28 C 107/2021

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Auterskou Šaškovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení částky ve výši 8 592 Kč s přísl.

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 8 592 Kč s 10 % zákonným úrokem z prodlení z částky 8 592 Kč jdoucím od 13. 12. 2019 do zaplacení, dále náhradu nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 7 534 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 9. 4. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 8 592 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne 18. 3. 2016 uzavřela se žalovaným rámcovou smlouvu o výpůjčce výčepního zařízení a rámcovou smlouvu, v níž účastníci sjednali podmínky, za kterých budou mezi žalobkyní a žalovaným uzavírány konkrétní smlouvy o výpůjčce, tj. smlouvy, kterými vznikne žalovanému právo na bezplatné užívání věci – výčepního zařízení s příslušenstvím. Na základě rámcové smlouvy uzavřeli účastníci smlouvu o výpůjčce ze dne 8. 6. 2016, když dokladem o uzavření konkrétní smlouvy o výpůjčce a o předání předmětu výpůjčky byl přepis majetku ze dne 8. 6. 2016. Předmět výpůjčky včetně hodnoty byl specifikován v uvedeném přepisu majetku, který rovněž slouží jako doklad o předání předmětu výpůjčky žalovanému. Dle čl. VI odst. 4.6. a čl. XIII odst. 3.6 obchodních podmínek byl žalovaný povinen vrátit žalobkyni předmět výpůjčky do 30 dnů od výzvy žalobkyně k jeho vrácení, nejpozději však byl povinnen vrátit všechny předměty výpůjčky ke dni ukončení rámcové smlouvy. Dle čl. XI odst. 4.7 a čl. XIII odst. 3.7 obchodních podmínek, pokud je žalovaný k vrácení předmětu výpůjčky v prodlení delší než 30 dnů, tak je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši odpovídající hodnotě všech věcí tvořící konkrétní předmět výpůjčky s jejichž vrácením je v prodlení, přičemž hodnotou těchto komponentů se pro účely výpočtu smluvní pokuty rozumí hodnota uvedená v přepisu majetku, ve kterém je předmět výpůjčky blíže specifikován. Žalovaný předmět výpůjčky nevrátil řádně a včas a to ani zčásti. Žalobkyně ho proto vyzvala dne 29. 11. 2019 k úhradě smluvní pokuty ve výši 8 592 Kč a to včetně vystavení daňového dokladu, žalovaný však tuto částku neuhradil. Žalobkyně dále požadovala náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 200 Kč.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.

3. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a o.s.ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, resp. v rámci lhůty ve výzvě doručené jim do vlastních rukou se v tomto směru nevyjádřili, ačkoliv byli poučeni o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Účastníci uzavřeli dne 18. 3. 2016 rámcovou smlouvu, jejíž přílohou byly obchodní podmínky žalobkyně V čl. XI těchto podmínek bylo sjednáno jakým způsobem půjčitel postupuje v případě, že vypůjčitel je v prodlení s vrácením předmětu výpůjčky delší než 30 dnů. Z přepisu majetku soudu zjistil, že předmětem samotné smlouvy o výpůjčce bylo zařízení žalobkyně specifikované v listině označené jako přepis majetku podepsané oběma stranami. Z tvrzení žalobkyně má soud za prokázané, že žalovaný dosud žalobkyni nevrátil část vypůjčeného zařízení a to konkrétně Ííčko GA F14, podstavec slunečníku a slunečník v celkové hodnotě 8 592 Kč. Žalovaný netvrdil, tudíž ani neprokazoval opak. Z faktury vystavené dne 28. 11. 2019 soud zjistil, že žalovanému byla vystavena faktura znějící na částku 8 592 Kč z důvodu nevrácení části poskytnutého zařízení s tím, že vystavení této faktury předcházela výzva k vrácení ze dne 10. 7. 2019 a výzva k úhradě smluvní pokuty ze dne 29. 11. 2019. Předžalobní výzvou ze dne 7. 3. 2020 se žalobkyně opětovně domáhala zaplacení dlužné částky.

5. Dle § 2193 občanského zákoníku smlouvou o výpůjčce půjčitel přenechává vypůjčiteli nezuživatelnou věc a zavazuje se mu umožnit její bezplatné dočasné užívání.

6. Dle § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

7. Na základě shora zjištěného skutkového stavu věci dospěl soud k závěru, že žaloba žalobkyně je v plném rozsahu důvodná, a proto jí zcela vyhověl, když vzal za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným v rámci jejich podnikatelské činnosti byla platně uzavřena smlouva o výpůjčce dle § 2913 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. Z uvedeného závazkového vztahu vyplynulo oprávnění žalovaného jako vypůjčitele užívat výčepní zařízení ke sjednanému účelu, kdy pro případ zániku smlouvy byl žalovaný povinen uvedené výčepní zařízení ve sjednané lhůtě vrátit. Pro případ porušení této povinnosti byla mezi účastníky sjednána ve smyslu ust. §2048 a násl. občanského zákoníku 89/2012 Sb. smluvní pokuta. Vzhledem k tomu, že žalovaný nevrátil výčepní zařízení po zániku smlouvy ve sjednané lhůtě, vznikl žalobkyni vůči žalovanému nárok na úhradu sjednané smluvní pokuty ve výši odpovídající hodnotě zapůjčeného výčepního zařízení, celkem ve výši 8 592 Kč. Uvedenou částku žalovaný žalobkyni přes upomínku neuhradil, proto žalobkyni vůči žalovanému vznikl rovněž nárok na úhradu zákonného úroku z prodlení, a to s odkazem na ust. § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po lhůtě splatnosti faktury.

8. Žalobkyně rovněž uplatnil právo na zaplacení náhrady nákladů spojených s uplatněním pohledávky v zákonné výši 1 200 Kč. Vzhledem k tomu, že v posuzované věci Jde o závazkový vztah mezi podnikateli, soud shledal tento požadavek taktéž důvodným v souladu s ustanovením § 2 písm. a) nařízení č. 142/94 Sb. ve znění účinném ke dni 1. 7. 2013, respektive v souladu s ustanovením § 3 nařízení č. 351/2013 Sb.

9. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 142a) odst. 1 o. s. ř. Žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná náleží plná náhrada účelně vynaložených nákladů. Náklady řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, odměna za zastoupení účastníka advokátem za 3 úkony právní služby (převzetí zastoupení, sepis žaloby, výzva k plnění) po 1500 Kč dle ustanovení § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/96 Sb., náhradu hotových výdajů advokáta za tři úkony právní služby po 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/96 Sb. Podle ustanovení § 137 odst. 3 o. s. ř. částka odměny náhrad advokáta dále zvyšuje o 21 % DPH. Celkem žalobci náleží náhrada nákladů řízení ve výši 7 534 Kč.

10. V obou případech ke splnění povinnosti žalovanému byla ustanovena běžná třídenní lhůta běžící od právní moci tohoto rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř.