25 C 7/2026

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Folkovou ve věci Anonymizovaný odstavec proti Anonymizovaný odstavec o 15 104,59 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 14 817,78 Kč spolu s úrokem ve výši 17,9 % ročně z částky 10 220,02 Kč od 9. 9. 2025 do 8. 10. 2025, s úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky 10 220,02 Kč od 9. 10. 2025 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 10 220,02 Kč od 19. 9. 2025 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 3 361,68 Kč od 19. 9. 2025 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 426,97 Kč od 19. 9. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba co do zaplacení částky 1 215,86 Kč spolu s úrokem ve výši 17,9 % ročně z částky 3 361,68 Kč od 9. 9. 2025 do 9. 11. 2025, s úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky 3 361,68 Kč od 10. 11. 2025 do zaplacení, s úrokem ve výši 17,9 % ročně z částky 426,97 Kč od 9. 9. 2025 do 9. 11. 2025 a s úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky 426,97 Kč od 10. 11. 2025 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 848 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 15 104,59 Kč spolu s úrokem částečně s kapitalizovaném částkou 713,19 Kč, 201 Kč a 14,86 Kč, dále s úrokem ve výši 17,9 % ročně z částky 10 220,02 Kč od 9. 9. 2025 do 8. 10. 2025, s úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky 10 220,02 Kč od 9. 10. 2025 do zaplacení, s úrokem ve výši 17,9 % ročně z částky 3 361,68 Kč od 9. 9. 2025 do 9. 11. 2025, s úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky 3 361,68 Kč od 10. 11. 2025 do zaplacení, s úrokem ve výši 17,9 % ročně z částky 426,97 Kč od 9. 9. 2025 do 9. 11. 2025, s úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky 426,97 Kč od 10. 11. 2025 do zaplacení a dále s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 10 220,02 Kč od 19.9.2025 do zaplacení (nesprávně označen jako úrok), s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 3 361,68 Kč od 19. 9. 2025 do zaplacení (rovněž nesprávně označen jako úrok), s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 426,97 Kč od 19. 9. 2025 do zaplacení (taktéž nesprávně označen v petitu žaloby jako úrok). Žalobu odůvodnila tím, že účastníci uzavřeli dne 20. 7. 2021 rámcovou smlouvu číslo , hodnota, , na jejímž základě byl žalované aktivován běžný účet a mohla jej využívat. Dne 11. 1. 2022 účastníci uzavřeli dodatek číslo 5 k rámcové smlouvě, jehož podpisem žalovaná požádala žalobkyni o úvěr ve výši 50 000 Kč, který byl ze strany žalobkyně schválen a dne 11. 1. 2022 vyplacen na běžný účet žalované. Žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované v souladu se zákonem č. 257/2016 Sb. Nedílnou součást smlouvy tvořily obchodní podmínky a podmínky pro používání úvěru. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr spolu se sjednaným úrokem ve výši 17,9 % ročně splácet ve splátkách po 3 540 Kč měsíčně, splatných k 14. dni běžného měsíce, počínaje dnem 14. 2. 2022. Dodatkem číslo 45 k rámcové smlouvy ze dne 1. 4. 2025 účastníci sjednali splátkové prázdniny (odklad splátek splatných dne 10. 4. 2025 a 10. 5. 2025). Splátky od 17. 2. 2022 do 10. 6. 2025 byly splaceny. Počínaje splátkou ke dni 10. 7. 2025 nebyly splátky ze strany žalované hrazeny, z tohoto důvodu žalobkyně dne 9. 9. 2025 přistoupila k zesplatnění úvěru zesplatňujícím dopisem z téhož dne. Tato pohledávka je tvořena nesplacenou jistinou ve výši 10 220,02 Kč, smluvním úrokem kapitalizovaným za období od 10. 6. 2025 do 8. 9. 2025 částkou 713,19 Kč, přičemž další běžící úrok pak žalobkyně v souladu s § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb. omezila. Žalobkyně rovněž požadovala i úroky z prodlení.

2. Dále účastníci dne 30. 7. 2022 uzavřeli dodatek číslo 7 k rámcové smlouvě, jehož podpisem žalovaná požádala o úvěr ve výši 15 000 Kč, který byl ze strany žalobkyně schválen a dne 3. 8. 2025 vyplacen na běžný účet žalované. I v tomto případě žalobkyně provedla vyhodnocení úvěruschopnosti klienta v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splácet pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 1 500 Kč, a to spolu se sjednaným úrokem ve výši 17,9 % ročně, k 18. dni běžného měsíce, počínaje dnem 18. 2. 2022. Dodatkem číslo 46 k rámcové smlouvy ze dne 1. 4. 2025 účastníci sjednali splátkové prázdniny – odklad splátek splatných dne 10. 4. 2025 a 10. 5. 2025. Splátky od 18. 9. 2022 do 10. 6. 2025 byly splaceny. Počínaje splátkou ke dni 10. 7. 2025 nebyly splátky ze strany žalované uhrazeny. Žalobkyně proto ke dni 9. 9. 2025 přistoupila k zesplatnění celého zůstatku úvěru. V tomto případě je dlužná pohledávka tvořena nesplacenou jistinou ve výši 3 361,68 Kč a nesplaceným smluvním úrokem v částce 201 Kč (kapitalizovaným za období od 10. 6. 2025 do 8. 9. 2025). I v tomto případě žalobkyně omezila smluvní úrok v souladu s § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru.

3. Dále účastníci uzavřeli dne 29. 10. 2022 dodatek číslo 8 k rámcové smlouvě, jehož podpisem žalovaná požádala o úvěr ve výši 5 000 Kč. Tento úvěr byl ze strany žalobkyně schválen a dne 29. 10. 2022 vyplacen na běžný účet žalované. I v tomto případě žalobkyně provedla vyhodnocení úvěruschopnosti žalované v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splácet spolu se sjednaným úrokem ve výši 17,9 % ročně v měsíční výši 300 Kč, splatnost nastávala k 18. dni v měsíci, počínaje dnem 18. 11. 2022. Splátky od 18. 11. 2022 do 10. 6. 2025 byly splaceny. Počínaje splátkou ke dni 10. 7. 2025 nebyly splátky ze strany žalované uhrazeny. Žalobkyně proto ke dni 9. 9. 2025 zesplatnila celý zůstatek úvěru. Ke dni zesplatnění činila dlužná pohledávka nesplacenou jistinu ve výši 426,97 Kč a smluvní úrok ve výši 14,86 Kč (zesplatněn za období od 10. 6. 2025 do 8. 9. 2025). I v tomto případě došlo k omezení dalšího běžícího úroku v souladu s § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně dále požadovala zaplacení částky 1 095,92 Kč, neboť žalovaná se dostala do nepovoleného debetu na svém běžném účtu, který ani přes výzvu nevyrovnala. Vedle sjednaných úroků žalobkyně požadovala i úroky z prodlení.

4. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Listiny jí byly doručovány v souladu s § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) na adresu evidovanou v registru obyvatel. Protože se účastníci k ústnímu jednání nedostavili, přičemž žalobkyně svoji neúčast omluvila a nežádala odročení jednání, žalovaná se neomluvila, soud postupoval v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení.

5. Soud z listinných důkazů zjistil následující skutečnosti. Účastníci uzavřeli dne 20. 7. 2021 rámcovou smlouvu číslo , hodnota, a dne 11. 1. 2022 dodatek číslo 5 k rámcové smlouvě, na jejichž základě žalobkyně pro žalovanou zřídila a vedla běžný účet a dále umožnila žalované čerpat úvěr ve výši 50 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit spolu s úroky v dohodnuté úrokové sazbě 17,9 % ročně, v pravidelných měsíčních splátkách po 3 540 Kč, splatných včetně měsíčního pojistného ve výši 308 Kč k 14. dni běžného měsíce, počínaje měsícem následujícím, kdy došlo k čerpání úvěru. Celková částka, kterou měla žalovaná zaplatit činila částku 56 631,67 Kč. Dále žalobkyně soudu předložila dodatek číslo 7 k rámcové smlouvě a dodatek číslo 8 k rámcové smlouvě, k jejichž uzavření mělo dojít dne 30. 7. 2022 a 29. 10. 2022 mezi účastníky řízení. Jejich obsahem bylo poskytnutí úvěru ve výši 15 000 Kč a 5 000 Kč, které měly být splaceny v prvním případě pravidelných měsíčních splátkách po 1 500 Kč k 18. dni běžného měsíce spolu s úrokem ve výši 17,9 % ročně, ve druhém případě v pravidelných měsíčních splátkách po 300 Kč k 18. dni běžného měsíce spolu s úrokem ve výši 17,9 % ročně. K těmto listinám však nebyly připojeny podpisy žalované (označená rámcová smlouva, včetně dodatků, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru). Z dokladu o načerpání úvěru je zřejmé, že dne 11. 1. 2022 byl ze strany žalované načerpán úvěr ve výši 50 000 Kč, dne 3. 8. 2022 byla žalované zaslána částka 15 000 Kč a dne 29. 10. 2022 jí byla zaslána částka 5 000 Kč. Z přehledu plateb soud ověřil, že nesplacená jistina u úvěru, který byl žalované poskytnut dne 11. 1. 2022, činila ke dni podání žaloby částku 10 220,02 Kč, kapitalizovaný úrok byl ke dni zesplatnění žaloby vypočten částkou 713,19 Kč. Přehledy plateb žalobkyně předložila rovněž i k dalším dodatkům, kterými měly být žalované poskytnuty úvěry ve výši 15 000 Kč a 5 000 Kč. Dodatkem číslo 40, 46 ze dne 1. 4. 2025 žalobkyně nastavila splátkové prázdniny a odložila splatnost splátek, splatných k 10. 4. 2025 a 10. 5. 2025 (označené dodatky). Žalobkyně soudu předložila i splátkové kalendáře, z nichž vyplývají shodné skutečnosti, jako z předložených smluv (dodatků k rámcové smlouvě). Z výpisu z běžného účtu žalované za období od 30. 6. 2025 do 12. 11. 2025 soud zjistil, že žalobkyně žalované naúčtovala dne 19. 8. 2025 a 8. 9. 2025 2x částku 500 Kč za účelně vynaložené náklady na vymáhání. K úhradě dluhu žalobkyně žalovanou vyzvala dopisem ze dne 9. 9. 2025 (výzva k zaplacení dluhu – tzv. předžalobní výzva). Žalobkyně dále předložila i úvěrovou zprávu ze dne 5. 1. 2022, 11. 7. 2022, 29. 10. 2022, rovněž i přehled žádosti o úvěr, potvrzení o výši příjmů žalované, z nichž soud ověřil, že žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, přičemž dospěla k závěru, že žalovaná je schopna poskytnuté úvěry hradit. Další listiny žalobkyně soudu nepředložila, ani další důkazy neoznačila, nařízeného ústního jednání se nezúčastnila, byť byla upozorněna, že soud bude zkoumat platnost úvěrových smluv. Byla i upozorněna na možné riziko neúspěchu.

6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch finanční prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

8. Podle § 1723 odst. 1 o.z. závazek vzniká ze smlouvy, z protiprávního činu, nebo jiné skutečnosti, která je k tomu podle právního řádu způsobilá.

9. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bezprávního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Po právním zhodnocení soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je dán pouze zčásti. V řízení bylo na žalobkyni, by prokázala, že jí tvrzené písemně uzavřené smlouvy o úvěru byly řádně a platně uzavřeny tak, aby závazky platně dle shora citovaného § 1723 odst. 1 o.z. vznikly. To se žalobkyně podařilo pouze u první úvěrové smlouvy, kterou účastníci uzavřeli dne 11. 1. 2022. Tuto smlouvu soud hodnotí jako platně uzavřenou a v souladu s § 2395 a násl. o.z. Účastníci dále uzavřeli smlouvu o účtu, kterou soud podřadil pod § 2662 a násl. o.z. V tomto případě žalobkyně svoji povinnost ze smlouvy o úvěru řádně splnila, když umožnila žalované čerpat sjednanou výši úvěru (50 000 Kč), žalovaná však svoji povinnost porušila, když poskytnutý úvěr řádně a včas, včetně sjednaného úroku nesplatila, čímž se dostala do prodlení. Žalobkyně pak v souladu se smluvními podmínkami zesplatnila zůstatek úvěru. Povinnost žalované vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit smluvený úrok vyplývá z § 2395 o.z. ve spojení s § 2399 odst. 1 o.z. Žalobkyně využila jsme svého smluvního oprávnění, neboť žalovaná nedostála své smluvní povinnosti a nesplatila poskytnutý úvěr. Před poskytnutím úvěru žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, čímž splnila zákonné podmínky vyplývající především z § 84 a násl. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud má za to, že žalobkyně v souladu se zákonem vycházela z informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, když ověřovala majetkovou situaci žalované (její majetek, příjmy i výdaje, dluhy a exekuce), vycházeje přitom jak z informací získaných od žalované, tak z veřejných databází, zohlednila splátky poskytnutého úvěru a vypočetla disponibilní prostředky žalované, přičemž nezjistila důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně podstatné okolnosti tvrdila jak v žalobě, tak v příloze nazvané protokol o ověření úvěruschopnosti klienta, rovněž je i uvedla v rámci ústního jednání u soudu. S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud dospěl k závěru, že žaloba je v této části důvodná a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou částku ve výši 10 220,02 Kč spolu s úrokem, který byl částečně kapitalizován částkou 713,19 Kč, a dále běžícím úrokem v původně sjednané výši 17,9 % ročně, který byl v souladu s § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (od 91. dne) snížen na zákonem stanovenou výši 11,5 % ročně, korespondující se zákonným úrokem z prodlení. Povinnost k úhradě tohoto příslušenství vyplývá z výše citovaného ustanovení o.z. ve spojení s ujednáním stran. Protože se žalovaná dostala do prodlení s úhradou svého závazku, má žalobkyně v souladu s § 1970 o.z . právo vedle plnění i na přiznání úroku z prodlení, jehož výše je stanovena souladu s prováděcím předpisem (§ 2 nařízení č. 351/2013 Sb.). Žalobkyni byl proto přiznán i úrok z prodlení v zákonné sazbě ode dne 19. 9. 2025 do zaplacení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

