25 C 373/2023

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Folkovou ve věci žalobkyně: Anonymizováno Anonymizováno zahraniční osoba registrovaná pod č. C Anonymizováno sídlem Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno ’ Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o zaplacení 15 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba co do zaplacení částky , částka, spolu s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, a s úrokem z prodlení ve výši 7,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku , částka, spolu s úrokem v kapitalizované výši , částka, a s úrokem z prodlení v zákonné sazbě z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, , dne , datum, smlouvu o půjčce, na jejímž základě mu právní předchůdce žalobkyně poskytl peněžní prostředky ve výši , částka, , jež žalovaný převzal v hotovosti, což potvrdil podpisem smlouvy. Nedílnou součást citované smlouvy tvořily smluvní podmínky smlouvy o půjčce obsažené na další straně zmíněné smlouvy. Poskytnutou půjčku se žalovaný zavázal vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši , částka, , představující smluvně sjednané příslušenství pohledávky, v 60 týdenních splátkách po , částka, , přičemž poslední splátka byla stanovena na den , datum, . Žalovaný své smluvní povinnosti nedostál, když sjednané splátky řádně a včas nesplácel, do postoupení pohledávky uhradil celkem částku , částka, . Původnímu věřiteli tak vzniklo dne , datum, právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky ve výši , částka, a na dlužném poplatku částky , částka, . Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, a , datum, se žalobkyně stala věřitelem uvedené pohledávky (přechodným věřitelem byla společnost , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, .), což bylo žalovanému písemně oznámeno dopisy ze dne , datum, a , datum, . K tomuto dni činila dlužná částka , částka, , její příslušenství tvořily úroky z prodlení v zákonné výši. Tato částka se sestávala z nesplacené půjčky ve výši , částka, a dlužné části poplatku ve výši , částka, . Ani přes výzvu žalovaný dlužnou částku nezaplatil.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Listiny mu byly doručovány v souladu s ust. § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) na adresu zapsanou v Centrální evidenci obyvatel ČR. Podle § 115a o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů.

3. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, , dne , datum, smlouvu označenou jako smlouvu o půjčce, v níž se původní věřitel zavázal žalovanému poskytnout půjčku ve výši , částka, , kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši , částka, (celkem , částka, ) v pravidelných 60 týdenních splátkách po , částka, , poslední splátku ve výši , částka, (smlouva o půjčce z uvedeného dne). Nedílnou součást smlouvy tvořily smluvní podmínky, z nichž je mj. zřejmé, že RPSN činila 224,28 %. Z tvrzení žalobkyně, proti nimž žalovaný žádným způsobem nebrojil, vyplynulo, že žalovaný celkem uhradil částku , částka, , zbývající část v celkové výši , částka, (dlužná jistina a dlužný poplatek – viz výše) již nedoplatil. Pohledávka za žalovaným byla společností , právnická osoba, postoupena nejprve společnosti , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., poté žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne , datum, a , datum, včetně seznamu postupovaných pohledávek). Dopisem ze dne , datum, , který byl odeslán dne , datum, , a dopisem ze dne , datum, , odeslaným dne , datum, , byly tyto skutečnosti oznámeny žalovanému (zmíněné dopisy včetně poštovního podacího archu). K úhradě dlužné částky byl žalovaný vyzván dopisem zástupce žalobkyně ze dne , datum, (výzva před podáním žaloby z uvedeného dne včetně poštovního podacího archu). V řízení nebylo zjištěno, že by žalovaný svůj závazek vůči žalobkyni splnil.

4. Podle § 261 odst. 3 písm. d) zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do , datum, (dále jen „obchodní zákoník“), se touto částí zákona řídí bez ohledu na povahu účastníků závazkové vztahy mimo jiné ze smlouvy o úvěru (§ 497).

5. Podle § 497 obchodního zákoníku se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do , datum, (dále jen „občanský zákoník“) neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

7. Podle § 451 odst. 1, 2 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

8. Po právním zhodnocení soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným ve smyslu ust. § 497 a násl. obchodního zákoníku ve spojení s ust. § 261 odst. 3 písm. d) obchodního zákoníku a § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) smlouvu o úvěru, na jejímž základě byla žalovanému poskytnuta jistina ve výši , částka, za úplatu ve výši , částka, , přičemž doba splácení byla stanovena na 60 týdnů. Původní věřitel se žalovaným sice smlouvu označili jako smlouvu o půjčce uzavřenou ve smyslu občanského zákoníku, avšak vzhledem ke skutečnosti, že půjčka byla poskytnuta od subjektu, který ji poskytl v rámci své podnikatelské činnosti, nebylo možné smluvní vztah účastníků podřadit pod ustanovení § 657 a násl. občanského zákoníku, ale pod shora citované ustanovení § 497 a násl. obchodního zákoníku. Žalobkyně se stala v souladu s ust. § 1879 o.z. věřitelem pohledávky na základě výše konkretizovaných smluv o postoupení pohledávek. Ve zmíněné částce , částka, jsou obsaženy jak dohodnuté úroky, tak rovněž i úplata, kterou nelze hodnotit jinak, než jako skrytý úrok, neboť představuje odměnu žalobkyně za poskytnutí daného spotřebitelského úvěru. Roční úroková sazba tak činila 72,45 % ročně, což je v hrubém nepoměru s úroky, jež byly v průběhu roku 2009 běžně sjednávány. Podle výše citovaného ust. § 502 odst. , právnická osoba, zákoníku je dlužník povinen platit z poskytnutých peněžních prostředků úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Nejsou-li takto úroky stanoveny, je dlužník povinen obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Pokud by došlo ke sjednání úroků vyšších než přípustných, dlužník by byl povinen platit úroky ve výši nejvýše přípustné. Při porovnání s úrokovou sazbou korunových úvěrů poskytovaných bankami domácnostem (zdroj www.cnb.cz), kdy v prosinci 2009 při fixaci sazby nad 1 rok do 5 let činila obvyklá roční úroková sazba max. 12 %, účastníky sjednaný úrok více než šestinásobně přesahoval obvyklou sazbu úroků. Z tohoto důvodu je dané ujednání účastníků dle § 39 občanského zákoníku absolutně neplatným pro rozpor s dobrými mravy (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. , spisová značka, , , spisová značka, ).

9. Uzavřenou smlouvu a její podmínky je nutné zkoumat ze všech jejích aspektů. Na zkoumanou věc dopadají i závěry rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne , datum, č.j. , spisová značka, , jež vycházely z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (viz dále). Podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru je dle § 502 obchodního zákoníku (obdobně i dle § 2395 o.z.) vedle závazku úvěrujícího poskytnout úvěrovanému na jeho požádání v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a závazku úvěrovaného poskytnuté peněžní prostředky vrátit, i povinnost úvěrovaného zaplatit úroky. Úrok je odměnou úvěrujícího za poskytnutí peněžních prostředků. Bez sjednání této povinnosti se nejedná o smlouvu o úvěru. Sjednání výše úroků sice není podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru, avšak pokud by strany výši úroků nesjednaly, úvěrovaný je povinen platit úroky určené podle § 502 obchodního zákoníku (resp. ust. § 1802 o.z.). Právní předchůdce žalobkyně je podnikatelem, předmět jeho podnikání zahrnuje i poskytování úvěrů (včetně spotřebitelských), žalovaný nepochybně věděl, že sjednává tuto smlouvu s podnikatelem v rámci jeho podnikatelské činnosti. Závěr, že při neplatném sjednání výše úroků nemá úvěrovaný povinnost platit žádné úroky, neboť by se nejednalo o úvěr, by byl zcela v rozporu s vůlí smluvních stran, kterou projevily uzavřením posuzované smlouvy. V případě neplatného ujednání o výši úroku by se úrok stanovil postupem podle ust. § 502 obchodního zákoníku (resp. § 577 o.z., § 1802 o.z.), tj. ve výši úroku požadovaných obvykle za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka (úvěrovaného) v době uzavření smlouvy a požadavku na zaplacení úroku z úvěru by nebylo možno zcela nevyhovět. V posuzované věci se žalovaný zavázal k placení úroku ve výši 72,45 % ročně. Tuto výši, jak již bylo zmíněno výše, však soud prvního stupně považuje za nepřiměřeně vysokou. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sp. zn. , spisová značka, vyslovil názor, podle něhož s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu včetně vyšší míry rizikovosti poskytovaného úvěr nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem obvyklé úrokové míry peněžních ústavů. Jak již soud uvedl, v souzené věci úrok, který účastníci sjednali, převyšuje více než šestinásobně obvyklou míru úvěrů poskytovaných domácnostem se splatností jeden rok až pět let. Při hodnocení souladu smlouvy, jejímž účastníkem je spotřebitel, kterému z ní má vzniknout závazek k placení takto (extrémně) vysokého úroku, s dobrými mravy, je nutno přihlédnout i k okolnostem, za kterých byla uzavřena a k jejímu dalšímu obsahu. Smlouva byla uzavřena adhézním způsobem, žalovaný akceptoval formulářovou dokumentaci vypracovanou právním předchůdcem žalobkyně, jíž obsah nemohl reálně nijak ovlivnit. Pro případ prodlení nastupovaly další sankce, které byly zcela zjevně rovněž nepřiměřeně vysoké, při porušení téže povinnosti mohl být žalovaný stižen několika vedle sebe stojícími sankcemi. Při respektování zásady smluvní volnosti a autonomie vůle, na níž je soukromé právo postaveno, nelze akceptovat takový obsah spotřebitelské smlouvy, který je v rozporu s obecnou představou spravedlivého uspořádání vzájemných práv a povinností a vytváří jejich zřejmou nerovnováhu k tíži strany, která je při uzavírání smlouvy v objektivně slabším postavení a které i soukromé právo poskytuje zvýšenou právní ochranu (viz § 1810 a násl. o.z., jež je rovněž namístě v daném případě aplikovat). Smlouvu s takovým obsahem je nutné považovat za absolutně neplatnou, příčící se dobrým mravům.

10. Krajský soud v Plzni i poté opakovaně dospěl k závěru, že úvěrové smlouvy za obdobných podmínek, kdy je sjednán úrok v sazbách řádově 80 % či 90 % ročně, jsou absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy. Odvolací soud i v těchto případech vyhodnotil, že smlouva jako celek je absolutně neplatná, neboť smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele, přičemž za takovýchto podmínek je nerovnováha již tak významná, že ujednání smlouvy je obecně nespravedlivé a rozporné s dobrými mravy. Smlouva o úvěru nemůže být sjednána jako bezúročná, neboť závazek platit úroky patří k pojmovým znakům smlouvy o úrok, pokud si účastníci úrok sjednají, musí se jednat o úrok přiměřený, neboť dle judikatury vyšších soudů jedná v souladu s dobrými mravy ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou sazbou v době sjednání obvyklou, stanovenou s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám, uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů či půjček. Pokud úvěrová sazba takovou míru výrazně přesahuje, a to dokonce několikanásobně, nejedná se úrok sjednaný v souladu s dobrými mravy (viz např. rozsudek KS v Plzni č.j. , spisová značka, , sp. zn. , spisová značka, , č.j. , spisová značka, ). Krajský soud v Plzni setrval na hodnocení absolutní neplatnosti zkoumaných úvěrových smluv i ve svých dalších rozhodnutích (sp. zn. , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, apod.). Podle rozsudku Krajského soudu v Plzni č.j. , spisová značka, po posouzení všech aspektů projednávané věci žalobkyni nepřísluší se odůvodněně dovolávat možnosti oddělitelnosti ujednání o úroku, resp. dalších sjednaných poplatků. Odvolací soud zdůraznil, že jde o obchod s chudobou, pro věc je významné posouzení jejího souladu se zásadami obecné spravedlnosti a proporcionality. Dle názoru soudu I. stupně jejich závěry lze aplikovat i na posuzovanou věc.

11. Z popsaných důvodů soud proto vyhodnotil, že žalobkyni náleží toliko právo na vrácení peněžních prostředků, jež původní věřitel poskytl žalovanému, když se o tuto částku žalovaný bezdůvodně obohatil, neboť mu bylo poskytnuto plnění bez právního důvodu, jak předpokládá ust. § 451 odst. 2 občanského zákoníku. Z tohoto důvodu jí soud přiznal právo na vydání bezdůvodného obohacení dle § 451 odst. 1 občanského zákoníku, spočívajícím v nevrácené části poskytnutých peněžních prostředků při zohlednění dosavadních úhrad žalovaného (, částka, – , částka, ) a dále úroku z prodlení dle § 369 odst. , právnická osoba, zákoníku ve spojení s § 517 odst. 2 občanského zákoníku (§ 1970 o.z.) ve výši dle prováděcího předpisu (ust. § 1 nařízení č. 142/1994 Sb., ve znění pozdějších předpisů, resp. § 2 vyhlášky č. 351/2013 Sb.), neboť žalovaný, který byl vyzván k vrácení peněžních prostředků, přičemž z předložených důkazů vyplývá, že první výzvou bylo oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, , jež bylo odesláno dne , datum, , svoji povinnost nesplnil, čímž se dostal do prodlení. Soud proto žalobkyni přiznal nárok na dané příslušenství ode dne , datum, (tj. ode dne následujícího po uplynutí lhůty k úhradě stanovené v první prokazatelné výzvě k úhradě dluhu žalovaného – oznámení o postoupení pohledávky, obsahující výzvu k úhradě dluhu, jež byla odesílána , datum, (tedy , datum, + 10 dnů lhůty k úhradě + 3 dny pro předpokládané doručení písemnosti dle § 573 o.z.)). Žalovanému byla pro splnění této povinnosti určena běžná třídenní lhůta dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. (výrok I. tohoto rozsudku). Ve zbývající části z výše rozebraných důvodů žalobu zamítl (výrok II. tohoto rozsudku).

12. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. Vzhledem k tomu, že úspěch žalobkyně se téměř rovnal jejímu neúspěchu, soud nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (výrok III. tohoto rozsudku).