25 C 35/2021

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní JUDr Martinou Folkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částky 3 319,40 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba co do zaplacení částky 3 319,40 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 3 319,40 Kč od 12. 1. 2019 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit mu částku 3 319,40 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné sazbě z této částky od 12. 1. 2019 do zaplacení. Žalobu po doplnění odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], uzavřela se žalovanou dne 28. 12. 2018 smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl původním věřitelem poskytnut žalované úvěr ve výši 2 000 Kč, který se zavázala vrátit spolu s poplatkem ve výši 1 319,40 Kč do 11. 1. 2019. Žalovaná úvěr v poskytnuté čerpala, svoji povinnost však nesplnila, když do uvedeného data splatnosti peněžní prostředky nevrátila. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www.creditportal.cz, na níž se žalovaná nejprve zaregistrovala zadáním osobních údajů včetně telefonního čísla a emailové adresy. Následně odsouhlasila znění rámcové úvěrové smlouvy a uvedla číslo svého bankovního účtu a obdržela bezpečností kód na své telefonní číslo. Žalovaná zaslala původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Pro ověření schopnosti žalované splácet jí byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy, žalovaná akceptovala smlouvu zadáním SMS kódu, jenž byl zaslán na její telefonní číslo. Poté jí bylo zasláno číslo poukázky s PIN kódem pro výběr peněžních prostředků s platností 48 hodin. Dne 28. 12. 2018 si žalovaná vybrala peněžní prostředky ve výši 2 000 Kč. Žalovaná neuhradila ničeho, žalobci tak dluží částku 3 319,40 Kč. [jméno] částku žalovaná ani přes výzvy žalobce nezaplatila. Pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 6. 2020.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Listiny jí byly doručovány v souladu s ust. § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) na adresu jejího pobytu zapsaného v Centrální evidenci obyvatel ČR a na další soudem zjištěné adresy. Vzhledem k tomu, že se účastníci k ústnímu jednání nedostavili, přičemž zástupce žalobce svoji neúčast omluvil a nežádal odročení tohoto jednání, žalovaná se neomluvila, soud postupoval v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti stran.

3. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti. Žalobce předložil smlouvu o úvěru, k jejímuž uzavření mělo dojít dne 22. 12. 2018 mezi žalovanou a společností [právnická osoba] Jejím obsahem bylo poskytnutí úvěru ve výši 2 000 Kč se splatností do 11. 1. 2019. Úroková sazba byla sjednána ve výši 40 % ročně, poplatek za poskytnutí úvěru činil před slevou částku 1 319,40 Kč, celkem mělo dojít k zaplacení částky 3 350,08 Kč (před slevou), výše RPSN byla stanovena na 93448,30%. Součástí úvěrové smlouvy bylo i ujednání o smluvní pokutě pro případ prodlení žalované s úhradou poskytnutých peněžních prostředků (0,1% denně z částky, ohledně níž je v prodlení). K této smlouvě bylo připojeno toliko razítko a podpis původního věřitele, nebyl připojen žádný podpis žalované. Žalobce soudu dále předložil i část nepojmenované listiny, z níž soud nedokázal zjistit žádné podstatné skutečnosti, nelze z ní vzít za prokázané, že žalované byla vyplacena částka 2 000 Kč. Věřitelem pohledávky za žalovanou se měl stát na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 6. 2020 žalobce (smlouva o postoupení pohledávek včetně příloh z uvedeného dne), o čemž byla žalovaná informována dopisem ze dne 27. 6. 2020 (oznámení o postoupení pohledávky z uvedeného dne). Žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu prostřednictvím zástupce žalobce (výzva k úhradě z 27. 6. 2020).

4. Podle ustanovení § 1723 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ NOZ“) závazek vzniká ze smlouvy, z protiprávního činu, nebo jiné skutečnosti, která je k tomu podle právního řádu způsobilá.

5. Po právním zhodnocení soud dospěl k závěru, že nárok žalobce není dán. V řízení bylo na žalobci, aby prokázal, že jím tvrzená písemně uzavřená smlouva o úvěru byla řádně a platně uzavřena tak, aby závazek platně dle shora citovaného ust. § 1723 odst. 1 NOZ vznikl. K této smlouvě nebyly připojeny podpisy žalované, nebylo možné ověřit, zda měla žalovaná vůli být touto smlouvou vázána, zda k ní v tomto znění přistoupila. Žalobce k prokázání této skutečnosti neoznačil žádné další důkazy, nařízeného ústního jednání, u něhož by mu bylo poskytnuto poučení, se nezúčastnil. Žalobce přitom řádně tvrdil, že smlouva byla uzavřena distančně, avšak svá tvrzení nikterak neprokázal. Je třeba zdůraznit, že žalobce stíhá důkazní břemeno, v případě jeho neunesení nemůže být ve věci úspěšný. Soud má za to, že i uzavření smlouvy prostředky komunikace na dálku lze řádným způsobem prokázat, což se však v dané věci nestalo. Z provedeného dokazování soud nemá ani za prokázané, že by právní předchůdce žalobce vyplatil žalované částku 2 000 Kč, kterou by eventuálně bylo možné hodnotit dle ust. § 2991 a násl. NOZ jako bezdůvodné obohacení žalované na úkor právního předchůdce žalobce bez spravedlivého důvodu. Žalobce soudu předložil toliko část listiny, z níž soud žádné závěry vyvodit nemohl. Žalobce doplnil, že původní věřitel úvěry poskytoval skrze svého obchodního partnera – [právnická osoba] a.s., provozující síť čerpacích stanic EuroOil, úvěry byly následně vypláceny na bankovní účet úvěrovaného, případně na příslušných čerpacích stanicích v hotovosti. Lze se tak domnívat, že původní věřitel vyplatil žalované danou částku v hotovosti, tuto skutečnost však žalobce soudu nikterak neprokázal. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl (výrok I. tohoto rozsudku), neboť se žalobci nepodařilo prokázat uzavření smlouvy o úvěru ani tvrzené poskytnutí finančních prostředků žalované. Soud nad rámec připomíná, že rovněž RPSN ve výši 93448,30% není souladné s požadavkem přiměřenosti a bylo by tak na místě přihlédnout i k ustanovení § 1813 NOZ. K nepřiměřenému ujednání se dle ustanovení § 1815 NOZ nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá. Pokud si žalovaná na 14 dnů měla vypůjčit částku 2 000 Kč a měla vrátit částku 3 350,08 Kč, tj. měla navíc zaplati téměř 66 % z jistiny, pak by bylo namístě přihlédnout i k ust. § 580 NOZ ve spojení s ust. § 588 NOZ, eventuálně k § 1796 NOZ, když takové jednání se zjevně příčí dobrým mravům, nepožívající právní ochrany a je proto absolutně neplatným.

6. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. Vzhledem k zamítnutí žaloby by právo na přiznání náhrady nákladů řízení náleželo v řízení úspěšné žalované. Protože z obsahu spisu žádné takové náklady soud nezjistil, rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.