25 C 34/2021
č. j. 25 C 34/2021-21
V PLATNOSTICitované zákony (15)
- Občanský soudní řád, 99/1963 Sb. — § 45 § 101 § 137 § 142 § 149 § 160
- Vyhláška Ministerstva spravedlnosti o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), 177/1996 Sb. — § 7 § 13
- občanský zákoník, 89/2012 Sb. — § 121 § 513 § 1932 § 1970 § 2053 § 2390
- Nařízení vlády, kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob, 351/2013 Sb. — § 2
Plný text
Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní JUDr Martinou Folkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 289 000 Kč s příslušenstvím
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 289 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 7 % ročně z částky 150 000 Kč od 5. 4. 2018 do zaplacení, z částky 50 000 Kč od 1. 3. 2018 do zaplacení a z částky 85 000 Kč od 29. 2. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba co do zaplacení úroku z prodlení ve výši 7 % ročně z částky 3 000 Kč od 5. 4. 2018 do zaplacení a z částky 1 000 Kč od 1. 3. 2018 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 41 266 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.
1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit mu částku 289 000 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve smluvené výši 7 % ročně. Žalobu odůvodnil tím, že dne 2. 11. 2017 uzavřel se žalovanou smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě žalované zapůjčil částku 150 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu se sjednaným úrokem ve výši 3 000 Kč nejpozději do 28. 2. 2018. Dále účastníci dne 15. 12. 2017 uzavřeli smlouvu o zápůjčce, na základě které žalobce zapůjčil žalované částku 50 000 Kč, jíž se žalovaná zavázala vrátit spolu s úrokem ve výši 1 000 Kč do 28. 2. 2018. Dne 11. 6. 2019 účastníci uzavřeli třetí smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě žalobce zapůjčil žalované částku 85 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit do 28. 2. 2020. Účastníci si dohodli pro případ prodlení žalované s vrácením poskytnutých peněžních prostředků i úrok z prodlení ve výši 7 % ročně. Dne 9. 7. 2020 žalovaná uzavřela dohodu o uznání dluhu, kterou uznala svoje dluhy co do důvodu i výše a zavázala se je žalobci uhradit. Žalovaná uhradila v lednu roku 2020 toliko částku 1 000 Kč, kterou žalobce započetl oproti úhradě úroků z prodlení a z tohoto důvodu požadoval u první zápůjčky přiznání úroků z prodlení až ode dne 5. 4. 2018 (nikoli od splatnosti dluhu, tj. ode dne 1. 3. 2018). Zbývající část dluhu žalovaná žalobci ani přes výzvu zástupce žalobce ze dne 3. 9. 2020 nedoplatila.
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Listiny jí byly doručovány v souladu s ustanovením § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) na adresu uvedenou v Centrální evidenci obyvatel ČR. Dle ustanovení § 115a o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 101 odst. 4 o.s.ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě listinných důkazů předložených žalobcem.
3. Z předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti. Z jednotlivých smluv o zápůjčce vyplývá, že nejprve dne 3. 11. 2017 účastníci uzavřeli první smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě žalobce zapůjčil před podpisem smlouvy v hotovosti žalované částku 150 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit spolu s úrokem ve výši 3 000 Kč do 28. 2. 2018, dne 15. 12. 2017 účastníci uzavřeli druhou smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě žalobce zapůjčil před podpisem smlouvy v hotovosti žalované částku 50 000 Kč, jíž se žalovaná zavázala vrátit spolu s úrokem ve výši 1 000 Kč do 28. 2. 2018 a dne 11. 6. 2019 účastníci uzavřeli třetí smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě žalobce zapůjčil před podpisem smlouvy v hotovosti žalované částku 85 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit do 28. 2. 2020. Pro případ prodlení s vrácením všech zápůjček byl sjednán úrok z prodlení ve výši 7 % ročně z dlužné částky (smlouvy o zápůjčce z uvedených dní). Dne 9. 7. 2020 účastníci uzavřeli dohodu o uznání dluhu, v níž žalovaná uznala svůj dluh vůči žalobci v celkové výši bez příslušenství 285 000 Kč spolu s úrokem ve výši 4 000 Kč a s úrokem z prodlení 7 % ročně z dlužné částky (celkem včetně kapitalizovaného příslušenství 322 066,98 Kč po odpočtu žalovanou zaplacené částky 1 000 Kč) co do důvodu i výše a zavázala se jej žalobci uhradit. Dopisem ze dne 3. 9. 2020 žalobce prostřednictvím svého zástupce vyzval žalovanou k vrácení zapůjčené částky (předžalobní výzva k plnění z uvedeného dne včetně podacího archu). V řízení nebylo zjištěno, že by žalovaná svůj závazek vůči žalobci zcela splnila.
4. Podle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.
5. Po právním zhodnocení soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byly platně uzavřeny ve smyslu ustanovení § 2390 a násl. o.z. tři smlouvy o zápůjčce, na jejichž základě žalobce žalované přenechal sjednanou částku v celkové výši 285 000 Kč, jíž se žalovaná zavázala vrátit spolu s úrokem v celkové výši 4 000 Kč nejpozději do sjednaného data (v případě první a druhé smlouvy do 28. 2. 2018 a u třetí smlouvy do 28. 2. 2020). Z tvrzení žalobce, proti nimž žalovaná žádným způsobem nebrojila, vyplynulo, že žalovaná do podání žaloby zaplatila toliko částku 1 000 Kč, kterou žalobce v souladu s § 1932 odst. 1 o.z. započetl oproti sjednanému úroku z prodlení (viz shora). Uznáním dluhu ze strany žalované vznikla ke dni uznání v souladu s § 2053 o.z. vyvratitelná právní domněnka existence a rozsahu uznaného dluhu. Vzhledem k tomu, že v řízení nebylo zjištěno, že by žalovaná svůj závazek vůči žalobci zcela splnila, nárok žalobce ani jeho výši nesporovala, soud vyhodnotil, že žaloba je důvodná a žalované uložil povinnost k úhradě nevrácené části zapůjčeného finančního obnosu ve výši 285 000 Kč. Protože se žalovaná dostala do prodlení s úhradou svého závazku, má žalobce v souladu s ustanovením § 1970 o.z. právo vedle plnění i na přiznání úroku z prodlení, jehož výše byla účastníky smluvena v jednotlivých smlouvách o zápůjčce v roční sazbě 7 %, která nepřevyšuje zákonnou výši, vyplývající z prováděcího předpisu (ustanovení § 2 nařízení č. 351/2013 Sb.). Žalované byla ke splnění výrokem I. tohoto rozsudku uložené povinnosti určena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř. běžná třídenní lhůta.
6. Vzhledem k tomu, že z předložených listinných důkazů (především ze smluv o zápůjčce a z dohody o uznání dluhu) nevyplývá, že by účastníci sjednali přičítání příslušenství k jistině dluhu (a žalobce ani takovou skutečnost v žalobě ani v průběhu řízení netvrdil), vzniklo žalobci toliko právo na úrok z prodlení z jistiny dluhu bez příslušenství (tj. bez sjednaného úroku), neboť v případě požadavku na„ příslušenství z příslušenství“ se jedná o nedovolený anatocismus. Soud proto výrokem II. tohoto rozsudku rozhodl o zamítnutí žaloby v části, v níž žalobce požadoval úroky z prodlení ze sjednaných úroků. Podle § 513 o.z. příslušenství pohledávky tvoří úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s uplatněním pohledávky, podle § 1970 o.z. ve spojení s § 2 nařízení č. 351/2013 Sb. lze po dlužníku, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, požadovat zaplacení úroků z prodlení ve výši dle citovaného nařízení vlády. K dané problematice se vyjádřil např. Nejvyšší soud ČR v rozsudku Velkého senátu sp. zn. 35 Odo 101/2002, podle něhož občanský zákoník (tj. zákon č. 40/1963 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2013) ani obchodní zákoník (tj. zákon č. 513/1991 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2013) neumožňují věřiteli požadovat po dlužníku příslušenství (úrok z prodlení) pro případ prodlení s placením příslušenství pohledávky, tím není dotčeno právo účastníků dohodnout se, že smluvené úroky se stanou součástí jistiny. Závěry daného rozhodnutí jsou dle názoru soudu plně aplikovatelné i za účinnosti o.z., jehož právní úprava v této části byla víceméně převzata především z občanského zákoníku (srov. § 517 odst. 2, § 121 odst. 3 občanského zákoníku, § 369 obchodního zákoníku a § 1970, § 513 o.z.).
7. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 142a odst. 1 o.s.ř. a s ustanovením § 151 odst. 2 os.ř. Žalobci, který byl ve věci z převážné části úspěšný, když jeho procesní neúspěch spočívá toliko v zamítnutí části příslušenství (výrokem II. rozsudku), soud mu přiznal s přihlédnutím k výše citovaným ustanovením právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 11 560 Kč, odměna za zastoupení účastníka advokátem za dva a půl úkonu právní služby (převzetí zastoupení, sepis žaloby a prostá výzva k úhradě) á 9 460 Kč dle ustanovení § 6 odst. 1, § 7 dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ AT“) a náhrada hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby po 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 4 AT. Podle ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř. se částka odměny a náhrad advokáta dále zvyšuje o 21% DPH dle zákona č. 235/2004 Sb., tj. o částku 5 155,50 Kč Celkem tedy žalobci náleží náhrada nákladů řízení v zaokrouhlené výši 41 266 Kč, splatná rovněž v zákonné třídenní lhůtě dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., přičemž platební místo pro úhradu nákladů řízení bylo stanoveno v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o.s.ř.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.