25 C 336/2022

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Folkovou ve věci Anonymizovaný odstavec proti Anonymizovaný odstavec o zaplacení 1 000 000 Kč

I. Žaloba co do zaplacení částky 1 000 000 Kč se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 170 250 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalovaného.

1. Žalobce se návrhem doručeným zdejšímu soudu dne 7. 10. 2022 domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu částku 1 000 000 Kč. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný zastupoval žalobce v letech 2018 a 2019 v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 14 C 1/2018, v němž měl procesní postavení žalobce. Prvoinstanční soud žalobu rozsudkem zamítl. Proti tomuto rozsudku se žalující strana odvolala. Odvolání vykazovalo vady, na což soud prvního stupně žalovaného (tehdejšího advokáta žalobce) kvalifikovaně zákonným způsobem upozornil, žalovaný však na to nereagoval. Odvolací soud následně odvolání žalující strany odmítl a vyhověl odvolání žalovaných, které směřovalo do náhrady nákladů řízení. Žalobci uložil, aby žalovaným nahradil náklady odvolacího řízení. Žalovaný dne 24. 9. 2019 odůvodnil odvolání a dle § 58 o.s.ř. navrhl, aby soud prominul zmeškání lhůty a přiznal podání z tohoto dne odkladný účinek ve vztahu k nepravomocnému usnesení odvolacího soudu č.j. 11 Co 229/2019-79. Věc vyřizující soudce obsah návrhu ze dne 24. 9. 2019 telefonicky konzultoval s předsedkyní odvolacího senátu, kterou mu bylo sděleno, aby na podání nereagoval. Žalovaný následně označil jednání soudu, kterým nereagoval na výše uvedený návrh žalobce, za nezákonný a nabídl žalobci podání ústavní stížnosti, s čímž žalobce souhlasil. Ústavní stížnost byla odmítnuta. Relevantní pro ústavní soud bylo pouze to, zda krajský soud správně odmítl odvolání stěžovatele, tedy zda došlo k zásahu do samotné podstaty práva stěžovatele na spravedlivý soudní proces. Uzavřel, že k tomuto nedošlo, stěžovatel byl zastoupen právním profesionálem, přičemž důvody pozdního doplnění odvolání nebyly uvedeny ani v ústavní stížnosti. Ústavní stížnost dle žalobce skutečně neobsahovala žádný důvod, proč žalovaný advokát odstranil vady odvolání až dne 24. 9. 2019. Důvody opožděnosti odůvodnění odvolání z tohoto data lze označit za nepravdivé. Nelze věřit tomu, že žalovaný advokát čerpal dovolenou v rozsahu tří měsíců, že měl po celou dobu vyřazen počítač z provozu. Nese tak plnou odpovědnost za to, že odvolání proti rozsudku bylo odvolacím soudem odmítnuto. Tímto jednáním žalobci způsobil škodu, která se skládá z částky 59 993 Kč, jíž byl nucen zaplatit žalovaným jako náhradu nákladů řízení a částky 940 007 Kč, která představuje finanční náhradu za skutečnost, že po nabytí právní moci rozsudku Okresního soudu Plzeň-město v označené věci 14 C 1/2018 byla zmařena možnost, aby se mohl stát vlastníkem nemovitosti podle smlouvy uzavřené dne 13. 3. 2017 mezi ním a , tituly před jménem, , jméno FO, .

2. Žalovaný žalobu neuznal ani z části a navrhl její zamítnutí. Nesouhlasil s tvrzeními žalobce o skutkových okolnostech sporu, žalobu považoval za účelové jednání žalobce s cílem obohatit se na úkor žalovaného. Žalovaný vznesl námitku promlčení, neboť žalobce se o výsledku odvolacího řízení, kdy odvolání bylo odmítnuto, dozvěděl dříve, protože byl se žalovaným v telefonickém i osobním kontaktu. Odvolání v blanketní formě žalovaný podal z opatrnosti, a to téměř bezprostředně poté, co obdržel písemné vyhotovení rozhodnutí prvoinstančního soudu. O přijetí tohoto rozhodnutí telefonicky informoval žalobce, přičemž telefonický kontakt byl v této době nejčastějším způsobem styku mezi účastníky řízení. Protože v té době žalobce nežil v dobrých finančních poměrech, zpravidla to byl žalovaný, který jako první telefonicky kontaktoval žalovaného. Žalobce nejprve tvrdil, že on sám toto odvolání zdůvodní. Žalovaný byl upozorněn na riziko neúspěchu před odvolacím soudem, pokud nevyvrátí argumenty okresního soudu. Žalovaný žalobci opakovaně zdůrazňoval svůj předchozí názor, který mu sdělil hned při přijetí zastoupení, že žaloba nemá naději na úspěch. Argumenty, které mu sdělil, jsou totožné s těmi, které použil prvoinstanční soud. Zpočátku žalobce uznával opodstatněnost těchto argumentů, avšak poté se žalobce vracel ke své argumentaci. Žalovaný žalobce upozorňoval na nesmyslnost smlouvy, kterou zavřel se svojí matkou. Na opakované telefonické výzvy, aby se žalobce dostavil do kanceláře žalovaného, žalobce reagoval tak, že slíbil návštěvu kanceláře, do kanceláře se však nedostavil. Své chování odůvodnil tak, že měl jiné povinnosti. Opakovaně byl upozorněn na možnost odmítnutí odvolání, neboť jiné argumenty než ty, které již byly žalovaným předestřeny před soudem prvního stupně, žalobce nepřednášel. Vzájemná diskuse mezi účastníky řízení nikam nevedla. Před skončením lhůty se žalovaný znovu telefonicky spojil se žalobcem, který v tomto posledním hovoru uvedl, že „na to kašle“, tedy, aby žalovaný odůvodnění odvolání nezpracovával. Výsledkem tohoto telefonického hovoru bylo ujednání, že žalovaný odvolání nezdůvodní a žalobce byl srozuměn s tím, že odvolací soud odvolání odmítne. Žalovaný žalobci mj. připomněl rovněž soudní poplatek, který by měl uhradit po výzvě soudu. Zřejmě i tato skutečnost měla vliv na jeho konečné rozhodnutí. Rozhovorům mezi účastníky řízení byla ve většině případů přítomna paní , jméno FO, . Po určité době, cca 1 týdne od posledního telefonického rozhovoru, žalobce kontaktoval žalovaného. Sdělil mu, že si svůj názor rozmyslel a litoval, že odvolání nebylo odůvodněno. Navrhoval žalovanému, že pokud by došlo k odmítnutí odvolání, mohl by žalovaného žalovat v samostatném řízení a náklady vč. uplatněného nároku by mohla hradit pojišťovna. Tuto možnost žalovaný odmítl, upozornil na trestnost takového jednání. Na naléhání, i přes jiný předešlý postoj žalobce, žalovaný odvolání odůvodnil. Žalobce výslovně trval na důvodech, které jsou uvedeny v pozdním podání odůvodnění odvolání, čemuž žalovaný vyhověl. Žalobce následně žalovaného telefonicky kontaktoval, přičemž přišel s nápadem a argumentací o čerpání dovolené a o poruše počítače žalovaného. Takovou argumentaci si „prosadil“ do textu ústavní stížnosti sám žalobce. Není ani zřejmé na základě čeho žalobce dospěl k požadované částce 1 milion Kč, především k částce přesahující 940 000 Kč. Uplatňovaným nárokem žalobce předestírá svoji fikci, že by svým odvoláním proti rozsudku zdejšího soudu č.j. 14 C 1/2018-58 byl ve věci úspěšný a včas podaným odvoláním by bylo vyhověno původní žalobě. V tomto směru však žádný důkaz žalobce nepředkládá. Svůj nárok na úhradu žalované částky nikterak nezdůvodnil. Je přitom na žalobci, aby předložil důkazy, na jejichž základě by odvolací soud rozhodnutí soudu I. stupně změnil a jeho žalobě vyhověl. Žalobce tedy nezdůvodnil, co by mělo být případným přiznaným nárokem kompenzováno, případně proč by mu měla být poskytnuta satisfakce v podobě peněžitého plnění. Nebylo rovněž prokázáno, že by žalobci vůbec vznikla jakákoliv újma, kterou by utrpěl na svém majetku v důsledku jednání žalovaného, tím spíše konkrétní škoda, představující hodnotu, o níž by údajně měl být v důsledku jednání žalovaného zmenšen majetek žalobce. Neprokázal samotný vznik škody ani příčinnou souvislost mezi vznikem škody a jednáním žalovaného, jeho požadavek na úhradu žalované částky je absolutně nepřezkoumatelný. Rozhodnutí soudu I. stupně ve věci 14 C 1/2018 žalovaný hodnotí jako bezvadné, odpovídá jeho právnímu názoru, s nímž byl žalobce seznámen. Smlouva, kterou dne 13. 3. 2017 uzavřel žalobce se svojí matkou, je „právnický paskvil“ a matce žalobce byla předložena právě žalobcem a byla jím i tato smlouva sepsána. Na počátku této smlouvy byla snaha žalobce získat nemovitost, kterou se rozhodli jeho rodiče převést na svého druhého syna. Tuto nemovitost chtěl získat právě žalobce, proto přesvědčil svoji matku k podpisu této smlouvy.

3. V replice žalobce následně uvedl, že jeho nárok promlčen není, přičemž o částku cca 60 000 Kč se zmenšil jeho majetek tím, že byl nucen podle pravomocného rozhodnutí krajského soudu pod sp. zn. 11 Co 229/2019 uhradit tuto částku jako náhradu nákladů soudního řízení, částka cca 940 000 Kč představuje finanční náhradu za to, že nedošlo k očekávanému přírůstku jeho majetku, když kvůli tomu, že žalovaný řádně a včas nezdůvodnil odvolání proti rozsudku, odvolací soud žalobě nevyhověl a tím mu v příčinném důsledku byla zmařena možnost stát se dle smlouvy ze dne 13. 3. 2017 vlastníkem ideální jedné čtvrtiny žalobou specifikovaných nemovitostí. Tato částka tedy představuje finanční kompenzaci za to, že žalovaný mu svojí vadnou činností zmařil možnost nabýt do vlastnictví předmětné nemovitosti. Doručením písemného vyhotovení označeného usnesení byla věc 14 C 1/2018 dne 7. 10. 2019 pravomocně skončena, čímž byla zmařena jeho možnost domoci se vlastnictví ideální jedné čtvrtiny předmětných nemovitostí. Žalobou se přitom domáhal určení neplatnosti a neúčinnosti smlouvy z konce roku 2017, jíž byly ze zaniklého společného jmění bývalých manželů jeho matky a otce vyvedeny předmětné nemovitosti tak, aby nemohlo dojít k naplnění smlouvy ze dne 13. 3. 2017. Na základě této smlouvy byla matka žalobce povinna žalobci darovat jednu polovinu z těch předmětných nemovitostí, které nabyde vypořádáním zaniklého SJM do vlastnictví. Cestou k získání vlastnictví nemovitostí bylo domoci se určení neplatnosti a neúčinnosti smlouvy z konce roku 2017, jíž byly předmětné nemovitosti vyvedeny mimo oblast předmětného zaniklého SJM těsně předtím, než by se dle zákonné fikce, která v průběhu tehdejšího soudního řízení ještě před vynesením rozsudku nastala, matka žalobce stala vlastnicí ideální jedné poloviny předmětných nemovitostí a byla by povinna dle smlouvy ze dne 13. 3. 2017 mu darovat jednu polovinu získaných nemovitostí. Žalovaný žalobci cestu k získání tohoto vlastnictví zmařil tím, že z cesty neodstranil věcně vadný nepravomocný rozsudek, ač to byla jeho zákonná povinnost. Klíčem k získání vlastnictví těchto nemovitostí byla písemná smlouva ze dne 13. 3. 2017. Dalším klíčem pak byl úspěch ve sporu vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. 14 C 1/2018. V tomto řízení se domáhal neplatnosti a neúčinnosti smlouvy, jíž jeho rodiče na konci roku 2017 vyvedli předmětné nemovitosti mimo oblast zaniklého SJM tím, že předmětné nemovitosti darovali bratrovi žalobce. Dne 9. 1. 2018 jeho rodičům vypršela lhůta k podání žaloby, jíž by se mohli domáhat vypořádání zaniklého SJM soudem, aniž by k žalobě došlo. Žalovaný byl seznám i s tím, že bratr žalobce byl na takové mentální úrovni, že nemohl darovací smlouvu vlastnoručně podepsat. Žalobce doplnil, že žalovaný lže, tvrdí-li, že reagoval na usnesení soudu, kterým byl vyzván k odůvodnění odvolání, neboť na něj nereagoval, nedal žalobci na vědomí, že mu toto usnesení bylo doručeno. Rovněž není pravdou, že by ho vyzýval k návštěvě jeho kanceláře poté, co mu bylo toto usnesení doručeno. Není pravdou ani to, že žalobce měl údajně tvrdit, že si sám zdůvodní předmětné odvolání, že mu při přijetí zastoupení sdělil, že žaloba nemá naději na úspěch a použil naprosto shodné argumenty s těmi, které použil prvoinstanční soud, především, že žalobce upozorňoval na nesmyslnost smlouvy, kterou uzavřel se svojí matkou. Pokud by to byla pravda, pak by žalovaný měl povinnost odmítnout převzetí jeho zastoupení a písemně mu sdělit, že v dané věci jde o zjevně neúspěšné uplatňování práva. Nic takového však neudělal. Naopak převzal zastoupení žalobce, hájil jeho zájmy až do vynesení rozsudku. Teprve po jeho vynesení přestal objektivně hájit zájmy žalobce, o čemž však subjektivně žalobce neměl ponětí. Žalovaný nemá ani řádně vedený advokátní spis. Žalovaný tehdy před žalobcem přísahal, že mu soud žádnou výzvu k odůvodnění odvolání nezaslal, přitom se zaštiťoval advokátním spisem, který mu předložil. Žalovaný měl ve spisech zjevný nepořádek. Naopak žalobce ani žalovaný po vyhlášení rozsudku a jeho ústním odůvodnění nesouhlasili s jeho obsahem a shodli se na tom, že jde o vadný rozsudek postavený na demagogickém odůvodnění. Shodli se na tom, že je nemyslitelné, aby ten, kdo u soudu žaluje protiprávní jednání jiné osoby (jiných osob), na jehož základě mu nebylo plněno to, co mu plněno mělo být, musel být vždy nutně v řízení neúspěšný jen proto, že na věci má právní a tudíž i všeobecný hodnotovým ekvivalentem (tj. penězi) ohodnotitelný zájem, tudíž úspěch ve sporu by mu byl na prospěch. Na tom se žalobce se žalovaným shodli, ovšem ve svých úvahách dál nepostoupili. Nedokázali z této obecné obrany vyvodit konkretizovanou obranu, jíž by demagogický závěr soudu vyvrátili tak, aby konkretizovali, v čem přesně spočívá demagogie, na jakém konkrétním místě soud vybočil z mezí objektivního práva, resp. z mezí ustáleného výkladu objektivního práva. Žalovaný proto dostal od žalobce úkol, aby se u všech svých známých kolegů advokátů i bývalých kolegů žalobců svěřil, jak pravděpodobně soud rozhodl a aby získal co možná nejkonkrétnější informaci, v čem soud pochybil. Tento úkol žalovaný přijal. Avšak po více než měsíci času od ústního vyhlášení rozsudku žalovaný nedodal žádnou informaci, která by účastníky řízení posunula ke konkretizované obraně. Zhruba 2 měsíce od ústního vyhlášení rozsudku soud rozeslal písemné vyhotovení rozsudku. Žalovaný podal blanketní odvolání poslední či předposlední den zákonné lhůty. V konkretizaci obrany účastníci řízení nepokročili. Zhruba měsíc či dva od podání blanketního odvolání žalobce navštívil žalovaného v jeho kanceláři. V konkretizaci obrany proti rozsudku ani poté nepostoupili, zůstali pouze u obecné teze o absurditě a demagogii rozsudku. Žalovaný mu předal kopii usnesení soudu, že má zaplatit 2 000 Kč za odvolání a sdělil žalobci, že na to má poslední den. To žalobce dost překvapilo, protože se u žalovaného zastavil zcela náhodou, neobjednán, neohlášen. Na to mu žalovaný sdělil, že pokud by se nezastavil, telefonoval by mu. Zároveň dodal, že už se čtvrt roku točí na obecné tezi, a pokud odvolacímu soudu nepředestřou odvolání, kterému by soud musel vyhovět, tedy pokud nespecifikují, v čem přesně soud I. stupně porušil zákon, tak bude odvolání odmítnuto. Žalovaný následně žalobce vyzval, aby si rozmyslel, zda poplatek za odvolání zaplatí. Žalobce žalovanému sdělil, že ho zaplatí. Není tak pravdou, že rozhovory o věci mezi účastníky řízení se konaly po telefonu, neboť ty se nikdy po telefonu nekonaly. Zásadní rozhovory se vedly v kanceláři žalovaného, rozhovoru nikdo další přítomen nebyl. Kratší rozhovory se konaly na chodbě soudu, ani tomuto rozhovoru nikdo další přítomen nebyl.

4. V replice žalovaný uvedl, že podstatou stanoviska žalobce je jeho přesvědčení, že v řízení vedeném před zdejším soudem pod sp. zn. 14 C 1/2018 by byl úspěšný před odvolacím soudem. K ověření věrohodnosti tvrzení žalobce je možné předvolat jako svědka matku žalobce ohledně iniciativy, kterou měla na počátku sporu sama vyvinout. Žalovaný se pak zabýval tím, zda bylo pravdivé tvrzení žalobce o tom, že to byla právě jeho matka, která vyvíjela snahu o neplatnost a neúčinnost smlouvy týkající se SJM s bývalým manželem, neboť postrádá logické vysvětlení, proč v následujícím období strpí, že na ni, jejího bývalého manžela a druhého syna byla podávána žaloba, proti níž brojí a navrhuje její zamítnutí a využije přitom právních služeb advokáta , tituly před jménem, , adresa, .

5. U ústního jednání žalobce doplnil, že se nesnažil naplnit podmínku a splnit podmínku nějakým svým jednáním, pouze se bránil tomu, že byla zcela záměrně vyvedena nejhodnotnější část společného jmění manželů mimo dosah následného vypořádání. Rozsudkem ve zmiňované věci 14 C 1/2018 byl nepravdivě a věcně chybně osočen, že se snažil splnit podmínku dle § 549 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“). Dle jeho názoru však měl být na věc aplikován odstavec druhý tohoto ustanovení. Domníval se, že pokud by došlo k řádnému odůvodnění odvolání v tomto smyslu, odvolací soud by se musel věcí zabývat. Tato právní úvaha jej v rozhodné době nenapadla, napadla ho asi 14 dní předtím, než zaplatil poplatek za řízení v nadepsané věci (25 C 336/2022). Ovšem tuto jednoduchou právní úvahu by právní profesionál, jímž advokát je, měl zvládnout a odvolacímu soudu dodat. Dále žalobce kladl žalovanému za vinu, že o věci rozhodl věcně nepříslušný soud, neboť ve věcech vkladu práva nemovitých věcí do katastru nemovitostí rozhodují v prvním stupni krajské soudy. To se dozvěděl následným samostudiem při čtení zákonů. Žaloba byla původně podána správně okresnímu soudu, neboť byla podána ještě v době, kdy katastrální úřad nerozhodl, ovšem jeho rozhodnutí mělo zpětné účinky, proto o této věci měl dle názoru žalobce rozhodovat věcně příslušný krajský soud, přičemž žalovaný, jakožto právní profesionál, kterému je tato věc zajisté známa, měl soudu sdělit, že ve věci jedná a bude rozhodovat věcně nepříslušný soud. Nejzazším termínem, kdy tak mohl učinit, bylo alespoň do toho odvolání. K tomu žádný pokyn nepotřeboval. Žalobce dodal, že výše specifikované nemovitosti byly vyvedeny na osobu nesvéprávnou, přestože o nesvéprávnosti jeho bratra zatím nikdo nerozhodoval.

6. Žalovaný následně ke vznesené námitce promlčení doplnil, že žalobce stanovil počátek promlčení lhůty nesprávně pravděpodobně ke dni 8. 10. 2021 (pravděpodobně má jít o datum 8. 10. 2019), kdy převzal od žalovaného písemné vyhotovení usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 8. 2019 o odmítnutí odvolání žalobce, event. ke dni 7. 10. 2019, tj. ke dni nabytí právní moci předmětného usnesení. Žalobce se však o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty dozvěděl, event. dozvědět měl a mohl, prokazatelně již dříve, než dne 7. 10. 2019. Žalobce opakovaně nahlížel do soudního spisu a zjevně zjišťoval stav řízení. Žalobce velmi dobře věděl, kdy marně uplyne lhůta k odstranění vad podání, neboť o tom byl žalovaným informován. Žalovaný žalobce informoval bezprostředně poté, co vyzvedl z datové schránky vyrozumění soudu o nutnosti zdůvodnit odvolání, tj. dne 23. 6. 2019. Žalovaný žalobce informoval nejen o konkrétní lhůtě k odstranění vad podání, tj. nutnosti blanketní odvolání zdůvodnit, ale též mu vypočetl přesné datum, kdy dojde k marnému uplynutí lhůty, jak to dělá vždy, když klienta informuje o lhůtách. Zároveň žalovaný žalobce upozornil na skutečnost, že marným uplynutím této lhůty dojde k odmítnutí odvolání. Žalobce nejprve tvrdil, že odvolání zdůvodní sám, neboť mu žalovaný opakoval svůj konstantní názor na věc. Žalovaný žalobce opakovaně upozorňoval též na riziko neúspěchu před odvolacím soudem, pokud nevyvrátí argumenty okresního soudu. Žalovaný žalobce kontaktoval rovněž těsně před marným uplynutím lhůty dne 7. 7. 2019. Při tomto telefonické hovoru žalobce žalovanému výslovně sdělil, že „na to kašle“, ať žalovaný odvolání neodůvodňuje. Při tomto telefonním hovoru byla přítomna zapisovatelka žalovaného paní , jméno FO, , která výslovně pokyn žalobce slyšela. Žalobce, který nahlížel do spisu dne 30. 8. 2019, si nemohl nevšimnout poznámky soudce v listině předložené věci k rozhodnutí o odvolání na č.l. 77, že odvolání má vady, lhůta k odstranění vad podání marně uplynula dnem 8. 7. 2019. Žalobce při tomto nahlížení musel zjistit, že ve spise žádné odůvodnění odvolání se nenachází. Žalobce přitom velice pečlivě sledoval různé lhůty, žalovaný žalobce informoval vždy telefonicky o přijetí písemnosti od soudu. O pečlivém sledování celého řízení svědčí i blanketní odvolání žalobce proti rozsudku soudu I. stupně, toto odvolání žalobce podal sám ještě před doručením písemného vyhotovení uvedeného rozsudku žalovanému. Žalovaný není schopen přesně uvést, kdy se následujícího období žalobce dostavil do jeho kanceláře, jednalo se však o častější návštěvy, neboť žalobce si zřejmě rozmyslel své původní stanovisko, a ještě před doručením usnesení Krajského soudu v Plzni, kterým došlo k odmítnutí odvolání, žalovanému, chtěl formou jakýchsi mimořádných prostředků docílit návratu lhůty pro odůvodnění odvolání. Žalobce se uchyloval i k tak průhledným lžím, že žalovaný měl mít rozbitý počítač apod. O jeho návštěvách svědčí mj. i návrh podle § 58 o.s.ř., který je datován dnem 24. 9. 2019 a je vlastnoručně podepsán žalobcem. Obsah tohoto návrhu je takřka totožný s tím, co bylo podáno u soudu přímo žalovaným. Žalobce žalovaného přesvědčil, aby jeho argumentaci obsaženou ve zmiňovaném návrhu přejal do svého návrhu, a jako právní zástupce jej podal k soudu. Ze samotného textu návrhu je zjevné, že jde o text žalobce. Žalovaný v tomto období vůbec nenahlížel do soudního spisu, informace uvedené v návrhu si zjišťoval sám žalobce. Žalobce výslovně žalovanému sděloval, aby on sám nahlížet do soudního spisu nechodil. Žalobce v období od září 2019 ve více případech žalovaného navštívil, nebo se jej pokoušel navštívit, žalovaný s ním již nechtěl řešit proběhlé kauzy. To se týká i poslední návštěvy žalobce v kanceláří žalovaného, u níž byl přítomen , právnická osoba, (správně , jméno FO, ). Žalobcova návštěva byla neohlášena, pan , jméno FO, byl u této návštěvy zcela náhodou.

7. Z provedených důkazů soud zjistil následující skutečnosti. Ze soudního spisu vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. 14 C 1/2018 vyplývá, že žalobce , Jméno žalobce, podal dne 2. 1. 2018 proti žalovaným , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly před jménem, , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, žalobu na určení neplatnosti právního jednání, a to konkrétně neplatnosti smlouvy ze dne 7. 12. 2017, která byla dne 13. 12. 2017 Katastrálnímu úřadu pro , adresa, navržena k zavkladování. Touto smlouvou první dva žalovaní darovali třetímu žalovanému , tituly před jménem, , jméno FO, včetně součástí a příslušenství v katastrálním území , adresa, . Současně touto smlouvou bylo zřízeno věcné břemeno doživotního užívání. , tituly před jménem, , jméno FO, však nebyl způsobilý smlouvu platně uzavřít, neboť v roce 2009 utrpěl úraz, po němž má dodnes fyzické i duševní následky. Právní zájem dle podané žaloby byl dle žalobce dán na určení neplatnosti zejména celospolečenským zájmem neumožňovat osobám, jež nejsou způsobilé k právnímu jednání, nakládat s nemovitými věcmi. Žalobu podal žalobce sám bez právního zastoupení. Do tohoto řízení vstoupil žalovaný podáním, které soudu zaslal dne 6. 8. 2018, a to na základě plné moci, kterou mu dne 6. 8. 2018 žalobce udělil. Podáním ze dne 10. 10. 2018 žalovaný pak doplnil žalobu podanou ve zmíněné věci. Zabýval se mj. naléhavým právním zájmem na požadovaném určení, který je dán žalobcovým osobním právním zájmem, aby se mohl domoci odstranění věcně chybného rozhodnutí katastrálního úřadu a na základě smlouvy, kterou žalobce uzavřel se svojí matkou dne 13. 3. 2017, se domohl svého podílu na předmětných nemovitostech. Zabýval se i zdravotním stavem bratra žalobce , tituly před jménem, , jméno FO, . V tomto spise je založena i darovací smlouva, kterou všichni žalovaní v řízení pod sp. zn. 14 C 1/2018 dne 7. 12. 2017 uzavřeli, obdarovaným byl syn (bratr žalobce). Touto smlouvou došlo i ke zřízení věcného břemene, přičemž předmětem darovací smlouvy byly již označené nemovitosti, a to vč. rodinného domu, stojícího na pozemku parc. č. , Anonymizováno, . Dále je součástí tohoto spisu i smlouva o smlouvě budoucí, kterou uzavřel žalobce dne 13. 3. 2017 se svojí matkou , tituly před jménem, , jméno FO, . V této smlouvě bylo uvedeno pro případ, že vypořádáním zaniklého společného jmění bývalých manželů , jméno FO, se paní , jméno FO, stane podílovým spoluvlastníkem či výlučným vlastníkem uvedených nemovitostí, zavazuje se nejpozději do 1 měsíce od vypořádání zaniklého SJM požádat příslušný katastrální úřad o zápis vlastnických práv k uvedeným nemovitostem v katastru nemovitostí a uzavřít se žalobcem řádnou darovací smlouvu, jíž bezplatně převede do vlastnictví žalobce , Jméno žalobce, tyto nemovitosti ve výši jedné poloviny z podílu, jehož se jmenovaná stane podílovým spoluvlastníkem. Pro případ, že by vypořádáním zaniklého SJM bývalých manželů , jméno FO, byla paní , jméno FO, poskytnuta náhrada, přičemž poskytnutím náhrady se pro účely této smlouvy míní pravomocné soudní rozhodnutí, se paní , jméno FO, zavázala nejpozději od 1 měsíce ode dne poskytnutí náhrady uzavřít se žalobcem řádnou darovací smlouvou, jíž mu daruje jednu polovinu této náhrady. Okresní soud Plzeň-město rozsudkem ze dne 26. 3. 2019 č. j. 14 C 1/2018-58 zamítl žalobu na určení neplatnosti a neúčinnosti darovací smlouvy ze dne 7. 12. 2017 a žalobci uložil povinnost zaplatit žalovaným náhradu nákladů řízení ve výši 24 684 Kč. Rozsudek byl odůvodněn především tím, že není dán naléhavý právní zájem na požadovaném určení, tento ve smyslu § 80 o.s.ř. žalobci nepřísluší, neboť se žalobce prostřednictvím podané žaloby pokouší vyvolat splnění podmínky, aby 2. žalovaná vypořádáním společného jmění bývalých manželů získala spoluvlastnický podíl na předmětných nemovitých věcech a tím, že v případě neplatnosti napadeného právního jednání se uplatní režim zákonné fikce vypořádání zaniklého jmění manželů, kdy v důsledku zákonné fikce dle § 741 o.z. připadne druhé žalované spoluvlastnický podíl na předmětných nemovitých věcech v rozsahu ideální jedné poloviny, čímž by byla splněna podmínka smlouvy o smlouvě budoucí a druhé žalované by tak vznikla povinnost polovinu svého podílu darovat žalobci. Soud I. stupně přitom poukázal na ustanovení § 549 odst. 1 o.z. Proti tomuto rozsudku podali odvolání jak žalovaní (co do výše náhrady nákladů řízení), tak rovněž dne 12. 6. 2019 prostřednictvím e-mailu zástupce žalobce (, Jméno žalovaného, ). Blanketní odvolání podal i sám žalobce osobně dne 14. 6. 2019 s tím, že odvolání bude odůvodněno následně. Další odvolání prostřednictvím e-mailu podal zástupce žalobce , Jméno žalovaného, dne 16. 6. 2019. Okresní soud Plzeň-město usnesením ze dne 18. 6. 2019 č. j. 14 C 1/2018-70 vyzval žalobce k odstranění vad odvolání, k čemuž mu určil lhůtu 15 dnů. Žalobce dále prostřednictvím svého tehdejšího zástupce doručil soudu dne 18. 6. 2019 blanketní odvolání, které zaslal prostřednictvím , právnická osoba, . Usnesením ze dne 18. 6. 2019 byl žalobce vyzván k úhradě soudního poplatku za odvolání ve výši 2 000 Kč, tuto částku zaplatil v pokladně soudu dne 8. 7. 2019. Soud I. stupně následně věc předložil Krajskému soudu v Plzni, spisový materiál byl doručen dne 28. 8. 2019. Součástí spisu byla i předkládací zpráva, v níž bylo uvedeno, že odvolání má vady, které na výzvu soudu nebyly odstraněn (lhůta k odstranění vad podání marně uplynula dnem 8. 7. 2019). Z úředního záznamu ze dne 30. 8. 2019 je patrné, že žalobce nahlédl do tohoto soudního spisu, kopie byly pořízeny vlastním fotoaparátem. K nahlížení došlo u Krajského soudu v Plzni. Usnesením ze dne 30. 8. 2019 č.j. 11 Co 229/2019-79 krajský soud odmítl odvolání žalobce, dále změnil rozsudek soudu I. stupně tak, že žalobce byl povinen žalovaným zaplatit částku 56 192,40 Kč na náhradě nákladů řízení a za náklady odvolacího řízení pak částku 3 800,61 Kč. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dnem 7. 10. 2019. Ve spise je dále založeno i podání, které tehdejší zástupce žalobce (, Jméno žalovaného, ) zaslal prvoinstančnímu soudu e-mailem dne 24. 9. 2019 a jež označil jako návrh dle § 58 o.s.ř. V daném podání navrhl, aby mu soud prominul zmeškání lhůty k odstranění vad odvolání proti rozsudku a vadné odvolání následně odůvodnil. Stejné podání bylo pak soudu doručeno i dne 25. 9. 2019, kdy došlo k jeho osobnímu podání. Usnesením ze dne 14. 10. 2019 Krajský soud v Plzni opravil výše označené usnesení, kterým došlo k odmítnutí odvolání žalobce a k částečné změně rozsudku soudu I. stupně. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dnem 23. 10. 2019.

8. Z předloženého úředního záznamu, který byl sepsán dne 5. 10. 2021 a podepsán , jméno FO, , přičemž jeho podpis byl ověřen , právnická osoba, . dne 18. 11. 2021, je patrné, že dne 4. 10. 2021 se nacházel v advokátní kanceláři žalovaného. Před kanceláří na , tituly před jménem, , jméno FO, čekal rovněž zřejmě i další jeho klient, přičemž podle rozhovoru pochopil, že tento muž s ním neměl sjednanou schůzku, přesto naléhal, aby s ním mohl mluvit. , tituly před jménem, , jméno FO, byl překvapen jeho návštěvou, žádal, aby byl přítomen jejich rozhovoru. Během něho jmenovaný zaslechl, že tento muž , tituly před jménem, , jméno FO, poslal nějaký dopis, tento si ho ještě nevyzvedl, měl by být uložen na poště. Když byl tázán , tituly před jménem, , jméno FO, , co tento dopis obsahuje, muž mu odpověděl, že prohrál spor. Na to mu , tituly před jménem, , jméno FO, sdělil, že na výsledek ho předem upozorňoval. Muž nechtěl v podrobnostech o tom sporu mluvit, stále naléhal, aby to s , tituly před jménem, , jméno FO, mohl probrat. , tituly před jménem, , jméno FO, mu odpověděl, že celý spor probíhal podle jeho představ, argumenty během sporu přednášel u soudu tento muž. Jmenovaný pochopil, že problémem bylo, že věc nebyla projednána před odvolacím soudem. , tituly před jménem, , jméno FO, opakovaně tomuto muži sděloval, že argumenty, které přednesl před okresním soudem, tento soud neuznal, přičemž , tituly před jménem, , jméno FO, neznal jiné důvody. Opakovaně tomuto muži sděloval i to, že ho upozorňoval na lhůtu, kdy je zapotřebí toto odvolání podat, že se řídil jeho pokynem, ať už odvolání nepodává. Tento muž doslova prosil , tituly před jménem, , jméno FO, , ať ještě pro něho něco udělá. Jmenovaný nepochopil, co má přesně udělat. Muž následně řekl, že ho bude žalovat, protože mu prohrál spor. , tituly před jménem, , jméno FO, odmítl nějakou dohodu, o které muž mluvil, podrobnosti neuváděl, opakovaně sděloval, že toto sdělí , tituly před jménem, , jméno FO, až při osobní diskusi, zřejmě mu vadila přítomnost jmenovaného. Z rozhovoru pan , jméno FO, pochopil, že k nějakému sporu mezi tímto mužem a protistranou mělo dojít před několika lety. V závěru mu , tituly před jménem, , jméno FO, sdělil, že si dopis na poště vyzvedne a že mu na něj odpoví písemně. Po odchodu tohoto muže mu , tituly před jménem, , jméno FO, sdělil, že tento muž se jmenuje , jméno FO, , a má se jednat o majetkový spor mezi ním a jeho rodiči a bratrem. Tento muž přitom skutečně mluvil o tom, že mohl vyhrát 3 miliony korun. Následně jmenovaného , tituly před jménem, , jméno FO, pořádal, aby pořídil záznam toho, čeho byl svědkem.

9. Soudu bylo předloženo i podání, které podepsal žalobce a je datováno dnem 24. 9. 2019. Z něho soud zjistil, že bylo adresováno zdejšímu soudu ve věci 14 C 1/2018 a nazvané návrh dle ustanovení § 58 o.s.ř. Jedná se o v podstatě stejné podání, jaké je založeno ve spise 14 C 1/2018, které bylo podáno prostřednictvím tehdejšího zástupce žalobce (žalovaného v této věci). Pod tímto podáním je však podepsán samotný žalobce.

10. Z výslechu svědkyně , jméno FO, vyplynulo, že má vztah k žalovanému, neboť mu asi 10 let vypomáhá, o žalobci ví, že je jeho letitým klientem. Žalovanému pomáhá s vedením kanceláře, píše mu, protože on má handicap. , jméno FO, činí ve svém volném čase, rovněž i o víkendech, protože má své hlavní zaměstnání. Pracuje u něj na dohodu o provedení práce. Často byla přítomna u jednání žalovaného se žalobcem. Byla u toho, kdy žalovaný vybíral z datové schránky rozsudek ve věci, v níž žalobce podával žalobu na své rodiče. Ihned kontaktoval telefonicky žalobce. Žalovaný si dával vždy hovory nahlas. Advokátní kancelář má pouze jednu místnost. V rámci tohoto hovoru informoval žalovaný žalobce, že přišel rozsudek, že bude reagovat, dle svědkyně měl zřejmě podávat blanketní odvolání. Řešilo se, zda podá nebo nepodá toto odvolání. Následně přišlo do datové schránky, aby ho odůvodnil. Dále byla svědkyně přítomna i toho, kdy si žalovaný vyzvedl datovou schránkou, aby se odvolání odůvodnilo. Bylo to pravděpodobně o víkendu. Následně žalovaný kontaktoval žalobce, že by se to mělo odůvodnit. Žalovaný zastával názor, že by to asi bylo neúspěšné, ale nechával to na rozhodnutí žalobce. Chvilku to řešili, řekl mu svůj názor. Na závěr svědkyně slyšela, jak žalobce žalovanému sdělil, že to odůvodňovat nemá, že „na to s prominutím kašle“. Nic dalšího se u tohoto hovoru neřešilo. Kdy k těmto hovorům došlo, si svědkyně nevzpomněla, nebyla si schopna vybavit ani roční období. Svědkyně dodala, že na sdělení žalobce, aby žalovaný neodůvodňoval podané odvolání, reagoval tak, že by to bylo stejně neúspěšné, stálo by to peníze. Žalovaný souhlasil s tím, že to tedy odůvodňovat nebude. Následně řekl žalobci, aby přišel do jeho kanceláře, že by to měli probrat. Zda mu žalovaný sdělil, aby se zastavil a své rozhodnutí stvrdil písemně, to svědkyně nevěděla. Poté byla ještě mnohokrát přítomna u konverzace žalobce se žalovaným, který měl hodně jeho kauz. Osobně žalobce viděla často, nedokázala si vysvětlit jeho tvrzení, že ji nikdy neviděl. Opakovaně žalobce přišel do kanceláře žalovaného, kdy měl již svá podání vypracovaná, či na nich pracoval v advokátní kanceláři u počítače, pokud svědkyně nebyla přítomna. Měl v podstatě jeho kancelář k dispozici. Měl výsady, právní pomoc měl zdarma. Nic dalšího ohledně této věci, co by účastníci řízení řešili, u toho svědkyně přítomna nebyla. Svědkyně dodala, že někdy, když přišla do kanceláře, viděla tam dokumenty, o nichž věděla, že je nepsal žalovaný, byly psané jiným stylem. K dotazu ji následně žalovaný sdělil, že to byly dokumenty vypracované žalobcem. K dotazům žalobce svědkyně uvedla, že není v příbuzenském vztahu se žalovaným, stejně tak s jeho rodinou, je to její bývalý spolupracovník, nyní spolu spolupracují, a to prostřednictvím dohody o provedení práce. Účetnictví nevedla, ale žalovanému vypisovala i pokladní doklady. K dalším dotazům žalobce svědkyně uvedla, že byl žalovaný nemocný, kdy to přesně začalo, pravděpodobně někdy v roce 2018, 2019, byl vážně nemocný. Určitou dobu mu nemoc znemožňovala pracovní činnost. Kdy to přesně bylo, svědkyně nedokázala upřesnit. V té době ho zastupoval kolega , tituly před jménem, , jméno FO, . Svědkyně rovněž vybírala žalovanému i datové schránky, a to v době, kdy byl žalovaný nemocný a nemohl docházet do kanceláře. Následně zavolala buď jemu nebo , tituly před jménem, , jméno FO, . Svědkyně si rovněž nepamatovala, kdy byl žalovaný v nemocnici, kdy se léčil. Nedokázala ani uvést, zda dřív byla nemoc žalovaného, pro níž by event. nemohl vykonávat svoji pracovní činnost, či telefonáty, o nichž hovořila.

11. Soud zamítl návrh na provedení důkazů, které byly navrženy, ale soudem nebyly provedeny. Jedná se především o návrh na provedení důkazu znaleckým posudkem, výslechem svědků matky žalobce , tituly před jménem, , jméno FO, , otce žalobce , tituly před jménem, , jméno FO, , zprávou Fakultní nemocnice o dobách pobytu na lůžku žalovaného, zprávou Finančního úřadu, zda žalovaný je veden jako OSVČ bez zaměstnanců a zprávou telefonního operátora k inkriminovanému telefonátu, zda byla v provozu a komu patřila. Jde o důkazy, které navrhl k prokázání svých tvrzení žalobce (výslech svědkyně , jméno FO, navrhla i strana žalovaná), přičemž všechny zmíněné zprávy žalobce navrhl po koncentraci řízení zjevně k vyvrácení věrohodnosti slyšené svědkyně s tím, aby si je opatřil soud. Soud všechny tyto důkazní návrhy považuje za nadbytečné, když byl dostatečným způsobem zjištěn skutkový stav, který je rozhodný pro právní posouzení věci a na jehož podkladě bylo možné ve věci rozhodnout. Znalecký posudek by přicházel do úvahy pouze za situace, že by soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně, a to za účelem zjištění výše tvrzené náhrady škody. Výslechy obou svědků by do věci nepřinesly nic nového, co by mohlo zvrátit níže uvedené závěry soudu. Stejně tak ani navržené zprávy by nic na výsledku sporu nezměnily, neboť ani těmito zprávami by žalobce nemohl změnit závěr, na jehož základě došlo k zamítnutí žaloby, event. dosáhnout závěru o případné nevěrohodnosti slyšené svědkyně. Zcela nadbytečným je zkoumání, zda měl žalovaný evidovány zaměstnance, zvlášť za situace, kdy svědkyně u žalovaného dle svého vyjádření pracovala na základě dohody o provedení práce, nikoli na základě pracovní smlouvy. Shodně soud považuje za zcela nadbytečné i zkoumání telefonních čísel, komu patřila. Svědkyně , jméno FO, neuvedla žádné datum, kdy měla telefonáty mezi účastníky řízení vyslechnout, tudíž v tomto ohledu nepotvrdila tvrzení žalovaného, který označil konkrétní termíny těchto telefonátů. Svědkyně toliko potvrdila, že k nim došlo a co bylo jejich obsahem. Tedy i pokud by se jednalo o jiný termín, než žalovaný označil, nemohlo by logicky dojít ke znevěrohodnění této svědkyně, toliko k případnému vyvrácení tvrzení žalovaného o konkrétním datu telefonického rozhovoru (nikoli o uskutečněném hovoru a jeho obsahu), přičemž k případným návrhům na vyvrácení tvrzení žalovaného se rovněž vztahovala koncentrační lhůta. Nebylo proto na místě ověřovat, zda se žalovaný dne 7. 7. 2019 (kdy, jak uvedl ve svém žalobním tvrzení, telefonicky hovořil se žalobcem, který mu sdělil, aby odvolání neodůvodňoval), se nenacházel na nemocničním lůžku.

12. Podle § 609 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.) nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil.

13. Podle § 610 odst. 1 o.z. k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Vzdá-li se někdo předem práva uplatnit námitku promlčení, nepřihlíží se k tomu.

14. Podle § 619 odst. 2 o.z. právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.

15. Podle § 629 odst. 1 o.z. promlčecí lhůta trvá tři roky.

16. Podle § 2894 odst. 1, 2 o.z. povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody). Nebyla-li povinnost odčinit jinému nemajetkovou újmu výslovně ujednána, postihuje škůdce, jen stanoví-li to zvlášť zákon. V takových případech se povinnost nahradit nemajetkovou újmu poskytnutím zadostiučinění posoudí obdobně podle ustanovení o povinnosti nahradit škodu.

17. Podle § 2909 o.z. škůdce, který poškozenému způsobí škodu úmyslným porušením dobrých mravů, je povinen ji nahradit; vykonával-li však své právo, je škůdce povinen škodu nahradit, jen sledoval-li jako hlavní účel poškození jiného.

18. Podle § 2910 o.z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

19. Podle § 2950 o.z. kdo se hlásí jako příslušník určitého stavu nebo povolání k odbornému výkonu nebo jinak vystupuje jako odborník, nahradí škodu, způsobí-li ji neúplnou nebo nesprávnou informací nebo škodlivou radou danou za odměnu v záležitosti svého vědění nebo dovednosti. Jinak se hradí jen škoda, kterou někdo informací nebo radou způsobil vědomě.

20. Na základě provedeného dokazování, kdy soud pečlivě hodnotil všechny provedené důkazy jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, dospěl k závěru, že nárok žalobce není dán. Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že žalovaný žalobce právně zastupoval v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 14 C 1/2018, v němž žalobce žaloval své rodiče a bratra a domáhal se určení neplatnosti darovací smlouvy a smlouvy o zřízení věcného břemene, kterou žalovaní dne 7. 12. 2017 uzavřeli. Žalobu podával žalobce sám bez právního zastoupení, žalovaný jej začal v průběhu řízení zastupovat. Soud I. stupně v označeném řízení žalobu zamítl z důvodu nedostatku naléhavého právního zájmu (§ 80 o.s.ř.). Proti tomuto rozsudku podal žalobce toliko blanketní odvolání (to podal opakovaně i žalovaný z pozice jeho právního zástupce, nejprve pouze e-mailem, později jej doručil i prostřednictvím , právnická osoba, .). Prvoinstanční soud následně vyzval žalobce prostřednictvím jeho tehdejšího zástupce (tj. žalovaného) k odůvodnění podaného odvolání, v němž byl poučen na následky nesplnění této výzvy. K odstranění vad odvolání však ve stanovené lhůtě nedošlo, odvolací soud proto odvolání žalobce odmítl.

21. Soud se nejprve zabýval vznesenou námitkou promlčení, kterou žalovaný k výzvě soudu doplnil o rozhodující skutečnosti. Podle § 609 o.z. nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit, kdy promlčecí lhůta dle § 629 odst. 1 o.z. trvá 3 roky. Podle § 619 odst. 2 o.z. právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla. Žalobce podal žalobu osobně u soudu dne 7. 10. 2022.

22. Dle názoru soudu počala promlčecí doba u souzeného nároku plynout od doby, kdy žalobci bylo známo, že spis vedený zdejším soudem pod sp. zn. 14 C 1/2018 byl předložen Krajskému soudu v Plzni bez odůvodnění odvolání, k němuž byl žalobce vyzván prostřednictvím svého zástupce usnesením ze dne 18. 6. 2019, které mu bylo doručeno dne 23. 6. 2019, přičemž v předkládací zprávě figurovala poznámka o neodstranění vad podání, když lhůta uplynula marně dnem 8. 7. 2019. Protože žalobce osobně nahlížel do tohoto soudního spisu dne 30. 8. 2019 (v té době již u Krajského soudu v Plzni), soud dané datum hodnotí jako počátek běhu promlčecí lhůty, neboť žalobce již k tomuto okamžiku musel vědět, že nebude s blanketně podaným odvoláním u odvolacího soudu úspěšný (blanketní odvolání podal sám žalobce osobně u zdejšího soudu dne 14. 6. 2019 s tím, že bude odůvodněno následně, později i jeho tehdejší právní zástupce). K tomuto okamžiku věděl okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty (anebo se o nich dozvědět měl a mohl), jak předpokládá výše citovaný § 619 odst. 2 o.z. Promlčecí lhůta tak uplynula v návaznosti na výše citovaná ustanovení o.z. dnem 30. 8. 2022, tedy ještě předtím, než žalobce podal žalobu v nadepsané věci. K obdobným závěrům lze dospět i k datu 24. 9. 2019, kdy žalobce sepsal návrh dle ust. § 58 o.s.ř., adresovaný ke zdejšímu soudu ve věci 14 C 1/2018. Z tohoto návrhu, který žalobce osobně podepsal, jednoznačně vyplývá, že žalobci k tomuto dni nepochybně byly známy okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty, přičemž promlčecí lhůta v tomto případě uplynula dne 24. 9. 2022, tedy rovněž před podáním žaloby ve věci 25 C 336/2022. Soud nepochybuje o elementární erudici žalobce vyhodnotit, že jeho odvolání ve věci 14 C 1/2018 nemůže být úspěšné, pokud neuvedl žalobní důvod ani žalobní návrh ve svém odvolání, ač byl řádně vyzván k odstranění vad tohoto odvolání prvoinstančním soudem. V této souvislosti nelze přehlédnout, že žalobce figuruje u Okresního soudu Plzeň-město v celkem 69 věcech, přičemž vesměs z pozice žalobce, často bez právního zastoupení. I řízení v nadepsané věci žalobce zahájil a vedl až do ukončení důkazního řízení sám bez právního zastoupení, přičemž v jeho průběhu poukázal i na své samostudium při čtení zákonů. Z rozebraných důvodů byl proto žalovaný v podané námitce úspěšný a právo je tak promlčeno, proto dlužník není povinen plnit (§ 609 o.z.), což je důvodem pro zamítnutí žaloby.

23. Nicméně i za situace, že by soud neshledal nárok žalobce promlčeným, by bylo nezbytné uzavřít, že nárok není dán, neboť žalobce zčásti neunesl své důkazní břemeno, zčásti byla jeho tvrzení vyvrácena (viz dále). Jak již bylo zmíněno, spor mezi účastníky se týkal škody, která měla žalobci vzniknout v souvislosti s tvrzeným pochybením (opomenutím) žalovaného při právním zastoupení ve sporu vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 14 C 1/2018, což bylo namístě posoudit dle § 2894 a násl. o.z., především s přihlédnutím k výše citovaným ustanovením o.z. Žalobce tvrdil, že mu v důsledku neodůvodnění jím podaného odvolání ve věci 14 C 1/2018, k němuž byl žalovaný, jakožto jeho tehdejší právní zástupce, povinen, vznikla škoda ve výši 1 000 000 Kč. Tím, že odvolání nebylo řádně odůvodněno, prohrál označený spor, v němž se domáhal neplatnosti právního jednání spočívajícího v určení neplatnosti smlouvy, kterou uzavřel , tituly před jménem, , jméno FO, a , tituly před jménem, , jméno FO, (z pozice dárců) s , tituly před jménem, , jméno FO, (obdarovaný), jež byla zavkladována příslušným katastrálním úřadem. Důkazní břemeno spočívalo na žalobci, kterého soud mj. vyzval k doplnění a k prokázání skutkových tvrzení, týkající se vzniku této škody. Rovněž bylo na něm, aby prokázal porušení smluvní (právní či jiné) povinnosti žalovaného, vznik škody včetně její skutečné výše a dále příčinnou souvislost, neboť k úspěšnému uplatnění náhrady škody je nutný i třetí předpoklad, a to objektivní existence příčinné souvislosti (kauzálního nexu) mezi porušením právní povinnosti (protiprávním úkonem) jako příčinou a škodou včetně jejího rozsahu a jako následkem, přičemž je nezbytná bez ohledu na to, zda jde o odpovědnost založenou na zavinění či o odpovědnost objektivní. Nestačí pouhá pravděpodobnost příčinné souvislosti či okolnosti nasvědčující její existenci, příčinnou souvislost je třeba prokázat. Existence příčinné souvislosti nemůže být řešena obecně, ale vždy jen v konkrétních souvislostech. V daném případě bylo tedy na žalobci, aby prokázal, že vznikla škoda, že se žalovaný dopustil protiprávního jednání (žalobce tvrdil, že žalovaný porušil zákonnou povinnost) a že mezi protiprávním jednáním a vznikem škody je vztah příčiny a následku.

24. Žalobce v řízení prokázal, že žalovaný zmíněné odvolání v odvolací lhůtě ani v následně poskytnuté lhůtě neodůvodnil (k odůvodnění došlo až po rozhodnutí odvolacího soudu). Žalovaný však v rámci své obrany uvedl, že k tomuto nedošlo pro pokyn žalobce, který žalobce sdělil žalovanému telefonicky dne 7. 7. 2019, což prokazoval výslechem svědkyně , jméno FO, a „úředním záznamem“. Tato svědkyně skutečně potvrdila, že byla přítomna u tohoto telefonického hovoru, který slyšela, neboť si je žalovaný dává na hlasitý odposlech, v němž žalobce žalovanému mj. sdělil, že „na to kašle“, aby odvolání ve věci 14 C 1/2018 neodůvodňoval. Svědkyně však nedokázala upřesnit, kdy k tomuto telefonátu došlo, zda to bylo skutečně dne 7. 7. 2019. Nicméně bylo to v době následující po doručení usnesení, kterým byl žalobce prostřednictvím žalovaného vyzván k odůvodnění tohoto odvolání (svědkyně byla osobně přítomna u toho, kdy žalovaný z datové schránky vyzvedl výzvu k odstranění vad odvolání). Žalovaný svědkyni řekl, že hovoří se žalobcem. Svědkyně žalobce znala, opakovaně ho viděla, věděla, že se jedná o klienta žalovaného, kterého zastupoval ve více právních věcech. Soud neměl důvod pochybovat o věrohodnosti této svědkyně, jejíž výpověď byla konzistentní, logická, vnitřně nerozporná a neodporovala ani dalším provedeným důkazům. K jejímu výslechu došlo k návrhu strany žalované, tento návrh na provedení důkazu žalovaný nevzal zpět, pouze pro případ, že po uplynutí koncentrační lhůty bude zjevné, že žalobce neunesl důkazní břemeno, zvažoval o případné předčasnosti či nadbytečnosti tohoto důkazního prostředku. Prokázání této obrany však spočívalo na žalovaném, který k prokázání svého tvrzení o neporušení právní, smluvní či jiné povinnosti navrhl především výslech této svědkyně a dále předložil i „úřední záznam“, který sepsal , jméno FO, . Co se týká zmíněného záznamu, je nerozhodné, že tuto listinu jmenovaný nazval „úředním záznamem“, neboť je posuzována dle svého obsahu. Z obsahu je zřejmé, že jde spíše o prohlášení svědka, který popsal skutkový stav ze dne 4. 10. 2021, u něhož byl přítomen v AK žalovaného, kam se dostavil i žalobce, podstatnou část jejich rozhovoru, u něhož byl osobně přítomen. Z tohoto důkazu ve spojení s ostatními provedenými důkazy (především soudním spisem 14 C 1/2018 a výslechem svědkyně , jméno FO, ) vyplynulo, že žalovaný žalobce upozorňoval na lhůtu pro odůvodnění odvolání, stejně tak, že se žalovaný řídil pokynem žalobce, aby odvolání (jeho odůvodnění) nepodával.

25. V souvislosti s tvrzeným protiprávním jednáním žalovaného je třeba položit si otázku, zda to, že na základě prokázaného telefonického pokynu svého klienta v řízení 14 C 1/2018 (tedy žalobce v tomto řízení) žalovaný nepodal a neodůvodnil odvolání proti rozsudku v označené věci 14 C 1/2018, je skutečně jednáním, které je na místě hodnotit jako protiprávní (tedy porušil smluvní, právní či jinou povinnost). Je nepochybně věcí účastníků, zda v probíhajícím soudním řízení podají proti vydanému rozhodnutí odvolání, případně zda jej odůvodní (jde o jejich právo, nikoli povinnost). Právní zástupci jednají z pokynů svých klientů, které v řízení zastupují a snaží se důsledně v souladu s právními předpisy hájit jejich oprávněné zájmy. V případě pokynu klienta, který je jím vydán, ale je nesouladný s jeho oprávněným zájmem či mu díky němu hrozí újma, je na nich, aby to klientům řádně vysvětlili a upozornili je na všechny relevantní možnosti a následky. Konečné rozhodnutí však spočívá na klientech. Je běžné, že v takovém případě advokáti volí i písemnou formu upozornění, pokyn klienta si nechávají písemně stvrdit. To lze vztáhnout i k rozhodnutí klienta o neodůvodnění podaného odvolání proti rozsudku soudu I. stupně. Nicméně písemné stvrzení takového pokynu není v právních předpisech obligatorně stanoveno, proto není možné uzavřít, že takovýto pokyn je nezbytné akceptovat pouze v případě, že jej klient učinil písemně. V posuzované věci žalovaný prokázal výslechem svědkyně , jméno FO, ve spojení s písemným prohlášením , jméno FO, , že žalobce mu dal pokyn neodůvodňovat podané odvolání, proto tak nelze uzavřít, že žalovaný porušil svoji povinnost. Provedenými důkazy (především výslechem svědkyně a záznamem , jméno FO, ve spojení se soudním spisem 14 C 1/2018) došlo k vyvrácení tvrzení žalobce o porušení povinnosti žalovaného. Soud dodává, že na tomto závěru nemůže nic změnit ani to, že žalovaný převzal právní zastoupení žalobce ve zmíněné věci, ač byl přesvědčen o jeho neúspěchu, o čemž ho informoval. Takové jednání se sice může jevit jako rozporné s advokátními předpisy (k uzavření takové otázky však chybí další rozhodné skutečnosti, zda i po tomto žalobce žádal, aby jej žalovaný v řízení zastupoval, což pro právní posouzení věci bylo nadbytečné zjišťovat), přičemž i to samo o sobě nemohlo zapříčinit porušení právní povinnosti žalovaného v souzené věci spočívající v neodůvodnění odvolání v řízení sp. zn. 14 C 1/2018.

26. Úspěšný by však žalobce nebyl ani u dalších obligatorně stanovených podmínek, a to u prokázání vzniku škody (včetně její výše) a kauzálního nexu mezi porušením právní povinnosti a škodou, tj. prokázání existence příčinné souvislosti mezi protiprávním jednáním žalovaného a škodou, která měla v souvislosti s takovým jednáním žalobci vzniknout. Stěžejní byla především otázka, zda i v případě, že by došlo k odůvodnění podaného odvolání by žalobce byl v řízení 14 C 1/2018 u odvolacího soudu úspěšný a zda by se domohl toho, že by se stal podílovým spoluvlastníkem předmětných nemovitostí, jež tvořily součást zaniklého SJM jeho rodičů, event. části vypořádacího podílu na těchto nemovitostech. Sám žalobce v řízení v nadepsané věci uvedl, že hledal se žalovaným možnosti, jak se bránit proti vyhlášenému rozsudku, jak odůvodnit odvolání, k čemuž nedospěli. Nebyli přitom schopni najít žádnou možnost, jak výsledek řízení ve věci 14 C 1/2018 zvrátit. Teprve v průběhu řízení v nadepsané věci (25 C 336/2022) žalobce přišel na právní konstrukci, která by mohla být důvodem pro změnu rozhodnutí soudu I. stupně ve věci 14 C 1/2018. Už z tohoto vyjádření žalobce je patrné, že v případě odůvodnění odvolání by žalobce nepřednesl žádné nové argumenty, pouze by došlo k zopakování toho, co uvedl před prvoinstančním soudem. Žalobce sice dodal, že má za to, že nové argumenty, které uvedl u řízení v souzené věci, měl žalovaný, jakožto právní profesionál, sám uvést, soud se však neztotožňuje s tím, že tyto argumenty jsou přiléhavé a mohly by zvrátit výsledek sporu. Předně soud nesouhlasí s tvrzením žalobce, že rozhodoval věcně nepříslušný soud, neboť věcná příslušnost okresního soudu u určovací žaloby byla založena v souladu s § 9 odst. 1 o.s.ř. (nejedná se o případy taxativně vyjmenované v § 9 odst. 2 či odst. 3 o.s.ř.) a k žádné změně během řízení nedošlo (ani nemohlo dojít i v návaznosti na rozhodnutí katastrálního úřadu).

27. Další námitkou žalobce bylo, že soud I. stupně neměl postupovat s přihlédnutím k § 549 odst. 1 o.z., nýbrž měl akcentovat § 549 odst. 2 o.z. Ani tento argument soud nehodnotí jako důvodný, neboť je třeba si uvědomit, že se žalobce domáhal prostřednictvím určovací žaloby rozhodnutí, jímž by soud určil neplatnost darovací smlouvy a smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne 7. 12. 2017. Jeho prvotní povinností tak bylo prokázat naléhavý právní zájem na tomto určení. Prvoinstanční soud uzavřel, že naléhavý právní zájem dle § 80 o.s.ř. žalobce není dán, proto žalobu zamítl. Dodal, že žalobce se pokouší v rozporu s § 549 odst. 1 o.z. vyvolat splnění podmínky, aby 2. žalovaná, v případě prohlášení neplatnosti této smlouvy, vypořádáním SJM získala spoluvlastnický podíl na předmětných nemovitých věcech, který by v návaznosti na uzavřenou smlouvu o smlouvě budoucí zčásti převedla na žalobce. Lze souhlasit s tím, že žalobce nebyl osobou oprávněnou učinit splnění podmínky spočívající ve způsobu vypořádání SJM rodičů žalobce, splnění takové podmínky (při předjímání uplatnění zákonné fikce vypořádání SJM) je v jeho prospěch, proto by se za tohoto stavu ke splnění podmínky nepřihlíželo. Pokud žalobce poukázal na druhý odstavec tohoto ustanovení, který stanoví, že zmaří-li záměrně, aniž je k tomu oprávněn, splnění podmínky strana, které je nesplnění podmínky na prospěch, považuje se podmínka za splněnou, pak je třeba zdůraznit, že dané ustanovení nemohlo být ve věci 14 C 1/2018 rozhodné, neboť nedopadalo na posuzovanou věc. Žalobce neupřesnil, která konkrétní osoba měla záměrně zmařit splnění podmínky, ač k tomu nebyla oprávněna a je to v její prospěch, lze však usuzovat, že žalobce měl na mysli svoji matku. Domnívá-li se žalobce, že jeho matka záměrně zmařila splnění podmínky, pak je třeba zdůraznit, že není osobou neoprávněnou ve věci vypořádání SJM jejího a jejího bývalého manžela (tj. rodičů žalobce), stejně tak případné nesplnění podmínky nebylo v její prospěch (obdarován byl bratr žalobce).

28. Otázkou je, zda byl v souladu s ustálenou judikaturou dán naléhavý právní zájem na určení neplatnosti smlouvy. Určovací žaloba je preventivního charakteru a má místo jednak tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu, a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, jednak v případech, v nichž určovací žaloba účiněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy, tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků. Tyto funkce určovací žaloby korespondují s podmínkou naléhavého právního zájmu ve smyslu § 80 o.s.ř. Nelze-li v konkrétním případě očekávat, že je určovací žaloba bude plnit, nebude ani naléhavý právní zájem na takovém určení. Preventivní charakter má určovací žaloba tehdy, když vyřešení základu právního vztahu mezi účastníky (například určení vlastnictví) bez pochyb zabrání dalšímu množení sporů o dosud nedospělá plnění mezi účastníky a předejde se tak vícero žalobám na plnění. Žalobce se musí domáhat určení existence primárního právního vztahu, nikoliv existence nebo neexistence okolností, které jej měly nastolit. Proto je v zásadě třeba žalovat na určení vlastnictví, nikoliv na určení neplatnosti právního jednání, které mělo vlastnictví nastolit (srov. např. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 26 Cdo 2978/2019).

29. Jinými slovy bylo na žalobci, aby v řízení 14 C 1/2018 prokázal, že je dán naléhavý právní zájem na požadovaném určení, což se mu nepodařilo ani argumenty, které přinesl až v řízení v nyní souzené věci. Soud se přitom domnívá, že žalobce by nemohl být ve sporu 14 C 1/2018 úspěšný, ani kdyby prokázal, že byla zmařena podmínka záměrně a osobou která z toho měla prospěch, neboť ani to by nezpůsobovalo neplatnost uzavřené darovací smlouvy. V takovém případě, pokud by byla smlouva o smlouvě budoucí posouzena jako platná, by se mohlo event. jednat pouze o vznik škody na straně žalobce vůči osobě, která záměrně snížila majetkovou hodnotu, jíž mohl žalobce v návaznosti na tuto smlouvu nabýt. Touto otázkou se však soud I. stupně dále nezabýval, protože to pro souzenou věc není z důvodů, pro něž byla žaloba v této věci zamítnuta, podstatné. Žalobce tedy ohledně těchto dvou obligatorních podmínek neunesl důkazní břemeno, když neprokázal vznik škody (včetně její výše) ani příčinnou souvislost mezi vznikem škody a jednáním žalovaného. V řízení tak bylo vyvráceno tvrzení žalobce, že žalovaný porušil „zákonnou povinnost“, tedy způsobil žalobci škodu dle § 2909 o.z. nebo § 2910 o.z. event. § 2950 o.z. Stejně tak žalobce neprokázal, že mu v příčinné souvislosti s jednáním žalovaného vznikla škoda, kterou by bylo na místě dle § 2894 odst. 1, 2 a násl. o.z. nahradit. S ohledem na výše rozebrané nezbylo než uzavřít, že žaloba není důvodná a rozhodnout o jejím zamítnutí v plném rozsahu tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

30. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 151 odst. 2 o.s.ř. Žalovanému, který byl ve věci zcela úspěšný, náleží právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení tvoří odměna za zastoupení účastníka advokátem za 13,5 úkonu právní služby (převzetí zastoupení včetně 1. porady s klientem, 4x písemné podání ve věci samé (dne 4. 8. 2023, 27. 9. 2023, 9. 2. 2024 a 26. 2. 2024), 2x porada s klientem (dne 22. 11. 2023 a 8. 2. 2024), 5,5 úkonu za účast u jednání soudu (dne 23. 11. 2023, 11. 1. 2024 – přesahující 2 h, 27. 2. 2024 – přesahující 2 h a 15. 8. 2024 – účast u vyhlášení rozsudku – v rozsahu ½) a účast u mimosoudního jednání účastníků dne 14. 12. 2023 á 12 300 Kč dle § 6 odst. 1, § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „AT“) ve spojení s § 11 odst. 1 písm. b), c), d), i) AT a náhrada hotových výdajů advokáta za 14 úkonů právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT. Celkem tedy žalovanému náleží náhrada nákladů řízení ve výši 170 250 Kč. Porady s klientem žalovaný prokázal předloženými potvrzeními o poradě, dne 22. 11. 2023 trvala od 11 h do 12:30 h, dne 8. 2. 2024 trvala od 17 h do 18:20 h, tj. vždy přesahovaly 1 h. Výsledky mimosoudního jednání soudu sdělily obě strany, z jejich vyjádření je patrné, že k osobní schůzce mezi žalobcem a právní zástupkyní žalovaného došlo, účastníkům se však nepodařilo nalézt smírné řešení věci. Lhůtu k plnění soud určil dle § 160 odst. 1 o.s.ř. jako zákonnou třídenní, platební místo pro úhradu nákladů řízení bylo stanoveno v souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř.

31. Pro úplnost soud dodává, že nepřiznal žalovanému odměnu v rozsahu ½ za dostavení se jeho právní zástupkyně k odvolanému jednání dne 15. 2. 2024, neboť vyhodnotil, že nemůže jít k tíži žalobce, pokud se strana žalovaná k odvolanému jednání dostavila, ač o jeho odvolání byla vyrozuměna e-mailem dne 14. 2. 2024 a následně i v dopoledních hodinách dne 15. 2. 2024 prostřednictvím datové schránky, přičemž toto jednání bylo nařízeno na den 15. 2. 2024 od 14 h. Zástupkyně žalovaného měla tudíž dostatek času se s touto informací seznámit. Je na ní, jak si před nařízeným jednáním kontroluje doručenou poštu (jak e-mailem, tak i DS, případně prostřednictvím e-justice), pokud k tomu nedojde, nelze to klást k tíži druhé strany. K odročení jednání přitom došlo z důvodu hospodárnosti v návaznosti na její sdělení, které soudu doručila krátce před tímto jednáním, v němž uvedla, že svědkyně, jejíž účast u tohoto jednání zajišťovala, se k němu nemůže dostavit z důvodu plánové kontroly u lékaře. Přechozí jednání bylo přitom odročeno především pro výslech této svědkyně.