28 C 141/2022

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Auterskou Šaškovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 129 054 Kč s přísl. s návrhem na vydání PR

I. Řízení se co do požadavku žalobkyně na zaplacení částky 8 064 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8 064 Kč jdoucím od 25. 5. 2021 do zaplacení a co do úroku ve výši 40,92 % ročně z částky 79 916,54 Kč jdoucím od 25. 5. 2021 do zaplacení, zastavuje.

II. Řízení se co do požadavku žalovaného na zaplacení částky 18 200 Kč zastavuje.

III. Návrh žalobkyně na zaplacení částky 90 000 Kč s příslušenstvím se zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

V. Žalovaný je povinen zaplatit na účet Okresního soudu okres soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 11. 5. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 129 054 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru číslo dne 24. 8. 2019. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 90 000 Kč, k jehož vyplacení došlo dne 26. 8. 2019. Žalovaný se zavázal hradit poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši efektivní úrokové sazby 108,78 % ročně, a to ve 48 měsíčních splátkách ve výši 6 010 Kč splatných vždy k 18. dni každého kalendářního měsíce počínaje zářím 2019. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla žalobkyní prověřena na základě dokladů a informacích zjištěných ze strany žalovaného a příslušných databází. Žalovaný však neplnil řádně podmínky smlouvy, když se ocitl v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru, kdy do data zesplatnění celého úvěru žalobkyni uhradil pouze splátky ve výši 108 200 Kč. Žalobkyni tak vzniklo právo na zaplacení smluvních pokut v celkové výši 3 493 Kč a nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného v celkové výši 3 000 Kč. V důsledku prodlení žalovaného došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru v souladu se smluvním ujednáním. Po zesplatnění úvěru byly žalobkyni uhrazeny pouze částky ve výši 4 500 Kč. Žalobkyně tak požadovala po žalovaném zaplacení nové jistiny úvěru ve výši 90 378,94 Kč, smluvní pokuty v celkové výši 3 493 Kč, nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 3 000 Kč a dále smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení žalovaného počínaje 25. 5. 2021 do zaplacení. Žalobkyně požadovala smluvní pokutu pouze k datu vyhotovení žaloby ve výši 32 183,50 Kč a dále úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 79 916,54 Kč v nominální roční úrokové sazbě 75,92 %.

2. Žalovaný k věci uvedl, že s žalobou nesouhlasí s tím, že uvedl, že si od žalobkyně vzal úvěr v celkové výši 90 000 Kč, na splátkách uhradil celkem 108 200 Kč, proto neviděl důvod pro placení dalších 130 000 Kč. Žalovaný dále uvedl, že má za to, že žalobkyně porušila svoji povinnost posoudit s odbornou péčí schopnost povinného, jakožto dlužníka úvěr splácet, dále upozornil na vysoký úrok a RPSN přesahující běžné sazby pro příslušné období. Žalovaný dále uvedl, že žádá po žalobkyni z důvodu neplatnosti smlouvy uhrazení částky 18 200 Kč jako vzniklého bezdůvodného obohacení.

3. V průběhu řízení žalobkyně vzala žalobu částečně zpět, a to co do částky 8 064 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 25. 5. 2021 do zaplacení a dále, co do úroku ve výši 40,92 % ročně z částky 79 916,54 Kč jdoucím od 25. 5. 2021 do zaplacení.

4. Při jednání konaném dne 19. 10. 2022 vzal žalovaný svůj požadavek na zaplacení částky 18 200 Kč zpět 5. Soud postupoval dle ust. § 96 odst. 1,2 o.s.ř. a rozhodl o zastavení řízení dle návrhů účastníků (výrok I., výrok II.).

6. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav. Mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena úvěrová smlouva, na základě které se žalobkyně zavázala žalovanému poskytnout úvěr ve výši 90 000 Kč s tím, že žalovaný se zavázal vrátit tuto částku zpět včetně úroku ve výši 108,78 % ročně, formou 48 měsíčních splátek po 6 010 Kč, celkem tak částku 288 480 Kč (úvěrová smlouva, předsmluvní formulář, oznámení o schválení úvěru, splátkový kalendář). Před poskytnutím úvěru žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalovaného (karta klienta, výpis záznamu z registru SOLUS, prohlášení klienta před poskytnutím úvěru, výpisy z účtu žalovaného včetně výplatních pásek a pracovní smlouvy). Úvěr byl vyplacen dne 26. 8. 2019 (doklad o vyplacení úvěru). Žalovaný však úvěr dle smluvního ujednání řádně a včas nehradil, když celkem uhradil částku 108 200 Kč (nesporná tvrzení účastníků, karta klienta). Žalovaný byl opakovaně vyzýván k řádnému hrazení úvěru, dále upozorňován na možnost jeho zesplatnění. Následně byl informován o tom, že úvěr byl prohlášen z důvodu prodlení se splácením za splatný (výzvy k zaplacení s upozorněním na možnost zesplatnění celého úvěru, oznámení o zesplatnění, předžalobní výzva).

7. Podle § 2395 zákona číslo 89/2012 Sb. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky 8. Podle § 580 občanského zákoníku platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákonu vyžaduje.

9. Podle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Podle § 580 občanského zákoníku platí, že neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákonu vyžaduje.

11. Po právním zhodnocení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně není důvodným. Soud dospěl k závěru, že na smlouvu o úvěru je nutno nahlížet jako na smlouvu absolutně neplatnou, a to s odkazem na smluvní ujednání o úroku za poskytnutý úvěr, který byl sjednán v úrokové sazbě ve výši 108,78 % ročně, kdy za poskytnutí částky 90 000 Kč měl žalovaný za dobu čtyř let uhradit celkem částku 288 840 Kč. I při respektování smluvní volnosti a autonomie účastníků je nutné konstatovat významnou nerovnováhu v neprospěch žalovaného jako spotřebitele s tím, že úrok musí být sjednán jako přiměřený. V daném případě, vzhledem k tomu, že se jednalo o nezajištění závazek, by soud byl ochoten akceptovat úrok vyšší než v běžné sazbě (dle databáze časových řad ARAD byl v daném období úrok z běžných bankovních úvěrů ve výši 8,59 % p. a., v případě úvěru z kreditních karet ve výši 24,10 % p. a.), avšak takto stanovený vysoký úrok vybočuje výrazně z těchto limitů. Navíc je nutné zdůraznit, že se lze zcela oprávněně domnívat, že pokud by žalovaný začal sjednávat se žalobkyní jiné podmínky uzavření smlouvy, žalobkyně by s ním zcela jistě smlouvu neuzavřela, neboť se jedná o formulářovou smlouvu, kdy jsou jasně stanoveny podmínky a je tedy zřejmé, že podmínky byly ze strany žalobkyně jednoznačně dány a bylo na žalovaném zda je příjme či nikoliv. Soud tak ujednání o úrocích považuje za nemravné s poukazem na ustanovení § 580 občanského zákoníku, k němuž soud přihlíží z úřední povinnosti (§ 587 občanského zákoníku). Soud dále uvádí, že na smlouvu o úvěru je nutné nahlížet jako celek neplatnou, neboť ujednání o úroku je esenciální náležitostí smlouvy o úvěru, bez níž úvěrová smlouva jako celek nemůže být platná, proto nelze aplikovat ustanovení § 575 ani § 576 občanského zákoníku. Žalobkyně by tak měla právo pouze na vydání bezdůvodného obohacení představující výši vyplacených a dosud neuhrazených peněžních prostředků. S ohledem na to, že v řízení bylo prokázáno, že úvěr byl poskytnut ve výši 90 000 Kč a žalovaný uhradil žalobkyni částku 108 200 Kč, nezbylo než žalobu v plném rozsahu zamítnout.

12. Pro úplnost soud uvádí, že shora uvedené závěry platí i v situaci, kdy žalobkyně vzala žalobu částečně zpět, kdy je nutné zdůraznit, že při posuzování platnosti či neplatnosti právního úkonu je nutno nahlížet na jeho obsah v době jeho vzniku a nelze přihlížet k případným dalším úkonům jedné ze stran, která se jimi snaží zhojit jeho nedostatky.

13. Co se týče nákladů řízení, soud rozhodoval dle ustanovení § 150 o. s. ř.. V dané situaci by v případě požadavku žalobkyně na zaplacení částky 129 054 Kč s příslušenstvím, měl žalovaný právo na náhradu nákladů řízení, když nárok žalobkyně byl shledán jako nedůvodným. V případě požadavku žalovaného na zaplacení částky 18 200 Kč by měla právo na náhradu nákladů řízení žalobkyně, neboť žalovaný vzal svůj požadavek zpět. Vzhledem k tomu, že žalovaný není právně zastoupen, výše nákladů řízení by byla stanovena dle vyhl. č. 254/2015 Sb., tedy ve výši 300 Kč jako paušální náhrada hotových výdajů za každý úkon, oproti tomu žalobkyně, která je právně zastoupena by měla právo na náhradu nákladů řízení stanovených dle vyhlášky č., 177/1996 Sb., ve výši 1 860 Kč za každý úkon právní služby a paušální náhradu 300 Kč, bez DPH. Soud má tak za to, že v daném případě by bylo nespravedlivé, aby žalovaný, jako osoba práva neznalá v případě, kdy je z velké části řízení úspěšný, hradil žalobkyni náklady ve výši 5 227,20 Kč a žalobkyni by byla stanovena náhrada nákladů řízení toliko ve výši 600 Kč, ačkoliv byla v řízení převážně neúspěšná. Tyto skutečnosti vedly soud k tomu, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

14. S ohledem na návrh na žalovaného ohledně zaplacení částky 18 200 Kč, který nebyl dosud zpoplatněn, soud uložil žalovanému povinnost zaplatit odpovídající soudní poplatek ve výši 1 000 Kč (zák. č. 549/1991 Sb.). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-město. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.