25 C 65/2020

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Folkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený kolizním opatrovníkem celé jméno opatrovníka advokátem se sídlem adresa opatrovníka za účasti stálé opatrovnice (matky) Mgr. jméno příjmení bytem adresa žalovaného o zaplacení částky 2 165 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba co do zaplacení částky 2 165 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 25. 12. 2017 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. O náhradě nákladů, které vzniknou České republice v souvislosti s náklady ustanoveného kolizního opatrovníka, bude rozhodnuto samostatným usnesením.

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu částku 2 165 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné sazbě. Žalobu odůvodnil tím, že dne 24. 12. 2017 žalovaný nastoupil jízdu ve vlaku provozovaného společností [právnická osoba] bez platného jízdního dokladu a nepřihlásil se o vystavení jízdenky. V návaznosti na to mu bylo průvodčím ve vlaku vystaveno potvrzení o nedodržení smluvních přepravních podmínek a oznámení o závadách, v němž bylo protiprávní jednání žalovaného popsáno a opatřeno jeho podpisem. Žalovaný porušil zákon č. 266/1994 Sb., o drahách, dále smluvní přepravní podmínky i vyhlášku Ministerstva dopravy a spojů č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční dopravu, proto je povinen vedle platného jízdního dokladu uhradit i přirážku ve výši 1 000 Kč Tyto skutečnosti žalovaný stvrdil svým podpisem na potvrzení o nedodržení smluvních přepravních podmínek, čímž svůj závazek k úhradě jízdného a předmětné přirážky uznal co do důvodu a výše. Pohledávka za žalovaným byla původním věřitelem postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 6. 2018 žalobci, o čemž byl žalovaný písemně zpraven. Na výzvu k úhradě dlužné částky žalovaný nikterak nereagoval. Žalobce následně doplnil, že požaduje přiznání jízdného za cestu vlakem ve výši 165 Kč, přirážku ve výši 1 000 Kč za nepřihlášení se o vystavení jízdního dokladu a přirážku 1 000 Kč za napadení zaměstnance [anonymizována dvě slova] a za znečištění vozu vlaku injekční stříkačkou. Dodal, že předmětný doklad nebyl sice podepsán, ač je to chybně uvedeno v žalobě, to ovšem neznamená, že se žalovaný svým chováním nedopustil jednání, jež by bylo penalizováno v souladu se smluvními přepravními podmínkami. Toto jednání plyne ze záznamu vlakvedoucího [jméno] [příjmení], který záznam vyhotovil a podepsal.

2. Rozsudkem zdejšího soudu ze dne 6. 6. 2019 č.j. 99 Nc 4685/2018-92, který nabyl právní moci dnem 12. 7. 2019, soud omezil svéprávnost posuzovaného [celé jméno žalovaného] tak, že posuzovaný není schopen právních jednání souvisejících s nakládáním s majetkem, jehož hodnota přesahuje 500 Kč týdně, není schopen právních jednání souvisejících s uzavíráním smluv, kterými by se zavazoval k opakujícím se plněním, není schopen právních jednáním souvisejících s uzavíráním smluv, není schopen činit právní jednání související s posouzením poskytnutí zdravotních služeb a důsledku jejich poskytnutí, na dobu tří let od právní moci tohoto rozsudku. Opatrovníkem mu byla jmenovaná [role v řízení] [jméno] [příjmení], jež je oprávněna a povinna posuzovaného zastupovat po dobu v rozsahu omezení svéprávnosti.

3. Stálá opatrovnice soudu sdělila, že v květnu 2019 bylo rozhodnuto v rámci trestní věci, která byla vedena proti žalovanému, že je její syn povinen vykonat nařízenou protitoxikomanickou léčbu, a to ve formě léčby ústavní, kterou nastoupil dne 23. 7. 2019 a vykonává ji dosud. Ke dni 13. 11. 2019 se žalovaný nacházel v [anonymizováno] [obec]. Její syn se léčil i s doznívající atakou psychotické schizofrenie, kterou trpěl i v době jízdy dne 24. 12. 2017. V ten den byl syn na návštěvě u matky ve [obec]. Za tímto účelem stálá opatrovnice předložila i potvrzení o hospitalizaci a nadále trvala na tom, že na Štědrý den 24. 12. 2017 byl její syn doma ve [obec]. Posléze dodala, že její syn ztratil občanský průkaz, kdy k tomu přesně došlo, si již nepamatuje. Počátkem roku 2018 mu byl Magistrátem města Plzně vyhotoven nový občanský průkaz, bylo to pravděpodobně v období mezi lednem a březnem roku 2018. Je tak pravděpodobné, že s občanským průkazem žalovaného nakládala jiná osoba.

4. S ohledem na omezení svéprávnosti žalovaného a možnou kolizi zájmu stálé opatrovnice (matky) a žalovaného soud přistoupil v souladu s ust. § 29 odst. 3 o.s.ř. k ustanovení opatrovníka z řad advokátů, s nímž bylo pokračováno v řízení. Kolizní opatrovník žalovaného ve svém vyjádření navrhl zamítnutí žaloby, neboť žalovaný v celém rozsahu se žalobou nesouhlasí a uplatněný nárok popírá. Kolizní opatrovník dodal, že břemeno tvrzení i důkazní spočívá výhradně na straně žalující, žalobce dosud v řízení neprokázal, že žalovaný je ve věci osobou pasivně legitimovanou. Není patrné, že osobou, která se měla popsaného jednání dopustit, byl právě žalovaný, když žalobce předložil toliko důkazy oznámení o závadách a potvrzení o nedodržení smluvních přepravních podmínek. Z oznámení o závadách vyplývá, že vlakvedoucí totožnost neznámé osoby ve vlaku sám nezjišťoval, totožnost mu byla sdělena pouze příslušníkem Policie ČR, který ji snad zjistil z předloženého dokladu totožnosti. Předmětný doklad však byl žalovaným prokazatelně ztracen a osoba, jež se průkazem legitimovala, nemohl být žalovaný. Oba dokumenty neobsahují podpis žalovaného ani neprokazují jeho přítomnost v příslušném vlaku. Zdůraznil, že se žalovaný inkriminovaného dne nacházel doma u svých rodičů ve [obec] u [obec], nikoliv ve vlaku, ze žalobních tvrzení není ani zřejmé, v jakém konkrétním vlaku se měl nacházet, na jakém konkrétním místě v ČR se měl údajně dopouštět závadného chování. Soud by měl rovněž zkoumat i duševní stav žalovaného ke dni 24. 12. 2017 a s ním související otázku, zda vůbec byl žalovaný s ohledem na jeho zdravotní stav příčetným a tedy odpovědným za následky svého chování.

5. K nařízenému ústnímu jednání se však žalobce ani jeho zástupkyně bez omluvy nedostavili, soud proto postupoval v souladu s ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobce i jeho zástupkyně.

6. Z provedených důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Z oznámení o závadách ze dne 24. 12. 2017 je patrné, že vlakvedoucí [jméno] [příjmení] u vlaku [číslo] zapsal, že cestující byl zamknut na toaletě, odmítl předložit jízdenku, poté do něho začal strkat a jmenovaný ho uzamkl do příjezdu policie v železniční stanici [obec] Hl. nádraží na toaletě. Po cestujícím zůstala injekční stříkačka, rozbitý koš, což bylo nahlášeno. Totožnost prokázána Policií ČR (služební čísla [číslo] a [číslo]) – [celé jméno žalovaného], [datum narození]. Byla sepsána hlášenka, kterou odmítl podepsat, převzal ji. K tomu bylo přiloženo i potvrzení o nedodržení [anonymizováno], z něhož některé údaje nejsou čitelné. Z čitelných údajů je pouze zřejmé, že daný doklad byl vystaven dne 24. 12. 2017 na jméno [celé jméno žalovaného], viditelná je i [obec] Hl. nádraží, dále jízdné 165 Kč a přirážka 1 000 Kč za nedodržení [anonymizováno] a přirážka 1 000 Kč za znečištění a napadení, celkem 2 165 Kč. Pod tímto je podpis (průvodčího) a rukou psaný text„ odmítl podepsat, převzal“. Soudu byly předloženy i smluvní přepravní podmínky [anonymizována dvě slova] pro veřejnou drážní osobní dopravu (změna [číslo]) s účinností od 10. 12. 2017, řešící mimo jiné placení jízdného, přepravného, příplatku a místenek, porušení přepravních podmínek a vyloučení cestujících. Ze smlouvy o postoupení pohledávek, která byla uzavřena dne 6. 6. 2018 mezi společností [právnická osoba] a žalobcem, je patrné, že došlo k postoupení souboru pohledávek, mezi nimiž figuruje i pohledávka za žalovaným (zmíněná smlouva včetně přílohy [číslo]), dopisem ze dne 18. 4. 2019 bylo žalovanému pod adresou [ulice a číslo] v [obec] oznámeno postoupení této pohledávky (zmíněný dopis). Téhož dne zástupkyně žalobce vyzvala žalovaného k úhradě částky 2 165 Kč (předžalobní upomínka), dané listiny byly žalovanému doručovány prostřednictvím České pošty dne 6. 5. 2019 (poštovní podací arch včetně sledování zásilek – pošta online). Rozsudkem zdejšího soudu ze dne 10. 5. 2019 č.j. 10 T 121/2018-269 byl žalovaný uznán spolu s dalšími dvěma osobami vinným z přisvojení si cizí věci a neoprávněnému vniknutí do obydlí jiného, čímž ve spolupachatelství spáchali přečin krádeže podle § 205 odst. 1 písm. a), b) trestního zákoníku a přečin porušování domovní svobody podle § 178 odst. 1, 2 trestního zákoníku, přičemž [celé jméno žalovaného] byl odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, který byl podmíněně odložen na dobu tří let. Současně mu bylo uloženo ochranné léčení protitoxikomanické ústavní formě. Citovaný rozsudek ve vztahu k žalovanému nabyl právní moci dnem 5. 7. 2019 (zmíněný rozsudek). Psychiatrická nemocnice v [obec] přípisem ze dne 8. 6. 2020 potvrdila, že žalovaný je ode dne 13. 4. 2019 dosud hospitalizován v jejich nemocnici (potvrzení o hospitalizaci). Z potvrzení Magistrátu města Plzně – oddělení občanských průkazů a cestovních dokladů ze dne 2. 2. 2021 vyplývá, že žalovaný dne 19. 2. 2018 hlásil na jejich úřadu ztrátu [číslo obč. průkazu], přičemž na základě nové žádosti byl vystaven [číslo obč. průkazu] (zmíněná zpráva).

7. U ústního jednání byl slyšen žalovaný, který potvrdil, že dne 24. 12. 2017 se nacházel u své matky ve [obec], a to na adrese [adresa]. Z bydliště matky se po celou dobu nevzdálil. Vyloučil, že by dne 24. 12. 2017 cestoval ve vlaku [anonymizována dvě slova]. Doplnil, že v Psychiatrické nemocni v [obec] je od 14. 4. 2019. Ohledně ztráty svého občanského průkazu sdělil, že v říjnu 2017 zjistil jeho ztrátu, proto volal na Policii ČR. Bylo to však v noci, ti ho odkázali, aby se obrátil na nejbližší policejní stanici, což neučinil. Ztrátu šel oznámit na úřad až v novém roce, nechal si vyrobit nový občanský průkaz, na Policii ČR to již nenahlásil. O tom, že by byl jeho občanský průkaz v minulosti zneužit, informace neměl.

8. Z výslechu stálé opatrovnice žalovaného vyplývá, že je matkou žalovaného. Jmenovaná uvedla, že v roce 2017 a 2018 měl syn problémy s drogami, nechodil do práce, byl špatným příkladem pro nezletilou dceru (sestru žalovaného). Proto se rodina dohodla, že k nim bude syn chodit na návštěvu 1x týdně, což bývalo většinou v pondělí či ve čtvrtek. Matka s ním však zůstávala i nadále ve spojení, platila mu telefon. V obou těchto letech strávili se synem společné Vánoce, když tehdy 9 letá (resp. 10 letá) sestra žalovaného rodiče přemluvila, aby je strávili jako rodina. Domluvili se, že pokud nebude pod vlivem drog, stráví je společně. Syn přišel v pořádku, ověřili si, že pod vlivem drog nebyl, Štědrý den proto strávili společně v bydlišti matky žalovaného. Matka potvrdila, že žalovaný přišel dne 24. 12. 2017 v dopoledních hodinách, přesný čas si již nepamatovala. Odcházel druhý den ráno, kdy se společně nasnídali, bylo to pravděpodobně ještě před obědem. Syn dům neopustil, maximálně, když šel před dům kouřit. V únoru roku 2018 matka zjistila, že syn nemá občanský průkaz, proto jej poslala si zařídit nový občanský průkaz. Stálá opatrovnice dodala, že její syn naštěstí neužíval žádné látky injekčně, pouze šňupal pervitin, tedy nejeví se jako možné, aby po něm zůstaly injekční stříkačky, jak tvrdil žalobce. Dle jejího názoru došlo v minulosti ke zneužití občanského průkazu jejího syna, neboť asi v roce 2018 či 2019 probíhala u zdejšího soudu civilní řízení, v němž žalobce požadoval náhradu za jízdu žalovaného v dopravních prostředcích bez zaplacení dokladu. Mělo se jednat o čtyři jízdy, u třech jízd syn potvrdil, že byl zadržen, u čtvrté nikoliv. Z tohoto důvodu čtvrtou jízdu stálá opatrovnice u soudního řízení rozporovala, když se navíc jednalo o den jeho nástupu do zdravotnického zařízení. Dané řízení bylo nakonec skončeno po dohodě se žalobcem smírem, kdy matka žalovaného zaplatila poměrnou část požadovaného nároku žalobce.

