25 C 353/2019

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní JUDr Martinou Folkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovníkem titul . jméno příjmení advokátem se sídlem adresa o zaplacení částky ve výši 35 702,47 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 35 702,47 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 35 702,47 Kč od 2. 8. 2018 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 500 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu částku 35 702,47 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky od 2. 8. 2018 do zaplacení v zákonné sazbě. Žalobu odůvodnil tím, že má na adrese [ulice] třída v [obec] umístěnou svoji organizační jednotku – [stát. instituce]. Dne 18. 4. 2017 žalovaný během čekání v této budově úmyslným úderem pěstí poškodil vyvolávací systém, který vyřadil z provozu. Žalovaný byl za poškození cizí věci, jehož se dopustil poškozením majetku žalobce odsouzen trestním příkazem, který vydal zdejší soud dne 31. 5. 2017 pod sp. zn. 10 T 56/2017, jež nabyl právní moci a vykonatelnosti dnem 25. 7. 2017. Na základě tohoto trestního příkazu byla žalovanému mj. uložena povinnost nahradit žalobci škodu ve výši 14 400 Kč, se zbytkem nároku byl žalobce odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. Žalobce zajistil opravu poškozeného zařízení prostřednictvím [právnická osoba] – [právnická osoba], oprava byla provedena dne 22. 6. 2017 výměnou části zařízení (tzv. tiskárny touch screenu). Žalobci byla vyúčtovaná cena opravy ve výši 50 102,47 Kč včetně DPH fakturou č. FV [číslo] dne 6. 7. 2017, jež uhradil dne 14. 7. 2017. Rozdíl mezi skutečně způsobenou škodou 50 102,47 Kč a částkou přiznanou jako náhradou škody v trestním řízení (14 000 Kč) činí 35 702,47 Kč, která ani přes výzvu žalobce ze dne 14. 6. 2018 nebyla ze strany žalovaného uhrazena.

2. Žalovaný, který se nacházel v [anonymizováno] nemocnici [právnická osoba], jakožto čekatel na domov pro seniory, se ve věci sám nevyjádřil. Dané zařízení soudu sdělilo, že zdravotní stav žalovaného neumožňuje nikoliv jen po přechodnou dobu účast u soudního jednání, jeho stav se zhoršuje, komunikace s ním je obtížná z důvodu lehké vaskulární demence. Soudu byla následně zaslána i lékařská zpráva, v níž vyplývá, že žalovaný je premorbidně velmi simplexní, nyní i projevy vaskulární demence, hospitalizován od 11. 2. 2019 a čekající na domov důchodů. Z tohoto důvodu soud postupoval v souladu s ustanovením § 29 odst. 2 o.s.ř. a žalovanému ustanovil opatrovníka z řad advokátů, s nímž bylo pokračováno v řízení.

3. Opatrovník žalovaného nesouhlasil s uplatněným nárokem, když měl za to, že nárok na náhradu škody, který byl žalobci pravomocně přiznán v adhézním řízení, je nárokem kompletním. Není zřejmé, zda faktura vystavená za opravu zařízení se vztahovala toliko k vadám, jež vznikly v příčinné souvislosti se škodnou událostí. Otázka panuje i ohledně subjektivní odpovědnosti žalovaného za způsobenou újmu, když není zřejmé, v jakém duševním stavu se žalovaný nacházel v průběhu škodní události (dne 18. 4. 2017). Z opatrnosti opatrovník žalovaného uvedl, že žalovaný byl v okamžiku škodné události stižen duševní poruchou, pro níž nebyl schopen ovládat své jednání ani posoudit jeho protiprávnost. Žalovaný tedy nebyl osobou deliktně způsobenou za způsobenou škodu a nenese odpovědnost z důvodu absence svého zavinění. Není zřejmé, zda trestní soud duševní stav žalovaného zkoumal. Dle názoru opatrovníka není soud při posouzení otázky deliktní způsobilosti žalovaného vázán rozhodnutím trestního soudu. Za tímto účelem navrhl provedení důkazu znaleckým posudkem z oboru psychiatrie.

4. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti. Žalovaný byl trestním příkazem, který vydal zdejší soud dne 31. 5. 2017 pod č.j. 10 T 56/2017-46, jenž nabyl právní moci dnem 25. 7. 2017, uznán vinným z přečinu poškození cizí věci a odsouzen k odnětí svobody v trvání 6 měsíců, výkon tohoto trestu byl podmíněně odložen na zkušební dobu 18 měsíců. Dále byla žalovanému uložena povinnost zaplatit náhradu škody žalobci ve výši 14 400 Kč. Se zbytkem svého nároku byl žalobce odkázán na řízení ve věcech občanskoprávních. Žalovaný byl uznán vinným ze skutku, který spáchal dne 18. 5. 2017, kdy v budově [stát. instituce] [anonymizována tři slova] [číslo] v [obec] v návalu vzteku během čekání úderem pěstí do displeje poškodil vyvolávací systém, který vyřadil z provozu, čímž žalobci způsobil škodu tím, že zničil cizí věc a způsobil na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou. Žalovaný byl v této věci vyslechnut dne 4. 5. 2017 Policií ČR. Vypověděl, že se byl v budově OSSZ v [obec] zeptat na svůj důchod, který mu ještě nepřišel, naštval se, že musel dlouho čekat, než mohl jít k přepážce, proto se rozhodl odejít a zřejmě při odchodu v návalu vzteku rukou praštil do vyvolávacího zařízení, na němž praskla plastová slída. Dne 28. 4. 2017 žalobce sdělil stanovisko ke způsobené škodě, kterou odhadl na částku 56 591,70 Kč včetně DPH, kdy doplnil, že se jedná o zničený touch screen, který se v současné době nevyrábí. K tomu žalobce přiložil i nabídku [jméno] [příjmení] – Hcom, kterou zpracoval ohledně výměny touch tiskárny se zjištěnou celkovou cenou bez DPH 46 770 Kč, který je nutné upravit k původnímu stojanu. V trestní věci byla zpracovaná i fotografická dokumentace, kde bylo mimo jiné zachyceno i poškozené zařízení žalobce. Součástí spisu jsou i fotografie žalovaného. Policejní orgán požádal o odborné vyjádření, které vypracovala soudního znalkyně [jméno] [příjmení] dne 8. 5. 2017. Z tohoto odborného vyjádření vyplývá, že znalkyně dospěla k částce 48 097,50 Kč, která bude nutná k opravě daného zařízení, započetla však 70% amortizaci, čímž dospěla k částce 14 400 Kč. V amortizaci zohlednila stáří a démodenost stávajícího zařízení (trestní spis vedený Policií ČR pod č. j. KRPP-62136/TČ-2017-030517 a zdejším soudem pod sp. zn. 10 T 56/2017). Opravu poškozeného vyvolávacího zařízení provedla společnost [právnická osoba] dne 22. 6. 2017 na základě objednávky žalobce z 16. 6. 2017, kdy došlo k provedení demontáže staré tiskárny a montáže nové tiskárny Touch, došlo k úpravě konfigurace i zaškolení obsluhy, což bylo vyúčtováno částkou 50 102,47 Kč, kterou žalobce na základě vystavené faktury č. FV [číslo], která byla splatná dne 4. 8. 2017, dne 25. 7. 2017 uhradil (požadavek – objednávka na servisní zásah, faktura č. FV [číslo] ze dne 6. 6. 2017, platební poukaz ze dne 18. 7. 2017 a výpis z účtu žalobce ze dne 25. 7. 2017). Dopisem ze dne 14. 6. 2018 žalobce vyzval žalovaného k úhradě částky 35 702,47 Kč (výzva k zaplacení z uvedeného dne včetně dodejky). V řízení nebylo zjištěno, že by žalovaný dlužnou částku žalobci zaplatil.

5. Soud zamítl návrh opatrovníka žalovaného na provedení důkazu znaleckým posudkem z oboru psychiatrie a dále návrh žalobce na výslechy svědků (zaměstnanců [stát. instituce], kteří byli jednání žalovaného přítomni), neboť dospěl k závěru, že byly dostatečně zjištěny všechny skutečnosti rozhodné pro posouzení věci a provedení těchto důkazů by bylo nadbytečné. Žalobce navíc ani neupřesnil konkrétní jména zaměstnanců, kteří by měli být v řízení slyšeni.

6. Podle ustanovení § 135 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) soud je vázán rozhodnutím příslušných orgánů o tom, že byl spáchán trestní čin, přestupek nebo jiný správní delikt postižitelný podle zvláštních předpisů, a kdo jej spáchal, jakož i rozhodnutím o osobním stavu; soud však není vázán rozhodnutím v blokovém řízení.

7. Podle § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ NOZ“) škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

8. Podle § 2951 odst. 1 NOZ škoda se nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích.

9. Podle § 2952 NOZ hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu.

10. Podle § 2955 NOZ nelze-li výši náhrady škody přesně určit, určí ji podle spravedlivého uvážení jednotlivých okolností soud.

