25 C 87/2026

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní JUDr. Martinou Folkovou ve věci Anonymizovaný odstavec proti Anonymizovaný odstavec o 38 620,90 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 42 336,51 Kč spolu s úrokem ve výši 7,9 % ročně z částky 38 620,90 Kč od 17. 12. 2025 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 38 620,90 Kč od 17. 12. 2025 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 4 027 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 38 620,90 Kč spolu s úrokem v kapitalizované výši 2 002,86 Kč, s úrokem z prodlení v kapitalizované výši 1 712,75 Kč, dále s úrokem ve výši 7,9 % ročně z částky 38 620,90 Kč od 17. 12. 2025 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 38 620,90 Kč od 17. 12. 2025 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že dne 25. 3. 2023 uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ke kreditní kartě do výše úvěrového limitu. Nedílnou součást smlouvy tvořily podmínky pro kreditní karty, s nimiž žalovaný souhlasil. Žalobkyně před poskytnutím úvěru zkoumala s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Prověřovala, zda žalovaný nepodal návrh na povolení oddlužení, není s ním vedeno řízení, jehož důsledkem by bylo ztížení jeho schopnosti splácet závazky, omezení nakládání s vlastním majetkem nebo ztráta podstatné části majetku. Provedla kontrolu informací přes systém CBCB, posoudila jeho úvěruschopnost též s ohledem na jeho životní náklady. Po jejich zohlednění byla zjištěna dostatečná platební kapacita pro poskytnutí úvěru, což žalobkyně hodnotila i na základě kreditních a debetních obratů na běžném účtu žalovaného. Získala tak ucelený přehled o finanční situaci žalovaného. Po důkladné analýze veškerých informací v souladu se spotřebitelským zákonem neshledala důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Úvěrový účet byl otevřen ke dni 25. 5. 2023. Žalovaný byl povinen vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s úrokem ve výši 7,9 % ročně. Dále žalobkyně byla oprávněna účtovat žalovanému poplatky dle sazebníků poplatků. Žalovaný neplnil své smluvní povinnosti řádně a včas, čímž se dostal do prodlení. Žalobkyně využila svého smluvního oprávnění a prohlásila veškeré pohledávky ze smlouvy za splatné ke dni 25. 6. 2025. Žalovaný ani poté svůj závazek nesplnil, dluží tak žalobkyni částku 42 336,51 Kč, kterou tvoří dlužná jistina v částce 38 620,90 Kč, kapitalizovaný úrok 2 002,86 Kč a kapitalizovaný úrok z prodlení v částce 1 712,75 Kč. Úrok a úrok z prodlení žalobkyně kapitalizovala za období od 25. 6. 2025 do 16. 12. 2025. Ani přes výzvu ze dne 30. 1. 2026 žalovaný dlužnou částku žalobkyni nezaplatil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Listiny mu byly doručovány v souladu s § 45 a násl. zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“) na adresu zapsanou v registru obyvatel. V souladu s § 115a o.s.ř. ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř. soud nenařizoval jednání a rozhodl na základě listinných důkazů předložených žalobkyní.

3. Soud z listinných důkazů zjistil následující skutečnosti. Účastníci uzavřeli dne 10. 10. 2022 smlouvu o poskytování služeb , Anonymizováno, elektronického bankovnictví a dne 25. 5. 2023 smlouvu o úvěru ke kreditní kartě, na jejichž základě se žalobkyně zavázala poskytovat žalovanému služby elektronického bankovnictví a dále žalobkyně poskytla žalovanému úvěr s úvěrovým limitem 50 000 Kč a s úrokovou sazbou 7,9 % ročně. Žalovaný se zavázal čerpaný úvěr splatit spolu s úroky a hradit poplatky v minimální výši měsíčních splátek 5 % z vyčerpané částky ke dni vystavení výpisu, alespoň ve výši 500 Kč. Splatnost nastávala k 25. dni v měsíci. Celková částka, kterou měl žalovaný zaplatit, činila 57 581,63 Kč, RPSN 30,73 %. Ve smlouvě strany sjednaly mj. i poplatky za upomínku/výzvu k uhrazení ve výši 300 Kč/500 Kč, za služby spojené s kreditní kartou částkou 450 Kč měsíčně a smluvní pokutu ve výši 0,1 % z částek po splatnosti v případě řádného a včasného neplnění závazků žalovaného (výše konkretizované smlouvy včetně žádosti o poskytnutí úvěru, předsmluvní informace včetně vysvětlení, informace o pojištění, pojištění ochrany nákupu a prodloužení záruky u kreditních karet, dohoda o aktivaci služby , Anonymizováno, z 6. 1. 2023, potvrzení o převzetí kreditní karty, záznam o podpisu klienta). Žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, výsledky promítla do interního protokolu, z něhož vyplývá, že příjem žalovaného za zkoumané období činil 54 065 Kč, výdaje částku 18 763,05 Kč, platební kapacita byla vypočtena částkou 35 301,95 Kč, jež je pro předpokládanou (minimální splátku) 2 500 Kč kapacitou dostatečnou. Žalovaný, jak je patrno i z jeho žádosti o poskytnutí úvěru, byl zaměstnán na dobu neurčitou, nebyly zjištěny negativní informace o zadluženosti žalovaného, rizikovost byla na úrovni 9 % (informace z , právnická osoba, včetně vyhodnocení, data o žádosti, interní protokol o zkoumání úvěruschopnosti, žádost o poskytnutí úvěru, výpisy z účtu). Z výpisu z účtu žalovaného a z přehledu dlužné jistiny včetně úroků, úroku z prodlení a dlužných poplatků vyplývá, že žalovaný žalobkyni neuhradil na jistině částku 38 620,90 Kč, na kapitalizovaných úrocích dluží částku 2 002,86 Kč a na kapitalizovaných úrocích z prodlení částku 1 712,75 Kč. Žalobkyně opakovaně vyzývala žalovaného k úhradě dlužních splátek, dopisem ze dne 4. 7. 2025 zesplatnila ke dni 25. 6. 2025 úvěr (1. upomínka, 2. výzva, poslední výzva k zaplacení dluhů z 14. 4. 2025, oznámení o zesplatnění úvěru z 4. 7. 2025, dodejky). Žalovaný byl k úhradě dluhu vyzván i prostřednictvím zástupce žalobkyně dopisem ze dne 30. 1. 2026 (označený dopis včetně potvrzení podání). V řízení nebylo zjištěno, že by žalovaný svoji povinnost splnil a dlužnou částku žalobkyni zaplatil.

4. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.

6. Po právním zhodnocení soud dospěl k závěru, že mezi účastníky řízení byla v souladu s § 2395 a násl. o.z. mj. platně uzavřena smlouva o úvěru ke kreditní kartě, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému kontokorentní úvěr do úvěrového limitu 50 000 Kč. Před poskytnutím úvěru žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, čímž splnila zákonné podmínky vyplývající především z § 84 a násl. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud má za to, že žalobkyně v souladu se zákonem vycházela z informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, když ověřovala majetkovou situaci žalovaného (jeho majetek, příjmy i výdaje, dluhy a exekuce), vycházeje přitom jak z informací získaných od žalovaného, tak z veřejných databází, zohlednila splátky poskytnutého úvěru a vypočetla disponibilní prostředky žalovaného, přičemž nezjistila důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalobkyně podstatné okolnosti tvrdila v žalobě a doložila listinnými důkazy. Žalobkyně svoji povinnost ze smlouvy o úvěru řádně splnila, žalovaný však svoji povinnost ze smlouvy porušil, když v rozporu se smluvním ujednáním řádně a včas nesplácel v dohodnutých splátkách poskytnuté peněžní prostředky včetně sjednaného úroku, který byl mezi účastníky sjednán, a poplatků dle sazebníku. Žalobkyně na to opakovaně žalovaného upozornila, žalovaný však nápravu nezjednal. Z tohoto důvodu dopisem ze dne 4. 7. 2025 žalobkyně oznámila žalovanému, že ke dni 25. 6. 2025 prohlašuje úvěr za splatný. Ani poté žalovaný nesplnil svůj závazek, ač k tomu byl i nadále vyzýván. Povinnost žalovaného vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit smluvený úrok ve sjednané lhůtě, vyplývá ze shora citovaného § 2395 o. z. ve spojení s § 2399 odst. 1 o. z., tak z ujednání stran. Protože se žalovaný dostal do prodlení s úhradou svého závazku, má žalobkyně v souladu s § 1970 o. z. právo vedle plnění i na přiznání úroku z prodlení, jehož výše je stanovena v souladu s prováděcím předpisem (§ 2 nařízení č. 351/2013 Sb.). S ohledem na shora uvedené skutečnosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni dlužnou částku v celkové výši 42 336,51 Kč, sestávající se z nesplacené jistiny ve výši 38 620,90 Kč, částečně kapitalizovaných úroků v částce 2 002,86 Kč, částečně kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 1 712,75 Kč a dalšího běžícího příslušenství (viz výše). Soud tedy žalobě zcela vyhověl, přičemž lhůtu plnění určil dle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako běžnou třídenní.

7. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ust. § 142a odst. 1 o.s.ř. a s ust. § 151 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, soud přiznal plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 1 546 Kč, odměna za zastoupení účastníka advokátem dle § 14b odst. 1 bod 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „AT“) za dva a půl úkonu právní služby (převzetí zastoupení, sepis žaloby a prostá výzva k plnění) á 700 Kč a náhrada hotových výdajů advokáta za 3 úkony právní služby po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) AT. Podle § 137 odst. 3 o. s. ř. se částka odměny a náhrad advokáta dále zvyšuje o 21 % DPH dle zákona č. 235/2004 Sb., tj. o částku 430,50 Kč. Celkem tedy žalobkyni náleží náhrada nákladů řízení v zaokrouhlené výši 4 027 Kč, splatná rovněž v zákonné třídenní lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř., přičemž platební místo pro úhradu nákladů řízení bylo stanoveno v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř.