25 C 7/2020

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní JUDr Martinou Folkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovnicí titul . jméno příjmení , anonymizováno . advokátkou se sídlem adresa o zaplacení částky 2 517,19 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 2 651,50 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 2 517,19 Kč od 2. 3. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 1 368 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu částku 2 517,19 Kč spolu s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 134,31 Kč a s úrokem z prodlení z částky 2 517,19 Kč od 2. 3. 2019 do zaplacení v zákonné sazbě. Žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce, [právnická osoba], uzavřel se žalovaným smlouvu o účtu [číslo] na jejímž základě byl žalovanému zřízen sporožirový účet. Na účtu žalovanému vznikl nepovolený debetní zůstatek, který byl povinen vyrovnat, což ani přes upomínky neučinil. Původní věřitel proto pohledávku dne 3. 9. 2018 převedl na evidenční účet pohledávek. K tomuto dni činil nepovolený debetní zůstatek částku 2 517,19 Kč a úrok z prodlení částku 46,13 Kč O této skutečnosti byl žalovaný vyrozuměn výzvou ze dne 3. 9. 2018. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 2. 2019 přešla pohledávka za žalovaným na žalobce, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 25. 3. 2019. Ke dni postoupení (1. 3. 2019) činila pohledávka celkem částku 2 651,50 Kč a sestávala se ze zůstatku úvěru ve výši 23 517,19 Kč a úroku z prodlení do tohoto data ve výši 134,31 Kč. Poté již nebylo ze strany žalovaného ničeho zaplaceno, ani přes následnou výzvu učiněnou prostřednictvím zástupce žalobce ze dne 10. 5. 2019.

2. Vzhledem k tomu, že žalovaný, jakožto cizí státní příslušník, nemá na území ČR zapsán žádný pobyt, nepodařilo se mu účinně doručit, když nebyla zjištěna jeho současná adresa, soud postupoval dle ustanovení § 29 odst. 3 o.s.ř. a ustanovil mu opatrovnici z řad advokátů, s níž bylo dále jednáno. Opatrovnice ve svém vyjádření poukázala na to, že žalobce doposud náležitě neprokázal, že by žalovanému předmětný úvěr skutečně poskytl, když dostatečně neprokázal, že by se žalovaným byla uzavřena předmětná smlouva o účtu. Dále opatrovnice žalovaného vznesla námitku promlčení. Ve svém vyjádření rovněž souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání.

3. Žalobce následně doplnil, že jeho právní předchůdce uzavřel se žalovaným smlouvu o účtu, na jejímž základě byl žalovanému zřízen sporožirový účet. Tato smlouva byla přílohou rámcové smlouvy o finančních službách k účtu č. [bankovní účet], jejíž nedílnou součástí jsou Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba] (dále jen„ VOP“). U předmětného osobního účtu nebyl sjednán povolený debet. Žalovanému vznikl nepovolený debetní zůstatek na sporožirovém účtu ke dni 26. 4. 2018 ve výši 517,19 Kč tím, že byl zaúčtován výběr z bankomatu v zahraničí a poplatek za kartové operace celkem ve výši 625 Kč. Dále byly k tíži účtu žalovaného zaúčtovány ceny za dotazy na zůstatek – cizí ATM a poplatky dle ceníku v celkové výši 2 000 Kč Celkem tedy nepovolený debetní zůstatek na sporožirovém účtu žalovaného činil ke dni převedení pohledávky na evidenční účet pohledávek z nepovolených debetních zůstatků částku ve výši 2 517,19 Kč.

4. Soud z listinných důkazů zjistil skutečnosti, které korespondují s tvrzeními žalobce. Žalovaný uzavřel s [právnická osoba] dne 31. 5. 2017 rámcovou smlouvu o finančních službách, na jejímž základě získal možnost využívat finančních služeb původního věřitele. Podpisem této rámcové smlouvy současně uzavřel s právním předchůdcem žalobce i smlouvu o účtu, jež byla k dispozici v příloze k této rámcové smlouvě. Žalovaný potvrdil, že se seznámil se systémem pojištění pohledávek vkladů, rozumí mu, potvrdil i to, že měl možnost seznámit se se Všeobecnými obchodními podmínkami původního věřitele. Totožnost žalovaného byla ověřena dle [číslo obč. průkazu]. Téhož dne tedy byla uzavřena i smlouva o účtu, na jejímž základě se původní věřitel zavázal zřídit a vést pro žalovaného osobní účet a žalovaný platit ceny a úroky dle ceníku banky. Smlouva se řídila Všeobecnými obchodními podmínkami původního věřitele, žalovaný potvrdil, že převzal tyto podmínky včetně dalších dokumentů, zná jejich obsah a souhlasí s nimi. K této smlouvě již nebyly připojeny žádné podpisy ani razítka účastníků. Z výpisu z osobního účtu žalovaného soud zjistil, že ke dni 9. 8. 2018 byl evidován na účtu žalovaného debet ve výši 2 517,19 Kč, který byl převeden na evidenční účet pohledávek. Z tohoto výpisu je tak patrný i pohyb na účtu žalovaného, včetně vzniku tohoto debetu (výpis z osobního účtu žalovaného za období od 1. 8. 2018 až 3. 9. 2018). S tím koresponduje i listina nazvaná„ Podklady pre súdné konanie“ z níž je zřejmé, že jistina činila ke dni 1. 3. 2019 částku 2 517,19 Kč. Dopisem ze dne 3. 9. 2018 původní věřitel vypověděl smlouvu o účtu a souvisejících dohod, odstoupil od dohody o vydání a používání platebních karet a vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky (zmíněný dopis ze dne 3. 9. 2018). Úrokové sazby soud ověřil v oznámení o úrokových sazbách s účinností od 1. 12. 2016, z ceníku původního věřitele s účinností od 23. 4. 2018 pak vyplývají poplatky, které byl žalovaný povinen platit za poskytnuté služby, přičemž tato výše poplatků koresponduje s poplatky vyúčtovanými žalovanému (oznámení o úrokových sazbách a ceník původního věřitele, výpis z účtu žalovaného). Pohledávka za žalovaným byla [právnická osoba] postoupena žalobci (smlouva o postoupení pohledávek ze dne 28. 2. 2019) a o této skutečnosti byl žalovaný původním věřitelem informován dopisem ze dne 25. 3. 2019 (uvedený dopis). V řízení nebylo zjištěno, že by žalovaný svůj závazek vůči žalobci či jeho právnímu předchůdci splnil.

5. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ NOZ“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle ustanovení § 2399 odst. 1 NOZ úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

7. Podle ustanovení § 2662 NOZ smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet.

8. Podle ustanovení § 2665 NOZ ujednají-li strany, že ten, kdo vede účet, umožní výběr hotovosti nebo provede převod peněžních prostředků z účtu, ač pro to na účtu není dostatek peněžních prostředků, použijí se přiměřeně ustanovení o úvěru.

9. Mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce byla platně uzavřena smlouva o sporožirovém účtu ve smyslu ustanovení § 2662 a násl. NOZ. V řízení bylo prokázáno, že původní věřitel řádně uzavřel se žalovaným rámcovou smlouvu o finančních službách, jejíž součástí byla i smlouva o účtu, tvořící přílohu zmíněné rámcové smlouvy. Žalobce se stal v souladu s ustanovením § 1879 a násl. NOZ věřitelem pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek. Původní věřitel v souladu se smluvním ujednáním zřídil a vedl pro žalovaného sporožirový účet. Právní předchůdce svoji povinnost ze smlouvy řádně splnil, žalovaný však svůj závazek porušil, když se dostal do nepovoleného debetního zůstatku a do prodlení s jeho vyrovnáním. Závazek žalovaného soud posoudil v souladu s ustanovením § 2665 NOZ ve spojení s ustanovením § 2395 a násl. NOZ jako vznik smlouvy o úvěru mezi žalobcem a původním věřitelem. Povinnost žalovaného vyrovnat debetní zůstatek na jeho účtu vyplývá ze zmíněného ustanovení § 2395 NOZ ve spojení s ustanovením § 2399 odst. 1 NOZ. Žalobce pohledávku u soudu uplatnil ve lhůtě dle ust. § 629 odst. 1 NOZ, neboť žaloba byla podána dne 14. 10. 2019, soud se proto neztotožnil s námitkou promlčení vznesenou opatrovnicí žalovaného. Žalovaný byl povinen právnímu předchůdci žalobce a následně i žalobci vrátit jak jistinu ve shora konkretizované výši navýšenou o úrok z prodlení v kapitalizované částce (viz výše), přičemž příslušenství (úrok z prodlení) žalobci náleží s přihlédnutím k ustanovení § 1970 NOZ ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud tedy žalobě zcela vyhověl, přičemž lhůtu k plnění určil dle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř. jako běžnou třídenní.

10. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 142a odst. 1 o.s.ř. a s ust. § 151 odst. 2 o.s.ř. Žalobci, který byl ve věci zcela úspěšný, náleží právo na plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměna za zastoupení účastníka advokátem za dva a půl úkonu právní služby (převzetí zastoupení, sepis žaloby a prostá výzva k plnění) á 200 Kč dle ustanovení § 14b odst. 1, bod 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ AT“) a náhrada hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby po 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) AT. Podle ustanovení § 137 odst. 3 o.s.ř. se částka odměny a náhrad advokáta dále zvyšuje o 21% daň z přidané hodnoty dle zákona č. 235/2004 Sb., tj. o částku 168 Kč Celkem tedy žalobci náleží náhrada nákladů řízení ve výši 1 368 Kč, splatná rovněž v zákonné třídenní lhůtě dle § 160 odst. 1 o.s.ř., přičemž platební místo pro úhradu nákladů řízení bylo stanoveno v souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. Soud pro úplnost dodává, že výzvu žalované posoudil dle obsahu jako prostou výzvu k plnění, neboť tato výzva neobsahovala řádný právní rozbor. Soud v daném případě postupoval dle shora citovaného ustanovení § 14b AT, neboť má za to, že byly splněny všechny zákonem stanovené podmínky. Podání bylo vypracováno na ustáleném vzoru uplatněném týmž žalobcem opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech, jejichž tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč. Obdobně jako v jiných žalobních návrzích žalobce opakovaně vymáhá pohledávky z určitého typu adhézních smluv, kdy dochází pouze k částečné úpravě (záměně) některých individuálních údajů, týkajících se především generálií žalovaného, jednotlivých částek a dat. Je taktéž nerozhodné, zda žalobce je v obdobných věcech zastupován různými právními zástupci. V tomto směru soud poukazuje i na obdobné závěry Krajského soudu v Plzni (např. usnesení ze dne 11. 2. 2016 č.j. 25Co 31/2016-41).