25 C 396/2022

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Folkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 55 565,57 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 28 582 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 28 582 Kč od 10. 3. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbývající části se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 55 565,57 Kč spolu s úrokem v kapitalizované výši 20 767,55 Kč, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky 55 565,57 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, s úrokem z prodlení částečně kapitalizovaném částkou 9 205,63 Kč a dále s úrokem z prodlení v zákonné sazbě z částky 55 565,57 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], dne 16. 7. 2018, 5. 12. 2018 a 6. 3. 2019 tři jednotlivé smlouvy o zápůjčce, na jejichž základě jí právní předchůdce žalobkyně poskytl peněžní prostředky v celkové výši 77 000 Kč, jež žalovaná převzala v hotovosti, což potvrdila své podpisem smluv. Nedílnou součást citovaných smluv tvořily smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce. Před uzavřením smluv právní předchůdce žalobkyně řádně zkoumal schopnost žalované splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, čímž splnil svoji zákonnou povinnost vyplývající ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Poskytnuté zápůjčky se žalovaná zavázala vrátit spolu s poplatkem v celkové výši 71 444 Kč (16 259 Kč + 20 493 Kč + 34 692 Kč), představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy v celkové výši 21 912 Kč (4 901 Kč + 5 146 Kč + 11 865 Kč), s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměnu za administrativní zpracování půjčky v celkové výši 29 851 Kč (6 952 Kč + 9 572 Kč + 13 327 Kč) a náklady za hotovostní inkaso splátek v celkové výši 19 681 Kč (4 406 Kč + 5 775 Kč + 9 500 Kč) u první zápůjčky v 18 měsíčních splátkách po 2 015 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 16. 1. 2020, u druhé zápůjčky v 18 měsíčních splátkách po 2 306 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 5. 6. 2020, a u třetí zápůjčky v 24 měsíčních splátkách po 2 946 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 6. 3. 2021. Žalovaná své smluvní povinnosti nedostála, když sjednané splátky řádně a včas nesplácela, poslední splátka byla z její strany uhrazena dne 27. 3. 2020, do postoupení pohledávky uhradila celkem částku 48 418 Kč. Původnímu věřiteli tak vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části, přičemž žalobkyně navýšení účtované původním věřitelem v tomto řízení neuplatňovala. Požadovala úhradu dlužné jistiny u první zápůjčky ve výši 8 223,98 Kč, u druhé zápůjčky ve výši 14 962,74 Kč a u třetí zápůjčky ve výši 32 378,85 Kč včetně kapitalizovaných úroků u první zápůjčky ve výši 4 956,24 Kč, u druhé zápůjčky ve výši 7 256,10 Kč, u třetí zápůjčky ve výši 8 555,21 Kč a kapitalizovaných úroků z prodlení u první zápůjčky ve výši 1 466,61 Kč, u druhé zápůjčky ve výši 1 964,79 Kč, u třetí zápůjčky ve výši 5 774,23 Kč a dále běžících úroků a úroků z prodlení od 29. 1. 2022 do zaplacení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 se žalobkyně stala věřitelem uvedených pohledávek, což bylo žalované písemně oznámeno dopisem ze dne 28. 1. 2022 Ani přes výzvu žalovaná dlužnou částku nezaplatila.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Listiny jí byly doručovány v souladu s ust. § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) na adresu zapsanou v registru obyvatel. Podle § 115a o. s. ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě předložených listinných důkazů.

3. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobkyně, společností [právnická osoba], dne 16. 7. 2018, 5. 12. 2018 a 6. 3. 2019 tři jednotlivé smlouvy označené jako smlouvy o zápůjčce, v níž se původní věřitel zavázal žalované poskytnout zápůjčky v celkové výši 77 000 Kč (20 000 Kč + 21 000 Kč + 36 000 Kč), které se žalovaná zavázala vrátit spolu s jednotlivými poplatky v celkové výši 71 444 Kč (16 259 Kč + 20 493 Kč + 34 692 Kč), celkem tak měla zaplatit částku 148 444 Kč v pravidelných 18 resp. 24 měsíčních splátkách (u první zápůjčky v 18 měsíčních splátkách po 2 015 Kč, u druhé zápůjčky v 18 měsíčních splátkách po 2 306 Kč a u třetí zápůjčky v 24 měsíčních splátkách po 2 946 Kč). Zmíněné poplatky byly tvořeny úrokem v celkové výši 21 912 Kč (4 901 Kč + 5 146 Kč + 11 865 Kč), poplatkem za administrativní činnost v celkové výši 29 851 Kč (6 952 Kč + 9 572 Kč + 13 327 Kč) a hotovostním režimem splátek v celkové výši 19 681 Kč (4 406 Kč + 5 775 Kč + 9 500 Kč). Zápůjční úroková sazba činila 29 % ročně. Nedílnou součást smluv tvořily smluvní podmínky (smlouvy o zápůjčce z uvedených dnů). Z tvrzení žalobkyně, proti nimž žalovaná žádným způsobem nebrojila, vyplynulo, že žalovaná zaplatila poslední splátku dne 27. 3. 2020, celkem uhradila částku 48 418 Kč, zbývající část již nedoplatila. Pohledávky za žalovanou byly společností [právnická osoba] postoupeny žalobkyni (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 včetně seznamu postupovaných pohledávek). Dopisem ze dne 28. 1. 2022, který byl žalované odeslán dne 24. 2. 2022, byla tato skutečnost oznámena žalované (zmíněný dopis včetně podacího lístku). K úhradě dlužné částky byla žalovaná vyzvána dopisem zástupce žalobkyně ze dne 3. 8. 2022 (výzva k plnění se základním skutkových a právním rozborem předcházející žalobě z uvedeného dne včetně podacího lístku). V řízení nebylo zjištěno, že by žalovaná nárokovanou částku žalobkyni uhradila.

4. Podle ust. § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

5. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

6. Podle ust. § 1796 o. z. neplatná je smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je ke vzájemnému plnění v hrubém nepoměru.

7. Podle ust. § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

8. Po právním zhodnocení soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně se žalovanou uzavřeli ve smyslu ust. § 2395 a násl. o. z. smlouvu o úvěru. Žalobkyně se stala v souladu s ust. § 1879 o.z. věřitelem pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek. Soud s ohledem na nově ustálenou judikaturu vyšších soudů přehodnotil své dosavadní stanovisko a při hodnocení platnosti této smlouvy přihlédl k výše citovaným zákonným ustanovením ve spojení s ustálenými judikaturními závěry. Podle ust. § 580 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, k neplatnosti takového právního jednání soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 o. z.). Pod sankcí absolutní neplatnosti je třeba posoudit i smlouvu, při jejímž uzavření někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany, když majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru. Takové jednání vykazuje znaky lichvy, jež nemůže požívat právní ochrany. Soud nepřehlédl, že žalovaná měla kromě poskytnutých peněžních prostředků v celkové výši 77 000 Kč vrátit za 18 resp. 24 měsíců rovněž i úroky, dále úplaty za poskytnutí úvěrů, náklady na vyhodnocení úvěrového případu a inkasní poplatky v celkové výši 71 444 Kč, jež téměř dosahují výše zapůjčené jistiny. Ve své podstatě se jedná o odměnu za půjčení peněz, tedy úrok, tyto poplatky (náklady) netvoří toliko marginální část, nýbrž podstatnou část, která výrazně převyšuje vyčíslený úrok, poskytovatel úvěru v těchto částkách skrývá svoji odměnu (tedy fakticky úrok). Vedle toho byla žalovaná pro případ prodlení povinna hradit i smluvní pokutu a poplatky za odeslání upomínek. Tyto částky jsou v hrubém nepoměru k výši poskytnuté jistiny a doby splácení.

