25 C 311/2023

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Folkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně , narozená Datum narození žalobkyně bytem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované ., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované o zaplacení částky 300 000 Kč a úroku ve výši 1 % měsíčně z částky 3 000 000 Kč od 11. 9. 2019 do 31. 8. 2020

I. Řízení co do zaplacení částky 16 769 Kč spolu s úrokem ve výši 1 % měsíčně z částky 147 690 Kč od 11. 9. 2019 do 31. 8. 2020, se zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 597 068,48 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba co do zaplacení částky 20 000 Kč se zamítá.

IV. Žalovaná povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 88 270 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 300 000 Kč a dále úrok ve výši 1 % měsíčně z částky 3 000 000 Kč od 11. 9. 2019 do 31. 8. 2020. Žalobu odůvodnila tím, že uzavřela se žalovanou dne 20. 6. 2018 smlouvu o zápůjčce, jejíž předmětem bylo zapůjčení peněžité částky ve výši 3 000 000 Kč. Zápůjčku žalobkyně žalované poskytla dne 11. 9. 2019. Strany v této smlouvě dohodly úrok ve výši 1 % za běžný měsíc, počítaný od data, kdy žalobkyně pošle zápůjčku do úschovy, která bude součástí smluvní dokumentace a bude podepisována společně s kupní smlouvou. Den, kdy vydá schovatel potvrzení, že částka do úschovy došla, bude dnem, od kdy poběží níže dohodnutý úrok. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutou zápůjčku spolu s úrokem do 30. 6. 2020. Pro případ porušení této povinnosti byla mezi účastníky sjednána povinnost žalované zaplatit žalobkyni 10 % z celkové dlužné částky. K vrácení předmětu zápůjčky došlo dne 31. 8. 2020. Žalobkyni proto vznikl nárok na zaplacení smluvního úroku za 11 běžných měsíců, když datum zúčtování zápůjčky na účet žalované byl ke dni 11. 9. 2019, dále pak na úhradu smluvní pokuty ve výši 10 % z celkové dlužné částky, tj. 10 % z 3 000 000, tedy ve výši 300 000 Kč. K úhradě žalobkyně žalovanou vyzvala dne 14. 6. 2023. Žalovaná uhradila žalobkyni dobrovolně dne 28. 11. 2022 částku 10 000 Kč a dne 4. 1. 2023 částku 10 000 Kč.

2. Žalovaná nárok žalobkyně neuznala a navrhla, aby žaloba byla zamítnuta. Dodala, že není zřejmé, jak žalobkyně dospěla k tvrzenému nároku, kdy mělo dojít ke zúčtování zápůjčky ke dni 11. 9. 2019, stejně tak jí není jasné, jakým způsobem dospěla ke smluvnímu úroku ve výši 11 %, přičemž mělo dojít k částečné úhradě dvakrát 10 000 Kč. Není zřejmé, z čeho se má částka ve výši 300 000 Kč skládat a jak měla pohledávka vzniknout. Nadto vznesla námitku promlčení, kdy měla za to, že z tvrzení žalobkyně ani nevyplývá, kdy měla nastat splatnost tvrzené smluvní pokuty.

3. Soud v nadepsané věci konal dvě soudní jednání, k druhému jednání se žalovaná bez omluvy nedostavila. Soud proto postupoval v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti.

