25 C 389/2020

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Folkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 120 749,25 Kč s příslušenstvím

I. Řízení co do zaplacení částky 8 198 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 8 198 Kč od 27. 3. 2020 do zaplacení, se zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 65 606 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 33 606 Kč od 27. 3. 2020 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 32 000 Kč od 27. 3. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba co do zaplacení částky 46 945,25 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 29 171 Kč od 27. 3. 2020 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 9 266 Kč od 27. 3. 2020 do zaplacení a s úrokem ve výši 50 % ročně z částky 49 539,07 Kč od 27. 3. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 236 044 Kč a s úrokem ve výši 50 % ročně z částky 32 000 Kč od 27. 3. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 137 592 Kč, se zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se domáhal žalobou podanou dne 8. 9. 2020 u Okresního soudu Plzeň-sever vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu částku 62 777 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné sazbě z částky 62 777 Kč od 27. 3. 2020 do zaplacení a dále částku 10 127,70 Kč a s úrokem ve výši 50 % ročně z částky 49 539,07 Kč od 27. 3. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 236 044 Kč. Žalobu odůvodnil tím, že dne 21. 8. 2019 účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut dne 21. 8. 2019 na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 50 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit spolu se sjednaným úrokem ve výši efektivní úrokové sazby 151,58 % ročně ve 48 měsíčních splátkách po 4 098 Kč, splatných k 20. dni každého měsíce, počínaje měsícem září 2019. Žalovaný uhradil pouze dne 23. 9. 2019 a 25. 10. 2019 2x částku 4 098 Kč. Žalobci vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty dle bodu 6.1 smlouvy v celkové výši 998 Kč (499 Kč za každou splátku, u níž se žalovaný ocitl v prodlení o délce 30 dnů), přičemž dané právo na zaplacení pokuty vzniklo u splátek [číslo]. Žalobci rovněž vzniklo právo i na úhradu smluvních pokut dle bodu 6.2 smlouvy v celkové výši 400 Kč (200 Kč za každou splátku, u níž se žalovaný ocitne v prodlení o délce 15 dnů), dané právo vzniklo u splátek [číslo]. V důsledku prodlení žalovaného došlo automaticky k zesplatnění celé zápůjčky (bod 6.3 smluvních ujednání), k zesplatnění došlo ke dni 25. 3. 2020. Dle bodu 6.4 smluvních ujednání se veškeré nezaplacené původní splátky úvěru včetně úroků staly součástí nové jistiny, nová jistina činila částku 61 379,40 Kč, kterou byl žalovaný povinen uhradit do 25. 3. 2020. Žalobci dále vzniklo právo na úhradu úroku z prodlení z nové jistiny. Protože žalovaný ani po zesplatnění zápůjčky nezaplatil dlužnou částku, vzniklo žalobci právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne 27. 3. 2020 až do úplného zaplacení, kterou omezil datem vyhotovení žaloby a vyčíslil částkou 10 127,70 Kč.

2. Dále se žalobce žalobou podanou u Okresního soudu Plzeň-sever dne 8. 9. 2020 domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu částku 41 266 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné sazbě z této částky od 27. 3. 2020 do zaplacení a dále částku 6 578,55 Kč a úrok ve výši 50 % ročně z částky 32 000 Kč od 27. 3. 2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 137 592 Kč. Žalobu odůvodnil tím, že dne 8. 12. 2019 účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut dne 9. 12. 2019 na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 32 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit spolu se sjednaným úrokem ve výši nominální úrokové sazby 98,67 % ve 42 měsíčních splátkách po 2 730 Kč, splatných vždy k 20. dni každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem lednem 2020. Žalovaný neuhradil ničeho. Žalobci vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty dle bodu 6.1 smlouvy v celkové výši 998 Kč (499 Kč za každou splátku, u níž se žalovaný ocitl v prodlení o délce 30 dnů), přičemž dané právo na zaplacení pokuty vzniklo u splátek [číslo]. Žalobci rovněž vzniklo právo na úhradu i na úhradu smluvních pokut dle bodu 6.2 smlouvy v celkové výši 400 Kč (200 Kč za každou splátku, u níž se žalovaný ocitne v prodlení o délce 15 dnů), dané právo vzniklo u splátek 1 a 2. V důsledku prodlení žalovaného došlo automaticky k zesplatnění celé zápůjčky (bod 6.3 smluvních ujednání), k zesplatnění došlo ke dni 25. 3. 2020. Dle bodu 6.4 smluvních ujednání se veškeré nezaplacené původní splátky úvěru včetně úroků staly součástí nové jistiny, nová jistina činila částku 39 868,50 Kč, kterou byl žalovaný povinen uhradit do 25. 3. 2020. Žalobci vzniklo i právo na úhradu úroku z prodlení z nové jistiny. Protože žalovaný ani po zesplatnění zápůjčky nezaplatil dlužnou částku, vzniklo žalobci právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne 27. 3. 2020 až do úplného zaplacení, kterou omezil datem vyhotovení žaloby a vyčíslil částkou 6 578,55 Kč.

3. Usnesením Okresního soudu Plzeň-sever ze dne 29. 9. 2020, jež nabylo právní moci dnem 14. 11. 2020 a dále usnesením téhož soudu ze dne 29. 10. 2020, které nabylo právní moci dnem 1. 12. 2020, jmenovaný soud vyslovil místní nepříslušnost a obě věci postoupil zdejšímu soudu. První věc byla zapsána a vedena pod sp. zn. 25 C 389/2020 a druhá pod sp. zn. 36 C 19/2021. Zdejší soud usnesením ze dne 10. 2. 2021 obě řízení spojil s tím, že nadále budou vedeny pod sp. zn. 25 C 389/2020.

4. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Listiny mu byly doručovány v souladu s ust. § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) na adresu zapsanou v Centrální evidenci obyvatel ČR a na další soudem zjištěné adresy. K jednání soudu, ke kterému byli účastníci řádně předvoláni, se žalovaný bez omluvy nedostavil, soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.

5. Protože před zahájením jednání (čtením žaloby) vzal žalobce žalobu zpět co do zaplacení částky 8 198 Kč včetně úroku z prodlení z této částky, soud řízení v této části s přihlédnutím k § 96 odst. 1, 2 o.s.ř. zastavil, aniž by zjišťoval stanovisko žalovaného, neboť jeho případný nesouhlas není v této fázi řízení účinný (§ 96 odst. 3, 4 o.s.ř.). Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

6. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti. Účastníci uzavřeli dne 21. 8. 2019 smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit spolu se sjednaným úrokem ve výši 151,58 % ročně (celkem 196 704 Kč) ve 48 měsíčních splátkách po 4 098 Kč, které byly splatné do 20. dne kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž byl úvěr vyplacen. V článku VI. této smlouvy účastníci upravili smluvní pokuty, kdy dle bodu 6.1 činila smluvní pokuta 499 Kč za každou splátku, u níž se ocitl klient v prodlení o délce 30 dnů, podle bodu 6.2 smlouvy byla sjednána další smluvní pokuta v částce 200 Kč za každou splátku, u níž se klient ocitl v prodlení s úhradou o délce 15 dnů. Pro případ prodlení o délce 65 dnů bylo v článku 6.3 téže smlouvy sjednáno automatické zesplatnění úvěru s tím, že ke dni zesplatnění se celá dosud nesplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění stávají součástí nové jistiny, kterou je klient povinen zaplatit nejpozději v den zesplatnění úvěru. Pokud se klient ocitne v prodlení s úhradou nové jistiny úvěru, vzniká povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení (návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru, předsmluvní formulář, výpis záznamu z registru [příjmení] a hodnocení klienta, prohlášení klientů – informace pro klienty poskytované zprostředkovatelem úvěru a splátkový kalendář). Žalobce žalovanému oznámil schválení vyplacení úvěru ve výši 50 000 Kč dopisem ze dne 22. 8. 2019. Z dokladu o vyplacení úvěru vyplývá, že k vyplacení částky 50 000 Kč došlo dne 21. 8. 2019. Z karty klienta vyplývá, že žalovaný uhradil celkem částku 16 394 Kč (tedy nikoli částku 2x 4 098 Kč, jak původně tvrdil žalobce). Žalobce následně vyhotovil jednotlivé upomínky (20. 2. 2020 a 23. 3. 2020), v nichž žalovaného upozornil na možnost okamžitého zesplatnění úvěru. Žalobce oznámil žalovanému dopisem ze dne 25. 3. 2020, že došlo k okamžitému zesplatnění všech jeho závazků a vyzval ho k okamžité úhradě částky 62 777 Kč (zmíněné dopisy z uvedených dnů). Ani přes výzvu ze dne 19. 8. 2020 nebylo v řízení zjištěno, že by žalovaný dlužnou částku žalobci doplatil (předžalobní výzva včetně podacího archu).

7. Účastníci dále uzavřeli dne 8. 12. 2019 smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 32 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit spolu se sjednaným úrokem ve výši 98,67 % ročně (celkem 114 660 Kč) v 42 měsíčních splátkách po 2 730 Kč, které byly splatné do 20. dne kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž byl úvěr vyplacen. V článku VI. této smlouvy účastníci upravili smluvní pokuty, kdy dle bodu 6.1 činila smluvní pokuta 499 Kč za každou splátku, u níž se ocitl klient v prodlení o délce 30 dnů, podle bodu 6.2 smlouvy byla sjednána další smluvní pokuta v částce 200 Kč za každou splátku, u níž se klient ocitl v prodlení s úhradou o délce 15 dnů. Pro případ prodlení o délce 65 dnů bylo v článku 6.3 téže smlouvy sjednáno automatické zesplatnění úvěru s tím, že ke dni zesplatnění se celá dosud nesplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění stávají součástí nové jistiny, kterou je klient povinen zaplatit nejpozději v den zesplatnění úvěru. Pokud se klient ocitne v prodlení s úhradou nové jistiny úvěru, vzniká povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení (návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru, předsmluvní formulář, výpis záznamu z registru SOLUS a hodnocení klienta, prohlášení klientů – informace pro klienty poskytované zprostředkovatelem úvěru a splátkový kalendář). Žalobce žalovanému oznámil schválení vyplacení úvěru ve výši 32 000 Kč dopisem ze dne 10. 12. 2019. Z dokladu o vyplacení úvěru vyplývá, že k vyplacení částky 32 000 Kč došlo dne 9. 12. 2019. Z karty klienta vyplývá, že žalovaný neuhradil ničeho. Žalobce vyzval žalovaného k úhradě sjednaných splátek dopisy ze dne 20. 2. 2020 a 23. 2. 2020, přičemž ho zároveň upozornil na možnost zesplatnění celého úvěru. Žalobce oznámil žalovanému dopisem ze dne 25. 3. 2020, že došlo k okamžitému zesplatnění všech jeho závazků a vyzval ho k okamžité úhradě částky 41 266 Kč (zmíněné dopisy z uvedených dnů). Ani přes výzvu ze dne 19. 8. 2020 nebylo v řízení zjištěno, že by žalovaný dlužnou částku žalobci doplatil (předžalobní výzva včetně podacího archu).

8. Podle ust. § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Podle ust. § 1796 o.z. neplatná je smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je ke vzájemnému plnění v hrubém nepoměru.

11. Podle ust. § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Po právním zhodnocení soud dospěl k závěru, že účastníci uzavřeli ve smyslu ust. § 2395 a násl. o.z. dvě jednotlivé smlouvy o úvěru. Při hodnocení platnosti těchto smluv soud přihlédl k výše citovaným zákonným ustanovením. Podle ust. § 580 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, k neplatnosti takového právního jednání soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 o.z.). Pod sankcí absolutní neplatnosti je třeba posoudit i smlouvu, při jejímž uzavření někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany, když majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru. Takové jednání vykazuje znaky lichvy, jež nemůže požívat právní ochrany. Soud nepřehlédl, že žalovaný měl kromě poskytnutých peněžních prostředků v prvním případě ve výši 50 000 Kč vrátit celkem částku 196 704 Kč (za 48 měsíců), sjednaný úrok tak téměř čtyřnásobně přesahoval zapůjčenou jistinu, v druhém případě ve výši 32 000 Kč, kdy měl vrátit za 42 měsíců celkem částku 114 660 Kč, která více než tři a půl násobně přesahuje zapůjčenou jistinu. V případě prodlení pak nastupovaly další sankce, jež žalobce vyčíslil částkou v celkové výši 38 749,25 Kč Tyto částky jsou v hrubém nepoměru k výši poskytnutých jistiny a doby splácení.

13. Obdobnou problematikou se zabýval i Krajský soud v Plzni např. v rozsudku ze dne 9. 10. 2018 č.j. 64 Co 247/2018, vycházeje přitom z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (viz níže). I v posuzované věci lze aplikovat judikaturní závěry, jež byly vysloveny při hodnocení smluv uzavřených za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ občanský zákoník“), a to i s přihlédnutím k zákonu o spotřebitelských úvěrech č. 257/2016 Sb., který na posuzovanou smlouvu rovněž dopadá, podle nichž případná neplatnost ujednání o úrocích (jejich výši) ve smlouvě o úvěru nezpůsobuje sama o sobě neplatnost smlouvy o úvěru jako celku (např. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 29 Cdo 4498/2007 nebo 32 Cdo 3516/2009). Podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru je dle § 2395 o.z. vedle závazku úvěrujícího poskytnout úvěrovanému na jeho požádání v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a závazku úvěrovaného poskytnuté peněžní prostředky vrátit, i povinnost úvěrovaného zaplatit úroky. Úrok je odměnou úvěrujícího za poskytnutí peněžních prostředků. Bez sjednání této povinnosti se nejedná o smlouvu o úvěru. Sjednání výše úroků sice není podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru, avšak pokud by strany výši úroků nesjednaly, úvěrovaný je povinen platit úroky určené podle ust. § 1802 o.z. Žalobce je podnikatelem, předmět jeho podnikání zahrnuje i poskytování úvěrů (včetně spotřebitelských), žalovaný nepochybně věděl, že sjednává tuto smlouvu s podnikatelem v rámci jeho podnikatelské činnosti. Závěr, že při neplatném sjednání výše úroků nemá úvěrovaný povinnost platit žádné úroky, neboť by se nejednalo o úvěr, by byl zcela v rozporu s vůlí smluvních stran, kterou projevily uzavřením posuzované smlouvy. Podmínce v případě neplatného ujednání o výši úroku, aby se úrok stanovil postupem podle ust. § 577 o.z. (§ 1802 o.z.), tj. ve výši úroku požadovaných obvykle za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka (úvěrovaného) v době uzavření smlouvy a požadavku na zaplacení úroku z úvěru, by nebylo možno zcela nevyhovět. V posuzované věci se žalovaný zavázal k placení úroku u první smlouvy v roční výši 73,4 % (za 4 roky v částce 146 704 Kč), u druhé smlouvy v roční výši 73,8 % (za 42 měsíců v částce 82 660 Kč). [jméno] výši však soud prvního stupně považuje za nepřiměřeně vysokou. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 236/2005 vyslovil názor, podle něhož s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu včetně vyšší míry rizikovosti poskytovaného úvěr nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem obvyklé úrokové míry peněžních ústavů. Obvyklá míra úvěrů poskytovaných domácnostem se splatností od jednoho roku do pěti let však dle údajů zveřejňovaných ČNB na jejich internetových stránkách činila ke dni uzavření úvěrové smlouvy 8,59 % ročně u první smlouvy a 8,38 % ročně u druhé smlouvy, tuto sazbu úrok sjednaný mezi účastníky zcela zásadním způsobem převyšuje. Při hodnocení souladu smlouvy, z níž má vzniknout závazek k placení takto (extrémně) vysokého úvěru, s dobrými mravy, je nutno přihlédnout i k okolnostem, za kterých byly uzavřeny a k jejímu dalšímu obsahu. Smlouvy byly uzavřeny adhézním způsobem, žalovaný akceptoval formulářovou dokumentaci vypracovanou žalobcem, jíž obsah nemohl reálně nijak ovlivnit. Jak již bylo zmíněno, pro případ prodlení nastupovaly další sankce, které byly zcela zjevně rovněž nepřiměřeně vysoké, při porušení téže povinnosti měl být žalovaný stižen několika vedle sebe stojícími sankcemi (jednotlivými smluvními pokutami), jež bylo na místě hodnotit v souladu s ust. § 2048 a násl. o.z. a poměřovat i jejich přiměřeností. Při respektování zásady smluvní volnosti a autonomie vůle, na níž je soukromé právo postaveno, nelze akceptovat takový obsah smlouvy, který je v rozporu s obecnou představou spravedlivého uspořádání vzájemných práv a povinností a vytváří jejich zřejmou nerovnováhu k tíži strany, která je při uzavírání smlouvy v objektivně slabším postavení a které i soukromé právo poskytuje zvýšenou právní ochranu. Smlouvy s takovým obsahem je nutné považovat za absolutně neplatné, příčící se dobrým mravům, a to včetně ujednání o smluvní pokutě.

14. Krajský soud v Plzni i poté opakovaně dospěl k závěru, že úvěrové smlouvy za obdobných podmínek, kdy je sjednán úrok v sazbách řádově 80 % či 90 % ročně, jsou absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy. Odvolací soud i v těchto případech vyhodnotil, že smlouva jako celek je absolutně neplatná, neboť smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele, přičemž za takovýchto podmínek je nerovnováha již tak významná, že ujednání smlouvy je obecně nespravedlivé a rozporné s dobrými mravy. Smlouva o úvěru nemůže být sjednána jako bezúročná, neboť závazek platit úroky patří k pojmovým znakům smlouvy o úrok, pokud si účastníci úrok sjednají, musí se jednat o úrok přiměřený, neboť dle judikatury vyšších soudů jedná v souladu s dobrými mravy ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou sazbou v době sjednání obvyklou, stanovenou s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám, uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů či půjček. Pokud úvěrová sazba takovou míru výrazně přesahuje, a to dokonce několikanásobně, nejedná se úrok sjednaný v souladu s dobrými mravy (viz např. rozsudek KS v Plzni č.j. 25 Co 255/2019-91, sp. zn. 25 Co 277/2019, č.j. 25 Co 325/2019-116). V obdobných věcech shodného žalobce opakovaně judikoval i Krajský soud v Plzni, který setrval na hodnocení absolutní neplatnosti zkoumaných úvěrových smluv (sp. zn. 64 Co 247/2018, 25 Co 240/2020, 25 Co 235/2020, 64 Co 221/2020 apod.).

15. Z popsaných důvodů soud proto vyhodnotil, že žalobci náleží toliko právo na vrácení peněžních prostředků, jež poskytl žalovanému, když se o tuto částku žalovaný bezdůvodně obohatil, neboť mu bylo poskytnuto plnění bez právního důvodu, jak předpokládá ust. § 2991 odst. 2 NOZ. Soud proto žalobci přiznal právo na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 NOZ, spočívajícím v nevrácené části poskytnutých peněžních prostředků (50 000 Kč + 32 000 Kč – 16 394 Kč = 65 606 Kč), neboť žalovaný, který byl řádně vyzván k vrácení peněžních prostředků, svoji povinnost nesplnil, čímž se dostal do prodlení. Žalobce má rovněž právo na přiznání úroku z prodlení ve smyslu ust. § 1970 o.z. ve spojení s prováděcím předpisem (§ 2 vyhlášky č. 351/2013 Sb.), neboť se žalovaný ocitl v prodlení s vydáním prospěchu, o který se bezdůvodně obohatil. Žalovanému byla pro splnění této povinnosti určena běžná třídenní lhůta dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. (výrok II. tohoto rozsudku). Ve zbývající části z výše rozebraných důvodů soud žaloby zamítl (výrok III. tohoto rozsudku).

16. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 146 odst. 2 o.s.ř. Vzhledem k částečnému zastavení řízení, k němuž nedošlo pro chování žalovaného (tedy žalobce byl v této části procesně neúspěšný) a dále s přihlédnutím k částečnému zamítnutí žaloby, se neúspěch žalobce téměř rovnal jeho úspěchu. Právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení proto nevzniklo žádnému z účastníků. Soud z tohoto důvodu rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku IV. tohoto rozsudku.