně z částky 58 932,18 Kč od 11. 1. 2021 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 18. 12. 2020 dosáhne částky 236 088 Kč. Žalobu odůvodnil tím, že dne 26. 2. 2020 účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalované poskytnut dne 2. 3. 2020 úvěr ve výši 60 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit spolu se sjednaným úrokem ve výši nominální úrokové sazby 62,46 % ročně v 60 měsíčních splátkách po 3 279 Kč, splatných k 12. dni každého měsíce, počínaje měsícem duben 2020. Součástí splátek byla vedle splátky jistiny úvěru i úhrada úroku za poskytnutí úvěru. Oznámení o schválení úvěru bylo žalované následně zasláno na dodejku. Schopnost žalované řádně hradit poskytnutý úvěr byla ze strany žalobce prověřena. Žalovaná uhradila pouze 6 splátek po 3 279 Kč. Žalobci vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty dle bodu 6.1 smlouvy v celkové výši 998 Kč (499 Kč za každou splátku, u níž se žalovaná ocitla v prodlení o délce 30 dnů), přičemž dané právo na zaplacení pokuty vzniklo u splátek [číslo]. Žalobci rovněž vzniklo právo i na úhradu smluvních pokut dle bodu 6.2 smlouvy v celkové výši 400 Kč (200 Kč za každou splátku, u níž se žalovaná ocitne v prodlení o délce 15 dnů), dané právo vzniklo u splátek [číslo]. V důsledku prodlení žalované došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru (bod 6.3 smluvních ujednání), k zesplatnění došlo ke dni 16. 12. 2020. Dle bodu 6.4 smluvních ujednání se veškeré nezaplacené původní splátky úvěru včetně úroků staly součástí nové jistiny, nová jistina činila částku 68 100,26 Kč, kterou byla žalovaná povinna uhradit v den zesplatnění. Žalobci dále vzniklo právo na úhradu úroku z prodlení z nové jistiny. Protože žalovaná ani po zesplatnění úvěru nezaplatila dlužnou částku, vzniklo žalobci právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne 18. 12. 2020 až do úplného zaplacení, kterou omezil datem vyhotovení žaloby a vyčíslil částkou 12 189,90 Kč, když za období od 1. 5. 2020 do 31. 10. 2020 žalobci právo na smluvní pokutu nevznikalo.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Listiny jí byly doručovány v souladu s ust. § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) na adresu zapsanou v registru obyvatel a na další soudem zjištěné adresy. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalovaná dne 20. 7. 2019 uzavřela manželství a její nové příjmení znělo [příjmení], danou změnu však řádně nenahlásila a nepožádala o změnu údajů v registru (ani výměnu dokladů). Dané manželství bylo rozvedeno rozsudkem zdejšího soudu ze dne 18. 1. 2022. K jednání soudu, ke kterému byli účastníci řádně předvoláni, se žalovaná bez omluvy nedostavila, soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované.

3. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti. Účastníci uzavřeli dne 26. 2. 2020 smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 60 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit spolu se sjednaným úrokem ve výši 62,46 % ročně (celkem 136 740 Kč) ve 60 měsíčních splátkách po 3 279 Kč, které byly splatné do 12. dne kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž byl úvěr vyplacen. V článku VI. této smlouvy účastníci upravili smluvní pokuty, kdy dle bodu 6.1 činila smluvní pokuta 499 Kč za každou splátku, u níž se ocitl klient v prodlení o délce 30 dnů, podle bodu 6.2 smlouvy byla sjednána další smluvní pokuta v částce 200 Kč za každou splátku, u níž se klient ocitl v prodlení s úhradou o délce 15 dnů. Pro případ prodlení o délce 65 dnů bylo v článku 6.3 téže smlouvy sjednáno automatické zesplatnění úvěru s tím, že ke dni zesplatnění se celá dosud nesplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění stávají součástí nové jistiny, kterou je klient povinen zaplatit nejpozději v den zesplatnění úvěru. Pokud se klient ocitne v prodlení s úhradou nové jistiny úvěru, vzniká povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení (návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru, předsmluvní formulář, výpis záznamu z registru [příjmení] a hodnocení klienta, prohlášení klientů – informace pro klienty poskytované zprostředkovatelem úvěru a splátkový kalendář). Žalobce žalované oznámil schválení vyplacení úvěru ve výši 60 000 Kč dopisem ze dne 3. 3. 2020 (zmíněný dopis včetně dodejky). Z dokladu o vyplacení úvěru vyplývá, že k vyplacení částky 60 000 Kč došlo dne 2. 3. 2020. Z karty klienta vyplývá, že žalovaná uhradila prvních šest splátek po 3 279 Kč, celkem zaplatila částku 19 674 Kč. Z výpisu záznamů v registru [příjmení] je zřejmé, že žalobce zkoumal úvěruschopnost žalované, přičemž k 25. 2. 2020 v něm žalovaná neměla žádný záznam. Žalobce vyhotovil jednotlivé upomínky (14. 9. 2020, 12. 11. 2020 a 14. 12. 2020), v nichž žalovanou upozornil na možnost okamžitého zesplatnění úvěru. Žalobce oznámil žalované dopisem ze dne 16. 12. 2020, že došlo k okamžitému zesplatnění všech jejích závazků a vyzval ji k okamžité úhradě částky 69 498 Kč (zmíněné dopisy z uvedených dnů). Ani přes výzvu ze dne 26. 5. 2021 nebylo v řízení zjištěno, že by žalovaná dlužnou částku žalobci doplatila (předžalobní výzva včetně podacího archu).

4. Soud zamítl návrh žalobce na provedení důkazu dotazem u tří bank na úrokovou sazbu, za níž poskytovaly úvěry v době uzavření úvěrové smlouvy mezi účastníky, neboť má za to, že provedenými důkazy byl dostatečně zjištěn rozhodný skutkový základ pro právní posouzení věci a provedení takového důkazu, které by muselo být doprovázeno i odročením jednání, by bylo nadbytečné a nehospodárné. Ze stejného důvodu ani nevyhověl žádosti zástupce žalobce ohledně poskytnutí lhůty pro zajištění takového důkazu. Dle názoru soudu mohl zástupce žalobce takový důkaz předložit již u nařízeného jednání, neboť zdejší soud v senátu 25 C delší dobu konstantně rozhoduje obdobné spory týkající se shodného žalobce, vyslovený předběžný právní názor proto pro něj nemohl být překvapující. Avšak ani tento důkaz by nemohl zvrátit výsledek rozhodnutí soudu I. stupně, neboť soud si z úřední povinnosti sám zjistil obvyklou míru úroků poskytovaným domácnostem (se splatností od jednoho roku do pěti let) ze stránek ČNB (z číselných řad ARAD), z níž pak dále vycházel (viz odst. 10 odůvodnění tohoto rozsudku).

5. Podle ust. § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

6. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

7. Podle ust. § 1796 o.z. neplatná je smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je ke vzájemnému plnění v hrubém nepoměru.

8. Podle ust. § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

9. Po právním zhodnocení soud dospěl k závěru, že účastníci uzavřeli ve smyslu ust. § 2395 a násl. o.z. smlouvu o úvěru. Při hodnocení platnosti této smlouvy soud přihlédl k výše citovaným zákonným ustanovením. Podle ust. § 580 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, k neplatnosti takového právního jednání soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 o.z.). Pod sankcí absolutní neplatnosti je třeba posoudit i smlouvu, při jejímž uzavření někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany, když majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru. Takové jednání vykazuje znaky lichvy, jež nemůže požívat právní ochrany. Soud nepřehlédl, že žalovaná měla kromě poskytnutých peněžních prostředků ve výši 60 000 Kč vrátit celkem částku 196 740 Kč (za 60 měsíců), sjednaný úrok tak více než dvojnásobně (2,279x) přesahoval zapůjčenou jistinu. V případě prodlení pak nastupovaly další sankce, jež žalobce vyčíslil částkou 998 Kč, 400 Kč a 12 189,90 Kč Tyto částky jsou v hrubém nepoměru k výši poskytnutých jistiny a doby splácení.

10. Obdobnou problematikou se zabýval i Krajský soud v Plzni např. v rozsudku ze dne 9. 10. 2018 č.j. 64 Co 247/2018, vycházeje přitom z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (viz níže). I v posuzované věci lze aplikovat judikaturní závěry, jež byly vysloveny při hodnocení smluv uzavřených za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ občanský zákoník“), a to i s přihlédnutím k zákonu o spotřebitelských úvěrech č. 257/2016 Sb., který na posuzovanou smlouvu rovněž dopadá, podle nichž případná neplatnost ujednání o úrocích (jejich výši) ve smlouvě o úvěru nezpůsobuje sama o sobě neplatnost smlouvy o úvěru jako celku (např. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 29 Cdo 4498/2007 nebo 32 Cdo 3516/2009). Podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru je dle § 2395 o.z. vedle závazku úvěrujícího poskytnout úvěrovanému na jeho požádání v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a závazku úvěrovaného poskytnuté peněžní prostředky vrátit, i povinnost úvěrovaného zaplatit úroky. Úrok je odměnou úvěrujícího za poskytnutí peněžních prostředků. Bez sjednání této povinnosti se nejedná o smlouvu o úvěru. Sjednání výše úroků sice není podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru, avšak pokud by strany výši úroků nesjednaly, úvěrovaný je povinen platit úroky určené podle ust. § 1802 o.z. Žalobce je podnikatelem, předmět jeho podnikání zahrnuje i poskytování úvěrů (včetně spotřebitelských), žalovaný nepochybně věděl, že sjednává tuto smlouvu s podnikatelem v rámci jeho podnikatelské činnosti. Závěr, že při neplatném sjednání výše úroků nemá úvěrovaný povinnost platit žádné úroky, neboť by se nejednalo o úvěr, by byl zcela v rozporu s vůlí smluvních stran, kterou projevily uzavřením posuzované smlouvy. Podmínce v případě neplatného ujednání o výši úroku, aby se úrok stanovil postupem podle ust. § 577 o.z. (§ 1802 o.z.), tj. ve výši úroku požadovaných obvykle za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka (úvěrovaného) v době uzavření smlouvy a požadavku na zaplacení úroku z úvěru, by nebylo možno zcela nevyhovět. V posuzované věci se žalovaná zavázala k placení úroku v roční výši 62,46 % (za 60 měsíců v částce 136 740 Kč). [jméno] výši však soud prvního stupně považuje za nepřiměřeně vysokou. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 236/2005 vyslovil názor, podle něhož s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu včetně vyšší míry rizikovosti poskytovaného úvěr nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem obvyklé úrokové míry peněžních ústavů. Obvyklá míra úvěrů poskytovaných domácnostem se splatností od jednoho roku do pěti let však dle údajů zveřejňovaných ČNB na jejich internetových stránkách činila ke dni uzavření úvěrové smlouvy 8,08 % ročně, tuto sazbu úrok sjednaný mezi účastníky zcela zásadním způsobem převyšuje. Při hodnocení souladu smlouvy, z níž má vzniknout závazek k placení takto (extrémně) vysokého úvěru, s dobrými mravy, je nutno přihlédnout i k okolnostem, za kterých byly uzavřeny a k jejímu dalšímu obsahu. Smlouva byla uzavřena adhézním způsobem, žalovaná akceptovala formulářovou dokumentaci vypracovanou žalobcem, jíž obsah nemohla reálně nijak ovlivnit. Jak již bylo zmíněno, pro případ prodlení nastupovaly další sankce, které byly zcela zjevně rovněž nepřiměřeně vysoké, při porušení téže povinnosti měla být žalovaná stižena několika vedle sebe stojícími sankcemi (jednotlivými smluvními pokutami), jež bylo na místě hodnotit v souladu s ust. § 2048 a násl. o.z. a poměřovat i jejich přiměřeností. Při respektování zásady smluvní volnosti a autonomie vůle, na níž je soukromé právo postaveno, nelze akceptovat takový obsah smlouvy, který je v rozporu s obecnou představou spravedlivého uspořádání vzájemných práv a povinností a vytváří jejich zřejmou nerovnováhu k tíži strany, která je při uzavírání smlouvy v objektivně slabším postavení a které i soukromé právo poskytuje zvýšenou právní ochranu. Smlouvu s takovým obsahem je nutné považovat za absolutně neplatnou, příčící se dobrým mravům, a to včetně ujednání o smluvní pokutě.

11. Krajský soud v Plzni i poté opakovaně dospěl k závěru, že úvěrové smlouvy za obdobných podmínek, kdy je sjednán úrok v sazbách řádově 80 % či 90 % ročně, jsou absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy. Odvolací soud i v těchto případech vyhodnotil, že smlouva jako celek je absolutně neplatná, neboť smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele, přičemž za takovýchto podmínek je nerovnováha již tak významná, že ujednání smlouvy je obecně nespravedlivé a rozporné s dobrými mravy. Smlouva o úvěru nemůže být sjednána jako bezúročná, neboť závazek platit úroky patří k pojmovým znakům smlouvy o úvěru, pokud si účastníci úrok sjednají, musí se jednat o úrok přiměřený, neboť dle judikatury vyšších soudů jedná v souladu s dobrými mravy ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou sazbou v době sjednání obvyklou, stanovenou s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám, uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů či půjček. Pokud úvěrová sazba takovou míru výrazně přesahuje, a to dokonce několikanásobně, nejedná se úrok sjednaný v souladu s dobrými mravy (viz např. rozsudek KS v [obec] č.j. 25 Co 255/2019-91, sp. zn. 25 Co 277/2019, č.j. 25 Co 325/2019-116). V obdobných věcech shodného žalobce opakovaně judikoval i Krajský soud v Plzni, který setrval na hodnocení absolutní neplatnosti zkoumaných úvěrových smluv (sp. zn. 64 Co 247/2018, 25 Co 240/2020, 25 Co 235/2020, 64 Co 221/2020, 25 Co 15/2021 a 64 Co 189/2021 apod.).

12. Z popsaných důvodů soud proto vyhodnotil, že žalobci náleží toliko právo na vrácení peněžních prostředků, jež poskytl žalované, když se o tuto částku žalovaná bezdůvodně obohatila, neboť jí bylo poskytnuto plnění bez právního důvodu, jak předpokládá ust. § 2991 odst. 2 o.z. ve spojení s ustanovením § 2993 věty první o.z. Soud proto žalobci přiznal právo na vydání bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 odst. 1 o.z. a § 2993 věty první o.z., spočívajícím v nevrácené části poskytnutých peněžních prostředků při zohlednění dosavadních úhrad (60 000 Kč – 19 674 Kč = 40 326 Kč), neboť žalovaná, která byla řádně vyzvána k vrácení peněžních prostředků, svoji povinnost nesplnila, čímž se dostala do prodlení. Žalobce má rovněž právo na přiznání úroku z prodlení ve smyslu ust. § 1970 o.z. ve spojení s prováděcím předpisem (§ 2 vyhlášky č. 351/2013 Sb.), neboť se žalovaná ocitla v prodlení s vydáním prospěchu, o který se bezdůvodně obohatila. Žalované byla pro splnění této povinnosti určena běžná třídenní lhůta dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. (výrok I. tohoto rozsudku). Ve zbývající části z výše rozebraných důvodů soud žaloby zamítl (výrok II. tohoto rozsudku).

13. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Vzhledem k částečnému zamítnutí žaloby, se neúspěch žalobce téměř rovnal jeho úspěchu. Právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení proto nevzniklo žádnému z účastníků. Soud z tohoto důvodu rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.