4. Z provedených důkazů soud zjistil následující skutečnosti. Dne 20. 6. 2019 žalobkyně, coby zapůjčitelka, a žalovaná, jako vydlužitelka, uzavřeli smlouvu o zápůjčce, kterou se žalobkyně zavázala zapůjčit žalované částku 3 milióny Kč s tím, že přesný termín poskytnutí této částky měl být dán dnem podpisu kupní smlouvy, kterou bude vydlužitelka kupovat pozemky, na které pak z poměrné části bude mít zástavní právo zapůjčitelka. Zápůjčka byla sjednána jako úročná, dohodnutý úrok činil 1 % za běžný měsíc, počítaný od data faktického poskytnutí zápůjčky do úschovy, která bude součástí smluvní dokumentace a bude podepisována společně s kupní smlouvou. Tento den pak korespondoval s dnem, k němuž schovatel vydá potvrzení, že částka do úschovy došla. Žalovaná se zavázala zápůjčku spolu se sjednaným úrokem vrátit do 30. 6. 2020. Pro případ porušení této povinnosti se zavázala zaplatit žalobkyni 10 % z celkové dlužné částky. Zápůjčka pak měla být zajištěna i zřízením zástavního práva k pozemkům dle dohody o rezervaci nemovitosti ze dne 17. 6. 2019 (smlouva o zápůjčce z uvedeného dne). Z potvrzení , právnická osoba, . je patrné, že dne 11. 9. 2019 byla z účtu žalobkyně na účet , právnická osoba, zaplacena částka 2 852 310 Kč. Z výpisu z účtu vedeného u , právnická osoba, ., soud dále zjistil, že dne 31. 8. 2020 byla od žalované na účet žalobkyně zaplacena částka 3 000 000 Kč. Z potvrzení o příchozích úhradách je dále patrné, že na účet žalobkyně byla dále dne 28. 11. 2022 a dne 4. 1. 2023 připsána od žalované dvakrát částka 10 000 Kč (celkem uhrazeno ze strany žalované 20 000 Kč). Žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu dopisem ze dne 14. 6. 2023. V něm byla žalovaná vyzvána jak k úhradě poskytnuté zápůjčky ve výši 2 852 310 Kč, tak dále k úhradě úroku, který byl kapitalizován částkou 1 246 216,40 Kč a dále k úhradě smluvní pokuty, kapitalizované částkou 283 231 Kč (10 % z 2 832 310 Kč), celkem k zaplacení částky 4 361 757,40 Kč (předžalobní upomínka z uvedeného dne včetně doručenky). V reakci na to žalovaná prostřednictvím svého jednatele , tituly před jménem, , jméno FO, žalobkyni sdělila, že částka 3 000 000 Kč byla již uhrazena, jediným možným závazkem žalované vůči žalobkyni jsou smluvní úroky a smluvní pokuty (označený dopis).

5. Soud zamítl návrh na provedení důkazů výslechem účastníků řízení, svědka , jméno FO, a potvrzením o úhradě, neboť není zřejmé, k jakým rozhodným skutkovým tvrzením žalovaná tyto důkazy označila. U svědka , jméno FO, navíc nedoplnila jeho generálie a bydliště, potvrzení o úhradě soudu nepředložila. Nebylo tak možné je provést, stejně tak nebylo možné zjistit, o jaké potvrzení se má jednat. Rovněž jednatel žalované se k ústnímu jednání nedostavil, tento výslech by rovněž nebylo možné fakticky provést. Protože se žalovaná k nařízenému ústnímu jednání nedostavila, nebylo možné ji poskytnout poučení.

6. Podle ust. § 2390 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

7. Podle ust. § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.

8. Podle ust. § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

9. Vzhledem k tomu, že žalobkyně omezila žalobu co do zaplacení částky 16 769 Kč na smluvní pokutě a dále co do úroku ve výši 1 % měsíčně z částky 147 690 Kč od 11. 9. 2019 do 31. 8. 2020 ještě před čtením žaloby, soud postupoval v souladu s § 96 odst. 1, 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen v „o.s.ř.“) a řízení co do této části zastavil (výrok I. tohoto rozsudku), aniž by zjišťoval stanovisko žalované, neboť její případný nesouhlas není v této fázi řízení účinný (§ 96 odst. 3, 4 o.s.ř.).

10. Po právním zhodnocení provedených důkazů soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou byla platně uzavřena v souladu s § 2390 a násl. o.z. smlouva o zápůjčce. Jak vyplynulo z upřesněného tvrzení žalobkyně, tato smlouva byla následně v ústní formě změněna co do výše poskytnuté jistiny, kterou se žalobkyně zavázala zapůjčit žalované. Žalované tak byla namísto původně sjednané částky 3 000 000 Kč poskytnuta částka 2 852 310 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutou zápůjčku vrátit spolu se sjednaným úrokem ve výši 1 % měsíčně do 30. 6. 2020. Sjednaný úrok běžel od doby, kdy byla poskytnutá zápůjčka složena do úschovy a schovatelem vydáno potvrzení. K tomuto došlo dne 11. 9. 2019, jak vyplynulo z potvrzení , právnická osoba, ., kdy z účtu žalobkyně byla na účet schovatele (, právnická osoba, ) zaslána částka 2 852 310 Kč. Účastníci se rovněž dohodli na povinnosti úhrady 10 % z celkové dlužné částky pro případ, že by žalovaná nevrátila poskytnutou zápůjčku včetně úroku do 30. 6. 2020. K vrácení poskytnuté zápůjčky došlo dne 31. 8. 2020, jak soud ověřil z výpisu z účtu , právnická osoba, . Tato skutečnost nebyla ani mezi účastníky sporná. Žalobkyně u ústního jednání vysvětlila, že ve vrácené částce 3 000 000 Kč byla vrácena celá poskytnutá jistina ve výši 2 852 310 Kč, dále pak částky, které nesouvisí s předmětem tohoto řízení, jež vyplývaly z jiných smluvních vztahů účastníků. Zároveň dodala, že úhrady částek 2x 10 000 Kč (z 28. 11. 2022 a z 4. 1. 2023) byly částečnými úhradami úroku, který si účastníci sjednali v předmětné smlouvě o zápůjčce. Tato částka však nebyla odečtena od úroku, který žalobkyně nárokovala v tomto řízení. Žalobkyni tak vznikl v souladu s výše citovaným ustanovením § 2390 o.z. ve spojení s § 2392 odst. 1 o.z. nárok na zaplacení sjednaného úroku, který účastníci smluvili ve výši 1 % z poskytnuté jistiny za běžný měsíc. V daném případě se dle ujednání stran jedná o datum poskytnutí zápůjčky dne 11. 9. 2019, jak bylo prokázáno potvrzením , právnická osoba, ., do doby skutečného vrácení zápůjčky, tj. do 31. 8. 2020 (toto datum bylo prokázáno výpisem z , právnická osoba, .). Za tuto dobu žalobkyni náleží úrok ve sjednané výši 1 % měsíčně, avšak nikoliv z částky 3 000 000 Kč, nýbrž ze skutečně poskytnuté částky 2 852 310 Kč. Z důvodu částečné úhrady smluvního úroku (ve výši 20 000 Kč) soud kapitalizoval tento požadovaný úrok, a to částkou 333 837,48 Kč (1 % měsíčně = 12 % ročně z částky 2 852 310 Kč od 11. 9. 2019 do 31. 8. 2020), od této částky odečetl částečnou úhradu ve výši 20 000 Kč. Na smluvním úroku proto žalovaná nadále žalobkyni dluží částku 313 837,48 Kč. Žalobkyni dále vznikl nárok na zaplacení sjednané smluvní pokuty, jež soud posoudil v souladu s § 2048 a násl. o.z. jako platné ujednání. Předmětnou smluvní pokutu si strany sjednaly v posuzované smlouvě o zápůjčce pro případ porušení povinnosti žalované vrátit řádně a včas poskytnutou zápůjčku včetně úroku, v předem stanovené výši (v procentuální z nevrácené jistiny), plnila tak především preventivní funkci, aby odradila dlužníka (žalovanou) od neplnění sjednané povinnosti, stejně tak funkci sankční. Z provedeného dokazování jednoznačně vyplynulo, že žalovaná do sjednaného data (30. 6. 2020) zápůjčku včetně úroku žalobkyni nevrátila, k vrácení zápůjčky došlo dne 31. 8. 2020, úroky doposud plně zaplaceny nebyly. V posuzovaném případě byla smluvní pokuta ujednána ve výši 10 % z celkové dlužné částky, žalobkyni by proto vznikl nárok na zaplacení částky 285 231 Kč. Protože však v předžalobní výzvě ze dne 14. 6. 2023 požadovala úhradu toliko částky 283 231 Kč, přičemž stanovila lhůtu pro úhradu takto vyčíslené smluvní pokuty do sedmi dnů od doručení přípisu, může v tomto soudním řízení oprávněně nárokovat toliko tuto částku, když co do částky 2 000 Kč dosud nenastala splatnost. Žalobkyně v tomto směru žalobu částečně omezila. Soud proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 597 068,48 Kč sestávající z úroku v kapitalizované výši 313 837,48 Kč a smluvní pokuty ve výši 283 231 Kč (výrok II. tohoto rozsudku). Co do částky 20 000 Kč soud výrokem III. žalobu zamítl, neboť k úhradě této částky ze strany žalované již došlo. Lhůta ke splnění uložené povinnosti byla určena dle § 160 odst. 1 o.s.ř. jako běžná třídenní.

11. Soud se zároveň zabýval vznesenou námitkou promlčení. Z provedeného dokazování jednoznačně vyplynulo, že zápůjčka spolu se sjednanými úroky měla být vrácena do 30. 6. 2020, od 1. 7. 2020 byla žalovaná v prodlení se splněním povinnosti vrátit poskytnutou zápůjčku včetně sjednaných úroků. Tento den (1. 7. 2020) je tak 1. dnem, kdy žalobkyni vznikl nárok na uplatnění ujednané smluvní pokuty, stejně tak k tomuto dni je v prodlení s úhradou dohodnutých úroků. Vzhledem k tomu, že žalobkyně podala žalobu dne 30. 6. 2023, uplatnila svůj nárok v zákonné tříleté lhůtě (§ 629 odst. 1 o.z. ve spojení s § 619 a násl. o.z.) a tudíž její nárok není promlčen. Na tuto skutečnost nemá vliv to, že nárok na zaplacení smluvní pokuty uplatnila až dopisem ze dne 14. 6. 2023, rozhodné je to, kdy došlo k porušení povinnosti a vznikl jí nárok na uplatnění sjednané smluvní pokuty.

12. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z § 142 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 142a odst. 1 o.s.ř., § 151 odst. 2 o.s.ř. a § 146 odst. 2 o.s.ř. Vzhledem k částečnému zastavení řízení a částečnému zamítnutí žaloby úspěch žalobkyně spočíval v 91,7 % (neúspěch 8,3 %), proto má s přihlédnutím k § 142 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 146 odst. 2 o.s.ř. právo na přiznání účelně vynaložených nákladů řízení v celkové výši 83,4 %. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 26 046 Kč, odměna za zastoupení účastníka advokátem za 5,5 úkonu právní služby (převzetí zastoupení, sepis žaloby, prostá výzva k plnění, písemné vyjádření ve věci samé z 12. 1. 2024, 2x účast u ústního jednání – dne 2. 5. 2024 a 4. 7. 2024) á 10 940 Kč (z předmětu řízení uplatněného žalobou v kapitalizované výši 651 123,28 Kč) dle § 6 odst. 1, § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdější předpisů (dále jen „AT“), náhrada hotových výdajů advokáta za šest úkonů právní služby pod 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT a dále hotové výdaje spočívající v cestovném za použití osobního motorového vozidla k účasti u jednání soudu dne 2. 5. 2024 a 4. 7. 2024 za 376 km (2 x Praha - Plzeň - Praha) dle § 13 odst. 1 AT a náhrada za promeškaný čas za 12 započatých půlhodin á 100 Kč dle ust. § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 AT. Cena za ujeté km byla vypočtena v návaznosti na § 158 zákoníku práce a vyhlášku MPSV č. 398/2023 Sb., kdy sazba základní náhrady za 1 km jízdy u osobních silničních motorových vozidel je určena částkou 5,60 Kč, průměrná cena za 1 litr motorové nafty byla ke dni jízdy stanovena částkou 38,70 Kč a dle předloženého technického průkazu byla zjištěna průměrná spotřeba pohonných hmot 4,6 litrů/100 km, celkem jízdné činí částku 2 774,95 Kč. Podle § 137 o.s.ř. se částka odměny a náhrad advokáta dále zvyšuje o 21 % DPH dle zákona č. 235/2004 Sb., tj. o částku 13 848,45 Kč. Celková výše účelně vynaložených nákladů řízení byla vypočtena částkou 105 839,39 Kč, 83,4 % z této částky činí po zaokrouhlení částku 88 270 Kč, jež byla výrokem IV. tohoto rozsudku žalobkyni přiznána, se splatností rovněž v zákonné třídenní lhůtě dle § 160 odstavec 1 o.s.ř. Platební místo pro úhradu nákladů řízení bylo stanoveno v souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř.