25 C 71/2026

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Folkovou ve věci Anonymizovaný odstavec proti Anonymizovaný odstavec o 73 621,30 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 33 900 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 33 900 Kč od 6. 2. 2026 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba co do zaplacení částky 39 721,30 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 34 786,80 Kč od 24. 9. 2025 do 5. 2. 2026 a s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 886,80 Kč od 6. 2. 2026 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 72 296,73 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 34 786,80 Kč od 24. 9. 2025 do zaplacení a dále smluvní pokutu v kapitalizované výši 1 324,57 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že účastníci uzavřeli 15. 4. 2025 distančním způsobem smlouvu o úvěru, na jejímž základě se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 33 900 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal finanční prostředky žalobkyni vrátit do sjednaného data splatnosti, a to spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru a s dalšími poplatky za objednané volitelné služby. Žalobkyně doplnila, že posoudila úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný požádal o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetové stránky , Anonymizováno, vyplněním žádosti o poskytnutí úvěru a poskytl údaje. Úvěr byl žalovanému vyplacen prostřednictvím bankovního převodu dne 27. 5. 2024 ve výši 142 Kč a 15. 4. 2025 v částce 33 900 Kč. Žalovaný splatil dne 24. 5. 2025 na jistinu částku 142,65 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek, proto žalobkyně vypověděla smlouvu, o čemž žalovaného informovala emailem ze dne 23. 9. 2025. Do prodlení s úhradou celého úvěru se tak žalovaný dostal ke dni 24. 9. 2025. Ke dni podání žaloby žalovaný dlužil žalobkyni celkem částku 72 296,73 Kč, sestávající se z jistiny ve výši 33 899,35 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru v částce 625,18 Kč, smluvního úroku ve výši 37 509,93 Kč, poplatku za službu Klidné spaní ve výši 109,85 a poplatku za službu Presto v částce 152,42 Kč. Žalovaný se zavázal žalobkyni hradit poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vybrané tranše. Dále se zavázal zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 0,93 % denně z nesplacené části jistiny. Žalovaný ani přes upomínky dlužnou částku žalobkyni nezaplatil. Žalobkyně dodala, že pokud by soud neměl za prokázaný z titulu uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru, požádala, aby nárok části jistiny žalované částky byl posouzen jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.

2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Listiny mu byly doručovány v souladu s ust. § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) prostřednictvím jeho datové schránky. Vzhledem k tomu, že se účastníci k ústnímu jednání nedostavili, přičemž zástupce žalobkyně svoji neúčast omluvil a nežádal odročení tohoto jednání, žalovaný se neomluvil, soud postupoval v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti stran.

3. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutečnosti. Žalobkyně předložila smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , k jejímuž uzavření mělo dojít dne 15. 4. 2025 mezi žalovaným a žalobkyní. Obsahem této smlouvy bylo poskytnutí úvěru až do výše 33 900 Kč, který se žalovaný zavázal splatit v denních splátkách určených dle čl. 5 všeobecných obchodních podmínek, přičemž splatnost 1. denní splátky nastala 30. den následující po dni, v němž byla vyplacena příslušná tranše úvěru. Úroková sazba byla stanovena ve výši 0,933 % denně (340,545 % ročně), RPSN 1 471,68 %. První splátka úvěru měla být splacena dne 15. 5. 2025. Celková výše poplatku za vyplacení tranše úvěru měla činit 1,99 % z čerpané částky. Volitelnými službami byly služba Klidné spaní, Presto a informační SMS servis. Pro případ prodlení byla v čl. VIII. této smlouvy stanovena smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně v celkové dlužné částky, ohledně níž je klient v prodlení. V tomto článku bylo obsaženo i ujednání o účelně vynaložených nákladech spojených s upomínáním, které byly vypočteny paušálně (35 Kč denně, maximálně 490 Kč měsíčně), dále za zpoplatněné upomínky 105 Kč za jednu upomínku. K této smlouvě ani k dalším listinám nebyl připojen podpis žalovaného, toliko podpis žalobkyně (smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru, údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru, výpis o posouzení úvěruschopnosti, identifikované příjmy, informace pro spotřebitele a autorizace ověření totožnosti, předpis denních splátek). Žalobkyně soudu dále předložila i výpis o posouzení úvěruschopnosti, listinu nazvanou autorizace ověření totožnosti a identifikovatelné příjmy, stejně tak přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli, z nichž vyplývá, že žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného a dne 15. 4. 2025 žalovanému na účet č. , hodnota, zaslala částku 33 900 Kč dne 28. 5. 2025 částku 142 Kč. Stejné číslo účtu bylo uvedeno i ve smlouvě o spotřebitelském úvěru. Shodná informace vyplývá i z výpisu z běžného účtu žalovaného a zprávy , právnická osoba, . ze dne 17. 4. 2026. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu prostřednictvím zástupce žalobkyně (výzva k úhradě před podáním žaloby z 28. 1. 2026 včetně potvrzení o podání doručené zásilky).

4. Podle § 1723 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) závazek vzniká ze smlouvy, z protiprávního činu, nebo jiné skutečnosti, která je k tomu podle právního řádu způsobilá.

5. Podle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bezprávního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

6. Po právním zhodnocení soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je dán pouze z části. V řízení bylo na žalobkyni, aby prokázala, že jí tvrzená písemně uzavřená smlouva o úvěru byla řádně a platně uzavřena tak, aby závazek platně dle shora citovaného ust. § 1723 odst. 1 o. z. vznikl. K této smlouvě nebyly připojeny podpisy žalovaného, nebylo možné ověřit, zda měl žalovaný vůli být touto smlouvou vázán, zda k ní v tomto znění přistoupil. Žalobkyně k prokázání této skutečnosti neoznačila žádné další důkazy, nařízeného ústního jednání, u něhož by jí bylo poskytnuto poučení, se nezúčastnila. Žalobkyně přitom řádně tvrdila, že smlouva byla uzavřena distančně, avšak svá tvrzení nikterak neprokázala. Je třeba zdůraznit, že žalobkyni stíhá důkazní břemeno, v případě jeho neunesení nemůže být ve věci úspěšná. Soud má za to, že i uzavření smlouvy prostředky komunikace na dálku lze řádným způsobem prokázat, což se však v dané věci nestalo. Z provedeného dokazování soud má za prokázané, že žalobkyně žalovanému zaslala na jeho účet částku 33 900 Kč (rovněž i částku 142 Kč, kterou žalovaný dle jejího tvrzení žalobkyni vrátil), tuto částku soud hodnotí dle § § 2991 a násl. o. z. jako bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně bez spravedlivého důvodu. Tyto skutečnosti vyplývají především z listiny nazvané přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli ve spojení s autorizací ověření totožnosti a identifikovatelnými příjmy ve spojení se zprávou , právnická osoba, . a výpisem z účtu žalovaného. Soud proto s přihlédnutím k ust. § 2991 odst. 1 o. z. a § 2993 o. z. uložil žalovanému povinnost, aby zaplatil žalobkyni částku 33 900 Kč, o níž se bez spravedlivého důvodu obohatil (výrok I.). Žalobkyně má rovněž právo i na přiznání úroku z prodlení ve smyslu ust. § 1970 o. z. ve spojení s prováděcím předpisem (§ 2 vyhlášky 351/2013 Sb.), neboť ani přes výzvu žalovaný nevydal, oč se bezdůvodně obohatil. Žalobkyni byl přiznám nárok na dané příslušenství ode dne 6. 2. 2026 (tj. ode dne následujícího po předpokládaném doručení výzvy k úhradě dluhu žalovanému a uplynutí stanovené třídenní lhůty k úhradě dluhu, když z obsahu spisu vyplynulo, že první výzva k úhradě byla ze dne 28. 1. 2026 a dne 30. 1. 2026 odesílána poštou (výzva k úhradě před podáním žaloby z uvedeného dne včetně podacího lístku) + tři dny + tři dny, tj. splatnost nastala dnem 5. 2. 2026, v prodlení je žalovaný ode dne 6. 2. 2026). Domněnka doby dojití písemnosti pak vyplývá z ust. § 573 o. z. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl (výrok II. tohoto rozsudku), neboť se žalobkyni nepodařilo prokázat uzavření smlouvy o úvěru, dohodu o poplatku za poskytnutí úvěru a další poplatky, rovněž ani ujednání o smluvní pokutě či smluvním úroku z prodlení. Ovšem i za situace, že by žalobkyně řádně prokázala řádné uzavření smlouvy mezi účastníky distančním způsobem, soud by z úřední povinnosti musel zkoumat, zda smlouva byla uzavřena platně a není v rozporu především s kogentními ustanoveními občanského zákoníku a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Dle ust. § 580 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, k neplatnosti takového právního jednání soud přihlédne i bez návrhu (§ 588 o. z.). Soud v daném případě nepřehlédl, že úroky byly sjednány ve výši 340,545 % ročně, dále byl sjednán poplatek za vyplacení tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky. RPSN činila 1 471,68 %. Dané částky jsou v hrubém nepoměru k výši poskytnuté jistiny a doby splácení, přičemž i při respektování zásady smluvní volnosti a autonomie vůle, na níž je soukromé právo postaveno, nelze akceptovat takový obsah spotřebitelské smlouvy, který je v rozporu s obecnou představou spravedlivého uspořádání vzájemných práv a povinností a vytváří jejich zřejmou nerovnováhu k tíži strany, která je při uzavírání smlouvy v objektivně slabším postavení a které i soukromé právo poskytuje zvýšenou právní ochranu (viz § 1810 a násl. o. z.). Smlouvu s takovým obsahem by tedy bylo nutné považovat za absolutně neplatnou, příčící se dobrým mravům, a to včetně ujednání o smluvní pokutě. Stejně tak by soud z úřední povinnosti zjišťoval, zda žalobkyně splnila podmínky kladené v § 84 a násl. zákona o spotřebitelském úvěru a zda absolutní neplatnost smlouvy nenastává dle § 87 téhož zákona. I v tomto směru skutková tvrzení žalobkyně a předložené důkazy nejsou dle názoru soudu dostatečné, úvěrová smlouva by ve světle nové judikatury neobstála. Žalobkyně by i v tomto případě měla nárok toliko na vrácení poskytnuté jistiny.

7. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z § 142 odst. 2 o. s. ř. ve spojení s § 142a odst. 1 o.s.ř. a ustanovením § 151 odst. 2 o.s.ř. Vzhledem k částečnému zamítnutí žaloby neúspěch žalobkyně převyšoval její úspěch, proto by právo na zaplacení poměrné části účelně vynaložených nákladů řízení vzniklo žalovaného. Protože však z obsahu spisu soud žádné náklady na straně žalovaného nezjistil, rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.