28 C 157/2026

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl soudkyní Mgr. Auterskou Šaškovou Kateřinou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení částky 116 372,10 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 116 372,10 Kč, s 16,4 % úrokem ročně z částky 116 372,10 Kč jdoucím od 20. 4. 2026 do 17. 5. 2026, s 11,5 % zákonným úrokem z prodlení ročně z částky 116 372,10 jdoucím od 30. 4. 2026 do zaplacení, s 11,5 % úrokem ročně z částky 116 372,10 Kč jdoucím od 18. 5. 2026 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 826 Kč za období od 16. 1. 2026 do 19. 4. 2026, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 6 721 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 22. 5. 2026 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 116 372,10 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena dne datum Rámcová smlouva č. hodnota, kdy na základě této smlouvy byl žalovanému aktivován běžný účet č. č. účtu. Dne datum uzavřel žalovaný s žalobkyní Dodatek č. hodnota k Rámcové smlouvě, podpisem požádal o úvěr ve výši 120 000 Kč, protože žalovaný splnil všechny smluvní předpoklady pro poskytnutí úvěru, byl mu úvěr schválen a dne datum vyplacen na běžný účet žalovaného. Žalobkyně uvedla, že provedla vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele ve smyslu ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, přičemž posouzení provedla na základě informací, který jí žalovaný sám poskytl, kdy osobní údaje ověřila oproti informacím z klientových dokladů, údaje o klientově finanční situaci žalobkyni poskytl sám žalovaný a žalobkyně dále podle potřeby ověřila, a to z interních a externích databázích umožňujících k posouzení úvěruschopnost klienta. Žalobkyně dále uvedla, že podle podmínek úvěrové smlouvy byl žalovaný povinen hradit měsíčně pravidelnou konstantní splátku úvěru v celkové výši 3 500 Kč skládající se ze splátky jistiny a úroku 16,4 % ročně, a to počínaje od datum, přičemž předpokládané datum splacení celého úvěru bylo na den datum. Splátky od datum do datum byly splaceny, počínaje splátkou od datum nebyly splátky uhrazeny. Vzhledem k závažnému porušení smluvních povinností přistoupila žalobkyně v souladu se smluvním ujednání Smlouvy o úvěru č. Anonymizováno dne 20. 4. 2026 k zesplatnění úvěru, o čemž byl žalovaný písemně informován. Ke dni zesplatnění činila dlužná pohledávka nesplacenou jistinou ve výši 116 372,10 Kč, dále nesplacený smluvní úrok z úvěru ve výši 4 826 Kč. Žalobkyně požadovala od datum smluvní úrok ve výši 11,5 % ročně v souladu s ustanovením § 122 odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný byl zesplatňujícím dopisem – předžalobní výzvou vyzván k úhradě celé dlužná částky, přičemž zesplatněním se stal závazek splatný v plné výši spolu s příslušenstvím ke dni datum. V rámci předžalobní upomínky byla žalovanému poskytnuta dodatečná lhůta k plnění, žalovaný jí však nevyužil.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.

3. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a o.s.ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaný se v rámci lhůty ve výzvě doručené mu do vlastních rukou se v tomto směru nevyjádřil, ačkoliv byl poučen o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Z předložených listin a to (Rámcové smlouvy č. hodnota ze dne datum, formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, Dodatku č. hodnota k Rámcové smlouvě ze dne Anonymizováno, úvěrová smlouva č. Anonymizováno), dokladu o načerpání úvěru ve výši 120 000 Kč, ze splátkového kalendáře, z přehledu plateb učiněných žalovaným, z výzvy k zaplacení dluhu, předžalobní výzvy, vznik podmínek žalobkyně, má soud za prokázaný skutkový stav, který zcela koresponduje s tvrzeními žalobkyně obsaženými v žalobě, když bylo případně na žalovaném, aby tvrdil a prokazoval opak, ale nestalo se tak. K prokázání ověření úvěruschopnosti žalobkyně soudu předložila úvěrovou zprávu vytvořenou ke dni k poskytnutí úvěru, výpis z běžného účtu žalovaného za období od datum do datum a dále potvrzení o prověření úvěruschopnosti žadatele před poskytnutím úvěru, kde bylo konstatováno, že výše měsíčního příjmu žalovaného činí 35 000 Kč a 15 000 Kč z vedlejšího příjmu. Výdaje domácnosti byly uvedeny ve výši 18 000 Kč.

5. Podle § 2395 a následujících občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Po právním zhodnocení zjištěného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Mezi účastníky byla uzavřena platná smlouva o úvěru ve smyslu ustanovení § 2 a následujících zákona č. 145/2010 Sb. se spojením s ustanovením § 2395 a následujících občanského zákoníku. Žalovaný se zavázal řádně a včas vrátit poskytnutý úvěr, své povinnosti plynoucí jí ze smluvního ujednání však porušoval, když řádně a včas čerpané prostředky neuhradil. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení soud taktéž shledal důvodným požadavek žalobkyně co do požadovaného příslušenství ve formě smluvního úroku a dále ve formě zákonného úroku z prodlení ( § 1970 občanského zákoníku).

7. Soud pro úplnost uvádí, že se zabýval tím, zda žalobkyně splnila svou povinnost vyplývající jí z § 86 odst. 1 zákona 257/2016 Sb., přičemž žalobkyně prokázala, že úvěruschopnost žalovaného byla prověřena dostatečně, a to včetně prokázání příjmů žalovaného. Soud tedy dospěl k závěru, že povinnost podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 byla splněna.

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 6 721 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 821 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 900 Kč představující 450 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky ( podání žaloby, předžalobní výzva).

9. O veškerých lhůtách k plnění soud rozhodoval dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. a žalované byla ke splnění její povinností poskytnuta běžná třídenní lhůta. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-město. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.