28 C 13/2022

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Auterskou Šaškovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 16 237,80 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 470 Kč s 8,25 % zákonným úrokem z prodlení z částky 12 000 Kč jdoucím od 15. 2. 2021 do zaplacení, s 8,25 zákonným úrokem z prodlení z částky 2 470 Kč jdoucím od 15. 2. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Co do zbytku se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků se nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 29. 10. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 16 237,80 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společnosti právnická osoba a žalovaným došlo dne 28. 3. 2007 k uzavření smlouvy o půjčce číslo. Na základě smlouvy byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal v souvislosti s poskytnutím půjčky zaplatit taktéž souhrnný poplatek ve výši 8 352 Kč, a to v 53 týdenních splátkách po 384 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 2. 4. 2008. Žalovaný však neuhradil ničeho. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 byla pohledávka postoupena žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně informován. Žalobkyně tak požadovala uhrazení dlužné jistiny ve výši 12 000 Kč, dále kapitalizované zákonné úroky z prodlení za období od 10. 4. 2008 do 18. 12. 2020 ve výši 20 572,93 Kč a dále úrok z prodlení z dlužné jistiny ve výši 12 000 Kč, jdoucím od 19. 12. 2020 do zaplacení.

2. Žalobkyně dále uvedla, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společnosti právnická osoba a žalovaným došlo dne 15. 12. 2006 k uzavření smlouvy o půjčce číslo na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 7 000 Kč. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný zavázal uhradit souhrnný poplatek ve výši 4 480 Kč, a to ve čtyřiceti týdenních splátkách po 287 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 21. 9. 2007 Ani v tomto případě žalovaný splátky řádně a včas nehradil, i uhradil toliko částku 4 530 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 18. 12. 2020 byla pohledávka postoupena žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně informován. Žalobkyně tak požadovala uhrazení dlužné jistiny ve výši 4 237,80 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 7 222,07 Kč za období od 4. 1. 2008 do 18. 12. 2020 a dále zákonný úrok z prodlení z jistiny od 19. 12. 2020 do zaplacení.

3. Žalovaný se k věci nevyjádřil.

4. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a o.s.ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaný se v rámci lhůty ve výzvě doručené jí do vlastních rukou se v tomto směru nevyjádřil, ačkoliv byl poučen o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.

5. Po zhodnocení předložených listinných důkazů má soud za prokázaný následující skutkový stav. Mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně došlo dne 28. 3. 2007 k uzavření smlouvy o půjčce, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 12 000 Kč s tím, že žalovaný se současně zavázal uhradit souhrnný poplatek ve výši 8 352 Kč, celkem tak se zavázal uhradit částku 20 352 Kč a to formou 53 týdenních splátkách po 384 Kč RPSN bylo stanoveno ve výši 206,8 %. Právní předchůdce žalobkyně dále uzavřel se žalovaným smlouvu o půjčce dne 15. 12. 2006, kdy žalovanému byla poskytnuta částka 7 000 Kč, poplatek v tomto případě činil 4 480 Kč. Žalovaný se tak zavázal celkem uhradit částku 11 480 Kč formou 40 týdenních splátek po 287 Kč. V tomto případě RPSN bylo stanoveno ve výši 294,1 %. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně seznamu postoupených pohledávek a oznámení o postoupení pohledávek pak byla osvědčena aktivní věcná legitimace žalobkyně. Předžalobní výzvou se žalobkyně domáhala uhrazení dlužných částek.

6. Podle ust. § 657 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013, smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

7. Podle ust. § 451 odst. 1, 2 občanského zákoníku účinného do 31. 12. 2013, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

8. Po zhodnocení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně pouze částečně, když na smlouvy o půjčce uzavřené dne 15. 12. 2006 a ze dne 28. 3. 2007 je nutno z níže uvedených důvodů pohlížet jako na smlouvy neplatné. V řízení bylo prokázáno, že žalovanému v případě smlouvy ze dne 28. 3. 2007 byly poskytnuty právním předchůdcem žalobkyně peněžité prostředky ve výši 12 000 Kč s tím, že žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky včetně tzv. souhrnného poplatku ve výši 8 352 Kč, v případě smlouvy ze dne 15. 12. 2006 byla žalovanému poskytnuta peněžní hotovost ve výši 7 000 Kč s tím, že žalovaný se rovněž zavázala uhradit souhrnný poplatek ve výši 4 480 Kč. Soud má za to, že takto sjednané poplatky v obou případech ve smlouvách nepředstavují nic jiného než úroky, tedy formu úplaty za poskytnuté peněžní prostředky v podobě jistiny. Je nutno v tomto směru přihlédnout k povaze předchůdce žalobkyně jako společnosti, která podniká v oblasti spotřebitelských úvěrů, z čehož plyne, že zmíněný poplatek jistě nemůže představovat nic jiného než právě úrok (jinak řečeno předchůdce žalobce jako podnikatel v oblasti spotřebitelských úvěrů jistě neposkytoval svým klientům bezúročné půjčky). Výše úroků však byla sjednána nemravně, kdy výkon práv a povinností vyplývajících z občansko-právních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Nemravnost takto vysokého úroku lze dovodit nejen z výše RPSN, která byla vyjádřena ve výši 206,8 % a ve výši 294,1%, ale také při přepočtu úrokové sazby ročně ve výši 69,6 % ročně (smlouva ze dne 28. 3. 2007) a ve výši 84,8 % ročně (smlouva ze dne 15. 12. 2006). Nutno zdůraznit, že běžná úroková sazba obdobných úvěrů činila v březnu 2007 - 12,51 % ročně a v prosinci 2006 - 12,34 %. Soud v tomto odkazuje na rozhodnutí Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 8. 2018 pod sp. zn. 25 Co 145/2018, dle kterého je smlouva s takovýmto úrokem absolutně neplatná. Pokud žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky v případě smlouvy ze dne 28. 3. 2007 ve výši 12 000 Kč, kdy z tvrzení žalobkyně vyplynulo, že žalovaný neuhradil v souvislosti s touto půjčkou ničeho, pak je zřejmé, že na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 12 000 Kč. Ve vztahu ke smlouvě ze dne 15. 12. 2006, na základě které byla žalovanému poskytnuta peněžní částka 7 000 Kč a žalovaný dle tvrzení žalobkyně uhradil toliko částku 4 530 Kč, žalobkyni vznikl nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 2 470 Kč. Tím, že žalovaný řádně a včas nehradil, dostala se do prodlení, pak soud shledal taktéž důvodným požadavek žalobkyně, co do zákonného úroku z prodlení ve vztahu přiznanému bezdůvodného obohacení (§ 1970 obč. zák.), kdy počátek prodlení soud váže k doručení oznámení o postoupení pohledávek obsahující výzvu k zaplacení ze dne 6.1.2021 která byla poštou zaslána dne 1.2.2021, fikce doručení tak nastala ke dni 4.2.2021 (§ 573 obč. zák.), kdy žalovaný měl nejpozději do 10-ti dnů od doručení výzvy plnit, tedy je dni 14.2.2021, pokud tak neučinil, den následující se dostal do prodlení.

9. Žalovanému, který byl ve věci převážně úspěšný, by soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. přiznal poměrnou část nákladů řízení (nutno přihlédnout i k požadovanému příslušenství kapitalizovanému ke dni vyhlášení rozsudku), v řízení však nebylo prokázáno, že by žalovanému nějaké náklady vznikly, proto soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů nepřiznal.

10. Ke splnění povinnosti žalovaného byla ustanovena běžná třídenní lhůta běžící od právní moci tohoto rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-město. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.