25 C 59/2020

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Folkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovaným: 1. celé jméno žalovaného , datum narození trvale bytem adresa žalovaného a žalované zastoupený opatrovníkem územní celek sídlem adresa 2. celé jméno žalované , datum narození trvale bytem adresa žalovaného a žalované o zaplacení částky 1 518 Kč s příslušenstvím

I. První žalovaný je povinen zaplatil žalobci částku 1 518 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9% ročně z částky 1 518 Kč od 3. 9. 2018 do zaplacení a s náhradou nákladů řízení ve výši 1 300 Kč, to vše v pravidelných měsíčních splátkách po 200 Kč, splatných vždy do každého 25. dne běžného měsíce, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, až do úplného zaplacení, a to pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení byť i jediné splátky řádně a včas.

II. Žaloba se vůči druhé žalované zamítá.

III. Ve vztahu mezi žalobcem a druhou žalovanou nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu Plzeň-město dne 17. 2. 2020 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil nejprve prvnímu žalovanému povinnost zaplatit mu částku 1 518 Kč s úrokem z prodlení v zákonné sazbě. Žalobu odůvodnil tím, že první žalovaný jako cestující použil dopravní prostředek městské dopravy provozované žalobcem a na výzvu pověřené osoby se dne 24. 7. 2018 na lince [číslo] neprokázal platným jízdním dokladem či [obec] kartou. Prvnímu žalovanému tak vznikla povinnost zaplatit žalobci přirážku k jízdnému v částce 1 500 Kč a jízdné po 18 Kč. První žalovaný dlužnou částku dosud nezaplatil.

2. Vzhledem k aktuální judikatuře Ústavního soudu ČR nebyl v dané věci vydáván platební rozkaz a prvnímu žalovanému byl ustanoven opatrovník.

3. Protože následně žalobce navrhl přistoupení dalších účastníků na straně žalované (matky prvního žalovaného), soud usnesením ze dne 1. 10. 2020 č. j. 25 C 59/2020-60 připustil přistoupení na straně žalované.

4. Opatrovník prvního žalovaného navrhl, aby dluh ze strany žalobce byl prominut nebo žaloba zamítnuta. Dodal, že rodiče mají rozhodující úlohu ve výchově dítěte, mají jít dítěti všestranně příkladem. Dítě by nemělo být uvedeným dluhem hendikepováno hned na začátku svého vstupu do života. Matka prvního žalovaného nebyla nijak omezena ve výkonu rodičovské odpovědnosti, přičemž rodiče mají povinnost vykonávat rodičovskou odpovědnost vůči dítěti způsobem a v míře odpovídající stupni vývoje. Zodpovědní za cestování dětí v MHD jsou proto dle názoru opatrovníka jeho rodiče. S rodinou je opatrovník v pravidelném kontaktu v rámci stanoveného dohledu. S rodinou bylo v minulosti ve věci cestování prostředky v hromadné dopravě jednáno, a to zejména v souvislosti s tím, že byl řešen dluh u dnes již zletilé sestry nezletilého. Matka během jednání uváděla, že děti mají plzeňské karty a ona jim je pravidelně dobíjí.

5. Oba žalovaní se ve věci nevyjádřili a k jednání soudu dne 27. 10. 2020 se bez omluvy nedostavili, ač byli řádně v souladu s § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) předvoláni jak na adrese jejich zapsaného pobytu v Centrální evidenci obyvatel ČR, tak i na dalších soudem zjištěných adresách. Jednání se neúčastnil ani žalobce a opatrovník prvního žalovaného, oba svoji nepřítomnost řádně omluvili. Soud proto postupoval dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti.

6. Z hlášení o provedené přepravní kontrole a ze záznamu o provedené přepravní kontrole [číslo] bylo ověřeno, že první žalovaný byl dne 24. 7. 2018 v 18:01 hodin zachycen v tramvaji [číslo] to bez platného jízdního dokladu. Uvedl adresu bydliště, záznam o provedené přepravní kontrole podepsal, jeho totožnost byla ověřena dle předloženého občanského průkazu. Dopisem ze dne 20. 3. 2019, který byl zasílán prvnímu žalovanému na adresu, jež při záchytu označil, byl jmenovaný vyzván k zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému (zmíněný dopis včetně vrácené závady v doručení). Výslech nezletilého ani jeho matky nemohl být proveden, neboť se k jednání soudu nedostavili. Dne 8. 4. 2020 opatrovník provedl telefonicky pohovor s nezletilým, který uvedl, že si neuvědomuje, že použil dopravní prostředek bez jízdního dokladu, plzeňskou kartu má a matka mu ji každý měsíc dobíjí. Na dobu přepravní kontroly se nepamatuje, je to téměř dva roky zpátky. Pokud by jel bez dokladu, určitě by o tom matce řekl. Další důkazy navrhovány ani prováděny nebyly.

7. Podle § 37 odst. 4 písm. d) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách průvodčí drážního vozidla, osoba, která řídí drážní vozidlo, nebo jiná osoba ve veřejné drážní osobní dopravě pověřená dopravcem a vybavená kontrolním odznakem nebo průkazem dopravce (dále jen "pověřená osoba") je oprávněna dávat cestujícím pokyny a příkazy k zajištění jejich bezpečnosti, bezpečnosti ostatních cestujících a bezpečnosti a plynulosti dopravy. Pověřená osoba je oprávněna uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému nebo vyžadovat od cestujícího osobní údaje potřebné k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému, pokud cestující nezaplatí na místě; osobními údaji potřebnými k vymáhání jízdného a přirážky k jízdnému se rozumí jméno, příjmení a datum a místo narození, adresa pro doručování a číslo osobního dokladu.

8. Podle § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb. výše přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. Přirážka za porušení podmínek stanovených přepravním řádem činí nejvýše 1 500 Kč.

9. Podle článku 10 písm. a) smluvní přepravních podmínek, účinných od 1. 1. 2016, za jízdu bez platného jízdního dokladu se stanovují přirážky, a to ve výši 1 500 Kč za jízdu bez platného jízdního dokladu.

10. Podle ustanovení § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné.

11. Podle § 858 občanského zákoníku, rodičovská odpovědnost zahrnuje povinnosti a práva rodičů, které spočívají v péči o dítě, zahrnující zejména péči o jeho zdraví, jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj v ochraně dítěte, v udržování osobního styku s dítětem, v zajišťování jeho výchovy a vzdělání, v určení místa jeho bydliště, v jeho zastupování a spravování jeho jmění; vzniká narozením dítětem a zaniká, jakmile dítě nabude plné svéprávnosti. Trvání rodičovské zodpovědnosti může změnit pouze soud.

12. Soud s ohledem na výše zjištěné skutečnosti posoudil nárok žalobce s přihlédnutím k ustanovení § 2550 a násl. občanského zákoníku jako důvodný, neboť, jak bylo prokázáno z předložených listinných důkazů, první žalovaný tím, že využil ke své přepravě dopravní prostředek žalobce, konkludentně uzavřel smlouvu o přepravě ve smyslu výše citovaného ustanovení § 2550 a násl. občanského zákoníku, což nebylo v řízení sporováno, jeho povinností je zaplatit jízdné upravené v přepravním řádu žalobce a dále za porušení své povinnosti i přirážku stanovenou v přepravním řádu žalobce, jež nepřevyšuje výši určenou v ust. § 37 odst. 6 zákona [číslo] v ustanovení § 18a odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb.

13. Protože na straně žalované v posuzované věci figuruje nezletilý, který jel bez platného jízdního dokladu, je třeba řešit věc i s přihlédnutím k rozhodnutí Ústavního soudu ČR, které se týká právě přepravy nezletilých osob (nález Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017 sp. zn. II. ÚS 1864/16). V návaznosti na citovaný nález je nepřijatelná argumentace, podle které by dítě (v řešeném případě ve věku 14 let) nebylo schopné uzavřít přepravní smlouvu. Ústavní soud se v tomto nálezu jednoznačně vymezil proti dřívějším stanoviskům, kdy bylo třeba řešit, zda dítě je vůbec schopné pochopit smysl úkonu při nastoupení do vozidla a tímto způsobem přepravní smlouvu uzavřít. Podle uvedeného nálezu Ústavního soudu ČR je nezletilý zpravidla schopen chápat význam povinností mít jízdní doklad, je schopen chápat i možnost sankce a má také možnost zaplacení této sankce ovlivnit (v tomto směru ústavní soud argumentoval á contrario regulačními poplatky). V souzené věci nebylo tvrzeno ani prokazováno, že by první žalovaný byl nějakým způsobem omezen ve svéprávnosti či nenabyl takové svéprávnosti, aby nemohl uzavřít přepravní smlouvu. Prvnímu žalovanému (nezletilému) bylo tedy uloženo uhradit jízdné včetně úroku z prodlení s odkazem na ustanovení § 1970 občanského zákoníku.

14. Odpovědnost rodičů nezletilého soud posuzoval s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 15. 12. 2017 sp. zn. I. ÚS 1775/14. Tímto nálezem Ústavní soud ČR uložil obecným soudům, aby v každé konkrétní věci posoudily, zda u nezletilého je dána způsobilost k uzavření smlouvy o přepravě osob (poněkud odlišně od výše citovaného nálezu ústavního soudu uvedeného v předchozím bodě odůvodnění tohoto rozsudku) včetně dalších ujednání a důsledků vyplývající z jejich porušení. Ústavní soud zastává názor, že nezletilé dítě ve věku dvanácti let je zpravidla způsobilé k tomu, aby mohlo nástupem do dopravního prostředku uzavřít platnou přepravní smlouvu s vědomím, že mu tím vzniká povinnost zaplatit stanovené jízdné. To, jakým způsobem rodiče o nezletilé dítě pečují a jak plní své rodičovské povinnosti však může ovlivnit výrok soudu o uplatněném nároku na zaplacení smluvní pokuty. V tomto nálezu ústavní soud také argumentuje zvláštní ochranou nezletilých dětí, pod níž jsou tyto s odkazem na článek 32 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a Úmluvu o právech dítěte. Ústavní soud dovodil, že právě tyto mezinárodněprávní závazky platné pro Českou republiku, nemohou dovolit to, aby byl nezletilým ukládán dluh, o jehož existenci se často dozví až po dosažení zletilosti, kdy tento narostl o další příslušenství a náklady. Závěr by měl být takový, že bude uplatněna spoluodpovědnost rodičů za dluhy vzniklé z jízd načerno. Ústavní soud dále rozvádí, že pokud nezletilé dítě není fakticky schopno splnit své povinnosti z přepravní smlouvy a pro svoji nedostatečnou duševní vyzrálost není schopno ani posoudit následky své jízdy načerno, v soukromoprávní rovině nic nebrání v přenosu odpovědnosti zaplacení na jeho rodiče či jiného zákonného zástupce.

15. Obecný soud je vázán nálezy Ústavního soudu ČR. Pečlivě zkoumal všechny zjištěné skutečnosti, z nichž vyplynulo, že prvnímu žalovanému bylo v době jízdy téměř 16 let. Z vyjádření prvního žalovaného, které bylo provedeno opatrovníkem, vyplývá, že si neuvědomuje využití dopravního prostředku bez platného jízdního dokladu, vlastní plzeňskou kartu, kterou mu matka každý měsíc dobíjí. Soud se domnívá, že v případě ojedinělého excesu prvního žalovaného, u něhož nebylo zjištěno, že by v době jízdy nebyl dostatečně rozumově vyspělý k danému úkonu, zcela jistě by na takovou, pro nezletilého zcela jistě nepříjemnou, situaci nezapomněl a věc by se nadále snažil řešit minimálně tím, že to neprodleně sdělí své matce. Za předpokladu řádně uhrazeného předplaceného kupónu by zapomenutá plzeňská karta byla v případě urychleného řešení se žalobcem sankcionována pouze nízkou pokutou. V řízení nebylo zjištěno, že by matka nezletilého porušila své povinnosti v souvislosti s jízdou prvního žalovaného, dle názoru soudu byl první žalovaný dostatečně rozumově vyspělý, aby věděl, že nelze cestovat bez platného jízdního dokladu a byl schopen posoudit následky svého jednání. Jízdenku si v případě zapomenuté plzeňské karty je možné nakoupit i prostřednictvím telefonu, nezletilý měl dostatečnou možnost si jízdní doklad obstarat, eventuálně dopravní prostředek žalobce nevyužít. Za tohoto stavu soud vyhodnotil, že nelze klást druhé žalované k tíži chování prvního žalovaného, který porušil svoji povinnost, ač byl dostatečně rozumově k danému úkonu vyspělý, a proto uložil povinnost zaplatit vedle jízdného i přirážku k jízdnému toliko prvnímu žalovanému. Na druhou stranu je pravda, že druhá žalovaná, jakožto zákonný zástupce prvního žalovaného, nereagovala na žádné výzvy soudu, k ústnímu jednání se nedostavila, z čehož plyne, že se řádným způsobem nestará o záležitosti svého syna. Ani to však nezvrátilo závěr soudu o tom, komu byla povinnost k úhradě uložena. Za tohoto stavu soud výrokem II. zamítl žalobu vůči druhé žalované, když nezjistil její odpovědnost (příp. spoluodpovědnost) za to, že nezletilý jel bez platného jízdního dokladu. Žalobci byl rovněž přiznán i nárok na náhradu úroku z prodlení s odkazem na ust. § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění soud stanovil s přihlédnutím k ust. § 160 odst. 1 o.s.ř., kdy přihlédl k majetkové situaci prvního žalovaného i k jeho věku a povolil postupné splácení dlužné částky. Z dostupných informací má soud za adekvátní splátky v měsíční výši 200 Kč, které je dle názoru soudu první žalovaný schopen splácet. První žalovaný je již ve věku, kdy si může brigádně přivydělávat či hospodařit se svými finančními prostředky tak, aby byl schopen svůj dluh vůči žalobci splatit. Vzhledem ke stále trvající rodičovské odpovědnosti je i na rodičích nezletilého, aby mu v dané situaci pomohli (ať již půjčkou či jinak). Je tak na prvním žalovaném, zda využije poskytnutou výhodu splátek, přičemž dluh může uhradit i dříve, aby nedocházelo k jeho dalšímu navyšování o stále běžící úroky z prodlení. V případě neplnění uloženého splátkového kalendáře se stává celý zůstatek dluhu splatným najednou.

16. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 142a o.s.ř. Žalobci, který byl ve věci vůči prvnímu žalovanému plně úspěšný, náleží právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které se sestávají toliko ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a dále z náhrady hotových výdajů žalobce v paušální výši ve smyslu ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. za 3 úkony (výzva k plnění, sepis žaloby a vyjádření ve věci samé) po 100 Kč dle ust. § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a podle § 89a exekučního řádu Celkem tedy žalobci náleží náhrada nákladů řízení ve výši 1 300 Kč. I tato uložená povinnost je splatná postupně s přihlédnutím k ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř. (viz výše). Co se týká náhrady nákladů řízení mezi druhou žalovanou a žalobcem, soud postupoval dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy by náhrada nákladů náležela druhé žalované, která byla v řízení plně úspěšná. Protože z obsahu spisu soud žádné náklady na její straně nezjistil, rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.