9. Ze strany kolizního opatrovníka byly dále navrženy důkazy lékařskými zprávami žalovaného (k prokázání tvrzení matky o tom, že její syn nepožíval návykové látky nitrožilně) a dále spis zdejšího soudu ve výši zmíněné civilní věci. Návrhy na provedení těchto důkazů soud pro jejich nadbytečnost zamítl, neboť rozhodný skutkový stav byl dostatečně prokázán provedenými důkazy.

10. Podle § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné.

11. Po zhodnocení provedených důkazů soud dospěl k závěru, že nárok žalobce není dán. V daném případě bylo na žalobci, aby prokázal, že žalovaný využil ke své přepravě dopravní prostředek právního předchůdce žalobce, čímž konkludentně uzavřel smlouvu o přepravě ve smyslu ust. § 2550 a násl. o.z. Žalobce však soudu předložil toliko shora konkretizované litiny, které však nejsou veřejnými listinami a tudíž se na ně nevztahuje tzv. presumpce správnosti. Vzhledem k tomu, že se strany žalovaného (jeho opatrovníků) byla vznesena námitka nedostatku věcné pasivní legitimace žalovaného, nárok žalobce byl sporován, zůstalo sporným, zda kontrolovanou osobou byl skutečně žalovaný a zda byl správně ztotožněn. Důkazní břemeno v tomto směru stíhá žalobce, při jeho neunesení nemůže být v řízení úspěšným. K nařízenému ústnímu jednání se však žalobce nedostavil, svoji neúčast neomluvil ani nepožádal o odročení tohoto jednání. Tím se připravil o dobrodiní soudu spočívají v poučení. V posuzované věci se žalobci nepodařilo prokázat, že tvrzeného jednání se dopustil žalovaný a jeho totožnost byla správně (úředně) zjištěna. Žalobce k prokázání této rozhodné skutečnosti neoznačil žádné důkazy, proto nemohla být tato okolnost postavena najisto. Naopak jím tvrzená skutečnost byla vyvrácena výslechem žalovaného i stálé opatrovnice, kteří shodně potvrdili, že inkriminovaného dne 24. 12. 2017 se žalovaný nacházel u své matky v [obec], bydliště opustil až druhý den v dopoledních hodinách. Otázkou tak zůstalo, zda nemohlo dojít ke zneužití dokladu žalovaného, jehož ztrátu žalovaný (jak bylo prokázáno potvrzením Magistrátu města Plzně) následně v únoru roku 2018 řešil s tímto úřadem. Žalovanému byl vydán nový občanský průkaz. Z předložených důkazů nebylo možné ani ověřit číslo kontrolovaného občanského průkazu žalovaného, tyto informace zcela chyběly. Není ani zřejmé, jakým způsobem a kým došlo k prokázání totožnosti žalovaného, když v oznámení o závadách se nachází toliko poznámka vlakvedoucího [jméno] [příjmení] o tom, že totožnost byla prokázána Policií ČR a k tomu doplněna služební čísla. Listiny nejsou od žalovaného podepsány, nelze tedy uzavřít, že to byl právě žalovaný, který byl označeného dne ve vlaku [číslo] zachycen. Za daného stavu soudu nezbylo než uzavřít, že námitka opatrovníka žalovaného ohledně pasivní věcné legitimace je oprávněná a žalobu v celém rozsahu zamítnout, neboť žalobce neunesl své důkazní břemeno a dostatečným způsobem neprokázal rozhodná skutková tvrzení ohledně toho, zda žalovaný bez platného jízdního dokladu výše uvedeného dne cestoval ve vlaku provozovaného právním předchůdcem žalobce a byl osobou kontrolovanou a správně ztotožněnou, resp. jeho tvrzení byla provedenými výslechy vyvrácena.

12. Výrok II. tohoto rozsudku vychází z ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Vzhledem k zamítnutí žaloby by právo na náhradu nákladů řízení náleženo žalovanému, který se však tohoto práva vzdal. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

13. Soud samostatným usnesením rozhodne s přihlédnutím k § 148 odst. 1 o.s.ř. o povinnosti k úhradě nákladů státu, které vzniknou v souvislosti se zastoupením žalovaného, neboť úspěšnému žalovanému byl ustanoven opatrovník z řad advokátů, který doposud nevyúčtoval své náklady.