25 C 90/2018

Plný text

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marty Havlové a soudců Mgr. Jiřího Novotného a JUDr. Hany Zemanové ve věci žalobkyně: ; celé jméno žalobkyně , narozená dne datum bytem adresa žalobkyně zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti; žalovanému: za účasti vedlejšího účastníka: ; název žalované , IČO sídlem adresa žalované pojišťovna IČO sídlem adresa zastoupený advokátem celé jméno vedlejšího účastníka sídlem adresa vedlejšího účastníka o zaplacení 334 533,66 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu Plzeň-město ze dne 9. 3. 2021, č. j. 25 C 90/2018-500

I. Rozsudek soudu prvního stupně se v části odvoláním dotčené, tj. ve výroku II, potvrzuje.

II. Ve výroku III a IV, pokud jde o povinnost žalobkyně k úhradě nákladů řízení vedlejšímu účastníku ve výši 186 618 Kč a České republice ve výši 57 560,50 Kč, se rozsudek soudu prvního stupně potvrzuje a mění se pouze ve lhůtě splatnosti a to tak, že žalobkyně je povinna náhradu nákladů řízení vedlejšího účastníka zaplatit k rukám jeho zástupce ve splátkách po 8 000 Kč měsíčně vždy do posledního dne příslušného kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po nabytí právní moci tohoto usnesení, pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení některé z nich, a dále státem zálohované náklady řízení je žalobkyně povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu Plzeň-město ve lhůtě 6 měsíců od právní moci tohoto usnesení.

III. Žalobkyně a žalovaný nemají vůči sobě právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit vedlejšímu účastníku náklady odvolacího řízení ve výši 11 108 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto usnesení k rukám zástupce vedlejšího účastníka.

1. Shora citovaným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu na zaplacení částky 334 533,66 Kč s příslušenstvím (výrok I), ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným nebylo žalovanému přiznáno právo na náhradu nákladů řízení (výrok II), žalobkyni byla uložena povinnost zaplatit vedlejšímu účastníkovi na náhradu nákladů řízení částku 186 618 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce vedlejšího účastníka (výrok III) a žalobkyni dále zavázal zaplatit České republice na účet Okresního soudu Plzeň-město částku 57 560,50 Kč do 30 dnů od právní moci rozsudku (výrok IV). Pokud jde o nákladový výrok III, přiznal soud plně úspěšnému vedlejšímu účastníku právo na plnou náhradu nákladů řízení s odkazem na ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když neshledal předpoklady pro nepřiznání této náhrady postupem podle ust. § 150 o. s. ř., a to s ohledem na porovnání stanovisek účastníků v době před uplatněním žaloby s výsledkem soudního řízení, kdy žalobkyně znala obsah zpracovaného znaleckého posudku pro potřeby Policie ČR se závěrem, že příčinou vzniku předmětné škody byla výlučně nepřiměřená reakce řidičky (žalobkyně), nikoliv jiná skutečnost, která by zakládala odpovědnost žalovaného za vzniklou škodu žalobkyni, přičemž žalobkyně v okamžiku uplatnění žaloby nedisponovala nijakým důkazním prostředkem, za jehož pomoci by mohla zpochybnit a zvrátit pro ni nepříznivý závěr znaleckého posudku zpracovaného v trestním řízení. Podala-li žalobkyně za uvedeného stavu žalobu, musela si být vědoma možného nepříznivého následku v podobě hrazení nákladů, jež vznikly v souvislosti s tímto řízením. Aplikace ust. § 150 o. s. ř. je zcela výjimečná, jsou-li v řízení zjištěny okolnosti zvláštního zřetele hodné, což v posuzovaném případě, zvláště se zřetelem na přístup žalobkyně ke skutečnostem zřejmým v době uplatnění žaloby, jež provedeným soudním řízením byly potvrzeny, nebylo naplněno. Nákladový výrok IV, jímž byla přiznána státu náhrada jím zálohovaných nákladů řízení, byl postaven na aplikaci ust. § 148 odst. 1 o. s. ř., když k jejich náhradě byla zavázána v řízení neúspěšná žalobkyně. Ta ostatně vyvolala vznik těchto nákladů požadavkem na zpracování revizního znaleckého posudku, který nepotvrdil jí zastávané stanovisko o příčině vzniku škody a ke změně tohoto hodnocení nepřispěly ani výslechy znalců.

2. Ve včasném odvolání vyjádřila žalobkyně nesouhlas s nákladovými výroky III a IV, jimiž jí byla uložena povinnost uhradit náklady vzniklé v řízení vedlejšímu účastníku a České republice. Poukázala na své nedostatečné příjmové a majetkové poměry, když je starobní důchodkyní a nemajetná, přitom má i zhoršený zdravotní stav. V roce 2005 podstoupila žalobkyně transplantaci jater, v důsledku čehož musí užívat imunosupresiva. Žalobkyně je také onkologickým pacientem a trpí i řadou dalších onemocnění. Má tedy výrazně zvýšené náklady se zdravotním stavem v souvislosti s medikací a návštěvami lékařů. Žalobkyně nemá finanční rezervu a není schopna si opatřit prostředky k úhradě nákladů řízení, jež jsou z jejího pohledu přiznány ve značné výši. Při zkoumání, zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, je nezbytné přihlédnout i k majetkové podstatě vedlejšího účastníka jako silného ekonomického subjektu, který neutrpí újmu, pokud mu nebude přiznána náhrada nákladů řízení, které vznikly jeho zastoupením v řízení advokátem. Vedlejší účastník disponuje právním oddělením, je dostatečně personálně i právně vybaven k tomu, aby svými pracovníky zajistil účast při soudním jednání, navíc jeho účast v řízení nebyla potřebná. Z věcného hlediska není bez relevance, že zjištění o nedostatku odpovědnosti žalovaného za škodu bylo najisto postaveno až v samotném závěru provedeného soudního řízení, neboť předchozí znalecké posudky byly revizním znaleckým posudkem vyhodnoceny jako věcně nesprávné a nepřezkoumatelné. Žalobkyně proto podala žalobu v situaci, kdy nebyla dostatečně zřejmá příčina vzniklé škody. Jinak vyjádřila žalobkyně přesvědčení, že pokud by byla zavázána k náhradě nákladů řízení, došlo by k významnému zásahu do jejích poměrů, což neplatí na straně vedlejšího účastníka či státu, pokud by jim odvolací soud náhradu nákladů řízení nepřiznal. S uvedenou argumentací navrhla žalobkyně změnu odvoláním napadených výroků III a IV rozsudku soudu prvního stupně tak, že vedlejšímu účastníku či státu nebude přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, či tato náhrada bude odvolacím soudem alespoň snížena na výši přiměřenou poměrům žalobkyně, která bude zavázána k jejich náhradě v měsíčních splátkách po 5 000 Kč. 3. [ulice] účastník, který se ve vztahu k výroku III ztotožnil s odůvodněním napadeného rozsudku, navrhl jeho potvrzení a přiznání mu náhrady nákladů odvolacího řízení. Především poukázal na skutečnost, že žalobkyně uplatnila žalobu za stavu, kdy podle znaleckého posudku Ing. [celé jméno znalce] byla zjištěna příčinou škody z dopravní nehody pouze její nepřiměřená reakce na dopravní situaci. Za neopodstatněnou považoval vedlejší účastník i odvolací námitku o neúčelnosti jeho právního zastoupení advokátem, když je soukromým subjektem, který není zabezpečen z veřejných prostředků (jako např. Česká republika nebo statutární města), proto nelze po něm požadovat, aby se vzdal možnosti právního zastoupení ze strany advokáta. K takovému závěru dospěla i konstantní judikatura Nejvyššího soudu (viz např. rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 644/2014) a Ústavního soudu (viz např. rozhodnutí sp. zn. IV ÚS 1606/14). [ulice] účastník rovněž vyjádřil názor, že ustanovení § 150 o. s. ř. neslouží ke zmírnění majetkových a sociálních rozdílů mezi procesními stranami (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 4181/2016). Navíc žalobkyně byla při podání žaloby právně zastoupena advokátem, proto musela vědět o riziku náhrady nákladů řízení při neúspěchu v soudním řízení, zvláště za stavu, kdy zpracovaný znalecký posudek v trestním řízení vyšel v její neprospěch.

4. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí v části odvoláním dotčené, jakož i řízení, jež jeho vydání předcházelo (ust. § 212, § 212a o. s. ř.), doplnil dokazování ke zjištění osobních, příjmových a majetkových poměrů žalobkyně a jejího zdravotního stavu, a po projednání věci dospěl k závěru, že odvolání není z převažující části důvodné.

5. Soud prvního stupně rozhodl správně o nákladech řízení podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., pokud úspěšnému vedlejšímu účastníku přiznal proti žalobkyni právo na plnou náhradu nákladů řízení.

6. Náklady spojené s právním zastoupením vedlejšího účastníka považuje odvolací soud za účelně vynaložené. K náhradě uplatněné náklady řízení vedlejším účastníkem korespondují s jednotlivými úkony právní služby, jak v souvislosti s vedeným soudním řízením byly učiněny advokátem zastupujícím vedlejšího účastníka, tyto úkony byly provedeny v přímé vazbě na podanou žalobu a průběh soudního řízení, a z tohoto pohledu ani žalobkyně nezpochybňuje jejich opodstatněnost. Namítla-li žalobkyně neúčelnost právního zastoupení vedlejšího účastníka advokátem, nelze jejímu právnímu stanovisku přisvědčit. Žalobkyně nesprávně analogicky poměřuje postavení vedlejšího účastníka, který je soukromou právnickou osobou, jež své náklady hradí ze své majetkové podstaty (ze zisku), se subjekty, které jsou zabezpečeny z veřejných prostředků (např. stát nebo statutární města). Ústavně zaručené právo na právní zastoupení účastníka řízení ustálená judikatura neodpírá žádnému účastníku a za neúčelné považuje toliko právní zastoupení advokátem těch (výše zmíněných) subjektů, jež jsou napojeny na veřejné finanční prostředky. V případě vedlejšího účastníka v projednávané věci, byť jde o velkou nadnárodní společnost, toto zabezpečení z veřejných prostředků chybí. Ustálená judikatura (viz např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 644/2014, usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV ÚS 1606/14) neshledává neúčelnost právního zastoupení advokátem ani u ekonomicky silných subjektů soukromého charakteru, byť by disponovaly dostatečným vlastním vybavením, materiálním, právním a personálním, k prosazení svých zájmů. Není zde – s odkazem na uvedené – relevantní důvod, proč by takový subjekt se nemohl nechat zastoupit v soudním řízení advokátem, respektive, že by měl nést náklady spojené s tímto zastoupením z vlastních prostředků, bez možnosti přiznání náhrady těchto nákladů soudním rozhodnutím. Opačný, tj. restriktivní výklad, jehož se pro rozhodnutí o nákladech řízení v projednávané věci dovolává žalobkyně, není akceptovatelný, a to ani z toho pohledu, že u vedlejšího účastníka jde o pojišťovnu, která skutečně může svým odborným aparátem s právnickým vzděláním činit úkony právního zastoupení. Zde odvolací soud odkazuje na odůvodnění již zmíněných rozhodnutí Nejvyššího soudu a Ústavního soudu, která jsou na danou věc přiléhavá. Nutno dále uvést, že v posuzované věci nešlo o případ zneužití právního zastoupení k dosažení nepřípustného či nepřiměřeného finančního zvýhodnění advokáta, respektive nejednalo se zde o zbytečné zatížení v řízení neúspěšné žalobkyně uloženou jí platební povinností.

7. Odvolací soud neshledal relevantní důvod pro nepřiznání úspěšnému vedlejšímu účastníku práva na náhradu nákladů řízení, a to ani zčásti.

8. Podle ust. § 150 o. s. ř. platí, že jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat.

9. Žalobkyně v odvolání zdůraznila své nedostatečné příjmové a majetkové poměry a nepříznivý zdravotní stav. Nutno však připomenout, že uvedené skutečnosti nelze hodnotit izolovaně, ale rovněž v souvislosti s dalšími okolnostmi, které měly vliv na vznik nákladů řízení a jejich výši. V daném případě bylo naprosto nezbytné zohlednit konkrétní okolnosti případu, tedy postoje účastníků před podáním žaloby, v průběhu soudního řízení a charakter sporu. Nelze ani opomenout, že to byla žalobkyně, která vtáhla vedlejšího účastníka do sporu a dispozicí s předmětem žaloby a neústupností v prosazování svého práva v soudním řízení ovlivnila hodnotu každého úkonu právní služby, ale i počet těchto úkonů, což se zákonitě promítlo do celkově vyčíslených nákladů řízení. Ačkoliv byla žalobkyně již při podání žaloby v nepříznivém procesním postavení z hlediska možného úspěchu s prosazovaným nárokem a po celou dobu vedeného řízení setrvala v důkazní nouzi, přesto soudní řízení zahájila a pokračovala v něm s vysokým rizikem neúspěchu v řízení.

10. Odvolací soud v tomto směru, shodně se soudem prvního stupně, klade důraz na skutečnost, že podané žalobě předcházelo trestní řízení, v němž byla řešena příčina vzniku škody, včetně znaleckého zkoumání, které vyznělo v neprospěch argumentace žalobkyně, když znalec [celé jméno znalce], že vzniklý nehodový děj nastal z důvodu nepřiměřené reakce řidičky, tj. žalobkyně. Z důvodu, že uvedený skutkový stav věci zůstal v trestním řízení nezměněn, došlo k odložení této trestní věci. V době uplatnění žaloby tedy žalobkyně byla srozuměna s tím, že se nachází v důkazní nouzi. Přitom znalecký posudek, jenž řeší příčinu dopravní nehody a vzniklé škody, lze považovat za zásadní důkazní prostředek pro rozhodnutí o požadované náhradě škody. Ačkoliv žalobkyně nedisponovala ničím ke zpochybnění tohoto znaleckého posudku, bez dalšího uplatnila žalobní návrh, tedy postupovala s vysokou mírou rizika neúspěchu v řízení. Soud prvního stupně postupoval ve věci náležitě, když při prvních dvou jednáních poučil žalobkyni velice podrobně, přesně a srozumitelně, že se s uplatněnou žalobou nachází v důkazní nouzi, neboť na ní leží důkazní břemeno na prokázání předpokladů odpovědnosti žalovaného za tvrzenou škodu s tím, že s neunesením důkazního břemene je spojen následek v podobě zamítnutí žaloby, přičemž na věc předestřel svůj předběžný názor o dosavadním neprokázání odpovědnosti žalovaného za škodu, s přihlédnutím k obsahu znaleckého posudku [celé jméno znalce]. Současně poučil žalobkyni o předpokladech úspěšného uplatnění nároku na náhradu škody, s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu, podal žalobkyni vysvětlení, jak se hodnotí znalecké závěry a jak lze dosáhnout změny odborného posouzení nároku, přičemž ve smyslu ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. vyzval žalobkyni na doplnění skutkových tvrzení ohledně nároku a jeho výše a označení důkazů k prokázání důvodnosti žaloby. Znalecký posudek [anonymizováno] [jméno] [příjmení], zpracovaný na objednávku žalobkyně, byl následně revizním znaleckým posudkem, jenž provedl znalecký ústav [obec] učení technického v [obec] – Ústav soudního inženýrství, vyhodnocen jako věcně nesprávný, vycházející z údajů, které se nevztahují k předmětné události, z teoretických předpokladů nekorespondujících se skutečným stavem věci. Revizní znalecký posudek vyloučil zcela předpoklady, z nichž žalobkyně odvozovala příčinu vzniku škody z titulu odpovědnosti žalovaného za ni. Škoda podle revizního znaleckého posudku byla v plném rozsahu zapříčiněna technikou jízdy žalobkyně. V tomto smyslu vyzněl i znalecký posudek vypracovaný [celé jméno znalce] z doby před podáním žaloby.

11. Lze proto uzavřít, že v posuzovaném případě nebyly naplněny předpoklady pro nepřiznání či snížení náhrady nákladů řízení postupem podle ust. § 150 o. s. ř. Žalobkyně vyvolala řízení s vysokou mírou rizika ohledně úspěšnosti podané žaloby, když měla k dispozici závěr znaleckého posudku před uplatněním nároku k soudnímu projednání, který svědčil o neopodstatněnosti skutkového a právního základu žaloby, přičemž původní posudek byl nakonec shledán po provedeném dokazování za korespondující se závěry revizního znaleckého posudku, na jehož základě byla žaloba zamítnuta. Žalobkyně uvedeným způsobem postupovala, byť ze strany soudu byla ihned na počátku řízení poučena o důkazní nouzi v řízení a o možnosti zamítnutí žaloby. Soud prvního stupně ve věci postupoval soustředěně, způsobem, jímž minimalizoval náklady řízení. Oproti tomu, postup žalobkyně navyšoval počet soudních jednání a vyjádření ve věci, v reakci na její stanoviska a důkazní návrhy. Navíc vyčíslení nákladů řízení bylo odvozeno od výše nároku uplatněného žalobkyní k projednání. Za popsaného stavu nemůže hledisko sociálních a majetkových poměrů žalobkyně převážit okolnosti, jež zapříčinily vznik a výši nákladů řízení, které jednoznačně jsou spojeny s rizikovým přístupem žalobkyně k očekávanému výsledku soudního sporu, jak již byly nastaveny při uplatnění samotné žaloby. Odvolací soud neshledal důvod pro snížení náhrady nákladů řízení ani zčásti.

12. Žalobkyně pobírá starobní a vdovský důchod v celkové výši 18 473 Kč měsíčně, má ve vlastnictví dvě bytové jednotky o velikosti 1+1 a 1+2, jež slouží k bydlení žalobkyně a její dcery a dále vlastní ideální polovinu stavební parcely [číslo] jejíž součástí je stavba číslo evidenční [anonymizováno] (stavba pro rodinnou rekreaci) v obci [ulice] [anonymizována dvě slova], v části [územní celek]. Žalobkyni proto nelze považovat za nemajetnou, nicméně pobíraný příjem je podprůměrný. Tato skutečnost byla odvolacím soudem zhodnocena při stanovení změněné lhůty plnění. 13. [ulice] účastník nevystupuje v tomto řízení jako samostatný účastník řízení, ale jako procesní subjekt na straně žalovaného. S vedlejším účastníkem jedná soud obdobně jako s účastníkem řízení. Vzhledem k tomu, že má stejná práva a povinnosti jako účastník řízení, má též právo na náhradu nákladů řízení, jestliže jím podporovaný účastník ve sporu zvítězil, a je povinen vedle účastníka, jemuž ve sporu pomáhal, zaplatit (společně a nerozdílně) náhradu nákladů řízení úspěšnému účastníku (ust. § 93 o. s. ř.). S ohledem na uvedené, byť žalobkyně výslovně podala odvolání proti nákladovému výroku III, jímž jí byla uložena povinnost k úhradě nákladů řízení vedlejšímu účastníkovi, odvoláním byl dotčen rovněž výrok II o náhradě nákladů mezi žalobkyní a žalovaným, jímž žádnému z účastníků nebylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně, jako osoba uplatňující odvolání, ani nežádala změnu tohoto nákladového výroku. Odvolací soud považuje uvedený nákladový výrok za věcně správný a zákonný, proto v této části rozsudek soudu prvního stupně podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil.

14. Shodně byl podle ust. § 219 o. s. ř. potvrzen výrok III a IV rozsudku soudu prvního stupně, pokud jde o povinnost žalobkyně k náhradě nákladů řízení vedlejšímu účastníku v částce 186 618 Kč a České republice v částce 57 560,50 Kč (zde s odkazem na ust. § 148 odst. 1 o. s. ř.). Vyčíslení náhrady těchto nákladů bylo soudem prvního stupně provedeno správně, odvolání je nikterak nerozporuje, proto odvolací soud v tomto směru, pro stručnost rozhodnutí, odkazuje na přiléhavé odůvodnění napadeného rozsudku. Pouze ve výroku o lhůtě plnění uvedených platebních povinností změnil odvolací soud podle ust. § 220 odst. 1 o. s. ř., s přihlédnutím k příjmovým poměrům žalobkyně, napadený rozsudek tak, že zavázal žalobkyni k úhradě nákladů vedlejšího účastníka ve splátkách po 8 000 Kč měsíčně, vždy do posledního dne příslušného kalendářního měsíce, počínaje měsícem následujícím po nabytí právní moci tohoto usnesení, pod ztrátou výhody splátek při nezaplacení některé z nich včas a řádně, k rukám právního zástupce vedlejšího účastníka, a pokud jde o náhradu státem zálohovaných nákladů, zavázal žalobkyni k jejich náhradě v prodloužené lhůtě plnění v trvání šesti měsíců od právní moci tohoto usnesení (ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.).

15. Ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným nebyla žádnému z účastníků přiznána náhrada nákladů odvolacího řízení, neboť žalovaný se práva na jejich náhradu vzdal.

16. Rozhodnutí o nákladech odvolacího řízení ve vztahu k vedlejšímu účastníkovi vychází z ust. § 224 odst. 1 za použití ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., když úspěšnému vedlejšímu účastníkovi byla přiznána náhrada těchto nákladů ve výši 11 108 Kč za dva úkony právní služby advokáta (z punkta 186 618 Kč), a to za vyjádření k odvolání a účast při odvolacím jednání, za dva režijní paušály a náhrada 21 % DPH z tohoto plnění.