28 C 117/2022

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Auterskou Šaškovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 5 130 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 130 Kč, s 8,25 % zákonným úrokem z prodlení z částky 3 630 Kč jdoucím od 25. 12. 2020 do zaplacení, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 57,75 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 16. 2. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 5 130 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi účastníky byla uzavřena Smlouva o úvěru [číslo] kdy žalovaný se prostřednictvím webové stránky [webová adresa] registroval a požádal žalobkyni o poskytnutí úvěru ve výši 3 000 Kč. Při registraci uvedl svoje údaje včetně data narození a svého pobytu. Registrací a odesláním žádosti zároveň souhlasil se smlouvou i se všeobecnými podmínkami poskytnutého úvěru a zároveň potvrdil, že informace, které poskytl žalobkyni, jsou pravdivé a úplné. Na základě shora uvedené Smlouvy ze dne 3. 12. 2020 žalobkyně žalovanému poskytla úvěr ve výši 3 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit spolu s celkovými náklady spojenými s úvěrem ve výši 630 Kč do 21 dní ode dne poskytnutí úvěru. Žalovaný však své závazky řádně a včas nehradil, z tohoto důvodu se jeho dluh stal splatným ke dni 24. 12. 2020. Žalovaný byl v souladu se smluvním ujednáním upomínán ze strany žalobkyně za svá prodlení, žalobkyně dle smluvního ujednání je oprávněna požadovat od žalovaného ve formě smluvní pokuty paušální náhradu nákladů spojených s upomínkou ve výši 19,25 Kč za každou upomínku. Žalovaný však na tyto upomínky nereagoval, kdy byly zaslány dvě upomínky, žalovanému tak vznikla povinnost uhradit částku 38,50 Kč. Žalovaný ke dni vyhotovení návrhu na vydání platebního rozkazu neuhradil žalobkyni ani částečnou platbu, žalovaný se tak dostal do prodlení s uhrazením částky ve výši 3 630 Kč počínaje od 25. 12. 2020. Žalovaný byl žalobkyní upozorňován na zaplacení upomínkou ze dne 1. 4. 2021, tudíž je povinen uhradit částku 19,25 Kč za tuto upomínku. Žalobkyně se tedy nárokuje celkovou náhradu nákladů za tři upomínky v celkové výši 57,75 Kč a dále příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení. Žalobkyně dále uvedla, že v souladu s čl. IV Smlouvy, požaduje smluvní pokutu za prodlení ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý počatý kalendářní den prodlení, kdy se jedná o smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky od 25. 12. 2020 do dne podání návrhu, tj. k 16. 2. 2022 ve výši 1 517,34 Kč. S odkazem na ustanovení § 122 odst. 3 zákona č. 257/2019 Sb. pak žalobkyně požadovala na smluvní pokutě částku 1 500 Kč.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.

3. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a o.s.ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaný se v rámci lhůty ve výzvě doručené mu do vlastních rukou se v tomto směru nevyjádřil, ačkoliv byl poučen o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Z předložených listinných důkazů má soud za prokázaný skutkový stav, který zcela koresponduje s tvrzeními žalobkyně obsaženými v žalobě, když tyto skutečnosti vyplynuly ze smlouvy o úvěru, všeobecných podmínek poskytnutí úvěru, standardních informací o spotřebitelském úvěru, upomínek a předžalobní upomínky.

5. Podle § 2395 obč. zák., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Po právním zhodnocení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru dle ustanovení § 2395 a následujících občanského zákoníku. Soud k tomuto závěru dospěl i přesto, že si byl vědom skutečnosti, že roční procentní sazba nákladů úvěru činila 2 647,19 %. Soud uvádí, že RPSN byla ve smlouvě jasně uvedena, kdy soud zejména přihlédl k tomu, že se jedná o poskytnutí tzv. rychlé půjčky, když z předložených listin vyplynulo, že smlouva o úvěru byla žalovaným podepsána dne 3. 12. 2020 a téhož dne byla žalovanému na účet zaslána (žalovaný netvrdil, tudíž ani neprokazoval opak), doba jejíhoi vrácení pak byla stanovena na 24.12.2020, t.j. doba splácení činila 21 dní. Předmětem smluvního vztahu tak bylo zjevně poskytnutí tzv. rychlé půjčky, čehož si žalovaný musel být vědom tím, že jako dospělý svéprávný občan s rozumem průměrného člověka (§ 4 odst. 3 občanského zákoníku) se přihlásil do elektronického systému žalobkyně a s jí nastavenými podmínkami včetně sankcí v případě jejich nesplnění v podobě smluvní pokuty souhlasil. Nelze taktéž přehlédnout to, že úvěr byl žalovanému poskytnut v poměrně malé výši a na krátkou dobu a kromě smluvní pokuty nebyl ničím jiným zajištěn. Soud současně uvádí, že nelze srovnávat sjednaný úrok s úrokovou mírou úvěrů poskytovaných bankami v době uzavření smlouvy spotřebitelům, kdy s ohledem na krátkodobost půjčky nelze výši úroku ve výši 630 Kč za půjčenou částku 3 000 Kč považovat za rozporný s dobrými mravy. Taktéž soud dospěl k závěru, že na sjednanou smluvní pokutu je nutno nahlížet jako na platnou, kdy smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně soud shledal ke všem okolnostem případu jako přiměřenou, neboť konečná výše smluvní pokuty je plně závislá na době, po kterou žalovaný nedostál své povinnosti. Navíc žalobkyně v souladu s ustanovením § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 požadovala smluvní pokutu pouze ve výši 1 500 Kč a přebývající část nepožadovala. Soud tak shledal žalobu v plném rozsahu důvodnou a to včetně požadovaného úroku z prodlení, když tím, že žalovaný řádně a včas neplnil, dostal se do prodlení (§ 1970 občanského zákoníku).

7. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5 130 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč. Ustanovením § 14b a.t. se soud řídil neboť má za to, že projednávaná věc není právně složitá nebo náročná a v daném případě žaloba znaky stanovené v § 14b odst. 1 advokátního tarifu jednoznačně naplňuje. Žalobkyně napříč republikou opakovaně vymáhá pohledávky z určitého typu smluv, tedy smluv, které se liší jen individuálními údaji, jestliže i vývoj smluvního vztahu mezi uzavřením smlouvy a žalobou je v různých případech obdobný, pak jsou i obdobné listinné důkazy a je logické, že stejnou povahu musí mít i žaloby a jim předcházející jednání. Není důvod je koncipovat pokaždé jinak. Jestliže tedy žalobkyně vede více obdobných sporů, řízení jsou zahajována návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, podmínky pro užití ust. § 14b a.t. jsou tak kumulativně splněny.

8. O veškerých lhůtách k plnění soud rozhodoval dle § 160 o. s. ř.