25 C 388/2022

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Folkovou ve věci Anonymizovaný odstavec proti Anonymizovaný odstavec o zaplacení částky 35 660,92 Kč s příslušenstvím

I. Řízení co do zaplacení úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 895,23 Kč od 3. 8. 2022 do 6. 11. 2022 se zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 35 660,92 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 32 765,69 Kč od 3. 8. 2022 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 895,23 Kč od 7. 11. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 17 814 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu Plzeň-město soudní poplatek ve výši 1 874 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu Plzeň-město doplatek za překlad listin do polského jazyka ve výši 1 930 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou, doručenou zdejšímu soudu dne 7. 11. 2022, domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 35 660,92 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 3. 8. 2022 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný, který je státním občanem Polska, byl zaměstnán jako občan Evropské unie v České republice u společnosti , právnická osoba, Tento zaměstnavatel jej z titulu zaměstnání v ČR přihlásil k veřejnému zdravotnímu pojištění u žalobkyně v období od 23. 11. 2017 do 18. 1. 2018. Dále byl žalovaný zaměstnán v ČR u společnosti , právnická osoba, Daný zaměstnavatel jej z titulu zaměstnání v ČR přihlásil k veřejnému zdravotnímu pojištění u žalobkyně v období od 1. 5. 2019 do 16. 7. 2019, v obou případech prostřednictvím portálu VZP ČR. Žalovaný byl jako cizinec u žalobkyně evidován pod číslem pojištěnce , hodnota, . Žalovaný byl v těchto výše uvedených obdobích po dobu trvání zaměstnání pojištěn v ČR podle českých právních předpisů, a to s přihlédnutím k nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004, o koordinaci systémů sociálního zabezpečení (dále jen „Nařízení č. 883/2004“), kdy dle čl. 11 odst. 1 ve spojení s čl. 11 odst. 3 písm. a) tohoto nařízení jsou tyto osoby pojištěny ve státě výkonu výdělečné činnosti. Žalobkyně dále odkázala na § 3 odst. 2 písm. b) zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZVZP“), týkající se zániku zdravotního pojištění (ukončení zaměstnání) a § 12 písm. j) téhož zákona, podle něhož byl žalovaný povinen vrátit žalobkyni při zániku zdravotního pojištění do 8 dnů průkaz pojištěnce vydaný žalobkyní, tj. evropský průkaz zdravotního pojištění (dále jen „EHIC“). Žalovaný byl rovněž dle čl. 76 odst. 4 Nařízení č. 883/2004 a dle čl. 3 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 987/2009, kterým se stanoví prováděcí pravidla k nařízení (ES) č. 883/2004 o koordinaci systémů sociálního zabezpečení (dále jen „Nařízení č. 987/2009“) oznámit žalobkyni změnu své situace (ukončení zaměstnání v ČR), která je rozhodná pro jeho nárok na věcné dávky veřejného zdravotního pojištění. Žalovaný však tyto povinnosti nesplnil. Kromě toho se žalovaný rovněž neoprávněně prokazoval dne 13. 10. 2018 a dne 24. 8. 2019 při poskytování zdravotních služeb v zahraničí (v Nizozemí a v Polsku) EHIC, ač v té době pojištěncem žalobkyně nebyl. Žalobkyně poukázala na to, že podle evropského koordinačního práva probíhá mezistátní přeúčtování nákladů na věcné dávky veřejného zdravotního pojištění prostřednictvím příslušných styčných míst (čl. 66 odst. 2 Nařízení č. 987/2009). Tímto styčným místem je pro ČR Kancelář zdravotního pojištění z.s. (dále též jen „Kancelář“ nebo „Kancelář zdravotního pojištění“), která vytvořila a spravuje komplexní společný informační systém umožňující elektronickou komunikaci mezi českým systémem veřejného zdravotního pojištění a ostatními státy – , právnická osoba, Kanceláře zdravotního pojištění. Kanceláří bylo žalobkyni předloženo vyúčtování nákladů za poskytnuté věcné dávky (formulář N080E), které bylo vyhotoveno dne 16. 1. 2020 v celkové výši 73 937,53 Kč, referenční číslo 1001453516, jež zahrnovalo 10 případů zdravotních služeb čerpaných na území Nizozemí. V této částce byly zahrnuty náklady na zdravotní služby poskytnuté žalovanému poskytovateli zdravotních služeb dne 13. 10. 2018, činící částku v celkové výši 32 765,69 Kč a byly uhrazeny dne 2. 9. 2020 žalobkyní. Jednalo se o náklady na ambulantní péči ve výši 14 336,88 Kč a ostatní péči ve výši 18 428,81 Kč. Dále bylo Kanceláří žalobkyni předloženo vyúčtování nákladů za poskytnuté věcné dávky (formulář N080E), vyhotovené dne 17. 9. 2021 v celkové výši 42 872,19 Kč, referenční číslo 1001564138, zahrnující 4 případy zdravotních služeb čerpaných na území Polska. V této částce byly zahrnuty náklady na zdravotní služby poskytnuté žalovanému poskytovateli zdravotních služeb dne 24. 8. 2019, jež činily částku v celkové výši 2 904,23 Kč a byly uhrazeny dne 18. 10. 2021 žalobkyní. Jednalo se o náklady na léky ve výši 41,16 Kč a hospitalizační péči ve výši 2 863,07 Kč. Žalovaný se při poskytování těchto zdravotních služeb prokázal průkazem EHIC č. , hodnota, s platností do 30. 11. 2019 vydaným žalobkyní. Žalobkyně musela postupovat v souladu s čl. 2 odst. 2 rozhodnutí Administrativní komise č. 189 z 18. 6. 2003 (2003/751/EC) ve spojení s přílohou I. bodem 3.5.4. rozhodnutí Administrativní komise č. 190 z téhož dne (2003/752/EC). Tato rozhodnutí byla publikována v Úředním věstníku Evropské unie a vyplývá z nich oprávnění zahraniční pojišťovny požadovat po žalobkyni náhradu nákladů na zdravotní služby poskytnuté žalovanému na základě platného EHIC i v případě, že v období průběhu zdravotního pojištění u žalobkyně je odlišné. Dne 2. 9. 2020 žalobkyně uhradila na účet Kanceláře zdravotního pojištění částku vyúčtovanou v celkové výši 2 570 034,96 Kč, zahrnující i částku odpovídající zdravotním službám čerpaným žalovaným v Nizozemí, a dne 18. 10. 2021 uhradila na účet Kanceláře zdravotního pojištění částku vyúčtovanou v celkové výši 42 872,19 Kč, zahrnující i částku odpovídající zdravotním službám čerpaným žalovaným v Polsku. Žalobkyně tak vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání žalovaného náklady na zdravotní služby v celkové výši 35 660,92 Kč. Danou částku jí žalovaný ani přes výzvy neuhradil.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Listiny mu byly doručovány v souladu s ust. § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) na soudem zjištěné adresy. Protože se nepodařilo soudní písemnost žalovanému, jenž je cizím státním příslušníkem a nemá v registru obyvatel zapsán pobyt, doručit na poslední známou adresu v cizině, event. zjistit jiné aktuální bydliště žalovaného, soud mu v souladu s § 29 odst. 3 o.s.ř. ustanovil opatrovníka z řad advokátů, s nímž bylo pokračováno v řízení.

3. Opatrovník u prvního soudního jednání uvedl, že se nemohl seznámit s názorem klienta, nicméně má za to, že ve spise chybí podklady k tomu, zda byla přímo žalovanému skutečně poskytnuta péče v Nizozemí a v Polsku. Namítl, že žalobkyně měla možnost oznámit do systému koordinujícímu zdravotní systémy, že EHIC je neplatný, či jej mohla prohlásit za neplatný nebo učinit nějaké další kroky k tomu, aby případně zabránila použití EHIC (zdravotního pojištění). Opatrovník dále žádal, aby žalobkyně doložila, zda zkoumala, zda žalovaný nebyl pojištěn u jiného subjektu, požadoval i sdělení od styčnému subjektu, zda se o této škodě žalobkyně nedozvěděla dříve než zasláním formulářů N080E (pro případné zkoumání promlčení pohledávky). Po koncentraci řízení navrhoval předložení elektronické komunikace týkající se zaslání formuláře S041 ke zjištění, zda tento formulář a jakým způsobem došel žalobkyni, event. předložení podepsaného formuláře S041. Navrhoval i provedení důkazů k prokázání jaký druh péče byl žalovanému poskytnut, zda byla žalobkyně takovou péči povinna následně proplatit, zda nebyla vyúčtována nezbytná a neodkladná péče a prověření, zda žalobkyně nemá přístup do pohledávek, zda se nemohla s rozhodnými skutečnostmi seznámit dříve, a to vyjádřením Kanceláře, kdo a jakým způsobem má přístup do systému pohledávek.

4. V závěrečném návrhu žalobkyně omezila svůj žalobní nárok tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Soud jej podle svého obsahu posoudil jako částečné zpětvzetí žaloby. Postupoval proto v souladu s § 96 odst. 1, 2 o.s.ř. a řízení v této části zastavil. Z vyjádření žalobkyně je patrné, že dané příslušenství již nebude (ani do budoucna) nárokovat, přičemž částečné zastavení řízení svědčí ve prospěch žalovaného.

5. Z důkazů provedených v tomto řízení soud zjistil následující skutečnosti. Z printscreenu obrazovky z počítačového systému žalobkyně, z detailu podání – hromadné oznámení zaměstnavatele, ČPP – , Anonymizováno, , otisku obrazovky – výkaz NL – Kolczycki a tabulky zaměstnavatelů žalovaného je zřejmé, že žalovaný byl přihlášen k veřejnému zdravotnímu pojištění ke dni 23. 11. 2017 zaměstnavatelem , právnická osoba, , odhlášen byl dne 18. 1. 2018. Ke dni 1. 5. 2019 byl přihlášen k veřejnému zdravotnímu pojištění zaměstnavatelem , právnická osoba, ., odhlášen byl dne 16. 7. 2019, u dalšího zaměstnavatele v ČR byl přihlášen až ke dni 10. 10. 2019. Z formulářů S080 je patrné, že v souvislosti s ošetřením žalovaného (pro nemoc) dne 13. 10. 2018 v Nizozemí a dne 24. 8. 2019 v Polsku byla žalobkyni vyúčtována částka 1 269,25 EUR, částka 473 PLN a 6,80 PLN (označené formuláře ze dne 25. 10. 2021 a 24. 10. 2022). Z individuálního výkazu – přehled z 25. 10. 2021 vyplývá, že žalobkyni byla v souvislosti s poskytnutou zdravotní péčí žalovanému ze dne 13. 10. 2018 vyúčtována částka 32 765,69 Kč (celkem jí byla v souvislosti se všemi celkem 10 položkami vyúčtována částka 73 937,53 Kč). Z individuálního výkazu – podrobný přehled z 25. 10. 2021 vyplývá, že žalobkyni byla v souvislosti s poskytnutou zdravotní péčí žalovanému ze dne 13. 10. 2018 vyúčtována částka 32 765,69 Kč (za ambulantní péči 14 336,88 Kč a za ostatní péči 18 428,81 Kč). Z individuálního výkazu – podrobný přehled z 24. 10. 2022 vyplývá, že žalobkyni byla v souvislosti s poskytnutou zdravotní péčí žalovanému ze dne 24. 8. 2019 vyúčtována částka 2 904,23 Kč (za léky 41,16 Kč a za hospitalizační péči 2 863,07 Kč). Žalovaný předložil EHIC č. , hodnota, s platností do 30. 11. 2019 vydaný žalobkyní, ke kopii tohoto průkazu připojil v případě poskytnuté péče v Polsku svůj podpis (2x kopie EHIC žalovaného, v 1. případě s jeho podpisem). Formulářem N080E – vyúčtování nákladů za poskytnutí věcné dávky v souladu s čl. 62, čl. 66 odst. 1 a čl. 67 Nařízení č. 987/2009 byla žalobkyni Kanceláří zdravotního pojištění za pohledávku z Nizozemí vyúčtována částka 73 937,53 Kč, splatná dne 2. 9. 2020, a to za 10 jednotlivých případů. Doklad byl odeslán žalobkyni, jakožto plátci (příslušné ZP), odeslán dne 16. 1. 2020. Žalobkyně uhradila dne 2. 9. 2020 částku 2 570 034,96 Kč (potvrzení o provedení platby ČNB). Stejné datum 16. 1. 2020 a výše částky 73 937,53 Kč vyplývá i z printscreenu obrazovky – otisk obrazovky APKZP – výkaz NL - Kolczycki, k tomuto dni došel do aplikace VZP formulář N080E - vyúčtování skutečných nákladů za poskytnuté věcné dávky – CZ závazek v dané výši. Formulářem N080E – vyúčtování nákladů za poskytnutí věcné dávky v souladu s čl. 62, čl, 66 odst. 1 a čl. 67 Nařízení č. 987/2009 byla žalobkyni Kanceláří zdravotního pojištění za pohledávku z Polska vyúčtována částka 42 872,19 Kč, splatná dne 17. 10. 2021, a to za 4 jednotlivé případy. Doklad byl odeslán žalobkyni, jakožto plátci (příslušné ZP), odeslán dne 17. 9. 2021. Danou částku žalobkyně uhradila dne 18. 10. 2021 (potvrzení o provedení platby ČNB). Stejné datum 17. 9. 2021 a výše částky 42 872,19 Kč vyplývá i z printscreenu obrazovky – seznam BUCů, k tomuto dni došel do aplikace VZP formulář N080E - vyúčtování skutečných nákladů za poskytnuté věcné dávky – CZ závazek v dané výši. Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě nákladů za neoprávněné čerpání zdravotní služby ze dne 13. 10. 2018 v Nizozemí ve výši 32 765,69 Kč, zároveň ho upozornila na povinnost vrátit EHIC (1. výzva k úhradě nákladů za neoprávněně čerpané zdravotní služby ze dne 5. 5. 2021 a 2. výzva k úhradě nákladů za neoprávněně čerpané zdravotní služby ze dne 29. 6. 2021). Tuto částku žalovanému vyúčtovala fakturou č. 75, splatnou dne 28. 5. 2021 (faktura ze dne 7. 5. 2021). Žalobkyně zjišťovala formulářem H006 informace o bydlišti žalovaného (označený formulář z 22. 10. 2021). Formulářem S040 žádala o doby – druh pojistného rizika: nemoc, mateřství nebo otcovství, žalovaný nebyl od 19. 1. 2018 do 1. 5. 2019 příjemcem dávek, žalovaný nezískal podle právních předpisů Polska žádné doby pojištění (označené formuláře). Ke dni 19. 3. 2020 činil 1 zlotý částku 6,053 Kč, ke dni 27. 8. 2019 kurz eura k české koruně činil 25,815 Kč (kurzy devizového trhu – stránky ČNB). Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě nákladů za neoprávněné čerpání zdravotní služby ze dne 24. 8. 2019 v Polsku ve výši 2 904,23 Kč, zároveň ho upozornila na povinnost vrátit EHIC a požádala ho o zaslání dokladu, který by potvrzoval případné pojištění u zdravotní pojišťovny v systému veřejného zdravotního pojištění v některém ze států EU/EHP nebo Švýcarska (1. výzva k úhradě nákladů za neoprávněně čerpané zdravotní služby ze dne 9. 3. 2022, 2. výzva k úhradě nákladů za neoprávněně čerpané zdravotní služby ze dne 28. 4. 2022 a žádost o zaslání dokladu). Tuto částku žalovanému vyúčtovala fakturou č. 72, splatnou dne 4. 4. 2022 (faktura ze dne 14. 3. 2022). Žalovaný osobně převzal listiny zasílané mu žalobkyní (1. výzvu k úhradě a fakturu č. 72) dne 24. 3. 2022 (dodejka). Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky v celkové výši 32 756,69 Kč dopisem ze dne 21. 7. 2022, který byl zasílán prostřednictvím poštovního doručovatele a žalovaný jej osobně převzal (předžalobní upomínka z uvedeného dne, dodejka).

6. Podle § 3 odst. 2 písm. c) ZVZP zdravotní pojištění zaniká mj. osobě bez trvalého pobytu na území České republiky dnem ukončení zaměstnání, dále dnem, kdy Česká republika podle koordinačních nařízení nebo podle vyhlášené mezinárodní smlouvy, kterou je Česká republika vázána, přestala být příslušnou ke zdravotnímu pojištění; to platí obdobně i u osoby, jejíž nárok vyplývá z přímo použitelných předpisů Evropské unie nebo jde-li o osobu zaměstnanou, samostatně výdělečně činnou nebo osobu ponechávající si takové postavení a její rodinné příslušníky mající právo na rovné zacházení podle předpisu Evropské unie.

7. Podle § 12 písm. j) ZVZP pojištěnec je povinen vrátit do osmi dnů příslušné zdravotní pojišťovně průkaz pojištěnce při mj. zániku zdravotního pojištění podle § 3 odst. 2 písm. b) a c).

8. Podle § 2910 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

9. Podle § 2951 odst. 1 o.z. škoda se nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích.

10. Podle § 2952 o.z. hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu.

11. Podle čl. 11 odst. 3 písm. a) Nařízení č. 883/2004 s výhradou článků 12 až 16 se na zaměstnance nebo osobu samostatně výdělečně činnou v členském státě vztahují právní předpisy tohoto členského státu.

12. Podle čl. 17 Nařízení č. 883/2004 pojištěná osoba nebo její rodinní příslušníci, kteří bydlí v jiném členském státě než v příslušném členském státě, pobírají v členském státě bydliště věcné dávky, které na účet příslušné instituce poskytne instituce místa bydliště podle předpisů, které uplatňuje, jako by byli podle těchto právních předpisů pojištěni.

13. Podle čl. 19 Nařízení č. 883/2004 nestanoví-li odstavec 2 jinak, pojištěná osoba a její rodinní příslušníci pobývající v jiném členském státě než v příslušném členském státě mají nárok na věcné dávky, které se stanou nezbytnými ze zdravotních důvodů během jejich pobytu, s přihlédnutím k povaze těchto dávek a k očekávané délce pobytu. Tyto dávky poskytuje instituce místa pobytu jménem příslušné instituce v souladu s právními předpisy, které uplatňuje tak, jako by dotyčné osoby byly podle uvedených právních předpisů pojištěny. Správní komise sestaví seznam věcných dávek, které vzhledem k tomu, že mají být poskytovány během pobytu v jiném členském státě, vyžadují z praktických důvodů předchozí dohodu mezi dotyčnou osobou a institucí poskytující péči.

14. Podle čl. 76 odst. 4 Nařízení č. 883/2004 instituce a osoby, na které se vztahuje toto nařízení, mají povinnost vzájemně se informovat a spolupracovat k zajištění řádného provádění tohoto nařízení. Instituce v souladu se zásadou řádné správy odpovídají v přiměřené lhůtě na veškeré dotazy a v této souvislosti poskytují dotčeným osobám veškeré informace potřebné k výkonu práv přiznaných jim tímto nařízením. Dotčené osoby musí informovat instituce příslušného členského státu a státu, v němž mají bydliště, co nejdříve o každé změně své rodinné a osobní situace, která ovlivňuje jejich právo na dávky podle tohoto nařízení.

15. Podle čl. 3 odst. 2 Nařízení č. 987/2009 osoby, na něž se vztahuje základní nařízení, mají povinnost předat příslušné instituci veškeré informace, dokumenty nebo podpůrné doklady, které jsou nezbytné pro zjištění jejich situace nebo situace jejich rodiny, stanovení nebo zachování jejich práv a povinností a určení použitelných právních předpisů a jejich povinností podle těchto právních předpisů.

16. Podle čl. 3 rozhodnutí č. S9 Správní komise pro koordinaci systémů sociálního zabezpečení ze dne 20. 6. 2013, o postupech poskytování náhrad za účelem provádění článků 35 a 41 Nařízení 883/2004 (2013/C 279/05) jak vysvětluje judikatura Evropského soudního dvora (rozsudek ze dne 12. 4. 2005 ve věci C-145/03) dlužná instituce nesmí přezkoumávat, zda je pohledávka v souladu s ustanoveními článku 19 a čl. 27 odst. 1 Nařízení č. 883/2004, neexistuje-li důvodné podezření, že došlo ke zneužívajícímu jednání. Dlužná instituce je následně povinna přijmout informace, z nichž pohledávka vychází, a uhradit ji. V případě, že existuje podezření ze zneužívajícího jednání, může dlužná instituce ze závažného důvodu pohledávku odmítnout, jak je stanoveno v čl. 67 odst. 5 prováděcího nařízení.

17. Podle čl. 2 odst. 1, 2 a 3 téhož rozhodnutí žádosti o úhradu dávek, které byly poskytnuty na základě evropského průkazu zdravotního pojištění, dokumentu nahrazujícího evropský průkaz zdravotního pojištění nebo jakéhokoli jiného dokumentu prokazujícího nárok, mohou být zamítnuty a pohledávka může být vrácena věřitelské instituci, např. pokud není úplná a/nebo je nesprávně vyplněná; se týká dávek, které nebyly poskytnuty v době platnosti evropského průkazu zdravotního pojištění nebo dokumentu, jejž příjemce použil k prokázání nároku. Žádost o úhradu nelze zamítnout z důvodu, že příslušná osoba již není pojištěna u instituce, která evropský průkaz zdravotního pojištění či dokument prokazující nárok vydala, pokud byly dávky příjemci poskytnuty v době platnosti použitého dokumentu. Je-li určitá instituce povinna uhradit náklady na dávky poskytnuté na základě evropského průkazu zdravotního pojištění, může požádat instituci, u níž byla příslušná osoba řádně zaregistrována v době přidělení dávek, aby jí náklady na tyto dávky poté uhradila, nebo pokud dotčená osoba nebyla oprávněna používat evropský průkaz zdravotního pojištění, může vyřídit věc s touto osobou.

18. Po právním zhodnocení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Soud se nejprve zabýval mezinárodní příslušností, kdy Krajský soud v Plzni v usnesení ze dne 28. 3. 2023 č.j. 61 Co 20/2023-40 dospěl k závěru, je dána mezinárodní příslušnost soudu České republiky. Pro stručnost soud na toto rozhodnutí odkazuje. Krajský soud již v tomto rozhodnutí poukázal na primární povinnost žalovaného odevzdat průkaz pojištěnce žalobkyně a povinnost žalobkyně hradit zdravotní péči poskytnutou žalovanému ve státech EU, ačkoliv žalovaný nebyl v době poskytnutí zdravotní péče jejím pojištěncem. Z provedeného dokazování (konkrétně z printscreenu obrazovky z počítačového systému žalobkyně, z detailu podání – hromadné oznámení zaměstnavatele, ČPP – 2543233800, otisku obrazovky – výkaz NL – Kolczycki a tabulky zaměstnavatelů žalovaného) jednoznačně vyplynulo, že žalovaný byl mj. přihlášen k veřejnému zdravotnímu pojištění v ČR v návaznosti na svá zaměstnání u společnosti , právnická osoba, a , právnická osoba, v období od 23. 11. 2017 do 18. 1. 2018 a od 1. 5. 2019 do 16. 7. 2019. V návaznosti na ukončení zaměstnaneckého poměru v ČR mu v souladu s § 12 písm. j) ZVZP vznikla povinnost vrátit žalobkyni do 8 dnů od ukončení zaměstnání dle § 3 odst. 2 písm. c) téhož zákona průkaz pojištěnce (tj. v 1. případě do 26. 1. 2018 a ve 2. případě do 24. 7. 2019). Danou povinnost však nesplnil. Namísto vrácení EHIC žalobkyni tento doklad zneužil, když se s ním prokázal dne 13. 10. 2018 v Nizozemí a dne 24. 8. 2019 v Polsku (což bylo mj. prokázáno kopiemi EHIC žalovaného ve spojení s jednotlivými vyúčtováními za zdravotní péči poskytnutou žalovanému). V návaznosti na to byly žalobkyni vyúčtovány v souvislosti s poskytnutou zdravotní péčí žalovanému částky 32 765,69 Kč a 2 904,23 Kč (celkem částka 35 669,92 Kč), tj. vyúčtování částky 1 269,25 EUR a 479,8 PLN (473 PLN + 6,8 PLN), což při přepočtu kurzů ke dni 27. 8. 2019 a ke dni 19. 3. 2020 činilo po zaokrouhlení výše uvedené částky v českých korunách (1 269,25 x 25,815 + 479,8 x 6,053 = 35 669,92 Kč). Kurzy devizového trhu soud ověřil na stránkách ČNB, přepočet byl proveden ke dni, kdy byly pohledávky přijaty na Kancelář zdravotního pojištění. Tento postup, jak uvedla žalobkyně, je v souladu s Metodikou společných postupů a činností Kanceláře zdravotního pojištění a ZP při provádění práva Evropské unie a mezinárodních smluv o sociálním zabezpečení, schválenou Radou KZP. Žalobkyně soudu předložila jednotlivé výkazy, které jí byly doručeny prostřednictvím koordinovaných systémů (komplexní společný informační systém umožňující elektronickou komunikaci mezi českým systémem veřejného zdravotního pojištění a ostatními státy – , právnická osoba, Kanceláře zdravotního pojištění), kterými došlo k vyúčtování poskytnuté zdravotní péče žalovanému ve výše uvedených dnech v Nizozemí a v Polsku výše uvedenými částkami. V podrobnostech soud odkazuje na skutková zjištění v odst. 5 tohoto rozsudku, konkrétně se jedná jak o individuální výkazy – přehledy, podrobné přehledy, tak i formuláře S080, N080E. Žalobkyně následně přeúčtovala dané částky, které musela uhradit, což bylo potvrzeno potvrzeními o provedení platby ČNB, žalovanému fakturami č. 72 a 75. Žalovaný porušením své primární povinnosti, která je zakotvena v § 12 písm. j) ZVZP ve spojení s čl. 11 odst. 3 písm. a) Nařízení č. 883/2004, zavinil vznik nákladů na straně žalobkyně, čímž mu v souladu s § 2910 a násl. o.z. vznikla povinnost nahradit žalobkyni vzniklou škodu, a to v penězích, neboť není možné škodu nahradit uvedením do předešlého stavu. Žalobkyni je tak povinen nahradit skutečnou škodu, kterou zapříčinil v návaznosti na své protiprávní jednání, tedy zaplatit částku, kterou byla žalobkyně povinna uhradit v souvislosti s poskytnutou zdravotní péčí žalovanému v Nizozemí a v Polsku ve výše uvedených dnech (§ 2951 odst. 1 o.z. a § 2952 o.z.), když žalovaný v té době nebyl jejím pojištěncem, přesto se prokazoval EHIC, který jí i přes zákonnou povinnost nevrátil, platnost tohoto průkazu končila dnem 30. 11. 2019.

19. Pokud opatrovník žalovaného poukazoval na to, že žalobkyně měla do systému koordinujícímu zdravotní systémy nahlásit neplatnost EHIC (či jej prohlásit za neplatný nebo učinit jiné kroky k zabránění použití EHIC), pak je třeba znovu důrazně zopakovat, že to byl právě žalovaný, který nesplnil zákonnou povinnost a nejen, že průkaz žalobkyni nevrátil, se jím navíc prokázal při poskytování zdravotní péče v zahraničí, ač věděl (či vědět měl), že již není jejím pojištěncem a doklad tudíž zneužívá. Nelze přenášet své pochybení na druhou stranu, po níž žádat zneplatnění průkazu, který není opatřen jakýmkoli čipem či elektronikou, která by to event. mohla umožnit, nadto taková povinnost není ani zakotvena zákonnými předpisy. Danou námitku soud proto neshledal důvodnou. Stejně tak ani další námitky opatrovníka žalovaného nebyly důvodné. Opatrovník, i přesto, že sám uvedl, že se nemohl seznámit s názorem klienta, požadoval dokládání různých dalších důkazů ze strany žalobkyně či styčného subjektu, aniž by uvedl konkrétní skutečnosti na obranu žalovaného (část jich dokonce navrhoval po koncentraci řízení). Pokud se opatrovník domáhá prokazování, že žalovanému byl například poskytnut takový druh péče, za níž žalobkyně není povinna hradit přeúčtované náklady, musí takováto námitka vycházet z konkrétního zjištění od žalovaného, nemůže jít o námitku z opatrnosti na straně opatrovníka. Krajský soud v Plzni se již dříve vymezil k námitkám, které nepřísluší opatrovníkovi ustanovenému účastníkovi, jehož pobyt není znám, pokud nevychází z reálného stavu, který je opatrovníkovi znám (např. sporování podpisu žalovaného na listinách). Soud má za to, že takové námitky vznášel i opatrovník žalovaného v posuzované věci. Soud nemá důvod pochybovat o předložených listinách, které byly žalobkyni zasílány prostřednictvím koordinovaných systémů, není na místě zkoumat dalšími důkazy, zda a kdy takové formuláře žalobkyni byly doručeny, když jsou opatřeny jednotlivými datumy, a to mj. jiné i z důvodu hospodárnosti řízení, pokud opatrovník takové námitky vznášel u posledního jednání, ve dne, kdy došlo i vyhlášení rozsudku ve věci samé. Žalobkyně prokázala, že v rámci svých běžných postupů se i dotazovala v Polsku, zda žalovaný podle jejich právních předpisů nezískal jiné doby pojištění (formulář S040), zjišťovala i informace o bydlišti žalovaného (formulář H006), z odpovědi je patrné, že žalovaný nezískal podle právních předpisů Polska žádné doby pojištění. Pokud opatrovník žalovaného poukazoval na to, že daný formulář řeší pouze pojistná rizika nemoc, mateřství nebo otcovství, nikoli jiné druhy, pak taková námitka by byla na místě, pokud by mu od žalovaného bylo známo, že skutečně spadá pod jiná rizika a toto včas žalobkyni (i svému domovskému státu) sdělil, neboť Nařízení č. 883/2004 i Nařízení č. 987/2009 pamatují na povinnosti vzájemně se informovat a spolupracovat (dotčené osoby musí informovat instituce příslušného členského státu a státu, v němž mají bydliště, co nejdříve o každé změně své rodinné a osobní situace, která ovlivňuje jejich právo na dávky podle tohoto nařízení) – viz např. čl. 76 odst. 4 Nařízení č. 883/2004 a čl. 3 odst. 2 Nařízení č. 987/2009. V případě, že neexistovalo důvodné podezření, že došlo ke zneužívajícímu jednání (což v průběhu řízení nebylo tvrzeno ani prokázáno), pak žalobkyni vznikla povinnost přijmout informace, z nichž pohledávka vychází, a uhradit ji, nesmí přezkoumávat, zda je v souladu s čl. 19 a 27 odst. 1 Nařízení č. 883/2004. Žádost o úhradu nelze přitom zamítnout z důvodu, že příslušná osoba již není pojištěna u instituce, která vydala EHIC, jenž příjemce použil k prokázání nároku, pokud byly dávky příjemci poskytnuty v době platnosti použitého dokumentu. Pokud dotčená osoba (tj. žalovaný) nebyla oprávněna používat evropský průkaz zdravotního pojištění, může instituce, která byla povinna uhradit náklady na dávky poskytnuté na základě EHIC, vyřídit věc s touto osobou (srov. čl. 2 odst. 1, 2 a 3, čl. 3 rozhodnutí č. S9 – odst. 15 a 16 tohoto rozsudku), což je i případ v posuzované věci.

20. Je na místě zmínit, že obdobnou problematikou se zabýval i Obvodní soud pro Prahu 3 ve svém rozsudku ze dne 13. 2. 2023 č.j. 12 C 54/2021-134, dále Městský soud v Praze ve svém rozhodnutí sp. zn. 39 Co 210/2022, na který se odvolával Obvodní soud pro Prahu 3, jenž rovněž poukázal na rozhodnutí Správní komise pro koordinaci systémů sociálního zabezpečení (rozhodnutí č. S9). I zdejší soud v rozsudku ze dne 13. 12. 2023 č.j. 21 C 127/2023-56 připomněl mj. i Nařízení č. 883/2004, jež aplikoval na posuzovanou věc. Soud v rámci předvídatelnosti soudního rozhodování (srov. § 13 o.z.) tato rozhodnutí připomíná, přičemž neshledává důvod se od jejích závěrů odchýlit.

21. Soud za této procesní situace zamítl provedení dalších důkazů, které opatrovník navrhl jak u prvního, tak u druhého jednání, přičemž 2. jednání proběhlo po uplynutí koncentrační lhůty, která byla stranám poskytnuta, když byl dostatečným způsobem zjištěn skutkový stav nezbytný pro rozhodnutí ve věci samé. Námitky opatrovníka byly vznášeny toliko ke zjištění, zda žalobkyně zkoumala i další okolnosti (např. zkoumala, zda byl žalovaný pojištěn u jiného subjektu, zjišťování, jaký druh péče byl žalovanému poskytnut apod.), příp. ke zjištění, zda žalobkyni nebyly podklady k vyúčtování zdravotní péče poskytnuté žalovanému zaslány dříve, než vyplynulo z provedených listinných důkazů (event., zda se s nimi nemohla sama dříve seznámit). Vedle toho požadoval předložení formuláře S041 s podpisem vyhotovující osoby či s doložením e-mailové korespondence, prokazující, že tento formulář byl žalobkyni prostřednictvím již zmiňovaného koordinačního systému zaslán. Jak již bylo rozebráno výše, v řízení bylo prokázáno, že žalovaný nesplnil svoji primární zákonem uloženou povinnost vrátit žalobkyni v zákonem určené lhůtě EHIC, kterým se naopak prokázal při poskytování péče v Nizozemí a v Polsku, ač v té době již nebyl pojištěncem žalobkyně, čímž zavinil vznik nákladů na její straně, které byly žalobkyni následně z těchto států přeúčtovány a jež žalobkyně byla povinna v souladu s výše citovanými nařízeními ve spojení s rozhodnutím č. S9 uhradit (srov. především odst. 19 tohoto rozsudku). Požadované další důkazy nejsou primárně rozhodné pro posouzení dané věci, neboť, jak již bylo zmíněno, žádný předpis neukládá žalobkyni, aby opatrovníkem požadované nezbytně před úhradou vyúčtovaných nákladů zkoumala (naopak žalobkyně úhradu těchto pohledávek nebyla oprávněna odmítnout).

22. Soud se závěrem zabýval i případným promlčením pohledávek žalobkyně. Opatrovník žalovaného neurčitým způsobem poukázal na možné promlčení, v koncentrační lhůtě svoji námitku neupřesnil ani neoznačil konkrétní důkazy k jejímu prokázání. Soud přitom přihlédl k § 609 a násl. o.z. Soud především připomíná § 619 odst. 1, 2 o.z. ve spojení s § 620 odst. 1 o.z., podle nichž právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty (anebo, kdy se o nich dozvědět měla a mohla), přičemž tyto okolnosti u práva na náhradu škody zahrnují vědomost o škodě a osobě povinné k její náhradě. Z toho plyne, že rozhodující bude zjištění, kdy se žalobkyně dozvěděla o povinnosti hradit tyto náklady (i o osobě škůdce). Z provedeného dokazování (z výše konkretizovaných formulářů N080E ve spojení s printscreeny obrazovky – otisk obrazovky APKZP a seznam BUCů, které žalobkyně v rámci koordinačních systémů – tj. společného informačního systému umožňujícího elektronickou komunikaci mezi českým systémem veřejného zdravotního pojištění a ostatními státy – , právnická osoba, Kanceláře zdravotního pojištění - obdržela) vyplynulo, že dnem, kdy se žalobkyně dozvěděla o vzniku škody je v případě poskytnuté zdravotní péče žalovanému v Nizozemí den 16. 1. 2020, v případě poskytnuté zdravotní péče žalovanému v Polsku jde o den 17. 9. 2021, škoda fakticky vznikla až dnem její úhrady žalobkyní – tj. v 1. případě dnem 2. 9. 2020 a ve 2. případě 18. 10. 2021. Od tohoto okamžiku počala běžet tříletá promlčecí lhůta (§ 629 odst. 1 o.z.). Vzhledem k tomu, že žaloba v této věci byla podána dne 7. 11. 2022, tedy před uplynutím subjektivní i objektivní lhůty, nároky žalobkyně nejsou promlčeny.

23. Za daného stavu soud proto uzavírá, že v důsledku protiprávního jednání žalovaného vznikla žalobkyni škoda ve výši zaplacené náhrady za poskytnutou zdravotní péči žalovanému v Nizozemí a v Polsku, která za dobu po zániku zdravotního pojištění odpovídá částce 35 669,92 Kč (žalobkyně v řízení nárokovala toliko částku 35 660,92 Kč). Tato škoda je v příčinné souvislosti se zaviněným protiprávním jednáním žalovaného (nevrácení průkazu a jeho následné neoprávněné užití za účelem čerpání bezplatné zdravotní péče v jiném státě EU). Zavinění žalovaného je soudem hodnoceno minimálně v rovině vědomé nedbalosti. Protože se žalovaný dostal do prodlení s úhradou svého závazku, má žalobkyně v souladu s § 1970 o.z., právo vedle plnění i na přiznání úroků z prodlení, jejichž výše je stanovena v souladu s prováděcím předpisem (§ 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Pokud jde o počátek prodlení žalovaného, ten je odvozen od okamžiku marného uplynutí lhůty stanovené předžalobní výzvě ve vztahu k částce 32 756,69 Kč (tj. 3. 8. 2022), ve vztahu ke zbývající výši požadovaného nároku od podání žaloby (tj. 7. 11. 2022). Soud s ohledem na výše rozebrané žalobě po částečném zastavení řízení vyhověl, přičemž lhůtu k plnění určil dle § 160 odst. 1 o.s.ř. jako běžnou třídenní.

24. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z § 142 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s ust. § 142a odst. 1 o.s.ř. a § 146 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyni, která byla ve věci z převážné části úspěšná (její neúspěch spočíval toliko v části příslušenství, o nějž bylo řízení vzhledem k částečnému zpětvzetí žaloby, zastaveno), soud přiznal právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které se sestávají toliko ze soudního poplatku ve výši 1 784 Kč, který je žalobkyně povinna uhradit v souladu s výrokem IV. tohoto rozsudku a dále z náhrady hotových výdajů žalobkyně v paušální výši ve smyslu ust. § 151 odst. 3 o.s.ř. za 7 úkonů (výzva k plnění, sepis žaloby, sepis odvolání, sepis námitky, vyjádření ve věci samé a 2x účast u ústního jednání) po 300 Kč dle ust. § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 o.s.ř. a podle § 89a exekučního řádu a dále náklady vynaložené v souvislosti s překladem listin do mateřského jazyka žalovaného v přiznané výši 13 930 Kč. Celkem tedy žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení ve výši 17 814 Kč. I tato uložená povinnost je splatná v zákonné třídenní lhůtě dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

25. Vzhledem k tomu, že žalobkyně neuhradila soudní poplatek za řízení před soudem I. stupně, když poplatková povinnost vznikla již podáním žaloby (§ 2 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích ve spojení s § 4 odst. 1 písm. a) téhož zákona), soud jí tuto povinnost určil ve výroku IV. tohoto rozsudku, když přihlédl k Položce 1 odst. 1 písm. b) sazebníku poplatků ve spojení s § 9 odst. 6 zákona o soudních poplatcích. Podle této přílohy k zákonu o soudních poplatcích byl vypočten soudní poplatek částkou 1 784 Kč. Lhůtu k plnění soud stanovil jako běžnou třídenní dle § 160 o.s.ř. Soud pro úplnost podotýká, že tomuto rozhodnutí nebrání žádné zákonné ustanovení či je snad v rozporu s § 104b o.s.ř., jak se mylně domnívá opatrovník žalovaného, pouze není možné využít následky nezaplacení soudního poplatku, předvídané v § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb. Pro nezaplacení poplatku naopak soud řízení nezastaví, začal-li již jednat o věci samé (§ 9 odst. 4 písm. a) téhož zákona). Podle § 9 odst. 6 věty první stejného zákona přitom platí, že v případech uvedených v odst. 4 rozhoduje soud o uložení povinnosti zaplatit poplatek společně s rozhodnutím, jímž se řízení končí.

26. Soud výrokem V. tohoto rozsudku uložil žalobkyni povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu Plzeň-město doplatek za překlad listin do polského jazyka ve výši 1 930 Kč. Žalobkyně na základě usnesení ze dne 20. 10. 2023, které bylo potvrzeno usnesením ze dne 9. 11. 2023, uhradila dne 22. 11. 2023 zálohu ve výši 12 000 Kč na náklady spojené s překladem listin za účelem doručování do domovského státu žalovaného, který odmítl převzetí soudních listin bez překladu z důvodu použitého jazyka. Usnesením ze dne 1. 2. 2024 byla ustanovenému tlumočníkovi přiznána za překlad listin do polského jazyka částka 13 930 Kč, která mu byla následně ze strany soudu proplacena. Rozdíl nezálohovaných nákladů za tento překlad činil výši 1 930 Kč. Tuto částku je žalobkyně povinna soudu zaplatit v běžné třídenní lhůtě dle § 160 o.s.ř.