25 C 63/2021

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní JUDr Martinou Folkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 23 878,36 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 23 878,36 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 23 878,36 Kč od 15. 10. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 2 408 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobce.

III. Žalobce je povinen doplatit státu na účet Okresního soudu Plzeň-město soudní poplatek ve výši 1 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu shora uvedenou částku spolu s úrokem z prodlení v zákonné sazbě. Žalobu odůvodnil tím, že kontrolou pracovníky společnosti [právnická osoba] (případně společnosti [právnická osoba]) zplnomocněnými žalobcem k odhalování neoprávněných odběrů elektrické energie a k dalším souvisejícím úkonům, bylo zjištěno, že žalovaný provádí na adrese [adresa žalovaného], neoprávněný odběr elektřiny z elektrizační soustavy dle ust. § 51 zákona č. 458/2000 Sb., následkem čehož žalobci vznikl nárok na náhradu škody v souladu s ust. § 13 až § 15 vyhlášky č. 51/2006 Sb., resp. ust. § 9 vyhl. č. 82/2011 Sb. Dne 17. 9. 2020 při kontrole techniků bylo zjištěno, že žalovaný provádí na uvedené adrese neoprávněný odběr elektřiny z elektrizační soustavy. Smlouva na dodávku elektřiny byla ukončena dne 18. 8. 2016, zjištěný stav na měřidle při kontrole techniky byl 1 234 kWh, množství neoprávněně odebrané elektřiny bylo vypočteno ve výši 4 205 kWh. Dne 20. 9. 2019 bylo při kontrole odběrného místa techniky žalobce provedeno odpojení pojistky v odbočné krabici a zamezen odběr elektřiny bez řádně uzavřené smlouvy na dodávku elektřiny. Dne 17. 9. 2020 byl elektroměr zpřístupněn technikovi [anonymizována dvě slova], kdy byl proveden odečet stavu elektroměru – VT 5 595 kWh. Celková doba trvání neoprávněného odběru byla 280 dní. Množství neoprávněně odebrané elektřiny je pak rozdílem stavu mezi ukončením smlouvy a kontrolou elektroměru. Žalobou žalobce uplatňoval pouze nárok na náhradu neoprávněně odebrané elektrické energie, způsobená škoda za tento neoprávněný odběr elektřiny byla vyčíslena částkou 23 878,36 Kč včetně DPH. Žalobcem byla žalovanému vystavena dne 23. 9. 2020 faktura [číslo] jež byla splatná dne 14. 10. 2020. Žalovaný ani přes výzvu dlužnou částku žalobci nezaplatil. Žalobce požadoval rovněž přiznání úroků z prodlení v zákonné výši.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Listiny mu byly doručovány v souladu s ust. § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) na adresu evidovanou v Centrální evidenci obyvatel ČR. V souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 101 odst. 4 o.s.ř. soud nenařizoval jednání a rozhodl na základě listinných důkazů předložených žalobcem.

3. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti. Z protokolu o kontrole odběrného místa ze dne 18. 9. 2020 vyplývá, že dne 18. 8. 2016 byla ze strany obchodníka v uvedeném odběrném místě ukončena smlouva na dodávku elektrické energie, následně byl vystaven příkaz na demontáž elektroměru [číslo] který však z důvodu nepřístupnosti odběrného místa nemohl být proveden. Smlouva na distribuci elektřiny byla administrativně ukončena stanovením náhradních hodnot k 18. 8. 2016 (VT 1 234 kWh). Dne 20. 9. 2019 bylo při kontrole odběrného místa techniky žalobce provedeno odpojení pojistky v odbočné krabici a zamezen odběr elektřiny bez řádně uzavřené smlouvy na dodávku elektřiny. Dne 17. 9. 2020 byl elektroměr zpřístupněn technikovi [právnická osoba], kdy byl proveden odečet stavu elektroměru (VT 5 595 kWh). Celková doba trvání neoprávněného odběru byla 280 dní. Množství neoprávněně odebrané elektřiny je rozdílem stavu mezi ukončením smlouvy a kontrolou elektroměru, spotřeba zaznamenaná elektroměrem byla vyčíslena ve výši 4 361 kWh. Adresa odběrného místa byla [ulice a číslo] v [obec]. Fakturou ze dne 23. 9. 2020 žalobce žalovanému vyúčtoval částku 23 878,36 Kč jako náhradu škody za dobu trvání neoprávněného odběru v odběrném místě [adresa žalovaného]. Tato faktura byla splatná dne 14. 10. 2020 Ani přes upomínku žalobce ze dne 27. 10. 2020 a dále jeho zástupce žalobce ze dne 11. 11. 2015 (předžalobní upomínka z uvedeného dne) nebylo v řízení zjištěno, že by žalovaný žalobci dlužnou částku zaplatil.

4. Podle § 9 odst. 1, 12 vyhlášky č. 82/2011 Sb., o měření elektřiny a o způsobu stanovení náhrady škody při neoprávněném odběru, neoprávněné dodávce, neoprávněném přenosu nebo neoprávněné distribuci elektřiny (dále jen„ vyhláška“) při neoprávněném odběru elektřiny určí množství skutečně neoprávněně odebrané elektřiny provozovatel přenosové soustavy nebo provozovatel distribuční soustavy na základě změřených nebo jinak zjištěných prokazatelných údajů o neoprávněném odběru elektřiny. Součástí náhrady škody vzniklé provozovateli přenosové soustavy nebo provozovateli distribuční soustavy je i právo na úhradu prokazatelných nezbytně nutných nákladů vynaložených na zjišťování neoprávněného odběru elektřiny, neoprávněné dodávky elektřiny, neoprávněného přenosu elektřiny nebo neoprávněné [anonymizováno] elektřiny, jejich přerušení a přezkoušení měřícího zařízení a případné znalecké posudky, které nejsou zahrnuty do regulovaných cen za přenos elektřiny nebo distribuci elektřiny.

5. Vztah mezi účastníky soud právně posoudil s přihlédnutím k ustanovení § 51 odst. 1 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ energetický zákon“) a podle § 2894 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. (dále jen „o.z.“), především § 2909 a § 2910 o.z. a rovněž v souladu s výše citovaným ustanovením § 9 odst. 1, 12 vyhlášky, neboť bylo zjištěno, že žalovaný neoprávněně odebíral elektrickou energii. Svým postupem zapříčinil vznik škody na straně provozovatele distribuční soustavy (žalobce). Odpovědnost za tuto škodu, která se sestávala z částky za neoprávněný odběr elektřiny stanovené žalobcem, řeší výše citované ustanovení § 9 odst. 1, 12 vyhlášky a rovněž ustanovení § 2909 a § 2910 o.z., přičemž žalovaný je povinen tuto škodu, jež mu byla vyúčtována fakturou ze dne 23. 9. 2020, nahradit. Výše škody za neoprávněný odběr byla vypočtena částkou 23 878,36 Kč. Protože se žalovaný dostal do prodlení s úhradou svého závazku, má žalobce i právo na zaplacení úroku z prodlení dle ustanovení § 1970 NOZ ve výši, která je stanovena ustanovením § 2 nařízení č. 351/2013 Sb. Žalobci byl proto přiznán i úrok z prodlení v zákonné sazbě z dlužné částky od počátku prodlení do zaplacení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Soud tedy žalobě v plném rozsahu vyhověl, přičemž lhůtu k plnění určil dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř. jako běžnou třídenní.

6. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s ustanovením § 142a odst. 1 a ust. § 151 odst. 2 o.s.ř. Žalobci, který byl ve věci zcela úspěšný, náleží právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 956 Kč, odměna za zastoupení účastníka advokátem za tři úkony právní služby (převzetí zastoupení, sepis žaloby a kvalifikovaná výzva k plnění) á 300 Kč dle ustanovení § 14b odst. 1, bod 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ AT“) a náhrada hotových výdajů za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) AT. Podle ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř. se částka odměny a náhrad advokáta dále zvyšuje o 21% DPH dle zákona č. 235/2004 Sb., tj. o částku 252 Kč Celkem tedy žalobci náleží náhrada nákladů řízení ve výši 2 408 Kč, splatná rovněž v zákonné třídenní lhůtě dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., přičemž platební místo pro úhradu nákladů řízení bylo stanoveno v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o.s.ř.

7. Soud výrokem III. tohoto rozsudku uložil žalobci zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši 1 Kč. Žalobce měl v souladu s § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích ve spojení s § 4 odst. 1 písm. a) téhož zákona povinnost zaplatit poplatek, jehož výše vychází z § 5 a 6 stejného zákona ve spojení s Položkou 2 odst. 1 písm. b) Sazebníku poplatků. Protože namísto částky 956 Kč žalobce zaplatil toliko částku 955 Kč, soud jej zavázal k doplatku částky 1 Kč. I tato povinnost je splatná v zákonné třídenní lhůtě dle § 160 odst. 1 o.s.ř.