25 C 313/2021

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Folkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 59 012,04 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 46 840 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 13 313,84 Kč od 30. 11. 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 26 538,08 Kč od 10. 9. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba co do zaplacení částky 24 014,15 Kč spolu s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 26 573,84 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 32 438,20 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 13 260 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 5 900 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 13 313,84 Kč od 30. 11. 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 1,5 % ročně z částky 26 538,08 Kč od 10. 9. 2020 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 4 520 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 59 012,04 Kč spolu s úrokem v kapitalizované výši 406,73 Kč a 2 613,08 Kč, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 26 573,84 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení a z částky 32 438,20 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení částečně kapitalizovaném částkou 3 972,79 Kč a 4 849,51 Kč a dále s úrokem z prodlení v sazbě 9,75 % z částky 26 573,84 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení a z částky 32 438,20 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], dne 29. 11. 2018 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě mu právní předchůdce žalobkyně poskytl peněžní prostředky ve výši 32 000 Kč, jež žalovaný převzal v hotovosti, což potvrdil podpisem smlouvy. Nedílnou součást citované smlouvy tvořily smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce obsažené na další straně zmíněné smlouvy. Před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobkyně řádně zkoumal schopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, čímž splnil svoji zákonnou povinnost vyplývající ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Poskytnutou zápůjčku se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 30 894 Kč, představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 10 574 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměnu za administrativní zpracování půjčky ve výši 11 902 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 8 445 Kč v 24 měsíčních splátkách po 2 621 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 29. 11. 2020. Žalovaný své smluvní povinnosti nedostál, když sjednané splátky řádně a včas nesplácel, poslední splátka byla z jeho strany uhrazena dne 16. 5. 2019, do postoupení pohledávky uhradil celkem částku 13 260 Kč. Původnímu věřiteli tak vzniklo dne 29. 11. 2020 právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky ve výši 26 573,84 Kč a na dlužném poplatku částky 20 708,36 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 se žalobkyně stala věřitelem uvedené pohledávky, což bylo žalovanému písemně oznámeno. K tomuto dni činila dlužná částka 63 609,43 Kč, její příslušenství tvořily úroky z prodlení v zákonné výši. Žalobkyně v řízení nárokovala zaplacení dlužné jistiny ve výši 26 573,84 Kč a úroků i úroků z prodlení (viz výše). Ani přes výzvu žalovaný dlužnou částku nezaplatil.

2. Dále žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], dne 9. 3. 2019 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě mu právní předchůdce žalobkyně poskytl peněžní prostředky ve výši 34 000 Kč, jež žalovaný převzal v hotovosti, což potvrdil podpisem smlouvy. Nedílnou součást citované smlouvy tvořily smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce obsažené na další straně zmíněné smlouvy. Před uzavřením smlouvy právní předchůdce žalobkyně řádně zkoumal schopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, čímž splnil svoji zákonnou povinnost vyplývající ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Poskytnutou zápůjčku se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 32 870 Kč, představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 8 332 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměnu za administrativní zpracování půjčky ve výši 15 188 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 9 350 Kč v 18 měsíčních splátkách po 3 715 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 9. 9. 2020. Žalovaný své smluvní povinnosti nedostál, když sjednané splátky řádně a včas nesplácel, poslední splátka byla z jeho strany uhrazena dne 16. 5. 2019, do postoupení pohledávky uhradil celkem částku 5 900 Kč. Původnímu věřiteli tak vzniklo dne 9. 9. 2020 právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky ve výši 32 438,20 Kč a na dlužném poplatku částky 26 038,48 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 se žalobkyně stala věřitelem uvedené pohledávky, což bylo žalovanému písemně oznámeno. K tomuto dni činila dlužná částka 75 776,68 Kč, její příslušenství tvořily úroky z prodlení v zákonné výši. Žalobkyně v řízení nárokovala zaplacení dlužné jistiny ve výši 32 438,20 Kč a úroků i úroků z prodlení (viz výše). Ani přes výzvu žalovaný dlužnou částku nezaplatil.

3. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Listiny mu byly doručovány v souladu s ust. § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) na adresu zapsanou v Centrální evidenci obyvatel ČR. Podle ustanovení § 115a o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů.

4. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Žalovaný nejprve uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], dne 29. 11. 2018 smlouvu označenou jako smlouvu o zápůjčce, v níž se původní věřitel zavázal žalovanému poskytnout zápůjčku ve výši 32 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 30 894 Kč (celkem 62 894 Kč) v pravidelných 24 měsíčních splátkách po 2 621 Kč, poslední splátku ve výši 2 611 Kč. Zmíněný poplatek byl tvořen úrokem ve výši 10 574 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 11 902 Kč a hotovostním režimem splátek ve výši 8 445 Kč. Nedílnou součást smlouvy tvořily smluvní podmínky. Výše výpůjční úrokové byla sjednána sazbou 29 % ročně (smlouva o zápůjčce a zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr z uvedeného dne včetně tabulky umoření). Z tvrzení žalobkyně, proti nimž žalovaný žádným způsobem nebrojil, vyplynulo, že žalovaný zaplatil poslední splátku dne 16. 5. 2019, celkem uhradil částku 13 260 Kč, zbývající část v celkové výši 63 609,43 Kč (dlužná jistina a dlužný poplatek včetně příslušenství – viz výše) již nedoplatil.

5. Žalovaný dále uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], dne 9. 3. 2019 smlouvu označenou jako smlouvu o zápůjčce, v níž se původní věřitel zavázal žalovanému poskytnout zápůjčku ve výši 34 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 32 870 Kč (celkem 66 870 Kč) v pravidelných 18 měsíčních splátkách po 3 715 Kč, poslední splátku ve výši 3 715 Kč. Zmíněný poplatek byl tvořen úrokem ve výši 8 332 Kč, poplatkem za administrativní činnost ve výši 15 188 Kč a hotovostním režimem splátek ve výši 9 350 Kč. Nedílnou součást smlouvy tvořily smluvní podmínky. Výše výpůjční úrokové byla sjednána sazbou 29 % ročně (smlouva o zápůjčce a zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr z uvedeného dne včetně tabulky umoření). Z tvrzení žalobkyně, proti nimž žalovaný žádným způsobem nebrojil, vyplynulo, že žalovaný zaplatil poslední splátku dne 16. 5. 2019, celkem uhradil částku 5 900 Kč, zbývající část v celkové výši 75 776,68 Kč (dlužná jistina a dlužný poplatek včetně příslušenství – viz výše) již nedoplatil.

6. Pohledávky za žalovaným byly společností [právnická osoba] postoupeny žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 včetně seznamu postupovaných pohledávek). Dopisem ze dne 6. 1. 2021 byla tato skutečnost oznámena žalovanému (zmíněný dopis). K úhradě dlužné částky byl žalovaný vyzván dopisem zástupce žalobkyně ze dne 28. 6. 2021 (výzva k plnění se základním skutkových a právním rozborem předcházející žalobě z uvedeného dne). V řízení nebylo zjištěno, že by žalovaný svůj závazek vůči žalobkyni splnil.

7. Podle ust. § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

8. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

9. Podle ust. § 1796 o. z. neplatná je smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je ke vzájemnému plnění v hrubém nepoměru.

10. Podle ust. § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Po právním zhodnocení soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně se žalovaným uzavřeli ve smyslu ust. § 2395 a násl. o. z. dvě smlouvy o úvěru. Strany sice smlouvy označily jako smlouvy o zápůjčce ve smyslu ust. § 2390 a násl. NOZ, soud však s přihlédnutím ke všem zjištěným okolnostem podřadil smluvní vztahy účastníků (resp. právního předchůdce žalobkyně a žalovaného) pod smlouvy o úvěru dle shora citovaného ust. § 2395 a násl. NOZ. K tomuto závěru soud podotýká, že zápůjčka (zejména peněžitá), má sice obdobnou hospodářskou funkci jako úvěr, nicméně smlouva o úvěru se však od smlouvy o zápůjčce liší v několika podstatných ohledech. Smlouva o zápůjčce je reálnou smlouvou, smlouva o úvěru je smlouvou konsenzuální, předmětem smlouvy o zápůjčce mohou být jakékoliv zastupitelné věci, předmětem smlouvy o úvěru mohou být jen peněžité prostředky, smlouva o zápůjčce může být jak úplatná, tak bezúplatná, smlouva o úvěru je vždy úplatná, tj. úročená. V posuzovaném případě tedy jde tedy o typové případy smlouvy o úvěru. Žalobkyně se stala v souladu s ust. § 1879 NOZ věřitelem pohledávek na základě smlouvy o postoupení pohledávek. Soud s ohledem na nově ustálenou judikaturu vyšších soudů přehodnotil své dosavadní stanovisko a při hodnocení platnosti těchto smluv přihlédl k výše citovaným zákonným ustanovením ve spojení s ustálenými judikaturními závěry. Podle ust. § 580 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, k neplatnosti takového právního jednání soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 o. z.). Pod sankcí absolutní neplatnosti je třeba posoudit i smlouvu, při jejímž uzavření někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany, když majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru. Takové jednání vykazuje znaky lichvy, jež nemůže požívat právní ochrany. Soud nepřehlédl, že žalovaný měl kromě poskytnutých peněžních prostředků ve výši 32 000 Kč (u první smlouvy) a ve výši 34 000 Kč (u druhé smlouvy) vrátit za 24 měsíců, resp. u druhé smlouvy za 18 měsíců rovněž i úrok, dále úplatu za poskytnutí úvěru, náklady na vyhodnocení úvěrového případu a inkasní poplatek v celkové výši u první smlouvy 30 894 Kč a u druhé smlouvy 32 870 Kč, jež téměř dosahují výše zapůjčených jistin. Ve své podstatě se jedná o odměnu za půjčení peněz, tedy úrok, tyto poplatky (náklady) netvoří toliko marginální část, nýbrž podstatnou část, která výrazně převyšuje vyčíslený úrok, poskytovatel úvěru v těchto částkách skrývá svoji odměnu (tedy fakticky úrok). Vedle toho byl žalovaný pro případ prodlení povinen hradit i smluvní pokutu a poplatky za odeslání upomínek. Tyto částky jsou v hrubém nepoměru k výši poskytnuté jistiny a doby splácení.

12. Obdobnou problematikou se zabýval i Krajský soud v Plzni např. v rozsudku ze dne 9. 10. 2018 č.j. 64 Co 247/2018, vycházeje přitom z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (viz níže). I v posuzované věci lze aplikovat judikaturní závěry, jež byly vysloveny při hodnocení smluv uzavřených za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ občanský zákoník“), a to i s přihlédnutím k zákonu o spotřebitelských úvěrech [číslo] Sb., který na posuzovanou smlouvu rovněž dopadá, podle nichž případná neplatnost ujednání o úrocích (jejich výši) ve smlouvě o úvěru nezpůsobuje sama o sobě neplatnost smlouvy o úvěru jako celku (např. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 29 Cdo 4498/2007 nebo 32 Cdo 3516/2009). Podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru je dle § 2395 o. z. vedle závazku úvěrujícího poskytnout úvěrovanému na jeho požádání v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a závazku úvěrovaného poskytnuté peněžní prostředky vrátit, i povinnost úvěrovaného zaplatit úroky. Úrok je odměnou úvěrujícího za poskytnutí peněžních prostředků. Bez sjednání této povinnosti se nejedná o smlouvu o úvěru. Sjednání výše úroků sice není podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru, avšak pokud by strany výši úroků nesjednaly, úvěrovaný je povinen platit úroky určené podle ust. § 1802 o. z. Právní předchůdce žalobkyně je podnikatelem, předmět jeho podnikání zahrnuje i poskytování úvěrů (včetně spotřebitelských), žalovaný nepochybně věděl, že sjednává tuto smlouvu s podnikatelem v rámci jeho podnikatelské činnosti. Závěr, že při neplatném sjednání výše úroků nemá úvěrovaný povinnost platit žádné úroky, neboť by se nejednalo o úvěr, by byl zcela v rozporu s vůlí smluvních stran, kterou projevily uzavřením posuzované smlouvy. Podmínce v případě neplatného ujednání o výši úroku, aby se úrok stanovil postupem podle ust. § 577 o. z. (§ 1802 o. z.), tj. ve výši úroku požadovaných obvykle za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka (úvěrovaného) v době uzavření smlouvy a požadavku na zaplacení úroku z úvěru, by nebylo možno zcela nevyhovět. V posuzované věci se žalovaný zavázal k placení úroku v roční výši u první smlouvy 48,3 % (za 24 měsíců v částce 30 894 Kč), u druhé smlouvy 64,5 % (za 18 měsíců v částce 32 870 Kč). Dané výše však soud prvního stupně považuje za nepřiměřeně vysoké. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 236/2005 vyslovil názor, podle něhož s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu včetně vyšší míry rizikovosti poskytovaného úvěr nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem obvyklé úrokové míry peněžních ústavů. Obvyklá míra úvěrů poskytovaných domácnostem se splatností od jednoho roku do pěti let však dle údajů zveřejňovaných ČNB na jejich internetových stránkách činila ke dni uzavření první úvěrové smlouvy 8,29 % ročně, u druhé úvěrové smlouvy 8,2 % ročně, tyto sazby úrok sjednaný mezi účastníky zcela zásadním způsobem převyšuje. Při hodnocení souladu smlouvy, z níž má vzniknout závazek k placení takto (extrémně) vysokého úvěru, s dobrými mravy, je nutno přihlédnout i k okolnostem, za kterých byla uzavřena a k jejímu dalšímu obsahu. Smlouvy byly uzavřeny adhézním způsobem, žalovaný akceptoval formulářovou dokumentaci vypracovanou právním předchůdcem žalobkyně, jíž obsah nemohl reálně nijak ovlivnit. Při respektování zásady smluvní volnosti a autonomie vůle, na níž je soukromé právo postaveno, nelze akceptovat takový obsah smlouvy, který je v rozporu s obecnou představou spravedlivého uspořádání vzájemných práv a povinností a vytváří jejich zřejmou nerovnováhu k tíži strany, která je při uzavírání smlouvy v objektivně slabším postavení a které i soukromé právo poskytuje zvýšenou právní ochranu. Smlouvy s takovým obsahem je nutné považovat za absolutně neplatné, příčící se dobrým mravům, a to včetně ujednání o smluvní pokutě.

13. Krajský soud v Plzni i poté opakovaně dospěl k závěru, že úvěrové smlouvy za obdobných podmínek, kdy je sjednán úrok v sazbách řádově 80 % či 90 % ročně, jsou absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy. Odvolací soud i v těchto případech vyhodnotil, že smlouva jako celek je absolutně neplatná, neboť smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele, přičemž za takovýchto podmínek je nerovnováha již tak významná, že ujednání smlouvy je obecně nespravedlivé a rozporné s dobrými mravy. Smlouva o úvěru nemůže být sjednána jako bezúročná, neboť závazek platit úroky patří k pojmovým znakům smlouvy o úrok, pokud si účastníci úrok sjednají, musí se jednat o úrok přiměřený, neboť dle judikatury vyšších soudů jedná v souladu s dobrými mravy ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou sazbou v době sjednání obvyklou, stanovenou s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám, uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů či půjček. Pokud úvěrová sazba takovou míru výrazně přesahuje, a to dokonce několikanásobně, nejedná se úrok sjednaný v souladu s dobrými mravy (viz např. rozsudek KS v Plzni č.j. 25 Co 255/2019-91, sp. zn. 25 Co 277/2019, č.j. 25 Co 325/2019-116). Krajský soud v Plzni setrval na hodnocení absolutní neplatnosti zkoumaných úvěrových smluv i ve svých dalších rozhodnutích (sp. zn. 64 Co 247/2018, 25 Co 240/2020, 25 Co 235/2020, 64 Co 221/2020 apod.).

14. Z popsaných důvodů soud proto vyhodnotil, že žalobkyni náleží toliko právo na vrácení peněžních prostředků, jež poskytla žalovanému, když se o tuto částku žalovaný bezdůvodně obohatil, neboť mu bylo poskytnuto plnění bez právního důvodu, jak předpokládá ust. § 2991 odst. 2 NOZ. Soud proto žalobkyni přiznal právo na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 NOZ ve spojení s § 2993 NOZ, spočívajícím v nevrácené části poskytnutých peněžních prostředků ve výši 46 840 Kč (poskytnuté jistiny 32 000 Kč + 34 000 Kč mínus dosavadní úhrady 13 260 Kč a 5 900 Kč, neboť žalovaný, který byl řádně vyzván k vrácení peněžních prostředků, svoji povinnost nesplnil, čímž se dostal do prodlení. Žalobkyně má rovněž právo na přiznání úroku z prodlení ve smyslu ust. § 1970 o. z. ve spojení s prováděcím předpisem (§ 2 vyhlášky č. 351/2013 Sb.), neboť se žalovaný ocitl v prodlení s vydáním prospěchu, o který se bezdůvodně obohatil. Protože žalobkyně při výpočtu částečné kapitalizace úroků z prodlení vycházela z nesprávné výše jistin, soud zamítl celou kapitalizovanou částku a žalobkyni přiznal nárok na dané příslušenství již ode dne 30. 11. 2020, resp. 10. 9. 2020 (tj. ode dne následujícího po splatnosti poslední stanovené splátky úvěru v jednotlivých úvěrových smlouvách). Žalobkyně rovněž požadovala sazbu úroků z prodlení, přesahující zákonnou sazbu (namísto 8,25 % ročně požadovala 9,75 % ročně). Pro její určení soud vycházel z doby, kdy měl žalovaný zaplatit poslední sjednanou splátku poskytnutých jistin. Žalovanému byla pro splnění této povinnosti určena běžná třídenní lhůta dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku). Ve zbývající části z výše rozebraných důvodů soud žalobu zamítl (výrok II. tohoto rozsudku).

15. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 142a odst. 1 o.s.ř. a ust. § 151 odst. 2 o.s.ř. Vzhledem k částečnému zamítnutí žaloby úspěch žalobkyně spočíval v 66,1 % (neúspěch 33,9 %), proto má s přihlédnutím k ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. právo na přiznání účelně vynaložených nákladů řízení v celkové výši 32,2 % Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 2 361 Kč, odměna za zastoupení účastníka advokátem za dva a půl úkonu právní služby (převzetí zastoupení, sepis žaloby a prostá výzva k plnění) á 3 500 Kč dle ustanovení § 6 odst. 1, § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ AT“) a náhrada hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby po 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 4 AT. Podle ustanovení § 137 o.s.ř. se částka odměny a náhrad advokáta dále zvyšuje o 21% DPH dle zákona [číslo] Sb., tj. o částku 2 026,50 Kč. Celková výše účelně vynaložených nákladů řízení byla vypočtena částkou 14 037,50 Kč, 32,2 % z této částky činí po zaokrouhlení částku 4 520 Kč, jež byla výrokem III. tohoto rozsudku žalobkyni přiznána, se splatností rovněž v zákonné třídenní lhůtě dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. Platební místo pro úhradu nákladů řízení bylo stanoveno v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o.s.ř.