25 C 393/2023

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Folkovou ve věci Anonymizovaný odstavec proti Anonymizovaný odstavec o ochranu před diskriminací

I. Žaloba na určení, že žalovaná se dopustila diskriminačního jednání vůči žalobci při realizaci jeho volebního práva při volbě prezidenta republiky ve výkonu trestu odnětí svobody , adresa, ve dnech 13. 1. 2023 až 14. 1. 2023, se zamítá.

II. Žaloba o zaplacení nemajetkové újmy ve výši 50 000 Kč se zamítá.

III. Žaloba o stanovení povinnosti žalované zveřejnit na svých webových stránkách omluvu žalobci ve znění: „žalovaná se omlouvá za jednání při volbách dne 13. až 14. 1. 2023“, se zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V. Žalobce je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu Plzeň-město částku 2 139,44 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud určil, že žalovaná se dopustila diskriminačního jednání vůči žalobci při realizaci jeho volebního práva při volbě prezidenta republiky ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici , adresa, ve dnech 13. 1. 2023 až 14. 1. 2023, dále uložil žalované povinnost zaplatit mu na náhradě nemajetkové újmy částku 50 000 Kč a žalované uložil povinnost zveřejnit na svých webových stránkách omluvu žalobci ve znění, které doplnil při ústním jednání dne 27. 6. 2024, „žalovaná se omlouvá za jednání při volbách dne 13. až 14. 1. 2023“. Žalobu odůvodnil tím, že v uvedeném období se nacházel ve výkonu trestu odnětí svobody (dále jen „VTOS“) ve Věznici , adresa, a přihlásil se do evidenčního systému Vězeňské služby ČR, která připravovala tzv. zvláštní seznamy voličů k účasti na volbě prezidenta republiky. Volba prezidenta proběhla v prvním kole ve dnech 13. 1. 2023 až 14. 1. 2023 a ve druhém kole ve dnech 27. 1. 2023 až 28. 1. 2023. Žalobce převzal od příslušníků žalované hlasovací lístky a očekával, že bude spolu s ostatními předveden před příslušnou volební komisi a vykoná své hlasovací právo. I přes urgence u službu konajícího příslušníka žalované však nebyl k volbám ve dnech 13. 1. 2023 až 14. 1. 2023 předveden. Naopak byl dehonestujícím způsobem odmítnut s tím, že nemá ve VTOS žádná práva, na jeho následné stížnosti nebylo žalovanou ani jejími zaměstnanci vůbec reagováno. Žalobce podal návrh na neplatnost volby prezidenta, který byl odmítnut usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 2. 2023 č.j. Vol 51/2023-28. Žalobce odkázal na zákon č. 198/2009 Sb. (především § 10 ve spojení s § 2), o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (antidiskriminační zákon) (dále jen „AntiDZ“), dále § 13 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) připomněl i komunitární právo (čl. 10 směrnice 2000/78/ES) a doplnil důvod diskriminace, který spatřuje v sociálním postavení žalobce ve VTOS.

2. Žalovaná nárok žalobce neuznala ani částečně a navrhla zamítnutí žaloby. Doplnila, že žalobce byl ve VTOS od 28. 8. 2019, k propuštění z Věznice , adresa, došlo dne 18. 7. 2023. Připomněla, že organizace a průběh voleb u vězněných osob byla upravena pokynem generálního ředitele Vězeňské služby ČR č. 6/2022, ve Věznici , adresa, byla upravena nařízením ředitele věznice č. 48/2022. Hlasovací právo bylo realizováno především na základě zvláštního seznamu voličů. Dále mohlo být realizováno na základě stálého seznamu voličů vedeného ÚMO , adresa, ve volebním okrsku č. 3061 (u osob přihlášených k trvalému pobytu v místě dislokace Věznice , adresa, ). Rovněž mohlo být realizováno na základě předložení voličského průkazu, o který musela vězněná osoba požádat v místě svého tvrzeného pobytu. Zapsání do seznamu prováděl obecní úřad v místě dislokace věznice na základě údajů poskytnutých věznici z tiskopisu „Nahlášení k zápisu do zvláštního seznamu“, který vězněná osoba podepsala. Žalobce projevil zájem o účast na volbách podpisem formuláře dne 19. 12. 2022, který byl dne 9. 1. 2023 předán ÚMO , adresa, k zapsání do zvláštního seznamu voličů. Následně žalobce převzal hlasovací lístky. Hlasování vězněných osob probíhalo v uvedeném období přímo ve Věznici , adresa, , kdy do určené místnosti byly tyto osoby, které projevily zájem o účast ve volbách, předváděny příslušníky žalované. O splnění zákonných podmínek k realizaci volebního práva rozhodovala na místě přítomná okrsková volební komise. Předvádění vězněných osob zajišťovali dne 13. 1. 2023 npor. , jméno FO, (vedoucí oddělení výkonu vazby a trestu), ppor. , jméno FO, spolu s prap. , jméno FO, (dozorci oddělení výkonu vazby a trestu), dne 14. 1. 2023 prap. , jméno FO, , pprap. , tituly před jménem, , jméno FO, (dozorci oddělení výkonu vazby a trestu) a ppor. , jméno FO, (inspektor dozorčí služby). Žalobce byl ubytován na oddílu , Anonymizováno, (výstupní oddělení), přičemž na tomto oddílu bylo v té době umístěno dalších 15 odsouzených. Dozorci opětovně vyzývali a následně předváděli vězněné osoby ze všech oddílů dle seznamu, stejně tak vyzývali i ostatní vězněné osoby, zda nemají zájem o účast v prezidentské volbě. Žalobce však v 1. kole prezidentských voleb ani přes opakované výzvy dozorů této příležitosti nevyužil. Ve 2. kole bylo postupováno identicky, žalobce v něm své volební právo realizoval. Příslušníci, kteří zajišťovali volbu prezidenta republiky, měli k dispozici seznamy voličů, nikoho přitom nenutili, aby se dostavil k volbám. Bylo na každé vězněné osobě, zda svého volebního práva využije či nikoli. Žalobce tohoto práva u 1. kola voleb nevyužil, ač mu byla dána možnost se těchto voleb zúčastnit. Žalovaná dodala, že v případě odmítnutí žalobce jedním ze zaměstnanců žalované mohl o předvedení požádat jiného dozorce, který se nacházel na oddíle , Anonymizováno, , jenž je oddílem s volným pohybem odsouzených. Do 1. kola prezidentských voleb se z tohoto oddílu přihlásilo 5 odsouzených a kromě žalobce svého volebního práva využili všichni (včetně spoluvězně z cely žalobce). Do 1. kola těchto voleb bylo ve Věznici , adresa, nahlášeno 743 voličů z řad vězněných osob, k volbám se nedostavilo 20 % nahlášených osob. Žalovaná dále popřela tvrzení žalobce o dehonestujícím chování ze strany zaměstnanců žalované, která nebyla řádně podložena ani konkretizována. Nebyly zjištěny ani žádné záznamy (v osobním spisu žalobce či ve vězeňském informačním systému, event. na oddělení prevence a stížností), z nichž by vyplývalo, že žalobce řešil nepředvedení k volbám se zaměstnanci žalované. Žalobce, pokud měl za to, že mu bylo upřeno jeho zákonné právo, mohl využít tísňového hlásiče, který se nachází na cele a je volně přístupný, což se nestalo (není o tom žalované nic známo). Žalovaná se žádného pochybení nedopustila, žalobci byla umožněna možnost účastnit se obou kol prezidentských voleb, kterou v 1. kole nevyužil. Žalovaná připomněla, že nejde o povinnost, ale právo občana se voleb zúčastnit. Návrh žalobce se jí jeví jako zištný a nepodložený. Voleb se zúčastnily pouze vězněné osoby, tedy osoby ve stejném sociálním postavení. Tvrzené diskriminační jednání žalovaná zcela odmítla a vzniklý stav připisovala nejednání žalobce.

3. U ústního jednání žalobce vedle upřesnění petitu žaloby ohledně textu omluvy upřesnil, že k dehonestujícímu chování mělo dojít až druhý den voleb, přičemž nikdo další u něho přítomen nebyl, max. to mohl slyšet , tituly před jménem, , jméno FO, , pokud v té době už nespal. Žalobce nedokázal ani u dalších jednání upřesnit (i přes opakované poučení soudu), v čem konkrétně spočívalo tvrzené dehonestující chování, která osoba a čím konkrétním se jej měla dopustit (žalobce upřesnil toliko, že šlo o dozorce, kterého oslovil dne 14. 1. 2023, byl odbyt tím, že to nemá řešit, následně si již nestěžoval), stejně tak nekonkretizoval tvrzený důvod diskriminace, kdy pouze generálně uvedl, že k diskriminaci mělo dojít z důvodu jeho sociálního postavení ve věznici.

4. Z provedených důkazů soud zjistil následující skutečnosti. Generální ředitel Vězeňské služby ČR vydal dne 30. 11. 2022 ve Sbírce pokynů Pokyn č. 6, kterým byl vydán harmonogram úkolů k zabezpečení volby prezidenta republiky konané v roce 2023. Přílohy pokynu tvořila žádost o vydání voličského průkazu, nahlášení k zápisu do zvláštního seznamu voličů podle § 32 zákona č. 275/2012 Sb. Zmíněný pokyn byl doplněn nařízením č. 48 ředitele Věznice , adresa, o organizaci a zajištění průběhu volby prezidenta republiky ve Věznici , adresa, , vydaným dne 8. 12. 2022. Z těchto důkazních prostředků vyplývá, že volby prezidenta republiky se uskutečnily ve výše uvedených dnech přímo ve Věznici , adresa, ve spolupráci s okrskovou volební komisí. Obvinění a odsouzení mohli hlasovat na základě stálého seznamu voličů vedeného ÚMO , adresa, nebo na základě zvláštního seznamu voličů vedeného ÚMO , adresa, , příp. na základě voličského průkazu, pokud byli přihlášeni k trvalému pobytu v jiném volebním okrsku. ÚMO , adresa, zapisoval do zvláštního seznamu obviněné a odsouzené na základě údajů poskytnutých věznicí pomocí tiskopisu „Nahlášení k zápisu do zvláštního seznamu“, který se zpracovával podle časového harmonogramu Pokynu GŘ č. 6/2022 ve 2 vyhotoveních podepsaných obviněným nebo odsouzeným, přičemž 1 vyhotovení se odesílalo ÚMO , adresa, k zapsání voliče do zvláštního seznamu, 2. vyhotovení se odesílalo obecnímu úřadu v místě trvalého pobytu obviněného nebo odsouzeného jako potvrzení, že byl nahlášen do zvláštního seznamu. Ze služebního záznamu č.j. , var. symbol, z , datum, soud zjistil, že žalobce, který se nacházel na oddíle , Anonymizováno, (výstupní oddíl) na cele č. , hodnota, spolu s , tituly před jménem, , jméno FO, , byl nahlášen k 1. kolu volby prezidenta republiky, tohoto kola prezidentských voleb se nezúčastnil. Vedle žalobce se k volbě přihlásily ještě 4 osoby, ty volební právo vykonaly (včetně spoluvězně , tituly před jménem, , jméno FO, ). O neúčasti žalobce v 1. kole prezidentských voleb svědčí i neodškrtnutí v seznamu voličů (seznam voličů pro prezidentské volby 2023 – I. kolo VT dne 13. 1. 2023 – 14. 1. 2023). 2. kola prezidentských voleb se žalobce zúčastnil, zde již k jeho odškrtnutí došlo (seznam voličů pro prezidentské volby 2023 – II. kolo VT dne 27. 1. 2023 – 28. 1. 2023). Ze služebních záznamů npor. , Anonymizováno, a ppor. , jméno FO, vyplývají shodné okolnosti jako z jejich svědeckých výpovědí (viz níže). Usnesením ze dne 21. 2. 2023 Nejvyššího správního soudu ČR č.j. Vol 51/2023-28 bylo rozhodnuto o zamítnutí návrhu žalobce na vyslovení neplatnosti volby prezidenta republiky. Z písemného prohlášení , jméno FO, vyplývá, že dne 13. 1. 2023 byl volit v odpoledních hodinách, a to spolu s dalšími asi 3 odsouzenými, jejichž jména si již nevybavuje. , právnická osoba, byli vyzváni příslušníky žalované dle jmenného seznamu. V sobotu 14. 1. 2023 již nikdo z oddílu , Anonymizováno, volán nebyl. Žalobce soudu předložil i písemné prohlášení, které soud hodnotí jako vyjádření účastníka ve věci samé.

5. Soud vyslechl šest zaměstnanců Vězeňské služby ČR, Věznice , adresa, , kteří byli v inkriminované době ve službě (svědek , jméno FO, v současné době již není zaměstnancem žalované). Npor. , jméno FO, , ppor. , jméno FO, , prap. , tituly před jménem, , jméno FO, , prap. , jméno FO, , , tituly před jménem, , jméno FO, a , jméno FO, se v době konání 1. kola prezidentských voleb ve výše uvedených dnech podíleli se na předvádění vězněných osob do volební místnosti či zajišťovali pořádek ve volební místnosti, která byla zřízena ve Věznici , adresa, . Ani jeden z těchto svědků nebyl přítomen toho, že by došlo k odmítnutí předvedení žalobce (či jiné vězněné osoby, která se chtěla voleb zúčastnit) do volební místnosti, nezaznamenali rovněž žádnou stížnost jakékoli vězněné osoby ohledně průběhu a organizace těchto voleb. Svědci se shodli na tom, že pokud by taková osoba, která chtěla volit, nebyla připuštěna k volbě prezidenta, měla možnost jak informovat dozorce či vychovatele, kteří v určitém intervalu dochází na oddíl, případně použít hlásku (tzv. „ucho“), prostřednictvím kterého se bylo možné spojit s inspektorem strážní služby, nebo stisknout tísňový hlásič, kterým se dovolají na operační středisko. Tito svědci rovněž uvedli, že měli k dispozici tištěný seznam osob, které předváděli z jednotlivých oddílů do volební místnosti.

6. Svědek , jméno FO, byl v práci dne 13. 1. 2023, primárně se nacházel ve volební místnosti, kde zajišťoval pořádek. Rovněž chodil i pro vězně na oddíly, avšak na výstupním oddílu nebyl, nepředváděl z něj žádné vězně.

7. Svědek , jméno FO, , který je inspektorem dozorčí služby, byl ve Věznici , adresa, přítomen dne 14. 1. 2023. Dozorci, kteří jsou jeho podřízení, měli na starosti předvádění vězňů, což se dělo dle seznamů, které měli od něj vygenerované. V době voleb byl na školícím středisku, v němž probíhaly prezidentské volby, zde zajišťoval pořádek. Z výstupního oddílu žádné vězně nepředváděl. Svědek popsal, že předvádění vězňů k volbám probíhá tak, že se na oddíl dostaví dozorce, zavolá jméno nebo vyhlásí volby, následně se osoby kontrolují dle seznamů, přičemž nikoho k volbě nenutili. Svědek dodal, že pokud by se cokoli se žalobcem řešilo, byl by vyhotoven záznam, což se nestalo. Když volby skončily, obcházeli jednotlivé oddíly a ptali se všech vězňů, zda ještě někdo nechce volit.

8. Svědek , Anonymizováno, byl v práci přítomen dne 14. 1. 2023, předváděl do volební místnosti i nějaké vězně z oddílu , Anonymizováno, . Zda mezi nimi byl žalobce, si již nevzpomněl. Rovněž si nevybavil, zda se řešil jakýkoli problém s odvodem do volební místnosti. Svědek si nevzpomněl, zda ho žalobce nějakým způsobem oslovil v rámci prezidentské volby, nebyl si vědom toho, že by kdokoli zmiňoval, že by k volbě prezidenta nebyl odveden.

9. Svědek , jméno FO, si nevybavil, kterého dne z uvedeného období sloužil ve Věznici , adresa, . Neslyšel nic o tom, že by nějakému vězni nebylo umožněno volit. Dostali papír se jmény osob, které mají předvést do volební místnosti, kdo měl zájem jít volit, toho vzali. Zda mezi nimi byl i žalobce, to si svědek nevzpomněl. O tzv. „uchu“ věděl dle jeho názoru každý vězeň, stejně tak o tísňovém hlásiči, který mohly vězněné osoby využít.

10. Svědek , tituly před jménem, , jméno FO, předváděl odsouzené osoby k volební komisi dne 13. 1. 2023. Zda odváděl i osoby z výstupního oddílu či zda ohledně prezidentské volby něco řešil se žalobcem, si nevybavil. Svědek však uvedl, že nikdo si nestěžoval, že by k této volbě nebyl odveden. Stejně tak nebyl přítomen žádnému konfliktnímu jednání dozorců vůči žalobci, o žádném konfliktním jednání ani nic neslyšel. Svědek dodal, že měli k dispozici vytištěný seznam na A4, podle něhož odváděli do volební místnosti, přičemž pokud někdo na tomto seznamu nebyl uveden, ale volit jít chtěl, byl též odveden. Svědek vysvětlil i to, že tzv. „ucho“ je tlačítko s reproduktorem, po jeho stisknutí je osoba spojena s operačním střediskem. Tísňový hlásič je jak na každé cele, jde rovněž o tlačítko, které není chráněné sklem a běžně jej vězni využívají, pouze na chodbě je tísňový hlásič většinou chráněn sklem.

11. I svědek , jméno FO, sloužil dne 13. 1. 2023, měl na starosti předvádění odsouzených osob do volební místnosti. Osoby z výstupního oddílu zřejmě nepředváděl, ten na starosti neměl. I tento svědek potvrdil, že měli k dispozici tištěný seznam osob, které mají odvést do volební místnosti. Pokud nějaká osoba nebyla k dispozici, poznamenali to do pomocného seznamu, tyto osoby se odváděly později. Svědek neslyšel o nikom, kdo by i přes svoji žádost nebyl odveden k volbě. Svědek rovněž popsal, že pokud by taková situace nastala, daná osoba mohla využít hlásku (tj. zmíněné „ucho“), případně tísňový hlásič, který byl volně k dispozici všem vězňům. I když neměli na seznamu osobu, která měla zájem jít volit, předvedli ji do volební místnosti. Dle názoru svědka vše v rámci tohoto kola voleb probíhalo bez problémů, nedošlo k žádnému konfliktu.

12. Z výslechu svědka , tituly před jménem, , jméno FO, vyplývá, že byl ubytován ve Věznici , adresa, v době konání prezidentských voleb v roce 2023 se žalobcem. V odpoledních hodinách dne 13. 1. 2023 přišel dozorce na chodbu oddílu , Anonymizováno, a zakřičel volby. Přišli k němu, dozorce četl jména. Žalobce, který šel se svědkem, však nejmenoval. Žalobce se dožadoval, aby byl odveden k volbě, to mu nebylo dozorcem umožněno s tím, že není na seznamu, že ho to nezajímá. Žalobce se poté dozvěděl, že pokud není na pátečním seznamu, bude jistě na sobotním. V sobotu se žalobce dožadoval, aby mohl jít volit, což mu neumožnili. Svědek z vězeňské cely slyšel, jak se žalobce dohadoval s dozorcem na chodbě. Žalobce pak přišel rozčílený, že mu neumožnili volit. Žalobce se dožadoval alespoň odvedení do volební místnosti, to dozorci odmítli. Seznam zájemců o volby byl dle svědka ručně psaný na papírku. Svědek konkrétní jména osob dozorců, kteří se měli tohoto popisovaného jednání zúčastnit, nevybavil, pouze uvedl, že šlo o mladého dozorce menší postavy.

13. Žalobce vypověděl, že v pátek 13. 1. 2023 byl v práci na ranní směně. Po návratu z práce přišel na oddíl dozorce s lístečkem, na němž měl napsaná jména, a vyvolával k prezidentským volbám. Žalobci však dozorce sdělil, že jej na seznamu nemá, nejspíš ho vezmou k volbám druhý den. V pátek už nikdo z výstupního oddílu další k volbám volán nebyl. V sobotu ráno oznámil dozorci, který přišel se snídaní, že dosud nebyl u voleb a zeptal se ho, kdy půjde volit. Dozorce ho odbyl slovy, že na něj nemá čas, ať to řekne další směně. Tu viděl při zavážce oběda. Od tohoto dozorce se opět dozvěděl, že na něj nemá čas, dalšího dozorce do konce voleb neviděl. Dehonestující jednání žalobce spatřoval v tom, jak byl během druhého volebního dne v sobotu 14. 1. 2023 dozorci odbyt při dožadování se předvedení do volební místnosti, že ho nevzali k volbám s náznaky, „aby neotravoval“, které žalobce takto pochopil. Označený diskriminační důvod (tj. sociální postavení žalobce ve VTOS) žalobce odůvodnil tím, že je v jiném postavení, než jsou dozorci, nemůže tak ve stejné rovině uplatňovat svá práva. S jinými vězněnými osobami rozdílné postavení neměl. O tzv. „uchu“ mu nic známo není, nebyl o něm poučen. O tísňovém hlásiči věděl, ten se dle jeho názoru používá pouze v případě ohrožení života nebo zdraví.

14. Soud pro nadbytečnost neprováděl další navržené důkazy, a to výslechy dalších žalobcem označených svědků (, jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, ), neboť sám žalobce u ústního jednání dne 27. 6. 2024 uvedl, že dehonestujícího vyjádření dozorce pravděpodobně nebyl nikdo přítomen, maximálně to mohl slyšet svědek , tituly před jménem, , jméno FO, (toho soud vyslechl, viz výše). Soud přitom dostatečným způsobem zjistil všechny rozhodné skutečnosti podstatné pro posouzení této věci, provedení dalších důkazů by bylo v rozporu se zásadami procesní ekonomie a tudíž nadbytečné. Stejně tak soud neprovedl důkaz kamerovými záznamy z věznice, neboť k označení návrhu na provedení tohoto důkazu došlo až po koncentraci řízení (tj. v rozporu s § 118b odst. 1 o.s.ř.), nadto z vyjádření žalované vyplývá, že archivační doba takových záznamů je omezená (většinou po dobu 2 měsíců), tyto záznamy tak již nejsou k dispozici.

15. Podle § 1 zákona č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (antidiskriminační zákon) (dále jen „AntiDZ“) tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a v návaznosti na přímo použitelný předpis Evropské unie a na Listinu základních práv a svobod a mezinárodní smlouvy, které jsou součástí právního řádu, blíže vymezuje právo na rovné zacházení a zákaz diskriminace ve věcecha) práva na zaměstnání a přístupu k zaměstnání, včetně pomoci poskytované Úřadem práce České republiky,b) přístupu k povolání, podnikání a jiné samostatné výdělečné činnosti, včetně začleňování do profesního života,c) pracovních, služebních poměrů a jiné závislé činnosti, včetně odměňování,d) členství a činnosti v odborových organizacích, radách zaměstnanců nebo organizacích zaměstnavatelů, včetně výhod, které tyto organizace svým členům poskytují,e) členství a činnosti v profesních komorách, včetně výhod, které tyto veřejnoprávní korporace svým členům poskytují,f) sociálního zabezpečení,g) přiznání a poskytování sociálních výhod,h) přístupu ke zdravotní péči a jejího poskytování,i) přístupu ke vzdělání a jeho poskytování, včetně odborné přípravy,j) přístupu ke zboží a službám, včetně bydlení, pokud jsou nabízeny veřejnosti nebo při jejich poskytování.

16. Podle § 2 odst. 2 AntiDZ diskriminace je přímá a nepřímá. Za diskriminaci se považuje i obtěžování, sexuální obtěžování, pronásledování, pokyn k diskriminaci a navádění k diskriminaci.

17. Podle § 2 odst. 3 AntiDZ přímou diskriminací se rozumí takové jednání, včetně opomenutí, kdy se s jednou osobou zachází méně příznivě, než se zachází nebo zacházelo nebo by se zacházelo s jinou osobou ve srovnatelné situaci, a to z důvodu rasy, etnického původu, národnosti, pohlaví, sexuální orientace, věku, zdravotního postižení, náboženského vyznání, víry či světového názoru, a dále v právních vztazích, ve kterých se uplatní přímo použitelný předpis Evropské unie z oblasti volného pohybu pracovníků, i z důvodu státní příslušnosti.

18. Podle § 2 odst. 5 AntiDZ diskriminací je také jednání, kdy je s osobou zacházeno méně příznivě na základě domnělého důvodu podle odstavce 3.

19. Podle § 3 odst. 1 AntiDZ nepřímou diskriminací se rozumí takové jednání nebo opomenutí, kdy na základě zdánlivě neutrálního ustanovení, kritéria nebo praxe je z některého z důvodů uvedených v § 2 odst. 3 osoba znevýhodněna oproti ostatním. Nepřímou diskriminací není, pokud toto ustanovení, kritérium nebo praxe je objektivně odůvodněno legitimním cílem a prostředky k jeho dosažení jsou přiměřené a nezbytné.

20. Po právním zhodnocení, které bylo provedeno v souladu s pravidly obsaženými v § 132 o.s.ř., soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Žalobce se domáhal jak určení, že se žalovaná dopustila diskriminačního jednání, tak i zaplacení nemajetkové újmy a omluvy ve smyslu AntiDZ ve spojení s § 13 o.z. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že ve dnech 13. 1. 2023 a 14. 1. 2023 proběhlo ve Věznici , adresa, . kolo prezidentských voleb, žalobce vyplnil stanovený formulář „Nahlášení k zápisu do zvláštního seznamu“, na jehož základě byl zapsán do seznamu voličů pro volební okrsek č. 3061. Nesporným byla i ta skutečnost, že žalobce se k této volbě v rámci 1. kola nedostavil (dostavil se až v rámci 2. kola). Spor spočíval v tom, zda k neúčasti žalobce v rámci tohoto kola prezidentských voleb došlo v návaznosti na jednání žalované, jejíž zaměstnanci mu to i přes jeho opakované naléhání neumožnili, přičemž toto jednání mělo mít diskriminační charakter. Toto tvrzení bylo pro řízení zásadní a bylo na žalobci, aby nejen tvrdil rozhodná skutková tvrzení, která by vedla k bližší konkretizaci tvrzeného jednání, ale tato i prokázal řádně navrženými (předloženými) důkazy, když nepostačuje obecné konstatování žalobce, kterým bez bližšího popisu uzavírá, že se žalovaná vůči němu dopustila diskriminačního jednání z důvodu jeho sociálního postavení ve VTOS. Takový závěr může učinit soud až po vyhodnocení konkrétních skutkových okolností. Soud se proto v průběhu řízení snažil zjistit, v čem konkrétně spočívalo tvrzené diskriminační jednání, kdo, kdy a jakým způsobem se jej měl dopustit, a to včetně tvrzeného důvodu sociálního postavení žalobce ve VTOS. Žalobce však i přes poučení řádně svá skutková tvrzení nedoplnil (blíže viz odst. 3 tohoto odůvodnění). Z jeho výslechu vyplynulo, že diskriminační jednání spatřuje v tom, že nebyl připuštěn k 1. kolu volby prezidenta republiky (k 2. kolu připuštěn byl a volil), dvěma dozorci byl dne 14. 1. 2023 odbyt s tím, že na něj nemají čas. Z náznaků si pak dovodil, že „nemá otravovat“. Již z tohoto je patrné, že žalobcem popsané jednání nenese žádné znaky diskriminace, k žádnému diskriminačnímu jednání ze strany pracovníků žalované ve smyslu výše citovaných ustanovení ani nemohlo dojít (soud se touto problematikou zabýval z pohledu AntiDZ podrobněji dále), se žalobcem se nezacházelo méně příznivě, než se zacházelo či by se zacházelo s jinou osobou ve srovnatelné situaci (tj. ve srovnání s jinou vězněnou osobou – nikoli ve srovnání s dozorci, jak si mylně vykládal žalobce), a to i za situace, že by žalobce prokázal, že skutečně do volební místnosti i přes jeho opakované naléhání, nebyl předveden a dozorci odmítnut (což však bylo vyvráceno, viz dále). V takovém případě by se mohlo jednat toliko o opomnění (event. přestupek), které však automaticky nezakládá diskriminační jednání. Žalobce byl přitom v průběhu řízení mj. řádně poučen ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. o povinnosti doplnit rozhodná skutková tvrzení jak o konkretizaci tvrzeného protiprávního jednání žalované, okolností, za nichž k němu došlo, když nestačí pouze obecné tvrzení, že se žalovaná dopustila vůči němu diskriminačního jednání. Žalobce byl dále povinen konkrétně vymezit tvrzený diskriminační důvod sociálního postavení žalobce doplněním konkrétních skutkových okolností, z nichž by takovýto důvod vyplýval. Pokud tuto povinnost nesplnil, jde to k jeho tíži, o riziku neúspěchu ve věci byl rovněž poučen.

21. Nárok žalobce soud posoudil s přihlédnutím k AntiDZ, neboť se domáhal přiznání mj. náhrady nemajetkové újmy z důvodu tvrzeného diskriminačního jednání. Z důvodové zprávy k AntiDZ se podává, že ustanovení v odstavci 2 v souladu se směrnicemi 2000/43/ES, 2000/78/ES a 76/207/EHS ve znění směrnice 2002/73/ES stanoví, která jednání jsou považována za diskriminaci. Následující odstavce tyto pojmy definují, přičemž striktně vycházejí ze znění definic obsažených v příslušných směrnicích. Ustanovení dále obsahuje definice pojmů používaných tímto zákonem. V odstavci 3 definujícím přímou diskriminaci vycházejí diskriminační důvody přímo z příslušných směrnic upravujících rovné zacházení. Přímá diskriminace z těchto důvodů nepřipouští jen obecné věcné odůvodnění rozdílného zacházení. Věcné odůvodnění je možné jen v rozsahu konkrétních výjimek ze zásady rovného zacházení, jejichž okruhy směrnice konkretizují. Tato koncepce vychází z ustálené judikatury Evropského soudního dvora, který opakovaně rozhodl, že při vymezení rozsahu kterékoliv výjimky z práva jednotlivce na rovné zacházení musí být tato výjimka aplikována jen v rozsahu, v němž je to skutečně nezbytné, v souladu s principem přiměřenosti (viz rozhodnutí ve věci Sirdar (rozsudek č. C-273/97), Johnston (rozsudek č. C-222/84), Kreil (rozsudek č. C-285/98). Výjimky tak mohou být uplatňovány jen v takovém rozsahu, jak je to přiměřené a nezbytné pro dosažení sledovaného cíle. Tato zásada se vztahuje jak k vymezení výjimek právní úpravou, tak i k jejich aplikaci. Povinnost vycházet z úpravy poskytující vyšší standard ochrany základních práv a svobod zdůrazňuje také Ústavní soud (viz např. nález Ústavního soudu č. 4/2003 Sb. ve věci návrhu na zrušení zákona č. 3/2002 Sb., o svobodě náboženského vyznání a postavení církví a náboženských společností a o změně některých zákonů (zákon o církvích a náboženských společnostech)). Řešení navržené v odstavci 5 zohledňuje skutečnost, že k diskriminaci dochází nikoliv na základě subjektivního vymezení osoby jako příslušníka určité skupiny, ale naopak na základě toho, že okolí osobě určitou vlastnost přisuzuje, pokládá ji za takovou bez ohledu na to, zda takový předpoklad souhlasí se skutečností nebo nikoliv.

22. Při nahlédnutí do komentáře Aspi on-line k výše citovaným ustanovením lze zjistit, že od obecné zásady rovnosti je nutno odlišovat zásadu zákazu diskriminace. Jedním ze znaků pojmu diskriminace je existence konkrétního diskriminačního důvodu, který je pro zapojení osoby do daného sociálního vztahu irelevantní, ale v jehož důsledku je tato osoba znevýhodněna. Účelem zákazu diskriminace tak není dosáhnout stejného postavení všech osob, nýbrž spíše jen zamezit bezdůvodnému zvýhodňování či znevýhodňování jedinců podle charakteristik stereotypně připisovaných skupině, za jejíž příslušníky jsou považováni. Diskriminace bývá obvykle definována pomocí následujících znaků: (a) znevýhodnění určité osoby (b) ve srovnání s jinou osobou ve srovnatelné situaci (komparátor) (c) na základě určitého nepřípustného důvodu, (d) pro které neexistuje ospravedlnění. Ustanovení § 1 odst. 1 AntiDZ obsahuje taxativní výčet oblastí, v nichž se uplatňuje zákaz diskriminace. Ve všech uvedených oblastech se uplatňuje zákaz diskriminace ze všech důvodů upravených antidiskriminačním zákonem. Je zjevné, že antidiskriminační zákon je nástrojem ochrany před diskriminací v horizontálních právních vztazích. Zákonodárce nezahrnul do věcné působnosti směrnice činnosti veřejného sektoru, které zahrnují výkon veřejné moci (např. ze strany veřejné správy, soudů, orgánů činných v trestním řízení apod.). Dovolávat se antidiskriminačního zákona tedy není možné, např. pokud je osoba obtěžována policií kvůli svému rasovému či etnickému původu. Obrana proti takové diskriminaci tak bude probíhat na základě jiných právních prostředků (správní žaloba, stížnost) a v úvahu bude přicházet zejména argumentace zákazem diskriminace v Listině základních práv a svobod, případně v některé z mezinárodních smluv, jež byla ČR ratifikována (srov. komentář Aspi on-line k daným ustanovením).

23. Danou problematikou se zabývá i odborná literatura, která mj. uvádí, že zákon v tomto ustanovení taxativně vymezuje oblasti společenských vztahů, které jsou pokryté zákazem diskriminace podle AntiDZ. Některá ustanovení AntiDZ tento rozsah dále zužují (srov. např. § 3 odst. 2). K aplikovatelnosti AntiDZ je třeba, aby došlo k diskriminaci jednak z důvodů vymezených v § 2 odst. 3 nebo v souvislosti s těmito důvody, jednak v oblasti věcně vymezené působnosti (viz dále). AntiDZ obecně působí (nestanoví-li některé zvláštní ustanovení AntiDZ jinak) ve věcech práva na zaměstnání a přístupu k zaměstnání, přístupu k povolání, podnikání a jiné samostatné výdělečné činnosti, pracovních, služebních poměrů a jiné závislé činnosti, včetně odměňování, členství a činnosti v odborových organizacích, radách zaměstnanců nebo organizacích zaměstnavatelů, včetně výhod, které tyto organizace svým členům poskytují, členství a činnosti v profesních komorách, včetně výhod, které tyto veřejnoprávní korporace svým členům poskytují, sociálního zabezpečení, přiznání a poskytování sociálních výhod, přístupu ke zdravotní péči a jejího poskytování, přístupu ke vzdělání a jeho poskytování, přístupu ke zboží a službám, včetně bydlení, pokud jsou nabízeny veřejnosti nebo při jejich poskytování. Společným jmenovatelem všech těchto oblastí společenských vztahů je určitý veřejný přesah tam uvedených činností. V některých případech jde o oblasti regulované veřejnoprávní úpravou (zdravotní péče, sociální zabezpečení, vzdělání), byť v některých případech bude stát i na druhé straně právního vztahu subjekt práva soukromého (privátní lékař, soukromá pojišťovna, soukromá škola). V jiných případech může pojmově jít toliko o subjekty práva veřejného (profesní komory jako veřejnoprávní korporace). Zákon se evidentně aplikuje též v oblasti samostatné působnosti obcí a krajů. V oblastech dalších naopak půjde zpravidla o subjekty práva soukromého (zaměstnávání, zboží a služby včetně bydlení), zde však převažuje veřejnoprávní zájem na tom, aby jedinec s určitou charakteristikou (§ 2 odst. 3 AntiDZ) nebyl na základě této charakteristiky znevýhodňován, resp. aby s ním nebylo pouze na základě této charakteristiky zacházeno odlišně. Úprava AntiDZ v posléze uvedených příkladech vychází z toho, že osobní autonomie jedince předpokládá, že přinejmenším v některých svou povahou soukromoprávních vztazích by jednotlivci měli mít možnost rozhodovat o svém životě a vést jej prostřednictvím řady voleb mezi různými hodnotnými možnostmi. Určitá obecná charakteristika by proto neměla pestrou škálu lidské seberealizace uměle zužovat. Těžko lze např. uvažovat o dosažení plné míry seberealizace jedince, pokud se tento jedinec na trhu s nájmem bytů bude setkávat se systémovou diskriminací pro svou odlišnou barvu pleti. Základní idea zákazu diskriminace zde předpokládá, že s lidmi lze odlišně zacházet jen na základě jejich individuálních charakteristik (např. předchozí historie určitého člověka jako chronického neplatiče), nikoli na základě charakteristik obecných, často spojených s různými stereotypy a předsudky (např. o Romovi jako zájemci o nájem bytu bude již jen na základě toho, že je Rom, pronajímatel předpokládat, že nebude nájem bytu včas a řádně platit) (srov. Antidiskriminační zákon, 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2016, s. 150–151).

24. Z výše uvedeného je patrné, že AntiDZ v § 1 stanoví taxativní výčet oblastí, v nichž se uplatňuje zákaz diskriminace. Je tak evidentní, že dané ustanovení na souzenou věc nedopadá (srov. odst. 15), žalobci ochrana dle AntiDZ pro jím popisované jednání nesvědčí, neboť nejde o oblasti, které jsou tímto zákonem výlučně upraveny a chráněny (výčet v ust. § 1 AntiDZ je uzavřený, nelze zákonodárcem nezmíněné oblasti rozšiřovat). Zjištěný skutkový stav tak nelze pod ustanovení tohoto zákona podřadit, a to i v případě, že by žalobce svá rozhodná tvrzení řádně doplnil a prokázal. Jinými slovy žalobcem popsané jednání zaměstnanců žalované nelze považovat za diskriminační ve smyslu tohoto zákona.

25. Nadto je třeba dodat, že soud má z provedeného dokazování (především z výslechu současných zaměstnanců a bývalého zaměstnance žalované – dále pro zjednodušení „zaměstnanci žalované“ či „dozorci“) za vyvrácené tvrzení žalobce, že se dožadoval předvedení do volební místnosti k 1. kolu prezidentských voleb v označeném období, přičemž i přes své opakované výzvy nebyl k této prezidentské volbě připuštěn (jak již bylo rozebráno výše, takové jednání ani nelze jako diskriminační hodnotit). Ve prospěch jeho tvrzení vypovídal svědek , tituly před jménem, , jméno FO, a dále sám žalobce, který ve své výpovědi hovořil o tom, že jej v pátek 13. 1. 2023 odmítli předvést do volební místnosti s tím, že nebyl na seznamu (dle , tituly před jménem, , jméno FO, a žalobce šlo o papírek s ručně psanými jmény), předveden nebyl ani 2 dozorci dne 14. 1. 2023, ač se dožadoval odvedení do volební místnosti. Naproti tomu zmínění slyšení zaměstnanci žalované jednoznačně a ve shodě uvedli, že postupovali při předvádění vězněných osob dle tištěného seznamu (A4), dle něhož odškrtávali jednotlivé osoby a odváděli je do volební místnosti. Tento seznam soud rovněž provedl k důkazu, z něho je patrné, že jména odváděných osob se ručně odškrtávala, žalobce přitom figuroval jak na seznamu pro 1. i 2. kolo prezidentských voleb (v prvním případě bez odškrtnutí, v druhém případě k jeho odškrtnutí došlo). Jde skutečně o tištěný seznam se jmény vězněných osob, nikoli „papírek s ručně psanými jmény“. Dále všichni zmínění zaměstnanci uvedli, že pokud by skutečně k takovému opomnění došlo, žalobce vedle oslovení dalších dozorců či vychovatelů, kteří na oddíl, v němž byl žalobce ubytován, pravidelně docházeli, mohl využít jak hlásku (tzv. „ucho“) či tísňový hlásič, kterými by se spojil s operačním důstojníkem a svoji žádost o předvedení do volební místnosti by s ním mohl vyřešit. Obě zařízení byla volně přístupná, dokonce se nacházela i v cele žalobce. Pokud žalobce uvedl, že o nich nebyl informován, ač dle dozorců o nich věděly všechny vězněné osoby, pak lze konstatovat, že vzhledem k době celkového výkonu trestu odnětí svobody žalobce, je toto s podivem a nelze to klást k tíži žalované strany, nýbrž strany žalující. Je neuvěřitelné, že by si těchto tlačítek žalobce nevšiml, zvlášť, když je měl i na cele, kde byl po delší dobu ubytován. Zaměstnanci žalované se dále shodli na tom, že žádná konfliktní jednání mezi dozorci a žalobcem nezaznamenali, stejně tak se k nim nedostala ani informace o tom, že by jakémukoli vězni nebylo umožněno volit v rámci těchto voleb. Je třeba zmínit i to, že zaměstnanci žalované rovněž vypověděli, že nikomu v přístupu k volbám nebránili, přičemž i v případě, že vězněná osoba nebyla uvedena na připraveném seznamu a žádala, aby byla k volbě připuštěna, byla dozorci do volební místnosti předvedena. V sobotu 14. 1. 2023 před skončením voleb navíc dozorci obcházeli jednotlivé oddíly a dotazovali se, zda je ještě nějaká osoba, která se chce voleb zúčastnit, aby ji předvedli. Tvrzení, že žalobci volba nebyla i přes jeho naléhání umožněna, je proti smyslu toho, co bylo výše uvedeno, a to zvlášť za situace, že další vězněné osoby, které se chtěly volby zúčastnit, předvedeny bez problémů byly. Pokud všechny osoby z oddílu , Anonymizováno, (vyjma žalobce), které měly zájem se voleb zúčastnit, byly v pátek 13. 1. 2023 odvedeny dozorci do volební místnosti, přičemž v daném případě šlo pouze o 4 osoby (se žalobcem 5 osob), pak postrádá logiku, že by pouze žalobce k volbě neodvedli s tím, že jej nemají na seznamu (to bylo vyvráceno předloženým seznamem, na němž žalobce figuruje) a přitom naopak, jak vyplynulo z výpovědi dozorců, i osoby, které neměly na seznamu, ale žádaly, aby byly k volbě odvedeny, předvedli. Z tohoto spíše vyplývá, že si žalobce svoji účast v 1. kole voleb rozmyslel. Je pravdou, jak zmínila žalovaná, že listinou zaručené volební právo je právem občana, nikoli o jeho povinností, proto pokud vězněná osoba neměla zájem volit v této prezidentské volbě (i kdyby původně svůj zájem vyjádřila podpisem formuláře a později si svůj postoj rozmyslela), není možné, aby dozorci tyto osoby nutili se k volbám dostavit a odvolit. Bylo tedy výsostným právem žalobce zvážit, zda chce vhodit do volební urny svůj volební hlas či nikoli.

26. Soud hodnotil výslechy zaměstnanců žalované jako hodnověrné, logické a vnitřně nerozporné, souladné s ostatními výslechy zaměstnanců žalované i provedenými listinnými důkazy. Tyto výslechy nejsou v rozporu ani s prohlášením , jméno FO, , který se nikterak nevyjadřoval k důvodu, pro nějž žalobce nebyl do volební místnosti odveden, pouze potvrdil, že byl předveden v pátek 13. 1. 2023 spolu s dalšími 3 vězni, a to dle jmenného seznamu, v sobotu již nikdo z výstupního oddílu k volbám nebyl volán.

27. Stejným způsobem však nehodnotil výslech svědka , tituly před jménem, , jméno FO, a žalobce, jejichž výpovědi byly v rozporu s těmito důkazními prostředky. Při jejich hodnocení soud vyšel i se souladem s provedeným listinným důkazem (tištěnými seznamy voličů), kdy naopak , tituly před jménem, , jméno FO, a žalobce hovořili o ručně psaném seznamu, podle něhož dozorce předváděl k volbě dne 13. 1. 2023 (viz výše). Rozpor soud shledal i ve výpovědi , tituly před jménem, , jméno FO, a žalobce, když žalobce uvedl, že se v sobotu 14. 1. 2023 dožadoval předvedení do volební místnosti, přičemž mu bylo řečeno, že na něj nemá dozorce čas, oproti tomu svědek , tituly před jménem, , jméno FO, hovořil o tom, že z cely slyšel, jak se žalobce dohaduje na chodbě s dozorcem, což mu odmítl a žalobce pak přišel rozčilený na společnou celu. Pokud žalobce sám při ústním jednání uvedl, že neví, zda byl svědek již vzhůru a slyšel jeho rozhovor s dozorcem, pak je s podivem, že by rozčílený přišel na celu a nevšiml si již nespícího svědka, s nímž měl následně danou situaci probírat a svědek mu měl poradil, aby si podal stížnost prostřednictvím vychovatele. Stejně tak z výpovědi žalobce nevyplynulo, že by jeho rozhovor s dozorcem byl konfliktnějšího charakteru, spíše z náznaků si sám domýšlel (jak sám uvedl), aby „neotravoval“, je proto zarážející, že jej z jiného místa tento svědek mohl dobře vyslechnout, přičemž z jeho popisu soud usoudil, že naopak šlo spíše o konfliktnější rozhovor, než jak jej vylíčil sám žalobce. Soud proto jejich výpovědi neuvěřil.

28. Ze všech rozebraných důvodů soud proto žalobu v celém rozsahu pro její nedůvodnost výrokem I., II. a III. tohoto rozsudku zamítl.

29. Výrokem IV. tohoto rozsudku soud rozhodl tak, že v řízení úspěšné žalované nebylo přiznáno vůči žalobci právo na náhradu nákladů řízení, které by jí s přihlédnutím k ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. svědčilo, neboť se tohoto práva výslovně vzdala.

30. Výrokem V. tohoto rozsudku byla v souladu s § 148 odst. 1 o.s.ř. žalobci uložena povinnost zaplatit státu náklady, které platil v souvislosti s výslechem svědka , jméno FO, , jež nebyly zálohovány. V posuzovaném případě činilo přiznané svědečné částku 2 139,44 Kč (8 h x průměrný hodinový výdělek 267,43 Kč). K přiznání této částky došlo usnesením ze dne 12. 9. 2024 č.j. 25 C 393/2023-67. Soud určil lhůtu k plnění s přihlédnutím k § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř. jako běžnou třídenní.