9. Obdobnou problematikou se zabýval i Krajský soud v Plzni např. v rozsudku ze dne 9. 10. 2018 č.j. 64 Co 247/2018, vycházeje přitom z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR (viz níže). I v posuzované věci lze aplikovat judikaturní závěry, jež byly vysloveny při hodnocení smluv uzavřených za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ občanský zákoník“), a to i s přihlédnutím k zákonu o spotřebitelských úvěrech č. 257/2016 Sb., který na posuzovanou smlouvu rovněž dopadá, podle nichž případná neplatnost ujednání o úrocích (jejich výši) ve smlouvě o úvěru nezpůsobuje sama o sobě neplatnost smlouvy o úvěru jako celku (např. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 29 Cdo 4498/2007 nebo 32 Cdo 3516/2009). Podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru je dle § 2395 o. z. vedle závazku úvěrujícího poskytnout úvěrovanému na jeho požádání v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a závazku úvěrovaného poskytnuté peněžní prostředky vrátit, i povinnost úvěrovaného zaplatit úroky. Úrok je odměnou úvěrujícího za poskytnutí peněžních prostředků. Bez sjednání této povinnosti se nejedná o smlouvu o úvěru. Sjednání výše úroků sice není podstatnou náležitostí smlouvy o úvěru, avšak pokud by strany výši úroků nesjednaly, úvěrovaný je povinen platit úroky určené podle ust. § 1802 o. z. Právní předchůdce žalobkyně je podnikatelem, předmět jeho podnikání zahrnuje i poskytování úvěrů (včetně spotřebitelských), žalovaná nepochybně věděla, že sjednává tuto smlouvu s podnikatelem v rámci jeho podnikatelské činnosti. Závěr, že při neplatném sjednání výše úroků nemá úvěrovaný povinnost platit žádné úroky, neboť by se nejednalo o úvěr, by byl zcela v rozporu s vůlí smluvních stran, kterou projevily uzavřením posuzované smlouvy. Podmínce v případě neplatného ujednání o výši úroku, aby se úrok stanovil postupem podle ust. § 577 o. z. (§ 1802 o. z.), tj. ve výši úroku požadovaných obvykle za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka (úvěrovaného) v době uzavření smlouvy a požadavku na zaplacení úroku z úvěru, by nebylo možno zcela nevyhovět. V posuzované věci se žalovaná zavázala k placení úroku v roční výši u první smlouvy 54,2 % (za 18 měsíců v částce 16 259 Kč), u druhé smlouvy 65 % (za 18 měsíců v částce 20 493 Kč) a u třetí smlouvy 48,2 % (za 24 měsíců v částce 34 692 Kč). Dané výše však soud prvního stupně považuje za nepřiměřeně vysoké. Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sp. zn. 33 Odo 236/2005 vyslovil názor, podle něhož s přihlédnutím k okolnostem konkrétního případu včetně vyšší míry rizikovosti poskytovaného úvěr nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem obvyklé úrokové míry peněžních ústavů. Obvyklá míra úvěrů poskytovaných domácnostem se splatností od jednoho roku do pěti let však dle údajů zveřejňovaných ČNB na jejich internetových stránkách činila ke dni uzavření první smlouvy 8,46 % ročně, druhé smlouvy 8,59 % ročně a třetí smlouvy 8,2 % ročně, tyto sazby úrok sjednaný mezi účastníky zcela zásadním způsobem převyšuje. Při hodnocení souladu smlouvy, z níž má vzniknout závazek k placení takto (extrémně) vysokého úroku, s dobrými mravy, je nutno přihlédnout i k okolnostem, za kterých byly uzavřeny a k jejich dalšímu obsahu. Smlouvy byly uzavřeny adhézním způsobem, žalovaná akceptovala formulářovou dokumentaci vypracovanou právním předchůdcem žalobkyně, jíž obsah nemohla reálně nijak ovlivnit. Při respektování zásady smluvní volnosti a autonomie vůle, na níž je soukromé právo postaveno, nelze akceptovat takový obsah smlouvy, který je v rozporu s obecnou představou spravedlivého uspořádání vzájemných práv a povinností a vytváří jejich zřejmou nerovnováhu k tíži strany, která je při uzavírání smlouvy v objektivně slabším postavení a které i soukromé právo poskytuje zvýšenou právní ochranu. Smlouvy s takovým obsahem je nutné považovat za absolutně neplatné, příčící se dobrým mravům, a to včetně ujednání o smluvní pokutě, a to i s přihlédnutím k závěrům vysloveným v rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004, publikované v časopise Soudní judikatura pod číslem 13/2005.

10. Krajský soud v Plzni i poté opakovaně dospěl k závěru, že úvěrové smlouvy za obdobných podmínek, kdy je sjednán úrok v sazbách řádově 80 % či 90 % ročně, jsou absolutně neplatné pro rozpor s dobrými mravy. Odvolací soud i v těchto případech vyhodnotil, že smlouva jako celek je absolutně neplatná, neboť smluvní volnost ve spotřebitelských smlouvách je korigována požadavkem nepřekročení rovnováhy vzájemných práv a povinností nepřiměřeně v neprospěch spotřebitele, přičemž za takovýchto podmínek je nerovnováha již tak významná, že ujednání smlouvy je obecně nespravedlivé a rozporné s dobrými mravy. Smlouva o úvěru nemůže být sjednána jako bezúročná, neboť závazek platit úroky patří k pojmovým znakům smlouvy o úrok, pokud si účastníci úrok sjednají, musí se jednat o úrok přiměřený, neboť dle judikatury vyšších soudů jedná v souladu s dobrými mravy ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně převyšuje úrokovou sazbou v době sjednání obvyklou, stanovenou s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám, uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů či půjček. Pokud úvěrová sazba takovou míru výrazně přesahuje, a to dokonce několikanásobně, nejedná se úrok sjednaný v souladu s dobrými mravy (viz např. rozsudek KS v Plzni č.j. 25 Co 255/2019-91, sp. zn. 25 Co 277/2019, č.j. 25 Co 325/2019-116). Krajský soud v Plzni setrval na hodnocení absolutní neplatnosti zkoumaných úvěrových smluv i ve svých dalších rozhodnutích (sp. zn. 64 Co 247/2018, 25 Co 240/2020, 25 Co 235/2020, 64 Co 221/2020 apod.). Podle rozsudku Krajského soudu v Plzni č.j. 25 Co 47/2022-111 po posouzení všech aspektů projednávané věci žalobkyni nepřísluší se odůvodněně dovolávat možnosti oddělitelnosti ujednání o úroku, resp. dalších sjednaných poplatků. Odvolací soud zdůraznil, že jde o obchod s chudobou, pro věc je významné posouzení jejího souladu se zásadami obecné spravedlnosti a proporcionality.

11. Z popsaných důvodů soud proto vyhodnotil, že žalobkyni náleží toliko právo na vrácení peněžních prostředků, jež poskytl její právní předchůdce žalované, když se o tuto částku žalovaná bezdůvodně obohatila, neboť jí bylo poskytnuto plnění bez právního důvodu, jak předpokládá ust. § 2991 odst. 2 o.z. Soud proto žalobkyni přiznal právo na vydání bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 o.z. ve spojení s § 2993 o.z., spočívajícím v nevrácené části poskytnutých peněžních prostředků ve výši 28 582 Kč (poskytnuté jistiny 77 000 Kč mínus dosavadní úhrady 48 418 Kč), neboť žalovaná, která byla vyzvána k vrácení peněžních prostředků, svoji povinnost nesplnila, čímž se dostala do prodlení. Z předložených listinných důkazů vyplývá, že takovou výzvu žalobkyně žalované zasílala dne 24. 2. 2022 spolu s oznámením o postoupení pohledávek. Žalobkyně má rovněž právo na přiznání úroku z prodlení ve smyslu ust. § 1970 o. z. ve spojení s prováděcím předpisem (§ 2 vyhlášky č. 351/2013 Sb.), neboť se žalovaná ocitla v prodlení s vydáním prospěchu, o který se bezdůvodně obohatila. Protože žalobkyně při výpočtu částečné kapitalizace úroků z prodlení vycházela z nesprávné výše jistiny i data prodlení, soud zamítl celou kapitalizovanou částku a žalobkyni přiznal nárok na dané příslušenství ode dne 10. 3. 2022 (tj. ode dne následujícího po uplynutí lhůty k úhradě stanovené v první prokazatelné výzvě k úhradě dluhu žalované – oznámení o postoupení pohledávky, obsahující výzvu k úhradě dluhu, jež byla odesílána 24. 2. 2022 (tedy 24. 2. 2022 + 10 dnů lhůty k úhradě + 3 dny pro předpokládané doručení písemnosti dle § 573 o.z.)). Žalované byla pro splnění této povinnosti určena běžná třídenní lhůta dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. (výrok I. tohoto rozsudku). Ve zbývající části z výše rozebraných důvodů soud žalobu zamítl (výrok II. tohoto rozsudku).

12. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. Vzhledem k tomu, že neúspěch žalobkyně převyšoval její úspěch, právo na poměrnou část náhrady nákladů řízení by náleželo žalované. Protože však z obsahu spisu soud nezjistil žádné náklady na straně žalované, rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.