28 C 116/2025

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl soudkyní Mgr. Auterskou Šaškovou Kateřinou ve věci žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastuený advokátem Jméno advokáta A se sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Jméno žalované., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B o splnění povinnosti

I. Žaloba, o uložení povinnosti žalované vydat žalobci potvrzení dle ustanovení § 48 odst. 5 zákona o zdravotních službách, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 16 600 Kč, a do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

1. Žalobce se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 4.12.2024 a vedenou pod spisovou značkou 28 C 424/2024 domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost vydat písemnou zprávu podle § 48 odst. 5 zákona č. 372/2011 Sb., a dále, aby žalovaná zaslala písemnou omluvu za neuctivé a nedůstojné zacházení s pacientem a vyplatila zadostiučinění v penězích jako náhradu nemajetkové újmy ve výši 500 Kč. Usnesením zdejšího soudu ze dne 20. 2. 2025, č. j. 28 C 424/2024-29 bylo řízení ve věci požadavku na vydání písemné zprávy podle § 48 odst. 5 zákona č. 372/2011 Sb. vyloučeno k samostatnému řízení a nadále vedeno pod spisovou značkou 28 C 116/2025.

2. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že dne datum požádal žalovanou o poskytnutí zdravotní péče (požadavek na oftalmologické vyšetření). Žalobce oslovil žalovanou telefonicky, přičemž byl odmítnut a následně zástupce žalované mu odmítl vystavit o odmítnutí pacienta jakékoliv potvrzení. Žalobce uvedl, že podal stížnost pacienta podle § 93 odst. 1 zákona o zdravotních službách dne datum, která byla doručena žalované dne datum. Tuto stížnost spojil zároveň s opakovanou žádostí o poskytnutí zdravotní péče. Žalovaná sice odpověděla datovou zprávou ze dne datum, kterou označila jako stížnost – odmítnutí pacienta, avšak vlastní stížností se v textu vůbec nezabývala, tedy nezabývala se tím, že při telefonickém odmítnutí pacienta odmítla vystavit o tomto odmítnutí jakékoliv potvrzení. Žalobce dále podal stížnost ke Krajskému úřadu Plzeňského kraje ( dále jen Krajský úřad) dne datum, neboť ho žalovaná neinformovala o vyřízení stížnosti, ani o postoupení či prodloužení lhůty a taktéž nevystavila žádnou písemnou zprávu o odmítnutí pacienta v souladu se zákonem. V odpovědi ze dne datum pouze odkázala na § 48 odst. 1 písm. a) zákona o zdravotních službách, avšak žádný důvod neuvedla. Žalobce uvedl, že není zřejmé, zda důvodem bylo pracovní zatížení, provozní důvody, personální zabezpečení, technické vybavení nebo věcné vybavení. Krajský úřad zaslal žalobci vyrozumění o vyřízení stížnosti dne datum, ve kterém uzavřel, že stížnost byla ve všech bodech shledána jako nedůvodná. Žalobce se však se závěry Krajského úřadu neztotožnil, proto zaslal žalované výzvu k plnění, přičemž žalovaná veškeré nároky odmítla. K samotnému vyřízení stížnosti žalobce uvedl, že Krajský úřad se zabýval několika otázkami, a to nevyhověním telefonické žádosti vydat potvrzení o odmítnutí pacienta, přičemž tuto shledal nedůvodnou, neboť se žalobce identifikoval po telefonu pouze jménem s tím, že potvrzení na základě telefonického hovoru z důvodu identifikace volaného se nevydávají. Žalobce upozornil na to, že žalovaná odmítla vydat o odmítnutí jakékoliv potvrzení s tím, že to neodůvodnila nedostatečnou identifikací a ani se na další osobní údaje neptala. Žalobce odmítl, že by mu dle vyjádření žalované sestra sdělila, že není možné podat potvrzení na základě telefonického hovoru z důvodu identifikace volaného. Žalobce upozornil na to, že pokud poskytovatel zdravotních služeb přijímá pacienta do péče, taktéž je dostatečná identifikace pacienta po telefonu, pokud jde však o odmítnutí, považuje žalovaná identifikaci za nedostatečnou, v čemž jí podpořil i Krajský úřad, s čím žalobce nesouhlasí. Žalobce dále uvedl, že k jeho tvrzení, že stížnost nebyla žalovanou vyřízena, Krajský úřad uvedl, že zákon nestanovuje způsob, jakým má poskytovatel stížnost vyřídit a může tedy stížnost vyřídit jakkoliv. S tímto se žalobce taktéž neztotožnil. Pokud se Krajský úřad vyjadřoval k otázce, že žalobce neobdržel žádnou písemnou zprávu o odmítnutí pacienta s uvedením důvodu, úřad dospěl k závěru, že žalobce o důvodech odmítnutí vyrozuměn byl, neboť z textu dále vyplývá, že by u žalované mohlo dojít k překročení únosného pracovního zatížení. Současně však Krajský úřad přiznal, že tento text nemusí být pochopitelný a že by se měl uvádět výslovně zákonný důvod. Přesto shledal i tento bod stížnosti jako nedůvodný. Žalobce uvedl, že se domnívá, že důvod odmítnutí musí být uveden vždy výslovně, jinak zákonná povinnost poskytovatele vydat písemnou zprávu o odmítnutí nemůže být považována za splněnou. Navíc žalovaná doporučení Krajského úřadu nereflektovala a formulaci v odmítnutí pacienta neopravila, a to ani na základě výzvy žalobce ze dne datum. Žalobce tak požadoval, aby bylo žalované uloženo vydat žalovanému bezvadnou písemnou zprávu podle § 48 odst. 5 zákona o zdravotních službách.