11. Podle § 2969 odst. 1 NOZ při určení výše škody na věci se vychází z její obvyklé ceny v době poškození a zohlední se, co poškozený musí k obnovení nebo nahrazení funkce věci účelně vynaložit.

12. Po zhodnocení provedených důkazů soud dospěl k závěru, že nárok žalobce je dán. Provedenými důkazy (trestním spisem) bylo prokázáno, že žalovaný úmyslným jednáním poškodil vyvolávací zařízení žalobce, které bylo umístěno v jeho pobočce ([stát. instituce]), za což byl odsouzen pravomocným trestním příkazem. V rámci tohoto příkazu byla žalobci přiznána pouze část náhrady škody, a to ve výši 14 400 Kč, když trestní soud zohlednil 70% amortizaci, kterou uvedla ve svém odborném vyjádření paní [příjmení]. Žalovaný svým jednáním žalobci způsobil škodu, kterou soud posoudil podle ustanovení § 2910 NOZ. Jeho povinností bylo tuto škodu nahradit uvedením do předešlého stavu a není-li to možné, případně žádá-li o to poškozený, uhradit ji v penězích. Hradí se přitom skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk), což soud posoudil dle ustanovení § 2951 a § 2952 NOZ, při určení výše škody na věci se vychází z její obvyklé ceny v době poškození a zohlední se, co poškozený musí k obnovení nebo nahrazení funkce věci účelně vynaložit (§ 2969 odst. 1 NOZ).

13. Zdejší soud je vázán rozhodnutím o spáchání trestného činu i tím, kdo jej spáchal (§ 135 o.s.ř.). Soud se v řízení zabýval otázkou, zda i trestní příkaz, který byl vydán bez projednání ve věci samé na základě obsahu trestního spisu, je závazný pro zdejší soud i v otázce zavinění, tedy zda osoba, která byla takto pravomocně odsouzena, byla způsobilá k právním úkonům. Přihlédl přitom k ustálené judikatuře Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 242/2004, Cpj 35/78, 26 Odo 197/2006, 21 Cdo 1877/2013 a 23 Cdo 956/2012, z nichž vyplývá, že výrokem o vině (nikoliv odůvodněním rozhodnutí) je soud vázán a musí z něj vycházet jako z celku a brát v úvahu jeho právní i skutkovou část, která řeší naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu konkrétním jednáním pachatele. Rozsah vázanosti je dán tím, do jaké míry jsou znaky skutkové podstaty trestného činu zároveň okolnostmi významnými pro rozhodnutí o náhradě škody. Protože rozhodnutí o tom, že byl spáchán trestní čin, v sobě zahrnuje i posouzení subjektivního pachatele ke svému jednání a k jeho následkům, znamená takové rozhodnutí ve vztahu k postiženému pachateli vždy konstatování jeho zavinění protiprávního jednání. V občanském soudním řízení soud není vázán toliko výší škody. Soud si v této otázce musí učinit vlastní závěr podložený zjištěním skutkového stavu věci, lze využít podklady v trestním spise. Je třeba podotknout, že trestní příkaz dle ustanovené § 314 e trestního řádu nemůže být podle odst. 6 citovaného ustanovení vydán v řízení proti osobě, která je zbavena způsobilosti k právním úkonům nebo její způsobilost k právním úkonům je omezena. Pokud by tedy bylo zjištěno, že žalovaný již v té době, kdy byl trestní příkaz vydán, měl omezenou způsobilost k právním úkonům, pak takovou situaci lze dle názoru soudu napravit toliko v rámci trestního řízení, kdy by bylo na místě aplikovat ustanovení § 277 trestního řádu a navrhnout obnovu trestního řízení (dané ustanovení řeší i pravomocný trestní příkaz). Pokud tedy vznikly pochybnosti o tom, že žalovaný, který v současné době trpí lehkou vaskulární demencí, tímto onemocněním trpěl i v době spáchání výše popsaného skutku, není možné na takové zjištění řádně reagovat v civilním řízení, pokud předtím nedojde ke změně pravomocného trestního rozhodnutí, kterým je civilní soud v této věci vázán. Za takového stavu tedy bylo nadbytečné provádět znalecké zkoumání žalovaného, když by ani případné zjištění o jeho snížené způsobilosti k právním úkonům nemohlo vést k jinému rozhodnutí v rámci tohoto řízení, než bylo vyhlášeno, neboť, jak již bylo rozebráno výše, civilní soud je v tomto řízení vázán rozhodnutím z trestního řízení (a tedy i zmíněným trestním příkazem). Pokud by došlo k obnově trestního řízení a v návaznosti na to ke změně původního rozhodnutí trestního soudu, pak by byl dán důvod i k obnově civilního řízení. Za tohoto stavu nezbylo než uzavřít, že žalovaný se dopustil jednání, za nějž je odpovědný a kterým žalobci způsobil škodu.

14. Žalobce v řízení doložil, že dané vyvolávací zařízení, které již nebylo v záruce, nechal opravit u společnosti, která mu dané zařízení dodala a bylo i jeho servisní organizací. Žalobce v tomto směru upřesnil, že dle jeho názoru není mnoho subjektů na trhu, které se zabývají touto problematikou, neměl povědomí o tom, zda by se některý z nich nacházel v [obec] či blízkém okolí. Za opravu, kterou bylo nefunkční vyvolávací zařízení opět zprovozněno, žalobce zaplatil částku 50 102,47 Kč. Jak již opakovaně judikoval Ústavní soud ČR (srov. např. rozhodnutí sp. zn. II. ÚS 20221/07), smyslem a účelem ustanovení, přiznávajícího poškozenému právo na náhradu škody, je zajistit, aby mu v plné míře byla kompenzována majetková újma. V každém individuálním případě je proto nutno pečlivě srovnat majetkový stav poškozeného před vznikem škody a po provedení opravy, přičemž rozsah náhrady v penězích musí zohledňovat výši veškerých jím vynaložených prostředků nutných k obnovení provozuschopnosti (původního majetkového stavu). S ohledem na možný vznik bezdůvodného obohacení v důsledku opravy je pochopitelně nutné zvažovat i účelnost a nezbytnost nákladů vynaložených na uvedení poškození věci do původního stavu. Pokud opravu nelze provést úsporněji a směřovala jen k odstranění následků škodné události, nejeví se spravedlivým, aby poškození byli nuceni doplácet na zprovoznění vozu mnohdy značné částky (nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1902/2013). Obvodní soud pro Prahu 8 ve svém rozhodnutí pod sp. zn. 12 C 19/2015 dospěl k závěru, že pokud se poškozený rozhodne po provedení opravy a jedná-li se o postup objektivně účelný ve smyslu § 2951 NOZ, zakládá mu to právo výběru požadovat vyčíslenou škodu i dalším způsobem, a to ve výši tržní hodnoty opravy, s případným odpočtem zhodnocení, pokud k němu po provedené opravě dojde. Současně platí, že neodpovídá realitě běžného života, aby poškozený, který vznik škody nezavinil ani porušením právní povinnosti nezpůsobil, byl nucen po vzniku škody provádět komplikovaná a náročná šetření za účelem zjištění nejnižší ceny náhradních dílů odpovídajících charakteristice dílu poškozených, a za tímto účelem například objíždět vrakoviště nebo aby použil tzv. altermarketové (neoriginální) díly, respektive díly z druhovýroby, v situaci, kdy takové díly co do přesnosti, kvality a výdrže mají obecně horší kvalitu než díly originální. Výše škody přitom zahrnuje i částku připadající na daň z přidané hodnoty, rovněž je třeba zohlednit i náklady spojené s opravou (sazba za práci spojenou s opravou a výměnou dílů, cestovné apod.), když rozsah náhrady v penězích musí zohledňovat výši veškerých žalobcem vynaložených prostředků nutných k obnovení původního majetkového stavu. Pokud obnovení původního stavu není možné jinak než za použití nových náhradních dílů, oprava byla provedena účelně a směřovala jen k odstranění následků škodné události. Povinnost k úhradě nákladů na uvedení věci do původního stavu nelze přenášet na poškozeného a nedůvodně jej znevýhodňovat proti škůdci (rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 36/2013). Rovněž podle rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 155/2016 se skutečnou škodou rozumí zmenšení existujícího majetku poškozeného ve srovnání se stavem, jaký zde byl před způsobením škody, a proto musí i rozsah náhrady škody zohlednit výši všech nutných prostředků, které byl poškozený nucen vynaložit k obnovení původního majetkového stavu. Smyslem a účelem ustanovení, přiznávajícího poškozenému právo na náhradu škody, je zajistit, aby mu v plné míře byla kompenzována majetková újma. Je přitom nutné přihlédnout i k ustanovení § 2969 odst. 1 NOZ, dle něhož při určení výše škody na věci se vychází z její obvyklé ceny v době poškození a zohlední se, co poškozený musí k obnovení nebo nahrazení funkce věci účelně vynaložit. Pokud lze výši škody zjistit s nepoměrnými obtížemi nebo ji nelze zjistit vůbec, soud může aplikovat ustanovení § 136 o.s.ř. Rovněž i Okresní soud v Jičíně dospěl ve věci vedené pod sp. zn. 121 C 5/2013 k závěru, že jestliže oprava vozidla, která byla provedena, byla nutná proto, aby žalobkyně mohla vozidlo nadále provozovat, ale touto opravou se nezvýšila hodnota vozidla oproti jeho hodnotě před nehodou, představuje částka, která byla na opravu vozidla vynaložena, skutečnou škodou, jež žalobkyni vznikla. I v posuzované věci je zřejmé, že bez výměny poškozené části vyvolávacího zařízení by dané vyvolávací zařízení nemohlo být uvedeno do původního stavu. Nejedná se přitom o běžnou věc, kterou lze bez obtíží koupit coby opotřebovanou (ale funkční) za nižší cenu. Takovou povinnost ani nelze žalobci ukládat, neboť je nutné mít na zřeteli, že to byl právě žalovaný, který jeho majetek poškodil a daným postupem by byl žalobce oproti škůdci (žalovanému) bezdůvodně znevýhodňován. Žalobci tedy nelze vyčítat postup, který zvolil a„ trestat ho“ za to, že dané vyvolávací zařízení na své náklady nechal opravit. Soud se neztotožňuje s názorem trestního soudu, že bylo na místě zohlednit i 70 % amortizaci, neboť jak již bylo výše uvedeno, rozsah náhrady musí zohledňovat výši veškerých žalobcem vynaložených prostředků nutných k obnovení původního majetkového stavu při zvážení účelnosti a nezbytnosti nákladů na vynaložení a uvedení poškozené věci do původního stavu. V řízení nebylo zjištěno, že obnovení původního stavu by bylo možné jinak, než za použití nových náhradních dílů, soud tedy hodnotí danou opravu jako účelně provedenou, která směřovala jen k odstranění následků škodné události. Povinnost k úhradě takových nákladů přitom nelze přenášet na poškozeného a nedůvodně jej znevýhodňovat oproti škůdci. Dle názoru soudu ani takovou opravou nemohlo dojít k zhodnocení celého vyvolávacího zařízení, jehož životnost se tím (ve vztahu k celému zařízení) nikterak nezvýšila. Soud v daném případě pouze zvažoval účelnost vypracování případného znaleckého posudku pro zjištění ceny obvyklé spočívající v provedené opravě včetně dalších nezbytných nákladů. Dle jeho názoru by však šlo pouze o další finanční zatížení neúspěšné strany (žalovaného), když by vedle zjištěné obvyklé výše škody musel hradit ještě i náklady za zpracování znaleckého posudku. Protože tento postup soud hodnotil jako nehospodárný, sdělil svůj názor účastníkům, kteří proti němu neměli námitek. Soud proto postupoval v souladu s ustanovením § 136 o.s.ř., když vzal náklady, které žalobce vynaložil na opravu vyvolávacího zařízení, za účelně vynaložené a odpovídající obvyklé ceně. Protože žalovanému byla v rámci trestního řízení uložena povinnost zaplatit žalobci částku 14 400 Kč, kterou soud odečetl od celkové částky vynaložené na opravu vyvolávacího zařízení (50 102,47 Kč), uložil žalovanému výrokem tohoto rozsudku zaplatit žalobci rozdíl ve výši 35 702,47 Kč. Jak již bylo zmíněno, právo žalobce na náhradu škody vyplývá z výše citovaných ustanovení, kdy žalovaný úmyslně porušil povinnosti stanovené zákonem, čímž způsobil žalobci škodu, proto je povinen tuto škodu nahradit. Vedle dlužné jistiny má žalobce nárok na zaplacení úroku z prodlení podle ustanovení § 1970 NOZ ve výši určené dle ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Z rozebraných důvodů soud žalobě zcela vyhověl, přičemž lhůtu k plnění stanovil v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. jako běžnou třídenní.

15. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 142a odst. 1 o.s.ř. a s § 151 odst. 2 o.s.ř. Žalobci, který byl ve věci zcela úspěšný, náleží právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení tvoří toliko náhrada hotových výdajů za cestovné v souvislosti s účastí žalobce u ústního jednání dne 12. 11. 2020 a 8. 4. 2021 (dvakrát [obec] – [obec] – [obec]) v celkové výši 500 Kč (4 x 125 Kč). Dané náklady, které soud posoudil v souladu s ustanovením § 151 odst. 3 o.s.ř., žalobce prokázal předloženými jízdními doklady. I tato uložená povinnost je splatná v zákonné třídenní lhůtě dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř.