28 C 120/2026

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl soudkyní Mgr. Auterskou Šaškovou Kateřinou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 25 900 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 800 Kč, s 11,5 % zákonným úrokem z prodlení z částky 14 800 Kč jdoucím od 1. 8. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do zbytku se žaloba zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 622 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 8. 4. 2026 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 25 900 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum uzavřenou se společností právnická osoba., která ji dříve nabyla smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne datum se společností právnická osoba. Právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota a to dne datum. Na základě této smlouvy mu byl poskytnut úvěr v celkové výši 15 000 Kč na jeho bankovní účet, přičemž žalovaný se zavázal hradit smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně z jistiny, úvěr byl poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru, kdy byl opakovaně vyzýván ke splnění svých povinností a dopisem ze dne datum byl informován o zesplatnění celého úvěru a vyzván k jeho úhradě. Žalobkyně tak požadovala částku 21 000 Kč sestávající se z neuhrazené jistiny ve výši 15 000 Kč a nesplacené části smluvního úroku ve výši 40 % měsíčně z jistiny pouze za první měsíc doby čerpání v úvěru v kapitalizované výši 6 000 Kč. Žalobkyně dále požadovala uhrazení smluvní pokuty, která byla smluvně sjednána ve výši 0,1 % denně z částky ohledně níž byl žalovaný v prodlení, přičemž tuto smluvní pokutu požadovala od data prodlení, tj. datum do data odeslání předžalobní upomínky, tj. do datum v kapitalizované výši 4 900 Kč.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.

3. Soud ve věci nařídil jednání, z jehož účasti se žalobkyně a její právní zástupkyně omluvily, žalovaný se nedostavil. Soud tak jednal v nepřítomnosti účastníků.

4. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Mezi právním předchůdcem žalobkyně společností Anonymizováno a žalovaným byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru dne datum, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr až do výše 30 000 Kč s tím, že žalovaný se zavázal hradit úrok ve výši 40 % měsíčně, RPSN bylo uvedeno ve výši 5 517,16 %. Úvěr byl sjednán na dobu do úplného splacení úvěru. S ohledem na níže uvedené závěry ohledně absolutní neplatnosti této smlouvy soud již nepovažoval za významné se zabývat dalšími ustanoveními této smlouvy. Z žádosti o spotřebitelský úvěr soud zjistil, že žalovaný ve své žádosti uvedl, že je zaměstnán s měsíčním příjmem 40 631 Kč, měsíční výdaje měly činit 22 000 Kč. Dále bylo uvedeno, že není osobou, na kterou by byly vedeny exekuce ani insolvenční řízení. Žalobkyně taktéž předložila kopii občanského průkazu žalovaného. Z potvrzení o provedené platbě má soud za prokázané, že částka 15 000 Kč byla ze strany právního předchůdce žalobkyně odeslána na účet, přičemž kdy soud dotazem na příslušnou banku zjistil, že se jedná o účet žalovaného, kdy banka přijetí peněžních prostředků ve výši 15 000 Kč dne datum potvrdila. Dopisem ze dne datum byl žalovaný informován o zesplatnění úvěru a vyzýván k úhradě dlužné částky. Aktivní věcná legitimace žalobkyně byla prokázána smlouvami o postoupení pohledávek, kdy z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum soud zjistil, že žalovaný byl o postoupení pohledávky informován, přičemž téhož dne byl žalovaný vyzýván předžalobní výzvou k úhradě dlužné částky. Předžalobní výzva byla žalovanému odeslána dne datum.

5. Poté co byla žalobkyně vyzývána, aby prokázala jakým způsobem právní předchůdce prověřoval úvěruschopnost žalovaného, žalobkyně uvedla pouze obecná tvrzení ohledně lustrace z veřejně dostupných databázích, přičemž poukázala na prohlášení žalovaného ohledně jeho měsíčních příjmů a o tom, že je schopen úvěr splácet. Žalobkyně taktéž soudu předložila výpisy z běžného účtu žalovaného, a to za období od leden 2024 do březen 2024. Soud z těchto výpisů zjistil, že žalovanému za období leden až březen (v lednu místo příjmu ze zaměstnání byla uvedena nemocenská) přišla mzda ve výši zhruba 35 500 Kč, nicméně soud musí konstatovat, že z výpisů z těchto účtů je zřejmé, že příjmy na účtu žalovaného byly ve stejné výši jako jeho výdaje, a to všechny tři po sobě jdoucí měsíce. Z tohoto je zřejmé, že žalovanému nezbývaly rezervy pro hrazení dalších úvěrů, přičemž žalobkyně s ohledem na tuto skutečnost měla být před poskytnutím úvěru velmi obezřetná a co nejpečlivěji zjistit, jaká je skutečná majetková situace žalovaného. Pokud žalobkyně uvedla, že žalovaný v souvislosti s poskytnutými peněžními prostředky uhradil pouze částku 200 Kč, pak tato skutečnost potvrzuje závěr, že žalovaný v době poskytnutí úvěru nebyl osobou schopnou úvěr splácet a právní předchůdce žalobkyně i přes tuto skutečnost mu úvěr poskytl.

6. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 1813 obč. zák. se má za to, že zakázána jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele.

8. Podle § 2 odst. 3 obč. zák. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející lidské cítění.

9. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2006 o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takovéto smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěry schopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele. Pokud je to nezbytné, pak i z databáze umožňující posouzení úvěru schopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledků posouzení úvěru schopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná, soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.

11. Podle § 2991 obč. zák. platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Po předložení listinných důkazů soud posoudil nárok žalobkyně jako důvodný pouze z části, a to nikoliv ze smlouvy o úvěru, nárok byl posouzen pouze jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení právě s odkazem na § 2991 obč. zák.

12. Soud má po provedeném dokazování za prokázané, že právní předchůdce žalobkyně poskytl na účet žalovaného částku 15 000 Kč, a to dne datum. Soud se v prvé řadě zabýval tím, zda právní předchůdce žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného. Soud dopěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně tuto povinnost nesplnil, kdy pouze vycházel z tvrzení žalovaného ohledně jeho výdajů, přičemž nezohlednil skutečnosti vyplývající z předložených výpisů z účtu, kdy výdaje se každý měsíc rovnaly výši příjmů. Právní předchůdce žalobkyně nijak tuto skutečnost nereflektoval, a přesto žalovanému úvěr poskytl, kdy mu muselo být zřejmé, že není v zájmu žalovaného zavazovat ho dalším závazkem, který s velkou pravděpodobností nebude schopen plnit. Závěr, že byl žalovaný osobou neschopnou úvěr splácet vyplývá i z tvrzení žalobkyně, která uvedla, že žalovaný uhradil toliko částku 200 Kč. Proto soud posoudil smlouvu jako neplatné právní jednání, když k této neplatnosti je soud povinen přihlédnout z úřední povinnosti. Soud pro úplnost uvádí, že i za situace, kdyby snad bylo prokázáno, že žalovaný byl osobou schopnou úvěr splácet, je nutno poukázat na naprosto nepřiměřené úroky za poskytnutí úvěru, které činily 40 % měsíčně, kdy výše těchto úroků naprosto vybočuje z hranic běžného obchodního styku, pokud by finanční prostředky byly poskytovány běžným poskytovatelem. Vyúčtování takového úroku za úvěr v uvedené výši považuje soud za naprosto nepřijatelné, nemravné a tedy takové, kterému nelze poskytnout právní ochranu. Soud proto požadavek žalobkyně posuzoval z titulu bezdůvodného obohacení, kdy bylo prokázáno, že částka 15 000 Kč byla žalovanému skutečně poskytnuta, přičemž soud vycházel z tvrzení žalobkyně, že žalovaný uhradil toliko částku 200 Kč, kdy bylo případně na žalovaném, aby tvrdil a prokazoval opak, ale nestalo se tak. Soud tak uložil žalovanému povinnost uhradit částku 14 800 Kč, a to včetně příslušenství, kdy soud v podobě zákonného úroku z prodlení, kdy soud počátek prodlení určil od datum do zaplacení, kdy z předžalobní výzvy obsahující výzvu k plnění v třídenní lhůtě bylo předáno poštovní přepravě dne datum a fikce doručení tak nastala ke dni datum (§ 573 Občanského zákoníku).

13. Co do zbytku nezbylo než žalobu zamítnout.

14. O nákladech řízení soud rozhodoval dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. a s přihlédnutím k poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci soud přiznal žalobkyni právo na náhradu 21,83 % účelně vynaložených nákladů řízení ( nutno zohlednit i požadované a přiznané příslušenství kapitalizované ke dni vyhlášení rozsudku). V případě plného úspěchu by náklady spočívaly v soudním poplatku 1 036 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) sestávající z částky 400 Kč za tři úkony právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci ( převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, návrh ve věci samé) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 %. Celková částka nákladů by tak představovala částku 2 851 Kč, při zohlednění toho, že žalobkyně byla ve věci úspěšná pouze z části, náleží žalobkyni částka 622 Kč. Ustanovením § 14b a.t. se soud řídil neboť má za to, že projednávaná věc není právně složitá nebo náročná a v daném případě žaloba znaky stanovené v § 14b odst. 1 advokátního tarifu jednoznačně naplňuje. Žalobkyně napříč republikou opakovaně vymáhá pohledávky z určitého typu smluv, tedy smluv, které se liší jen individuálními údaji, jestliže i vývoj smluvního vztahu mezi uzavřením smlouvy a žalobou je v různých případech obdobný, pak jsou i obdobné listinné důkazy a je logické, že stejnou povahu musí mít i žaloby a jim předcházející jednání. Není důvod je koncipovat pokaždé jinak. Jestliže tedy žalobkyně vede více obdobných sporů, řízení jsou zahajována návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, podmínky pro užití ust. § 14b a.t. jsou tak kumulativně splněny.

15. O lhůtách k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst., kdy soud stanovil běžnou třídenní lhůtu. Soud uvádí, že tuto lhůtu žalovanému uložil z toho důvodu, že žalovaný neuplatnil během řízení tvrzení, že není v jeho možnostech ve lhůtě stanovené žalobkyní v předžalobní upomínce úvěr splatit, soud tedy vychází z toho, že ohledně lhůty k plnění nebylo mezi stranami sporu. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-město. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.