25 C 4/2021

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní JUDr Martinou Folkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 1 899,99 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 899,99 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 699,99 Kč od 18. 4. 2018 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 1 200 Kč od 28. 3. 2018 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 368 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí shora uvedenou částku spolu s úrokem z prodlení v zákonné sazbě. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel se společností [anonymizováno] [právnická osoba] v rámci účastnické smlouvy o poskytování služeb [číslo] k telefonnímu číslu [číslo] kupní smlouvu, jejímž předmětem bylo koncové zařízení specifikované ve smlouvě, za nějž se žalovaný zavázal uhradit kupní cenu formou pravidelných měsíčních splátek. Ke kupní ceně byla poskytnuta sleva, která byla podmíněna dodržením sjednané doby trvání smlouvy a využívání služeb původního věřitele, v opačném případě byl žalovaný povinen poskytnutou slevu vrátit. Sleva ve výši 699,99 Kč byla žalovanému doúčtována vrubopisem ze dne 2. 4. 2018, splatným 17. 4. 2018, zbývající část kupní ceny ve výši 1 200 Kč, kterou žalovaný řádně neuhradil, byla vyúčtována dokladem ze dne 12. 3. 2018, splatného dne 27. 3. 2018. Pohledávka za žalovaným byla s účinností ke dni 3. 7. 2020 postoupena žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Ani přes výzvu žalovaný svůj dluh vůči žalobkyni neuhradil.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Písemnosti mu byly doručovány v souladu s ustanovením § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) na adresu uvedenou v registru obyvatel. Dle ustanovení § 115a o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 101 odst. 4 o.s.ř. soud ve věci nenařizoval jednání a rozhodl na základě listinných důkazů předložených žalobkyní.

3. Z listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Dne 12. 12. 2016 právní předchůdce žalobkyně, [anonymizováno] [právnická osoba], uzavřel se žalovaným účastnickou smlouvu [anonymizována dvě slova]. Obsahem této smlouvy byla i kupní smlouva na koupi zařízení IMEI [anonymizováno] typ [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] s cenou zařízení 2 301 Kč, přičemž kupní cena měla být zaplacena formou 23 splátek po 100 Kč měsíčně (účastnická smlouva [číslo] včetně nastavení služeb). Žalovanému byly nastaveny služby právního předchůdce žalobkyně, z nichž je patrné, že cena činila částku 2 999 Kč, sleva 698 Kč (nastavení služeb). Z vyúčtování splátek za zařízení ze dne 13. 3. 2018, jež bylo splatné dne 27. 3. 2018, je zřejmé, že právní předchůdce žalobkyně žalovanému vyúčtoval celkem částku 1 200 Kč, jejímž předmětem bylo 12 nesplacených splátek po 100 Kč. Obsahem vrubopisu (opravného daňového dokladu) ze dne 3. 4. 2018 byla částka 700 Kč za doúčtovanou slevu k zařízení, splatnost nastávala dne 17. 4. 2018 (zmíněná vyúčtování) Původní věřitel dopisem ze dne 22. 1. 2018 vypověděl žalovanému účastnickou smlouvu a vyzval ho k úhradě částky 5 263 Kč (výpověď účastnické smlouvy z uvedeného dne). Žalobkyně se stala věřitelem pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 24. 6. 2020, což bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne 30. 7. 2020 ze strany původního věřitele a dále dne 11. 9. 2020 i ze strany zástupce žalobkyně, který ho rovněž vyzval k úhradě jeho dluhu (smlouva o postoupení pohledávek z uvedeného dne včetně oznámení o postoupení pohledávky a předžalobní výzvy k plnění). V řízení nebylo zjištěno, že by žalovaný nárokovanou částku žalobkyni zaplatil.

4. Podle ustanovení § 7 odst. 1 písm. b) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen„ zákon o elektronických komunikacích“) komunikačními činnostmi jsou poskytování služeb elektronických komunikací.

5. Podle ustanovení § 2 písm. n) zákona o elektronických komunikacích pro účely tohoto zákona se rozumí službou elektronických komunikací služba obvykle poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně přenosu signálů po sítích elektronických komunikací, včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb v sítích používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a v sítích kabelové televize s výjimkou služeb, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací nebo vykonávají redakční dohled nad obsahem přenášeným sítěmi a poskytovaným službami elektronických komunikací; nezahrnuje služby informační společnosti, které nespočívají zcela nebo převážně v přenosu signálu po sítích elektronických komunikací.

6. Podle ustanovení § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ NOZ“) kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje a věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.

7. Po právním zhodnocení soud dospěl k závěru, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací ve smyslu ustanovení § 7 odst. 1 písm. b) zákona o elektronických komunikacích, na jejichž základě původně věřitel, jakožto poskytovatel, se zavázal poskytovat žalovanému (zákazníkovi) dohodnuté služby elektronických komunikací. Dále mezi nimi byla platně uzavřena i kupní smlouva dle ustanovení § 2079 a násl. NOZ. Žalobkyně se stala v souladu s ust. § 1879 a násl. NOZ věřitelem pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek, když tato skutečnost byla žalovanému oznámena. Z tvrzení žalobkyně, proti nimž žalovaný žádným způsobem nebrojil, vyplynulo, že právní předchůdce žalobkyně žalovanému dodal předmětné koncové zařízení, žalovaný však svoji povinnost porušil, když nezaplatil ujednanou kupní cenu, kterou měl hradit v jednotlivých splátkách. Pro případ prodlení s úhradou bylo v kupní smlouvě dohodnuto automatické zesplatnění celého zůstatku dluhu žalovaného, přičemž původní věřitel vyúčtoval první fakturou nesplacenou kupní cenu za zařízení, v druhé faktuře poskytnutou slevu ze zařízení. Žalovaný nesporoval vznik ani výši závazků, v řízení nebylo zjištěno, že by jakoukoliv část ze sjednaných splátek či svého celkového dluhu zaplatil. S přihlédnutím ke shora citovanému ustanovení § 2079 NOZ tak dluží žalobci doplatek kupní ceny včetně poskytnuté slevy, kterou účastníci v účastnické smlouvě dohodli, neboť jeho povinností bylo zaplatit dohodnutou kupní cenu v ujednaných splátkách a termínech. Protože se žalovaný nesplněním svého závazku dostal do prodlení, má žalobce kromě dlužné jistiny nárok na zaplacení úroků z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 NOZ ve výši, která je určena ustanovením § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a žalovanému uložil povinnost k úhradě tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, přičemž žalobce požadoval úroky z prodlení v sazbě, jež nepřevyšuje zákonem stanovenou hranici. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. jako běžná třídenní.

8. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 142a odst. 1 o.s.ř. a s ustanovením § 151 odst. 2 os.ř. Žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, náleží právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměna za zastoupení účastníka advokátem za dva a půl úkonu právní služby (převzetí zastoupení, prostá výzva k plnění a sepis žaloby) á 200 Kč dle ustanovení § 14b odst. 1, bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ AT“) a náhrada hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) AT. Podle ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř. se částka odměny a náhrad advokáta dále zvyšuje o 21% DPH dle zákona č. 235/2004 Sb., tj. o částku 168 Kč Celkem tedy žalobci náleží náhrada nákladů řízení ve výši 1 368 Kč, splatná rovněž v zákonné třídenní lhůtě dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., přičemž platební místo pro úhradu nákladů řízení bylo stanoveno v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o.s.ř.

9. Zástupce žalobkyně sice požadoval přiznání náhrady nákladů řízení v souladu s ustanovením § 6 odst. [anonymizováno], § 7 AT, nicméně v daném případě jsou splněny všechny podmínky kladené v ustanovení § 14b AT, proto bylo na místě ohledně náhrady nákladů řízení rozhodnout ve smyslu tohoto ustanovení. Není přitom rozhodné, zda stejnou žalobkyni zastupuje více právních zástupců, když ze žalobního návrhu je zcela zřejmé, že dochází toliko k obměnám generálií žalovaného a dále některých specifických údajů jako např. datum uzavření smlouvy, konkretizace vyúčtování, výše dluhu, datum výzvy a podobně.