3. Usnesením zdejšího soudu ze dne 15. 4. 2025 č. j. 28 C 116/2025–38 byla vyslovena věcná nepříslušnost Okresního soudu Plzeň-město a věc byla postoupena Krajskému soudu v Plzni jako soudu věcně příslušnému.

4. Proti tomuto usnesení podal žalobce včasné odvolání. Usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 13. 6. 2025 č. j. 10 Co 249/2025–48 bylo usnesení o soudu I. stupně zrušeno a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení, kdy krajský soud uzavřel, že závěr soudu o věcné nepříslušnosti, je z důvodu nedostatečných tvrzení žalobce předčasný.

5. Následně soud po zhodnocení a doplnění obsahu žaloby dospěl k závěru, že je věcně příslušným k projednání, neboť žalovaná je poskytovatelem zdravotních služeb podle § 2 odst. 1 zákona o zdravotních službách a spor se týká zdravotní služby poskytovatele ve vztahu k žalobci. Spor tak nespadá do pravomoci správních soudů podle § 2 ve spojení s § 4 správního řádu soudního, neboť žalovaná ve vztahu k žalobci nevystupovala jako správní orgán definovaných v § 4 odst. 1 písm. a) soudního řádu správního, jelikož žalované nebylo svěřeno žádné rozhodování o právech a povinnosti žalobce v oblasti veřejné správy. Jedná se tak o spor ze soukromého práva, které mají rozhodnout civilní soudy podle § 1 o. s. ř.

6. Žalovaná k věci uvedla, že je nezbytné akcentovat, že skutkové okolnosti, prostřednictvím jichž se žalobce snaží dovodit povinnosti na straně žalované, byly v plném rozsahu podrobeny řádnému stížnostnímu přezkumu příslušnému správnímu orgánu, kdy výsledkem bylo závazné vyrozumění, v němž byla stížnost žalobce ve všech bodech shledána nedůvodnou, kdy žalobce byl se závěry Krajského úřadu seznámen již v březnu roku 2024. Žalovaná uvedla, že žaloba ve skutečnosti představuje pouhou snahu revidovat výsledek správního přezkumu stížnosti procesním prostředkem, k němuž tato agenda není určená. Žalovaná trvala na tom, že postupovala v souladu s § 48 odst. 1 písm. a) zákona o zdravotních službách, kdy žalobci sdělila nemožnost jeho přijetí do péče z kapacitních důvodů, kdy toto mu sdělila nejprve telefonicky a následně písemně dopisem ze dne datum, v němž byla srozumitelně vyjádřena úvaha, že přijetím nových pacientů by došlo k překročení únosného pracovního zatížení a žalobci bylo doporučeno obrátit se na jiného poskytovatele, u něhož takové zatížení překročeno není. Též Krajský úřad považoval takovouto informaci o důvodu odmítnutí za dostatečnou a v souladu se zákonem. Správní orgán konstatoval, že důvod je z obsahu sdělení zřejmý a toliko doporučil, aby žalovaná do budoucna volila ještě pregnantnější formulaci, což je doporučení, nikoliv konstatování protiprávnosti. Žalovaná uvedla, že žalobce se snaží v rámci této žaloby docílit nové či bezvadné zprávy přestože zpráva se stejným materiálním obsahem mu již poskytnuta byla.

7. Při ústním jednání žalobce doplnil svá tvrzení, kdy uvedl, že zpráva o odmítnutí nebyla jednoznačná a srozumitelná, tudíž důvod odmítnutí nebyl přezkoumatelný tak, aby ho bylo možné ověřit a mohl se případně proti odmítnutí bránit. Taktéž upozornil na to, že rozhodnutí Krajského úřadu není pro soudy závazné, přičemž žalobce opakovaně žádal žalovanou o vydání požadované zprávy, která ho však ignorovala. Navíc zpráva žalované byla ve formátu, který neumožňoval žalobci ji použít a obrátit se na zdravotní pojišťovnu, která by mu doporučila jiného lékaře. Současně však k dotazu soudu uvedl, že žalovanou o vydání zprávy v jiném, vhodnějším formátu nežádal. Zástupce žalované při jednání upozornil na to, že zákon nevyžaduje žádnou formu podání zprávy dle § 48 odst. 5 zákona o zdravotních službách, kdy současně upozornil na to, že žalovaná je velmi zatížená, kdy čekací doba činí 6 až 8 měsíců s tím, že není prostor pro to, aby sestřičky či lékaři hovořili s pacienty telefonicky podrobně o tom, z jakého důvodu je nemohou přijmout, pokud by se nejednalo o neodkladnou záležitost, což se v tomto případě nejednalo.

8. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav.

9. Z žádosti ze dne datum soud zjistil, že žalobce žádal žalovanou o poskytnutí zdravotní péče, kdy uvedl, že se jedná o oftalmologické vyšetření, je krátkozraký, nosí brýle a kontaktní čočky. K této žádosti současně podal stížnost, protože na telefonickou žádost byl stejného dne jako pacient odmítnut a zástupce poskytovatele mu odmítl vystavit o odmítnutí pacienta jakékoliv potvrzení. Tato zpráva byla žalované odeslána téhož dne a doručená datum. Dopisem ze dne datum, který byl žalobci doručen dne datum, žalovaná žalobce informovala, že byl jako pacient odmítnut do péče na základě § 48 odst. 1 písm. a) zákona o zdravotních službách. Žalovaná uvedla, že s vzhledem k tomu, že se dle tvrzení žalobce mělo jednat o oftalmologické vyšetření dovodila, že byl nebo je pacientem některé z oftalmologických ordinací ve městě nebo jeho okolí a doporučila žalobci obrátit se na jinou oftalmologickou ordinaci, kde ještě není překročeno únosné pracovní zatížení, které by vzniklo přijetím nových pacientů. Ze stížnosti ze dne datum podané Krajskému úřadu Plzeňského kraje soud zjistil, že žalobce podal stížnost podle § 93 odst. 1 zákona o zdravotních službách, kterou odůvodnil tím, že byl poskytovatelem zdravotních služeb jako pacient telefonicky odmítnut, avšak poskytovatel mu odmítl vystavit o odmítnutí pacienta jakékoliv potvrzení, navíc stížnost, kterou vůči němu podal, ani poskytovatel nevyřídil. Žalobce dále ve stížnosti uvedl, že do dne podání stížnosti neobdržel od poskytovatele žádnou písemnou zprávu ve smyslu § 48 odst. 5 zákona o zdravotních službách, kdy ve zprávě ze dne datum bylo pouze poukázáno na zákonné ustanovení, ale žádný důvod nebyl uveden. Žalobce dále z odpovědi žalované dovodil, že je již nyní překročeno únosné pracovní zatížení u poskytovatele zdravotních služeb, z tohoto usoudil, že u žalované jako poskytovatele zdravotních služeb již došlo ke snížení úrovně kvality a bezpečnosti zdravotních služeb poskytovaných přijatým pacientům. Dopisem ze dne datum byl žalobce Krajským úřadem vyrozuměn o vyřízení stížnosti, přičemž stížnost žalobce byla shledána jako nedůvodná. Úřad upozornil na to, že mu nepřísluší jako správnímu orgánu posuzovat důvody odmítnutí přijetí pacienta do péče tím, že pokud žalovaná podala žalobci telefonicky informaci o tom, že ho nemůže vzít do péče z kapacitních důvodů, žalovaná postupovala dle § 48 odst. 1 zákona o zdravotních službách, stížnost žalobce tak byla shledána jako nedůvodná. K tvrzení žalobce, že žalovaná nevyhověla jeho telefonické žádosti vydat mu potvrzení o odmítnutí vzít jej do péče, krajský úřad uvedl, že podle § 3 zákona o zdravotních službách je pacientem fyzická osoba, které jsou poskytovány zdravotní služby, přičemž podle § 41 odst. 3 zákona o zdravotních službách je pacient povinen prokázat svoji totožnost občanským průkazem, jestliže o to poskytovatel zdravotních služeb požádá. Nelze tedy po poskytovateli požadovat plnění některých povinností nad rámec zákona, jako je například povinnost podle § 48 odst. 5 zákona o zdravotních službách vůči pacientovi, který není identifikován řádnými údaji, ledaže by takový postup byl přímo konkretizován na webových stránkách poskytovatele, i v tomto ohledu byla stížnost shledána jako nedůvodná. Co se týče tvrzení žalobce, že jeho stížnost nebyla do dne podání stížnosti vyřízená, k tomu krajský úřad uvedl, že poskytovatel reagoval na dopis žalobce ze dne datum dopisem ze datum, ve kterém současně uvedl i důvod pro odmítnutí vzetí žalované žalobce do péče, jímž byl § 48 odst. 1 písm. a) zákona o zdravotních službách, kdy současně bylo doporučeno, aby se žalobce obrátil na jinou oftalmologickou ordinaci, ve které není překročeno únosné pracovní zatížení, které by vzniklo přijetím nových pacientů. Krajský úřad uvedl, že z tohoto lze usoudit, že žalovaná má zcela naplněnou kapacitu a nemůže již přijímat nové pacienty, přičemž přijetím žalobce by mohlo dojít k překročení únosného zatížení. Krajský úřad konstatoval, že tímto dopisem se žalovaná vypořádala, jak s vydáním písemné zprávy o odmítnutí vzít žalobce do péče, tak s vyřízením stížnosti. Krajský úřad taktéž upozornil na to, že bylo zjištěno, že žalovaná v souladu se zákonem vede evidenci o podání stížnosti, v níž je zaevidována pouze jedna stížnost, a to stížnost žalobce, kdy tato stížnost byla vyřízena v zákonné lhůtě. Krajský úřad upozornil na to, že neexistuje žádný právní předpis, který by upravoval způsob a obsah vedení evidence stížností, ani způsob, jaký má stížnost poskytovatel vyřídit. Krajský úřad uvedl, že přestože je zřejmé, že žalovaná nemá žádné zkušenosti s vyřizováním stížností, dokázala se s ní vypořádat, aniž by porušila zákon o zdravotních službách. Nicméně současně konstatoval, že v odpovědi na stížnost i v evidenci stížností shledal formální a administrativní nedostatky, a i když za to nehrozí poskytovateli žádná sankce, budou mu v této věci uložena doporučení, jejichž cílem je při řešení dalších stížností těmto pochybením předcházet. Taktéž tento bod stížnosti byl shledán jako nedůvodným. K tvrzení žalobce, že neobdržel žádnou písemnou zprávu o jeho odmítnutí s uvedením důvodů, Krajský úřad uvedl, že ve vyrozumění ze dne datum je uveden jak důvod odmítnutí, tak z textu dále vyplývá, že u poskytovatele by přijímání nových pacientů mohlo dojít k překročení únosného pracovního zatížení. Žalované jako poskytovateli zdravotních služeb však bylo doporučeno, aby se při komunikaci s pacientem vyjadřoval tak, aby nedocházelo k nepochopení. Tento bod stížnosti byl shledán jako nedůvodným. Krajský úřad taktéž shledal nedůvodnou stížnost žalobce, že u poskytovatele došlo již k překročení únosného pracovního zatížení a v důsledku toho u něj došlo ke snížení úrovně kvality a bezpečnosti zdravotních služeb poskytovaných přijatým pacientům. Závěrem byla dána poskytovateli doporučení, aby do budoucna v písemné komunikaci se stěžovateli či při vydávání potvrzení dbal správnou a přesnou formulaci textu, aby nedocházelo k jeho zkreslenému výkladu, upravit evidenci stížností a při vyřizování stížností dbát na to, aby vyrozumění zaslané stěžovateli obsahovalo vyjádření ke všem bodům stížnosti. Dopisem ze dne datum vyzval žalobce žalovanou k plnění, v této výzvě byla uvedena tvrzení, které žalovaný uplatnil i v tomto řízení, kdy současně uvedl, že musel vyhledat jiného poskytovatele zdravotních služeb. Žalobce tak vyzval žalovanou k vydání písemné zprávy podle § 48 odst. 5 zákona o zdravotních službách, zaslání písemné omluvy za neuctivé a nedůstojné zacházení a výplatě zadostiučinění v penězích. Tato zpráva byla žalované odeslána dne datum a téhož dne doručena. Dopisem ze dne datum žalovaná prostřednictvím svého právního zástupce žalobci sdělila, že žalobce byl o důvodech odmítnutí vyrozuměn nejprve telefonicky a následně písemně přípisem ze dne datum. Požadavky žalobce tak žalovaná zcela jako nedůvodné odmítla. Tato zpráva byla žalovanému odeslána dne datum.

10. Podle § 48 odst. 1 písm. a) zákona č. 372/2011 Sb. o zdravotních službách, poskytovatel, kterého si pacient zvolil, může odmítnout přijetí pacienta do péče, pokud: a) by přijetím pacienta bylo překročeno únosné pracovní zatížení nebo jeho přijetí brání provozní důvody, personální zabezpečení nebo technické a věcné vybavení zdravotnického zařízení; překročením únosného pracovního zatížení se rozumí stav, kdy by zajištěním zdravotních služeb o tohoto pacienta došlo ke snížení úrovně kvality a bezpečnosti zdravotních služeb poskytovaných pacientům již přijatým.

11. Podle § 48 odst. 5 zákona o zdravotních službách, důvody odmítnutí přijetí pacienta do péče podle odstavce 1 nebo ukončení péče podle odstavce 2 posuzuje poskytovatel. Poskytovatel o odmítnutí přijetí do péče podle odstavce 1 nebo o ukončení péče podle odstavce 2 písm. d) a e) nebo o odmítnutí poskytnutí zdravotních služeb podle § 50 odst. 2 vydá pacientovi písemnou zprávu, ve které je uveden důvod odmítnutí nebo ukončení.

12. Po právním zhodnocení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba nebyla podána důvodně. V řízení bylo mezi stranami nesporné, že žalobce požádal telefonicky žalovanou, aby ho jako pacienta převzala do své péče, přičemž došlo ze strany žalobkyně k jeho odmítnutí. Soud uvádí, že poskytovatel zdravotní péče má obecně povinnost pacienta na jeho žádost přijmout, nicméně tato povinnost není absolutní, kdy zákon o zdravotních službách v § 48 s dst. 1 stanoví, z jakých zákonných důvodů může zdravotnické zařízení pacienta odmítnout. Současně zákon v § 49 odst. 5 stanoví zákonnou povinnost poskytovatele zdravotních služeb o odmítnutí vydat písemné potvrzení s uvedením důvodu. Žalobce prokázal, že si žalovanou zvolil jako poskytovatele zdravotní služby, a požádal ho o přijetí do péče, což žalovaná odmítla, čímž splnil své břemeno tvrzení a důkazní. Soud uvádí, že se ztotožňuje se žalobcem v tom směru, že pokud je v zákonném ustanovení uvedeno více důvodů pro odmítnutí, je nezbytné konkretizovat důvod odmítnutí tak, aby se případně pacient mohl proti rozhodnutí bránit, tedy aby bylo přezkoumatelné. Jinak řečeno, v případě více možných zákonných důvodů nestačí pouze odkaz na zákonné ustanovení. Stejně tak se soud ztotožňuje se žalobcem, že rozhodnutí Krajského úřadu o nedůvodnosti stížnosti žalobce není pro soud závazné, nicméně nutno současně uvést, že ho nelze zcela pominout, kdy z rozhodnutí Krajského úřadu je zřejmé, že se úřad velmi pečlivě zabýval i vypořádal se všemi námitkami žalobce, které žalobce uplatnil i v tomto řízení. Pokud žalobce tvrdil, že žalovaná nepostupovala dle ust. § 48 odst. 5 zákona o zdravotních službách, neboť mu nevydala řádné písemné odmítnutí s uvedením důvodu odmítnutí, bylo na žalované, aby prokázala opak. V daném případě žalovaná prokázala, že svoji zákonnou povinnost splnila, kdy na písemnou žádost žalobce o poskytnutí péče obratem písemně reagovala a v souvislosti s jeho odmítnutím nejen odkázala na ust § 48 odst. 1 písm. a) zákona o zdravotních službách a současně doporučila žalovanému, aby se obrátil na jinou oftalmologickou ordinaci, ve které ještě není překročeno únosné zatížení, které by vzniklo přijetím nových pacientů. Soud je přesvědčen, že z obsahu tohoto sdělení muselo být žalobci zcela zřejmé, že důvodem odmítnutí je naplněná kapacita žalované, kdy se jednalo o sdělení zcela srozumitelné a nevyvolávající pochybnosti o jeho obsahu. Soud tak s ohledem na shora uvedené dospěl k závěru, že žalovaná svoji zákonnou povinnost uloženou jí v ust. § 48 odst. 5 zákona o zdravotních službách splnila v písemné zprávě ze dne datum, doručené žalobci dne datum a proto požadavek žalobce na opětovné vydání písemné zprávy nemohl být úspěšný.

13. Pro úplnost soud uvádí, že pokud žalobce poukazoval na to, že důvod odmítnutí mu nebyl sdělen v rámci prvního telefonického hovoru, i pokud by se toto tvrzení zakládalo na pravdě, je nutné opětovně poukázat na ust. § 48 odst. 5 zákona o zdravotních službách, které hovoří o povinnosti poskytovatele vydat písemnou zprávu, přičemž splnění této povinnosti žalovaná prokázala.

14. Žalovaná byla ve věci plně úspěšná, proto jí podle § 142 odst. 1 o. s. ř. náleží plná náhrada nákladů tohoto řízení. Tyto náklady se stávají ze 4 úkonů právní služby po 3 700 Kč dle § § 7 a 9 odst. 3 písm. b) vyhlášky č. 177/96 Sb. (vyjádření k odvolání žalobce, porada s klientem, vyjádření na výzvu soudu ze dne 27.2.2026, účast na jednání dne 11. 3. 2026), ze 4 režijních paušálů po 450 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu. Celkem náklady řízení vynaložené žalobkyní činí 16 600 Kč. Soud uvádí, že jako účelně vynaložený náklad považoval i účtovanou poradu, neboť k požadavku žalobce vyloučeném do tohoto řízení se žalovaná poprvé vyjadřovala až v podání ze dne 27. 2. 2026.

15. Soud považuje za vhodné taktéž uvést, že pokud žalobce navrhoval, aby soud nepřiznal žádné ze stran náklady řízení, neboť důvodem iniciování řízení bylo docílení nápravy stavu do budoucna, nutno připomenout, že tohoto žalobce docílil podáním stížnost, která, byť byla shledána jako nedůvodná, vedla úřad k vydání doporučení, aby poskytovatel do budoucna v písemné komunikaci se stěžovateli či při vydávání potvrzení dbal správnou a přesnou formulaci textu, aby nedocházelo k jeho zkreslenému výkladu, upravit evidenci stížností a při vyřizování stížností dbal na to, aby vyrozumění zaslané stěžovateli obsahovalo vyjádření ke všem bodům stížnosti. Podání žaloby tak bylo z tohoto pohledu zcela nadbytečné a proto nebyl důvod žalované jako plně úspěšné účelně vynaložené náklady nepřiznat.

16. O lhůtě k plnění soud rozhodoval dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. a stanovil běžnou třídenní lhůtu. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-město. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.