11. Co se týká závazků, které měly žalované vzniknout z dodatku číslo 7 a 8 k rámcové smlouvě, pak je nezbytné konstatovat, že k těmto dodatkům nebyly připojeny podpisy žalované, nebylo možné ověřit, zda měla žalovaná vůli být těmito smlouvami vázána, zda k nim v tomto znění přistoupila. Žalobkyně k prokázání této skutečnosti neoznačila žádné další důkazy, nařízeného ústního jednání, u něhož by jí bylo poskytnuto poučení, se nezúčastnila, byť jí soud před tímto ústním jednáním (i po jeho nařízení) upozornil na zkoumání platnosti úvěrových smluv. Žalobkyně přitom řádně tvrdila, že smlouvy byly uzavřeny, avšak svá tvrzení nikterak neprokázala. Je třeba zdůraznit, že žalobkyni stíhá důkazní břemeno, v případě jeho neunesení nemůže být ve věci úspěšná. Soud má za to, že k uzavření smlouvy prostředky komunikace na dálku lze řádným způsobem prokázat, což se však v dané věci nestalo. Z provedeného dokazování má soud za prokázané, že žalobkyně žalované zaslala na její účet celkem částku 20 000 Kč (15 000 Kč a 5 000 Kč), jež hodnotí dle § 2991 a násl. o.z. jako bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobkyně bez spravedlivého důvodu. Tyto skutečnosti vyplývají především z dokladu o načerpání úvěru ze dne 12. 9. 2025. Soud proto s přihlédnutím k citovanému § 2991 odst. 1 o. z. uložil žalované povinnost, aby zaplatila žalobkyni částky 3 361,68 Kč a 426,97 Kč (tj. jistiny, které byly poníženy o částečné platby žalované, o něž se bez spravedlivého důvodu obohatila). Žalobkyně má rovněž právo na přiznání úroku z prodlení ve smyslu § 1970 o.z. ve spojení s prováděcím předpisem (§ 2 vyhlášky č. 351/2013 Sb.), neboť žalovaná ani přes výzvu nevydala, oč se bezdůvodně obohatila. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl (výrok II. tohoto rozsudku), neboť žalobkyni se nepodařilo prokázat uzavření druhé a třetí úvěrové smlouvy. Žalobu zamítl i co do nárokované částky 1 000 Kč, kterou žalobkyně požadovala v rámci vzniklého nepovoleného debetu v celkové výši 1 095,92. Kč. K tomuto soud dodává, že účastníci sice ujednali možnost požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů spojených s vymáháním dlužné částky, tato však mezi účastníky nebyla sjednána v konkrétní (paušální) výši. Žalobkyně měla možnost danou částku požadovat z titulu skutečně vzniklých nákladů, ovšem pouze za situace, že by jednotlivé náklady, které v souvislosti s tímto vymáháním vynaložila, soudu řádně prokázala. Z provedeného dokazování však vyplývá, že jde o paušálně stanovený poplatek, který však nebyl odsouhlasen ze strany žalované, proto jde o neplatné ujednání. I o tomto by byla žalobkyně poučena, pokud by se k nařízenému ústnímu jednání dostavila. Soud rovněž z rozebraných důvodů i o tuto částku žalobu výrokem II. zamítl.

12. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 142a odst. 1 o. s. ř. Vzhledem k částečnému zamítnutí žaloby úspěch žalobkyně spočíval v 92,4 % (neúspěch 7,6 %), proto má s přihlédnutím § 142 odst. 2 o. s. ř. právo na přiznání účelně vynaložených nákladů řízení v celkové výši 84,8 %. Žalobkyně požadovala toliko zaplacení soudního poplatku ve výši 1 000 Kč, 84,8 % z této částky činí po zaokrouhlení částku 848 Kč. I tato povinnost je splatná v zákonné třídenní lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř.